Idoviren

Jít na Insidious Chapter 2 pro mě byla opravdu zkouška odvahy, která mě málem stála čisté prádlo a doživotní fóbii ze skříní, ale ničeho nelituju. Druhý díl je v každém ohledu perfektní hororový film, který by si dokonce zasloužil korunu, nebo alespoň vystavit v muzeu. Všechno v něm dokonale sedí, hudba je až geniálně děsivá (ta smršť smyčců mě donutila zavřít oči už u titulků), herci jsou skvělí (možná i změním názor na Patricka Wilsona), atmosféra je tak mistrovsky vybudovaná, že diváka drží ve stavu naprosté a ochromující hrůzy celou stopáž, ale nejvíc se mi líbí jak se Wanovi podařilo navázat na příběh prvního dílu. Insidious 2 jsou prostě nezapomenutelná záležitost, i když jsem dost často radši zavřela oči...

Já už vím, co se mi na Jackass líbí. Já na nich zbožňuji to jejich nadšení. Jak jsou zapálení pro každou bláznivinu a do každé ztřeštěnosti jdou s takovým elánem, jako pes, kterému jste hodili tři tenisáky. Johnny Knoxville ví, že to bude bolet, ale stejně si stoupne do bůvolího výběhu na kolečkových bruslích, a ještě zatancuje pod dohledem diskokoule. Jedno zkouškové mi tahle banda šílenců zachránila zdravý rozum. A mým nejoblíbenějším kouskem je jednoznačně Hon na kachny, něco tak ujetě bláznivého a pitomého mě nemůže nechat chladnou. Plus barevné kostýmy a skvěle vybraná hudba.

Po druhém shlédnutí jsem musela jednu hvězdu ubrat. Despicable me jsem si pamatovala docela jinak, v mých zaprášených vzpomínkách byl film mnohem vtipnější, originálnější a minions byli méně otravní. Hádám, že se tím z Padoucha stává záležitost, která snese jen pár promítání, dokud se vám úplně nezprotiví. Vtipné a milé, ale zapomenutelné.

Prvotřídní humor, výborní herci a geniální Cimrman. Mohlo to být pět hvězd, Ale o chloupek to Járovi uteklo. O všechny ty chloupky na těch postřílených zajíčcích!!!! Myslete si co chcete, ale já tu scénu prostě přes srdce nepřenesu.

Žila jsem v přesvědčení, že Jekyll a Hyde se zahrát nedá. Pak přišel James Nesbitt a nakopal tuhle představu okovanou botou do zadku. Jekyll je jeden z těch seriálů, které musíte vidět. Podobně jako Sherlock si vezme literární předlohu a převede ji do současnosti. Je to napínavé, mistrovské a dokonale parádní.

Při prvním promítání jsem Jennifer's Body odsoudila jako naprostou krávovinu... Ale pak mi došlo, že jsem ji brala moc vážně. Tak jsem si ji pustila ještě jednou, načež jsem vypla tu část mozku, která se tváří že umí řešit logaritmy a vážně jsem se skvěle bavila. Ani nevím jestli to byl úmysl tvůrců, nebo tu masožravou srknu opravdu mysleli vážně, ale nakonec se mi všechny ty (ne)fórky, naivnost a pitomost postav, ujeté šaty, pořád stejná Megan Fox docela dost líbily. Za mě čtyři hvězdy, protože jestli má Jennifer's Body něco co ostatní filmy ne, tak je to písnička New Perspective od Panic! At the Disco. A to už něco znamená.

Písnička je to skvělá a klip jakbysmet. Nemůžu si pomoct, ale já v tom prostě vidím odkaz na Romea a Julii. Jak mají oba za zády partu, která je na nože s partou toho druhého. A jak spolu utečou a pak...

Dlouhé jak polární noc, ale přesto bych nevystřihla jedinou minutu. Napínavý, děsivý, tísnivý a velmi silný. Hanks na to pořád má a nemít srdce z kamene tak brečím jako želva. Captain Phillips, ale přesto nehraje tolik na city, jak byste možná od amerického filmu čekali, stopáž plnou chrabrých a upocených námořníku nekříží jediný střih na ustrašené rodiny, které zapalují svíčky a pláčou až srdce usedá. A navíc, Henry Jackman a jeho skvělá hudba, ten chlapík to z elektronikou vážně umí, jak dokazoval v X-menech a Kick-Ass. Všechny faktory tedy dělají z Phillipse kapitána nad kapitány (Sparrow, Morgan, America nebo Corelli).

Já na tomto filmu zbožňuju naprosto všechno. Já vím, že obsahuje dějové zvraty jako z telenovel, že děj se táhne jak chromá želva a to ignorování fyzikálních zákonů by nejednoho učitele dohnalo až do polstrované cimry, ale to všechno je natočené tak úžasným způsobem a tak to všechno sedí, že to prostě nemůžu nemilovat. Ta neskutečná poetika každého záběru mi prostě bere dech. Yimou Zhang se musel s každým záběrem doslova mazlit, protože každý obraz v Klanu je dotažený až k dokonalosti a je neuvěřitelně esteticky bohatý. A tahleta barevná nádhera má taky skvělou hudbu, bubny nikdy nebyly tak sexy!

Styl Yimoua Zhanga se mi prostě hrozně líbí. Má ve svých filmech prapodivné dějové zvraty, všichni tam pletichaří a vždycky je to neuvěřitelně vizuálně působivé a podkreslené skvělou hudbou. A ani Kletba zlatého květu není výjimkou, má císařskou rodinu, ve které nemůžete věřit ani šálku čaje, má pestrobarevné kulisy, které ukrývají tajemství celých dynastií a celé je to čínsky velkolepé. Li Gong je vážně skvělá císařovna, navíc ji ve filmu provází skvělá melodie.