kraval

Nic v tomhle filmu nedává smysl. Postavy se chovají nelogicky a herci divadelně přehrávají. Scény na sebe nenavazují a dramata jsou absurdně umělá a vycucaná z prstu. Je to jako když polský David Beckham s polskou Viktorií točí špatnou reklamu na nahodilé auto ve stylu Fast and furious, u čehož pořád hraje nesmyslně pop music. Zajímavější příběhy píšou jedenáctileté děti v dramaťáku. Zřejmě to i lépe odehrají. Máte-li rádi dlouhotrvající pocit trapnosti, doporučuji!

Deadpool sice není Kick Ass, ale nabízí rozhodně humor komiksu vlastní (je zábavnější než všiechny X-men filmy a Avengers dohromady). Pokud stojíte o akčňák, který se nebere příliš vážně, je tento film správnou volbou.

Toto není film, pročež žádám o jeho bezodkladný výmaz z filmové databáze. Děkuji

Dobře vystavěná jednoduchá komedie s nenudící akcí a humorem (“překvapivě”) připomínajícím Diktátora.

Fajn komedie - nic víc, nic míň. Při sledování Ant-mana si užijete pár dobrých akčních scén, párkrát se zasmějete chlápkovi, co se neustále zvětšuje a zmenšuje, a párkrát vám bude velmi trapně (“Avengers mají teď dost starostí s tím, aby jim nějaké město nespadlo na hlavu” - chňa chňa chňa).

Skvělý vizuální vhled do revoluce v Ejzenštejnově osobnosti na pozadí výročí Říjnové revoluce (a jeho filmu Říjen). Za velké klady snímku považuji skutečnosti, že tvůrci nepředkládají dokola stále stejné věci (ve filmu o filmaři tvořícím nové dílo de facto chybí samotné natáčení, ačkoli se mluví o tom, jaké jsou s ním problémy) a že se soustředí především na Ejzenštejnovu jinakost.

Civilní, uvěřitelní a opravdu skvěle zahraní maloměšťáci se protloukají životem, jak jen to jde, a hraje k tomu příhodně výběr té nejodpornější hudby (Země vzdálená), co můžete slyšet na malých diskotékách těsně před půlnočním nášupem popsraček Majkla Dejvida.

Nadprůměrný film s (podruhé v krátké době skvělým kovbojem) Kurtem Russellem, na jehož začátku, kdy podlaha vrže a dveře skřípou, jsem očekával spíše detektivní zápletku ve smyslu “vše je vlastně jinak - indián zabil někoho ve stájích, ale s vězením nemá nic společného a žádný únos se vlastně nekoná”, pročež mě pravděpodobně přímočarost druhé části poněkud zklamala. V ní nejprve oheň plápolá a pomalu se (vedle až příliš melodramatického hudebního podkladu) rozeznívají rolničky, pak je ("nečekaně") zabita nejschopnější a nejméně sympatická postava v jedné a najednou někdo vyvrhne chlapa, aby o chvíli později téměř všechny zachránil muž s berlí, jenž se opozdil, protože (ačkoli byl varován, že mohou všichni přijít o koně) všichni přišli o koně.

Od filmu jsem očekával opravdu hodně a nakonec jsem byl vcelku zklamán. Ano, příběh je poutavý, kvalitně snímaný, vyskytují se v něm dobré fórky, ale celkově mi na zpracování něco nesedlo a pravděpodobně to byla silná romantická linka a znervózňující japonská hudba.

Tarantino již bohužel opravdu nepřekvapuje, postavy odříkávají své příběhy, které je dostaly na místo, kde nejdou zavřít dveře, pak se všechno ukáže z jiného záběru, otočí se kohoutkem pro přívod umělé krve a je to. Morriconeho průměrná hudba pro mne byla velkým zklamáním a zaujala jedině kontrastem k cestě Michaela Madsena kolem domu, jež nejspíš odkazovala na Reservoir Dogs. Možná ze mě mluví závist, že si Quentin se svým jménem už navždy může točit, co chce, a já ne, ale když osmičku už nikdy neuvidím, nebude mě to mrzet.