Back_At

"Cause you're gonna grow alot. You're gonna get taller, your voice is gonna change,your face is gonna change. It'll all be amazingly different. But it'll all happen so slowly you won't even notice." I přesto, že jsem tomuto filmu nedala plný počet hvězd, tak je jedním z mých oblíbených filmů. Líbí se mi co prezentuje (lgbt, odlišnost, jak člověka ovlivňuje životní stud, jak se vypořádat stím, když je člověk jiný... a jak být šťastný) i způsob jakým tak činí, humor, herecké výkony, sportovní prostředí. Troufám si říct, že vidět ten film dřív, tak by mi dost pomohl přijmout sama sebe a být šťastnější, ale i přesto - díky.

Za mě první episoda určitě nejlepší a pak to jde s kvalitou dolů. Posledních 3-5 episod se mi zdálo až zbytečných. 3* hlavně kvůli pilotu.

Ráda bych řekla, že mi na konci filmu padla brada a že jsem kroutila hlavou nad šokujícím závěrem, ale byla by to poloviční pravda. Mně totiž od samého začátku ona postava neseděla... Ale stejně jak to dopadlo! (pravím s padlou bradou) Hodnotím vyjímečnou práci: herecké výkony (včetně prosluslé police line up, THE BEST!!!), kamera (záběry <3), hudba, střih... I could go on and on. V neposlední řadě bych chtěla dodat mou oblíbenou hlášku (krom všech hlášek během police line up): "There is no coke! You heard me you dumbfu*k, there is no coke. There is: NO. FU*KING. COKE"

"Jak se milující manžel, a otec, vyrovnává s těžkou nemocí své manželky." - příběh vyprávěný velmi zvláštně, kolikrát jsem se ve spleti scén a emocí ztrácela. Ale nakonec jsem porozuměla.

Celkem mistrně propojené předchozí díly v akční nakládačce. Celý film ve mně budí dojem konce jedné kapitoly (což možná byla snaha?). Za mě se jedná o zatím nejvíce povedení snímek z celé série - jednu věc bych ale vytkla - (WARNING, potential minor SPOILER ahead) ve filmu je lokace označovaná jako Kashmir, dle mého kříčí Norsko! (což je filmová lokace, kde se tyto scény natáčely)

Role chladné a vypočítavé sexy zrzavé lobbistky Lízy Simpsonové (pardon Sloaneové) nadané Jessice Chastainové sedla jako ušitá. Klaním se mistrně ušitým dialogům, promyšleným až do samotného konce. Abych se i já naučila obstojně stírat, urážet, argumentovat a býti více asertivní (a nosit tu parádní svůdnou červenou rtěnku), budu se častějí dívat na toto dílko. Za mne 5*, bez chybičky.

Obdivuji mistrovské záběry a vůbec práci s kamerou, miluji snad celý soundrtrack a užívám si zběsilou jízdu tímto filmařským počinem. https://www.youtube.com/watch?v=6LHOawUrmJE (Drive (2011 film) - Full soundtrack)

Jak Vás zasáhne smrt rodičů v útlém věku, vyprávěno na vztahu otce a dcery. Myslím, že si tento snímek beru až moc osobně, proto takové hodnocení. Když se mne kdysi někdo zeptal, zda se bojím více vlastní smrti nebo smrti rodiče, odpověděla jsem (kdysi dávno) že té vlastní (ikdyž strach z vlastní smrti je vlastně neopodstatněný, není důvod se bát vlastní smrti, poté Vás již dál nic netrápí, čas plyne dál - jen bez Vás. Allan Watts tvrdí, že člověk se nejvíc bojí smrti proto, že pak nebude moci dělat věci jež ho činí šťastným (a mně nezbývá než souhlasit).), ale po smrti jednoho z mých rodičů musím přiznat, jak moc jsem se mýlila. Změní Vás to, ať si to přiznáte nebo ne. Jak pak můžete někoho milovat (či spíše jak pak může někdo milovat Vás) když Vám chybí láska jednoho z rodičů, ten hřejivý pocit u srdce než zavřete dětská očka před spaním. Touto a mnohými dalšími otázkami (jež si já pokládám i nyní) se zabývá snímek, který možná docení jen ti, kteří si tím prošlí (a doufám, že né-jenom ti).

Jsou filmy, ke kterým musíte v životě dospět... a tenhle je (alespoň pro mne) jedním z nich. Nelituji, že jsem čekala tak dlouho s tímto mistrovským dílem. Životem zhrzený Clint s přísným výrazem na tváři a stále otevřenými ranami minulosti si vezme pod křídla žluťáka/rejžáka/hmongského chlapce Thaa (aka. Tůtů) a učí ho stát se mužem. Uvědomujíc si pomíjivost (vlastního) života, Waltovy předsudky jdou stranou a tak naváže přátelství s partou žluťáků od vedle. Bonusem je malé cameo vlastního syna, Scotta Eastwooda (dosti humorné, když člověk uvědomí, že ten "bílý bro" co se chvilku tahal se Sue a málem dostal nakopávačku, je právě Clintův syn). "A svoje auto Gran Torino z roku 1972 odkazuji... svému příteli. Pod podmínkou, že z něj neuřízne střechu jako nějaký Mexický uzenáči a nenamaluje na něj nějaký debilní plameny, jako to dělaj bílí drbani a dozadu nedá takový to buzerantský křídlo, co si tam dávaj ostatní bambusáci. Na to rovnou zapomeň. Pokud se toho všeho dokážeš zdržet, auto je tvoje."

K ůvodu říkám, že četla jsem The hours (M.Cunningham) i Paní Dallowayovou (V.Woolfová - má oblíbená autorka, mám holt slabost k něžným duším, které mají potřebu vylévat si srdce na strany papíru, dumat nad smyslem života a bohužel, také ten svůj často předčasně ukončí) a mohu říci, že se snímek (dle mého názoru) zdařil. A ta hudba... třešnička na dortu.