Omnibus

„V cele visí visutec, odřízne ho bratranec?“ Don Pietro Savastano si polepšil. Zatímco doma už mu odmlouval málem i gauč, na betonovém vězeňském dvorku stáli muklové frontu, aby mu mohli zdvořilým pozdravem prokázat úctu. Netlačte se, pánové, na všechny se dostane! Jenom ředitel vazební věznice ve frontě stát nechtěl, stavěl se na zadní a vedl podvratné řeči: „Pro mě jste si tady všichni rovni.“ OKÉNKO CELY: [][] Jaké hry mají muklové v oblibě?  ## „Spadlo mi mýdlo, zvedni ho...“ Mezinárodně známá erotická hra, pro dva až dvacet hráčů. ## „Bugr.“ Kolektivní sportovní hra pro vězně, dozorce i zásahovku. ## „Sekání... dobroty.“ Hra pro jednoho izolovaného hráče. ## „Silnější pes mrdá.“ Psychologická hra pro dva. Vyhraje ji ředitel nebo Don? [][] Na Borech v Neapoli. Zajímavá epizoda, s jediným, avšak velkým otazníkem. Odkud vzal ředitel věznice ty své obří koule?! Protože ty na stromech nerostou, alespoň ne v korupcí prolezlé Itálii, se soudním systémem červivějším než jablko. V závěru jdou na Cira panské choutky a lísá se ke Gennymu: „NÁS DVA SPOLU nic nezastaví.“ Sympaticky mocichtivý mladík, pravda, drobátko naivní.

„Včela skrz krk leze, kolik se jich vleze?“ Když je vrah pilný jako včelička, hravý jako biblické děcko a pojem tracheální intubace mu není cizí, vyzkouší na chudákovi Omnibusovi neuvěřitelně hnusný způsob mučivé smrti. Echt ekl hned v úvodu a pak i parádně vybzučený závěr. Toť bohužel vše. Ústřední duo kriminalistů, unylý Unai a vilná Alba, t.č. poněkud vdaná, mě nezaujalo, spíš uspávalo. OKÉNKO ÚLU: [][] Co bylo nejsladší? ❀ Že nám vraha prozradili už ve třetině filmu! A já mohl začít spokojeně podřimovat. ❀ Že i diváci preferující sportovní filmy si příjdou na své, protože Unai a Alby se místo vyšetřování věnují joggingu. Bez přehánění, naběhali toho víc než Zátopek či Forrest Gump za rok. ❀ Že Španělé objevili elixír mládí. Až na milfku Albu všichni ostatní vypadali max. na 25. Takhle mladí by u vražd před 20 lety mohli okolo mrtvol tak akorát tahat kačera a ne vést vyšetřování! [][] Jo a to „dvojčecí trojče“ jsem ani já nepochopil, byť jsem verbalovi půl hodiny matlal břicho gelem a jezdil po něm ultrazvukovou sondou. Jen dvakrát nechápavě zabzučím.

„Úcta se vytrácí, tradice mizí, zásady mafie už jsou jim cizí.“ Jo jo, mafie už není co bývala. O jednu, dvě generace dříve by mafiánský synáček mluvil s otcem uctivě a ne mu drze odsekával, jak nějaký zpovykaný influencer. A mámu by nešokoval tím, že si do domu rodičů, o půlnoci a bez ptaní, ba aniž by ji nejdřív představil (!), přitáhne čůzu, sbalenou ten den. Tak hlavně že se zdráhá střílet na člověka, pak ho trefí blbě a nakonec ani nedorazí! Kam to ta Itálie spěje? Za trest bude junior bez večeře i bez OKÉNKA [][] -- [][]. V závěru Ciro zjistí, jak důležité je používat interpunkci, na což někteří líní ČSFD „recenzenti“ pečou, neb „bez hacku a carek pisou z mobilu vse, coz je bezne.“ Čert vem háčky? Jak kdy. Například mezi mocichtivý a močichtivý je dost zásadní rozdíl. Ciro už ví, prošel rituálem podřízenosti. Ošklivý mafián, vypil všecičko, ani kapku nenechal pro mne...

„V pustině to zebe, objevíš... jen sebe.“ Sebestředný a ješitný polárník s heslem: „Úspěch nebo smrt!“ Ideální objevitel a průkopník.  Dobré pro pokrok, špatné pro kolegy v balóně i pro manželky u vyhasínajícího rodinného krbu. Mrazivě silná finální scéna. Již mrtvý sen, naprostá samota v nekonečné bílé pustině, udivené prohlížení vlastních rukou a otáčení hlavy při pokusech vidět si záda.  Člověk sám o sobě je nicotný, teprve v očích druhých nabývá tvar a jeho existence získává smysl. LEDOVÉ OKÉNKO: [][] Co jsme mohli pozorovat z iglů? Ϡ Bójku se švédskou vlaječkou, předčasně vyhozenou a tedy označující falešný severní pól. Ϡ U ní Járu Cimrmana, divícího se, proč mu nefunguje to: „Jdu na sever... jdu na jih!“ Ϡ Tři zarostlé polárníky s rendlíkem a mastnou hubou. Za pouhý rok dokázali stav populace ledních medvědů v Arktidě snížit na polovinu! Ϡ Eskymáka Troella, s jinovatkou ve vousech a tváří přimrzlou ke kameře. [][] Do detailů vybroušená pocta dobrodruhům a objevitelské touze, pro mě však citově chladná jak zadek mrože. Tři vzduchoplavci cestu k pólu nenašli, ani já k nim. Proto jen za čtyři.

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím, ale Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] Což nás přivádí k otázce. Jaká široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk.

„Tvrdý jako kámen, s Contem už je ámen?“ V Neapoli jsem kdysi byl, zkouknout zničené Pompeje. Za to prý může Vesuv. Kdo může za to, že chudinská čtvrť, v níž se narodil Ciro, silně připomíná Chánov, to je otázka pro sociology. Otázka pro ministra zemědělství je, kolik cisteren Travexu je třeba na zničení kořenů mafie, byť jen na jednom travnatém plácku mezi otřískanými paneláky. OKÉNKO BLUDŮ, [][] ve kterých žil Omnibus: 1) Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá. 2) Resp. transformovaná, do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek. 3) Že žádný Don už nečučkaří při pouliční kriminalitě, nepatlá se s řezáním heroinu či koksu a jejich pytlíčkováním na jednotlivé dávky. A že neriskuje zatčení či kýlu při tahání tašek s hotovostí. 4) Že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. [][] Ciro Di Marzio by mi ten omyl vysvětlil, ručně a stručně. On i lidi Salvatora Conteho drží tradice. Čekání na výbuch Vesuvu si krátí výbuchy granátů v kavárnách a střelbou do civilistů, popř. marnou snahou zabít Cira, řečeného Nesmrtelný. V závěru dlouhá přestřelka ve skladišti. Vražedně dobrý rozjezd seriálu.

„Co jednou mokřady schvátí, už ani Bůh nenavrátí.“ Krimi tak temná, že i můj temný komentář k Temnému případu září jak světluška do noci. Kromě pátrání po vonícím úchylovi s hebkými dlaněmi nahlédneme i do svědomí národa, neb španělská historie je plná mokřin, v nichž plavou nahá zmučená těla. HISTORICKÉ OKÉNKO: [][] Co je dobré vědět pro hlubší ponoření do filmu: †† Diktátor Franco vládnul až do své smrti v r. 1975. †† V 80. letech už ve Španělsku pěstovali (kromě vína a nostalgie po starých časech) i mladou demokracii. †† Španělským estébákům se říkalo Frankovo gestapo. Spousta z nich pak přešla k „normální“ policii (jako ti naši po r. 89). †† Napříkad schopný mučitel a vrah demonstrantů, přezdívaný Vrána. [][] Ten Javier Gutiérrez mě začíná zajímat. Nedávno mi ukradl rodinu v Hogar, zde stvořil další plnokrevné monstrum. A když už srovnáváme, tak Matthew McConaughey o hodně víc kouřil a pivo popíjel zádumčivěji, ovšem nechcal krev a v policejní skříni neměl sadistického kostlivce. Pětihvězdičkového.

„Šukosmyčka časová, zábava jen jalová.“ Ustrnutí v čase je krušné, nemáte-li u sebe sviště Billa Murrayho či aspoň bobra Andie MacDowell. Vykulená Cristin Milioti mi byla jen chabou náhradou a jeliman Andy Samberg se svým koňským úsměvem přicválal snad z Prciček. Kdysi, v zimním Punxsutawney, jsem se smál, dojímal i přemýšlel, co bych v dané situaci dělal já. V Palm Springs už jen ušklíbal, nudil a ze zoufalství dynamitem otvíral KVANTOVÉ OKÉNKO: [][] Plné otázek. ∞ Co Friedrich Nietzsche? Dal by odpad! nebo 5 hvězd? ∞ Je Andy Siara opravdu jeho utajeným pravnukem? ∞ Má vůbec SMYSL to hodnotit? ∞ A otázka kruciální. Pokusnou kozu Sarah odpálila, v opakovaných svatebních dnech už koza nebyla. Ale při titulcích se uvězněný Roy potkal s Nylesem. WTF? [][] Btw, časosmyčky mají značný potenciál pro situační komiku, ale jen pokud má scenárista aspoň ždibec fantazie a zdravého sviště či sysla pro humor.

„Život se ti kurví? Co se dá si urvi!“ Hannibal Lecter navštívil Španělsko. Reklamní kreativec Javier Muñoz je vzdělaný, inteligentní, přívětivý a společenský, zkrátka distingovaný... psychopat. Má i podobně laskavé grimasy jako Anthony Hopkins, když se chystal někoho vykuchat. Pěkná ilustrace přímé úměrnosti: čím vyšší manager, tím větší psychopat, čím schopnější obchodník, tím cyničtější zmrd. Omnibusovo OKÉNKO AA: [][] K čemu abstinující začátečník potřebuje patrona? ¶ Pro případ relapsu, mít tzv. záchranný telefon. ¶ Aby se měl komu infiltrovat do rodiny. ¶ Aby mohl z prádelního koše lovit kalhotky a jimi pak zacpat hubu pedofilnímu vyděrači. ¶ Aby měl film vražedný drajv. [][] Což taky měl, i přes všechny ty (až moc příhodné) náhody, které intrikánovi Javierovi „kvarteto“ Pastorů servírovalo na stříbrném podnose. Ideální film pro všechny vyždímané a pak z práce vyhozené, s optimistickým happyen(zmr)dem. No nekupte to. Úspěch, uznání, královský plat, barák jako kráva a v něm ukradenou, leč šťastnou rodinu. A čtyři hvězdy na csfd. „Olé!“

„Svatebčané hodují, temným pudům holdují.“ Ach jo. Všichni to vědí... jenom mně se nic neřekne! A co? Že Asghar Farhadi je Iránec, jak poleno, takže očekávat španělskou thrillerovou temnotu je dost naivní. Podobně naivní byla i Pacova snaha o zvelebování vinohradu, uprostřed vyprahlé krajiny a naprosto suchopárného filmu. Teheránské OKÉNKO MUČÍRNY: [][] Co mě bolelo nejvíc? 1) Španělská bota. Mučivě pomalé tempo příběhu. 2) Kacířova vidlička. Lauřin manžel Alejandro a jím (opakovaně!) navrhované řešení zoufalé situace: „Bůh nám pomůže.“ 3) Španělská židle. Nesnesitelně pomalé utahování šroubů nejistoty, o co režisérovi ve filmu jde. [][] Uondat diváka? Promrhat potenciál špičkových herců? Vést postavy k divné pasivitě, aneb policii nevoláme, peníze nemáme, tak prostě jen čekáme. Na co?! Až za nás situaci vyřeší scénář? Jo a že prý to mezi Javierem Bardemem a Penelope Cruiz jiskřilo... Proboha, kdy? Spíš jen doutnalo. Kostlivec ve skříni otcovství možná vykřesal tři malé jiskřičky, ale ty hned zhasly.