PanZahadnyCZ

Ačkoliv to ve mně asi v konečném důsledku nezanechalo výraznou emocionální stopu, (možná bych potřeboval být v příběhu ponořený o několik minut víc?) tak řemeslně je to velmi dobré po všech stránkách. Scénář se vyhýbá klišé, je funkční a promyšlený, vztahy a chování postav působí uvěřitelně, Shoreova hudba jakožto LOTRovské memento svou ponurostí k dramatickým scénám pasuje skvěle a vizuální koncepce mě taky hodně baví - pro mě neznámý Peter Suschitzky má rozhodně zajímavý styl, holt polská šikovnost.

Originální, možná až překvapivě decentní parodie, a vlastně asi nejlépe obsazený film všech dob.

Je to skvělé, dokonalé, fascinující, ani minutu jsem se nenudil... ale vše je to asi tím, že jde prostě o Spielberga, a poutavé je ať už poslouchat jeho samotného, tak jeho kolegy, které o Spielbergově práci pějí ódy, během čehož navíc sledujeme záběry z daných filmů. Dokument je konvenční, podle zajeté uniformy, ale profesionální a velmi divácký.

Jedna z nejlepších amerických pohádek. Svým způsobem neuvěřitelný kýč, ale naprosto fungující a milování hodný.

Obecně nejvíce opěvované zpracování snad nejlegendárnější legendy britské mytologie. Musím smeknout před technickým provedením - když to porovnám třeba se Soubojem titánů z roku 1980, tak ten oproti Excaliburu vypadá jako kdyby ho natočil Karel Zeman v 50. letech. Excalibur se už naopak vyrovná trikovým filmům konce 80. a celých 90. let. Občas mi připadalo, že se režisér ochuzoval o potenciálně atraktivněji zobrazitelné momenty, ať už v příběhu, tak ve vývoji postav. Carmina Burana má sice neskutečnou sílu, ale dle mého názoru se ji zde ani v jednom případě nepodařilo prodat. Film se mi líbil, ale asi je pro mě k tomuto tématu stále číslo jedno televizní film Merlin z roku 1998 - spíše z toho důvodu, že jsem se k němu dostal už jako dítě a mám k němu spjaté vzpomínky. Věřím, že kdyby to bylo naopak, tak je pro mě Excalibur srdcovým a stejně nostalgickým kouskem.

Nejnudnější příběh, zbytečné scény, nejhorší soundtrack. Kamera je v pohodě.

Jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděl - což mohu bezpečně prohlásit už po samotném prvním dokoukání. Potvrzuje to genialitu a hravost Emira Kusturici, výborně kombinovanou s géniem Bregovicem. Cikánský Al Pacino ala Davor Dujmovic ještě dlouho zůstane v mé paměti.

Pocta kinematografii, hrané režii a filmové kameře, v neposlední řadě 1. světové válce. Dost mě baví, jakým způsobem berou Britové v posledních letech válečný žánr do svých rukou (1917, Dunkirk). Je to skvělá podívaná, stejně jako Dunkirk, má to neskutečný spád, hrozně věcí je tam elegantně řešeno a působí to až mrazivě důvěryhodně. Na plný počet hvězd nejdu asi spíše z toho důvodu, že emocionálního vyvrcholení se v těchto typech scénářů dosahuje velmi těžko, to už se spíše zcela poddáte té stránce technické.

Stylizace mi připadala vkusná a režijně jistá, propojení hudby z hranou akcí muselo dát velkou práci již při psaní scénáře - na kterém se podíleli i pánové Lasica, Satinský, což nikde bohužel není uváděno.

Herecky, dramaturgicky a technicky zdařilý přepis bídníkovské problematiky do stylu klasických francouzských kriminálek s Venturou, Belmondem, Delonem či Gabinem s nádechem westernu a tak trochu Assassin's Creed.