sedmdevet

Naprosto mě zde uchvátil herecký výkon, který předvedl Jiří Vala a dá se říct že on toto pokračování v roli Nedobyla vytáhl ty hvězdičky. V mém případě. Proto jsem si říkala že když stejně pentalogii nedotočili celou ( a je velice krásná) mohli to klidně típnout dřív, po smrti postavy kterou Vala hrál mi přišli ty dva díli zbytečné. Ovšem celkově výpravě a hercům se nedá co vytknout zejména některým.

Mě je to neskutečně líto líto, ale jiné hodnocení si to nezaslouží. Může za to režie, scenář, i herci sami. Slátat x seriálu do jednoho a myslet málem na umělecké dílo, nebo na památku režisérovi, a scénaristovi to měl raději pan Renč koupit květinu zajít k hrobu Jiřího Hubače a poctít jej opravdovou památkou. Vše ostatní v jeho podání vyšlo jako výsměch. Ploché,ploché,ploché, až trapné. Není to o tom že nesedí věk, to by se dalo brát krásně relativisticky, je to tom že tam nikdo nehraje srdcem, natož tělem, jako v žádném českém seriálu zaposledních cca 14,15 let. Je to o plagiátorství a zesměšňování situací, které takto opravdu nefungují. Je to nedílo hodné spachovací mísy.

Veroničino rozhodnutí je pevné a nezdolné, do té doby dokud nad ním může vládnout. Snímek ukazuje jak jsou blanky mezi oběma rozhodnutími těsné, smutek se snadno přetaví v něco jiného. Film není hluboce skličující, ani v něm není na první pohled tolik k zamyšlení, klíčové situace nejsou vyhroceny, ve filmu je zřejmá jistá odevzdanost a stále rostoucí vzdor a to aniž by si to nějak protiřečilo.

Opět jedna víc jak zajímavá mozaika mezilidských vzahů, (navíc skvělého hereckého obsazení), snímek nepostává na místě ani se nehrne do dramatičnosti, prostě pozvolna plyne a tak nejlépe poukazuje na život nás běžných pozemšťanů.To je pak požitek sledovat.

Ve filmu v podstatě "hrají" dva herci. Místy je až bizardní, a o Mesmerovi vám nic nečekne, čekáteli životopisné dílo, nepředloží vám to jako na talíři. Jde o momentku velice zajímavou efektně zahranou , Alan Rickman sebou strhl všechny ve filmu a tak budetemít pocit že jde o něco víc, a ono v podstatě jde. není to levná romantika, má to podprah a divadelní podpis a proto je to tak dobré..

Perfektní, originální film, ale možná jsem, to s tím bodováním přehnala:). Ovšem nechce se mi podhodnit dobrý nápad a dobrý tým, který věci jedině přispíval. V čem příběh možná pokulhává je to že během "přenosů"do minulosti, nedojde k nějaké opravdu závažné komplikaci, bez ohledu na to že režisér popřel trochu logiku na konci tím že zaměnil cestu a taky žádný problém.Ovšem s těmito trhlinkami tomu dávám plný počet, protože to bylo víc jak slušeně vybudované, sestínované víc než pouze uspokojivé.

Film jen poukazuje, jak si dějiny vůbec nevztahujeme k člověku, jako takovému a upozorňuje na to celou svou vizáží.. Že uvnitř drastických událostí jako jsou války apod. se odehrávají ještě jiná dramata, často mnohem osobitější, protože jsou člověku většinou srozumitelná a jsou mu bližší, než jakákoliv cizorodost kolem. Příběh má válku a osud Lidic až jakoby v pozadí sám prorůstá úplně jiným dramatickým spletivem všech postav.V úžas uvádí hudba, která odzbrojuje na těch pravých místech.

Asi mi tu doporučíte, abych si zašla koupit brýle, nebo vůbec kam jsem dala něco jako soudnost :), ale mě se ten film líbil, já přirozeně chápu že to podle většiny mělo jít víc na tělo, ale knižní předloha - která je tedy odlišnější než film - taktéž není tak nervydrásající jako Mlčení jehňátek, už má prostě jiný "půvab". Mě to půvabné přišlo. Chybí tomu sice taková rafinovanost pohledů,ale na odpis to není.

Nádhera, která mě dostala njen pro výborný scenář,ale i protože že Pitt tadykraluje svou nepsatelnou neviností a přesto je příšerně nebetyčný, stejně jako malé dítě. A najednou je v něm tolik energie a paki znovu ten úžas, originalita příběhu z něj u mě udělala srdcovku, navíc pozorovat zrovna je dva - A.Hopkinse a B.Pitta - vedle sebe a bavit se tím nikdy se neokoukatelným britským humorm, který tam uměl prostoupit, je prostě rarita.

Raplph Fiennes mě o své šílenosti dokonale přesvědčil. Pro srovnání, nesrovnávám, každý film "Mlčení jehňátek", "Hannibal" i " Červený drak" mají jiný obraz i rám a ani jeden se za sebe nemusí stydět. Červený drak, je víc nž jen koukatelný thriller, podbízí se svým pozadím a neujdete ruchu, nepříjemnému a přece neodolatelnému který z něj vyzařuje, režie tu možná opravdu trochu usnula, nebo to už trochu vzdala, ale já nevím zda to filmu jenom neprospělo, protože herci zdá se podnikli vlastní kroky a film patřičně vytáhli.