Omnibus

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu.

„Čí meč krví zbrocený? Boží či jen svěcený?“ Královnu Margot musí Bůh milovat! Její krvavý příběh je totiž o něm. O braní jeho jména nadarmo a masovém vraždění ve jménu víry. I já jsem se do Margot zamiloval. Do sestry krále a dvou bratrů, slinících při pohledu na trůn. Tajemná kráska, svými bratry vycvičená k sebezničující ženskosti. „Ukradli ti všechny peníze? Tak mě budeš mít zadarmo.“ Skláněl jsem se i před jako kámen tvrdou Kateřinou Medicejskou a její horoucí mateřskou láskou, jdoucí přes mrtvoly. Tak chladnou a pragmatickou: „Chtějí po mě tvou hlavu, mám ji dát?“ Nájemný vrah Maurevel: „Prodejte ji draho. Nebo mě použijte.“ Oslovily mě i spousty vedlejších postav, které se příběhem jen mihly, ale jako by do něj vstoupily přímo z ulic Paříže, onoho dusného srpnového večera roku 1572. Podobně jako Marketa Lazarová, ani Královna Margot pro mne není jen film. Spíš svědectví doby, nějakým božským zázrakem zachycené na celuloidový pásek v oněch dávných časech. Tenkrát před staletími, kdy se vražděním ve jménu víry rodila naše přítomnost.

"Probouzí se květina, touha pučet začíná." Ryzí poetika, velmi křehká filmová báseň, čistá jako po tváři stékající slzy nevinnosti, které se kouzlem proměňují na perly. V kontrastu s černočernou Graciánovou duší je to báseň běloskvoucí, něžná a čistá, ale již i lehce eroticky smyslná, zasněná a rozvíjející se, jako na jaře okvětní plátky květin. O neuchopitelných tajemstvích křehké dívčí duše, v níž se nesměle začíná probouzet ženskost, do veškerých krás i temných zákoutí dospělého života. Valerie, Valerie, tak bolestně krásná, tak sladce nevinná!  A do její ložnice se vkrádá zhýralý kněz Gracián, s ústy roztaženými chtíčem do úlisného úsměvu a s neřestně rozhalenou chlupatou hrudí, na níž se na řetízku houpají zuby šelmy. Houpající se tak, jak ordinérně vlní boky, když sladkým hlasem pronáší(m) svá nestydatá přání. Ona se zoufale brání jeho chtivým prackám a v poslední chvíli si cosi dává do úst. Pět perel, čistých jak krůpěje rosy.

„Staroba, hniloba, tíseň a plíseň... mladého ducha labutí píseň.“ Velmi inspirativní. Jeden by měl chuť konvertovat zpátky k pohanství. Bibli na nočním stolku vyměnit za knihu Rubi Radr a místo krucifixu pověsit nad dveře figurku ze slámy. Vzít si příklad z těch vesničanů, dožít se v plném zdraví 72 let (tedy já bych navrhoval 77, jinak si důchodu moc neužijeme, až nám zvednou odchod na 70) a pak skočit do posvátné Macochy. Čímž by člověk vystrčil zadek na strašidlo smrti a udělal fakáč na všechno to umírání ve strachu, bolestech a plenkové hanbě při snaze oddálit nevyhnutelné, za bohulibé asistence lékařů. Na všechnu tu šílenou bolest např. v terminálním stadiu rakoviny nebo na plíživou a strašidelnou ztrátu duše při Alzheimerovi. Umřít uprostřed severské komunity fajn lidiček, zdravej, šťastnej a smířenej? No nekupte to. Ale abych nekončil tak drsně, ponechávám zde ještě můj původní, rozverný komentář: "V masovém koláčku chlup, pubický. Tvé sémě mám co by dup, navždycky." Bohatě ilustrovaný herbář a pohanský manuál "Psychiatrem snadno a rychle", s přiloženým cédéčkem "Orgasmické hekání a šílené kvílení nahých stařen." Máš trauma jako řemen, sladká dívenko civilizační? Nepomáhají prášky, psychiatři ani tvé vlastní studium psychologie? Zobni houbičky, dej si věneček z lučních květů do vlasů, zatancuj si s námi vesele a zapal medvěda! Don't worry, be happy...

"Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí." Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen "maličko down". Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A co že to vlastně bylo? Prý horor? Ani omylem. Že by sociální drama? Obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti, všechna ta tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině? Nebo jen režisérovo vyznání vlastní víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Možná. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce, bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova...

"Dívky, pozor na vlky! Slibují bez záruky." My o vlku a za humny je... Neil Jordan! (© Faidra) Cynická pohádková babička se zhoupnula v křesle, posunula si brýle na nose a přísně se zadívala na vnučku: „Ti muži, ti muži...“  Pak holčičku začala strašit srostlým obočím, které jí prozradí vlka ukrytého v chlapech. Vyprávěla jí o plachých, přesto však krvelačných šelmách, majících podezřele velké nejen uši, ruce a zuby, ale vlastně úplně všechno. „A proč máš tak velký ocas?“ diví se nezkušená Červená Karkulka. „To abych tě lépe...“ Temně erotický i dětsky rozverný a odlehčený hororový příběh z nádherně strašidelného lesa (filmové ceny za výpravu a efekty) o tom, co vlastně vlci chtějí. A kam to vede, když některý z nich místo prostého "Ošustit, sežrat a opustit" propadne krásné a nevinné tvářičce, své kořisti, a ten vztah začne brát vážně. Ostatní vlci z jeho smečky ho opustí a on zůstane sám. Vystrašený vlček se zlomenou nohou, kulhající po třech tlapách nebezpečně blízko plamenů rodinného krbu, až mu jiskry lítají do kožichu a místností se šíří puch pálících se chlupů (a zbytků paruky po sežrané babičce, čmoudící na kraji ohniště). Z lesa je ještě slyšet vytí vzdalující se smečky, která už je zase na lovu, ale hlasitější je vrzání houpacího křesla, ve kterém se kolébá vlkova Karkulka, dnes už babka se stříbrnými vlasy a třemi bradami. A další malé nevinné děvčátko s očima navrch hlavy poslouchá její strašidelný příběh o šelmách, ukrývajících se v mužích a o tom, kam to vede, když... Když si chudák chlap se srostlým obočím nedá pozor na kočkovitou šelmu, ukrývající se v dívkách!

"Zadlužená, hnáty křivé... pod plachetkou osoba. Uslintaná, oko divé... hlas vichřice podoba!"  Ruku na srdce, zaměstnali byste Christine ve vaší bance? Já tedy ne! Měkkosrdcatá altruistická vegetariánka, neznalá knihy Exekuční kladivo na čarodějnice, povinné to četby finančních poradců, trestuhodně dlouho váhající, než pošle cikánskou čarodějnici do dža, resp. s bezďáky pod most. Navíc, práce ve Wildshire Pacific Bank má svá specifická rizika. Nespokojení klienti vás proklínají, jako urvaní z řetězu rvou vaše knoflíky, trhají vám chomáče vlasů a snaží se vám ukousnout bradu... nebo alespoň oslintat a ožužlat bezzubými dásněmi! Brrr... A nasrat špatnou osobu, phenas phuri daj s krhavým okem a nevábně vyhlížející zubní protézou, to mívá fatální následky, dyk more. Stín pekelného kozla, kopání kopyt do dveří, hrnce a pánvičky tancující čardáš a neustálý průvan v baráku i v peněžence. Malý průvan v krámku jasnovidce a pořádnou vichřici v peněžence v secesní vile profi vymítačky, která jde po démonech jako posedlá slepice po flusu. A ohledně výsledku exhumace bez legrace: Čačaľipen, more. Kam jinam než do pekla patří sexy čůza, vraždící roztomilá koťátka! Nejzábavnější vymítání, které jsem kdy prováděl. Pět vyhnilých zubů cením.

"V tunelech se k spánku ukládá, mramorem si hlavu podkládá. Stíny pod soupravou letí, krev jde z hlavy, z duše smetí. Eskalátor drtí kosti, k nebi stoupá, bez milosti. Medvěde, ach medvěde, kdo mě z hlubin vyvede?" Aneb Bulcsú se zraněnou duší se courá po nástupištích i tunely ve své hlavě a hledá naději, lásku a sílu začít znovu. Kromě této hlavní linie se jedná i o sociologicko zoologický atlas všech známých druhů černých pasažérů i jejich odvážných lovců, dle vizáže a outfitu jasných bezďáků (výborné maskování), doplněný o ukázky z honů, pořádaných v tunelech BKV Rt., budapešťského obludária, čpícího močí opilců i zábavně zmršenou člověčinou. Honů s halali bez úlovku, zato s podzemní psychedelickou techno párty (zene-tánc-őrület). Kdo by chtěl někam nahoru? Tady dole (na společenském žebříčku), se přece dá tak krásně... živořit. Dokud nepotkáte medvídka s tajnosnubnýma, šoustavýma očima (Sandra Nováková zamlada), který vás odvede k eskalátoru, mířícímu zpátky nahoru. Do láskyplného nebe nebo do pekla pouličního a kariérního shonu? Kdo ví. Hodinky a ocenění Pracovník roku 2003 získávají: Bulcsú, za srdečnost, Profesor, za zručnost, Tibi - za důkladnost, Lecsó, za kynologii, Muki, za gurmánství a narkolepsii. Zvláštní ocenění za bezpečnost přepravy: Béla, machineFire (čti mašinfíra :-). A kolik linek tohle boží metro mělo? Tenkrát čtyři. Při druhém zhlédnutí už pět.

„S pointou jim vytřem... zrak. Že jo, brácho?“ „Je to tak!“ Ano, ano. Komentujícím nejvíc vadí, že příběhy jsou údajně bez pointy. Abyste neřekli, že jsem pes, resp. dablpes, prozradím vám celkovou pointu tohoto nostalgicky šumějícího západního větru: Na zlodějské duo (kradou koně a pointy) nechvalně známé jako Brothers Coen, je vypsaná odměna, $500 -- Dead or Alive -- . Varování: tito dva míšenci jsou divácké krve lační a u sedel se jim houpají skalpy filmových kritiků! List of Color Plates. Pistolník Buster Scruggs, 4* - sice víc machroval, ale Limonádový Joe byl větší frajer, s lepším outfitem, hezčím stetsonem a uměl i líp zpívat. A hlavně měl rychlejší hlavně. Near Algodones, 5* - Vychechtaný, pánvičkami chřestící pošuk, k tomu krvelačný, skalpy ověšený indián a jeho čtverácké "BAF!" na koně odsouzence s oprátkou na krku. V závěru pěkná ilustrace úsloví "Člověk si zvykne i na šibenici." A uvidí-li anděla, umírá se mu líp. Meal Ticker, 5* - Divadelní kritik : Shakespearovské drama i cynismus par excellence. Názor obecenstva: Nějaké osekané, příště si radši koupíme lístek na tu slepici co umí počítat. All Gold Canyon, 5* - Spláchni svůj život do claimu, aneb pocta šílené houževnatosti šílených zlatokopů. Supi se radují. The Gal Who Got Rattled, 5* - Co jen říct Billy Knappovi? A co jednoduše pravdu? "Umím fakt sugestivně líčit mučení, sexuální a jiná zvěrstva, která ti ďábelští sadističtí rudokožci dělají zajatým běloškám..." Coenovská facka do tváře, indiánský šíp do zadnice a plivanec na hrob všem romantikům. Tedy i na můj. The Mortal Remains, 3* - Konverzační pruda. Tak nudnou poslední cestu bych fakt mít nechtěl.

"Kuchaři (čepice) stojí, ženich se parohů bojí." Romino, Romino... nevěstinko sladká, holka do nepohody, Tobě bych řekl ANO! V dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Bože můj, přitom taková všivá a laciná romantika. Přeslazená jak čtyřpatrový svatební dort, shozený ze stolku na špinavou podlahu, z ní po kusech sebraný a ochutnaný. Do maximálních obrátek vytočená pětihvězdičková pohádka, doslova zkurvená (kuchařem na střeše) romantika. A o tom to je. Manželský život není procházka růžovou zahradou. Žádné distingované a společensky přijatelné tango, s chlapečkem dosud visícím na maminčině prsu, ale divoký čardáš. Život manželský je zraňující a nebezpečný jako ulítlý pouťový vozík. A ostatní povídky? Taky mňamky. Pár jedovatých jednohubek, ochucených člověčinou. Zejména řidičův fakáč měl drajv. Ano, ano, ZLOČIN Z VÁŠNĚ na nás dnes číhá na silnicích za každým patníkem. Poučme se. Nespěchejme, netrubme a neukazujme si fakáče. Ani na silnicích, ani na csfd diskuzích. Jo a abych nezapomněl - u csfd oltáře si říkejme ANO!