Shaqualyck

Nechápejte mě špatně, rozhodně nikomu neberu jeho Ordinace štěstí a Pojišťovny v růžové ohradě..., jen si myslím, že v časech, kdy se zapnutí televizní obrazovky rovná čím dál častěji dobrovolné lobotomii, bylo a je podobné alternativy v našich končinách potřeba jako soli. Kdo jiný by pak měl vyslyšet skromné volání hrstky šílenců po "něčem jiném", když ne draze přeplácená televize veřejné služby?! Nestalo se, a tato milá a vstřícná instituce pro jistotu zrušila raději i Kinobox, Poprask, Filmopolis, atd... a vzala mi tak prakticky téměř všechny důvody, pro které mělo smysl lpět na vlastnictví barevné hrací skříňky a pokorně odvádět měsíc co měsíc do bezedné kasičky korunky za reklamní bloky a teleshoppingy s Horstem Fuchsem. Bravo ČT!

Chtěl-li se člověk čas od od času vyhnout pohledům na zmalované 16tileté holčičky zvracející pestrobarevnou pálenku Pushkin na zánovní bílé tenisky svých nagelovaných boyfriendů a strávit pozdní sobotní večer u televize, byla tahle záležitost ve své době hodně zajímavou alternativou k softpornu na TV (hov)nova. Pavla Anděla a lidi kolem něj jejich práce evidentně bavila, hudbě rozuměli a přitom si nikdy nehráli na samozvané experty a většinou si k sobě zvali jedince, kteří skutečně měli co říct, zahrát či ukázat, aniž by si u toho člověk připadal jako na pouťové estrádě s cukrovou vatou, řetízkovým kolotočem a mediální obludou Leošem "víš, kolik mám prachů, pičo?!" Marešem, který pro nás neúnavně stále hledá další a další Superškvár... Chybíš mi, Anděli, fňuk! A 'Velká noční hudba' jakbysmet:( Já vím, pláču hezky, ale na špatným hrobě.