kykul

Bratři!

 

Namožená křídla

nad zemí bezejmennou

držme pěsti bratři

snad bouři rozeženou

 

vydrolená freska

neštěstí nenadálé

držme pěsti bratři

snad srazí z trůnu krále

 

mocná vody síla

oceán kdysi tichý

držme pěsti bratři

snad smyje všechny hříchy

 

staré předků meče

skryté pod sutinami

držme v pěsti bratři

musíme bít se sami!

 

 

 

V pět ráno v režimu libovolném

 

 

 

Pane, co mi chcete

 po ránu asi nyní říct

 pane, přoč tak řvete

 tak brzy v domě má být klid

 

pane, já spím ještě

 tak nestrkejte do dveří

 pane, proč ty pěstě

 je hlupák ten kdo udeří

 

pane, mám tři děti

 ty musím odvést do školy

 pane, čas tak letí

 už pusťte mě, to nebolí

 

pane, vy jste zvláštní

 jiní krev rádi nevidí

 pane, je to vášní

 mlátit a kopat do lidí?

 

Pane, jaká zrada

 já nepodvedl žádného

 pane, to je vada

 hovoru škrtit druhého

 

pane, tuším správně

 že policie račte být?

 Pane, takže hlavně

 nekřičte tu na svůj lid

 

pane, že se divím

 to mýlíte se docela.

 Pane, já se živím

 svým psaním pravdy do těla

 

pane, já však věřím

 že za pravdu mne nelze stít

 pane, život měřím

 jinak než vy. Teď můžem jít.

 

 

 

                 

                           Otrokům doby mé

 

 

 

Neměl jsi uvěřit

 

úsměvu otroka

 

tak jako s Kozinou

 

do dne a do roka

 

       

 

      vždy se rodí muži činu

 

      bojovali za otčinu

 

      týrali se klidně hlady

 

      v odpovědi na úklady

 

 

 

válka co hoří dnes

 

jinými zbraněmi

 

vede se reklamou,

 

posměchem, daněmi

 

 

 

     za hrdinu hodil by se

 

     třeba že už čelo lysé

 

     lovit musí jen do Tesca

 

     a ty práci vzals mu dneska

 

 

 

než znova vstoupí

 

do stejného potoka

 

posměšně nandá si

 

zas masku otroka

 

  

 

                           přišla ta hodina

 

                           ty šéf, já spodina

 

                           líměček od krve

 

                           zbraň štěkla poprvé . . .