Omnibus

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu...

Jak si zavzpomínat na zlatá osmdesátá léta? Vyrazit si do hlubokého lesa na fajnový horor-čundr. S kamarádkami, co rády ukážou kozičky. A pak si užívat honění mládeže mezi duby a buky a nakonec její vyloženě radostné mordování, v téhle romanticky krvavé vykopávce. "Tichá a chladná noc je provoněná dýmem, po kmenech stromů tančí mihotající se stíny. Jiskřičky z ohně poletují jako světlušky nad křovinami vzhůru až do korun stromů. Do praskání hořícího dřeva se jen tu a tam zdálky ozve tklivé pískání, strašidelně zvláštní hvízdání. Snad jen nějaký neznámý noční pták... A ve stínech, těsně za hranicí světla vrhaného plameny, se zřejmě dusí nějaké zvíře. Je slyšet vzduch unikající se svistotem z jeho mordy, až se zdá, jako by se sípavě smálo... To zvíře musí být hodně velké, neboť pod jeho vahou praskají na zem spadlé větvě, když ve tmě obchází v kruhu kolem tábořiště." Prima čundr, jehož scénář napsal tramp nebo aspoň nějaký hajný. Příběh je 100% uvěřitelný a bez jakýchkoli nelogických vylomenin a atmosféra hutná, že bys ji mohl mačetou krájet. A to tklivé pískání? Brrr... husí kůže po celém těle, snad i uvnitř žaludku! To nemělo chybu! Já si můžu jen gratulovat, že jsem to neviděl v době natočení, kdy jsem měl za sebou teprve prvních pár spaní pod širákem. Bych s tím vandrováním hned seknul! Než by mě někdo seknul. Parádní přerostlej kňour s mačetou, to jsem byl celej já... Hned od zítřka začínám hubnout! ;-)

Внимание! Содержит радиоактивныe спойлеры! (SPOILERY!)  Byla jednou jedna Hora. Občas tam hustě sněžilo. I Hora byla hustá. Mohutná a krásně skalnatá, pokrytá sněhem a ledovci a v rámci podpory turistického ruchu i plná chrastí na oheň, příhodně napíchaného do sněhu. Na jejích svazích laškovně honil jeden sněžný muž druhého, jak polární sob samici v době říje. Uvnitř byla hora dutá jako bambus. Mohla za to částečně eroze, zbytek vydlabali zlí Rusáci. Во время холодной войны jim na vartě v průsmyku mrzly prdele и так они построили бункер. Aby duševně nezakrněli, natahali si tam spoustu knížek. Kromě klasiků Dostojevského a Puškina jim politruk kupodivu povolil i Piknik u cesty bratrů Strugackých, v komiksovém vydání. A aby při tom čtení knih nedělali vojáci bordel, umístil velitel knihovnu pod dozor, do kukaně k dozorčímu útvaru. Bunkr byl vybudován v rámci RVHP, takže tam nic pořádně nefungovalo. Navíc ožralej Vasja osadil dveře bunkru obráceně, takže šly zavírat a zamykat jen zvenčí. Aby se to nedomákl nepřítel, bylo to TAJNÉ a všichni museli dělat jakoby nic. Blbě bylo nainstalováno i osvětlení, a protože originální žárovky někdo ukradl, použili náhradní, z beden válečné kořisti z Великой Отечественной войны. Žárovky nervózně poblikávaly, zkratované přístroje divoce jiskřily, a zvrhlé vědce to rušilo v páchání zajímavých pokusů ┣▇▇▇═─ na odchycených dobrovolnících. Už jim z toho začínalo hrabat, když konečně z roztoku ledovcové vody a Yettiho trusu vydestilovali úplně nový prvek Mengelejevovy periodické soustavy prvků, lehce radioaktivní prvek debilium. Vědci si konečně dali oraz a vyrazili ven z bunkru na čerstvý vzduch a na cígo. Chvíli jen tak z plezíru honili Yettiho i s jeho druhem, ale ti se jim podivně vypařili před očima. Tak aspoň čapnuli párek turistů, právě si plnící odznak 100 jarních kilometrů a zatáhli je do Hory (Официальная версия: oни пошли туда добровольно). Študáci byli vyplašení jako koroptve a furt mleli něco o třesoucí se kameře a o nějaké pitomé lavině, plné polystyrénových šutráků. Lavina prý navíc nepadala normálně ze svahu dolů, ale lítala divoce sem tam po vrstevnicích, jako liška s diagnostikovanou vzteklinou. Zatímco si to politruk všechno poctivě zapisoval do bonzbloku, študák si z pytlíku nasypal hrst LSD a jeho kamarádka dojela zbytek. Tím se oba hezky uklidnili a byli nad věcí. Křídou načmárali na stěny jeskyně primitivní malby, například výjevy z páření sněžných tygrů, zavzpomínali si na dětství, zaskákali si panáka a nakonec se vzali něžně za ruce a proskočili spolu obručí. To je uklidnilo tak kvalitně, že poslední záběry filmu už měli oba študáci úplně na háku. Velitel vojáků Vasil Vasiljevič Harlinweet se mezitím ztratil v průsmyku, když se chtěl zorientovat podle mapy otočené vzhůru nohama. Zabloudil nakonec až do civilizace. Protože po jednom zmršeném pokusu trpěl kromě mentální retardace i rozdvojením osobnosti, jedna jeho část napsala scénář k filmu a ta druhá ho pak natočila.                  Kонец фильма.

Bonus: komentář doplněný o obrázky a informace         Psychopat. Obratný manipulátor, úspěšně přesvědčující lidi na něm závislé o své nadřazenosti. Pragmaticky používá metodu cukru a biče, takže psychický i fyzický teror prokládá plamennými řečmi o lásce a potřebě soudržnosti komunity. (No, a teď si místo slova komunita dosaďme slovo firma. A rázem tu máme trefný popis nějakého úspěšného managera, například zde řekněme jediného jednatele jím založené firmy. Ach ano, bohužel mám už i osobní zkušenost...)  I přes poněkud fádní televizní formu zpracování je Savage Messiah velmi působivé drama a to včetně různorodých reakcí lidí z města na informace o Rochově řádění. Také Luc Picard v roli vůdce sekty byl velice přesvědčivý. Dokonce myslím že natolik, aby mohl klidně sám nějakou tu sektu založit a úspěšně ovládat všechny svoje ovečky. Nejděsivější scéna filmu? Kdepak, pro mě to není ta ruka (přišpendlená nožem k desce stolu jen sekundu po jeho „láskyplném“ pohledu - v jedné z mála chvilek, kdy se jeho ženy šťastně smály). Je to ta scéna, kdy donutil malého kluka, aby přede všemi potrestal svoji mámu za její „prohřešek“. Přinutit dítě, aby bilo do obličeje svou mámu... A jiné děti sexuálně zneužívat před jejich matkami. Jaký je vlastně odpovídající trest pro takovou lidskou bestii?

Bu bu bu... Bacha – hnusné SPOILERY!!!                                                                                                                                   Tak mě konečně někdo pomstil! :-) Za všechny ty mraky nelogičností v dosud zhlédnutých filmech a hlavní hrdiny, kteří svým retardovaným chováním spolehlivě zabíjejí i sebelepší náměty filmů. Sice musím uznat, že konkrétně Sinister mělo výjimečně málo much na (logické) kráse, ale jedna byla přímo masařka... Ellison zamknul kameru na šestero západů, ale pak ji v noci našel vesele promítat, jako by se nechumelilo. Mohl se tomu podivit (aspoň ze slušnosti vůči divákům). Mohl vyslechnout děti (a pro sichr jim nařezat za to, jak zapírají) nebo mohl jít do sebe, omezit chlast a objednat se ke cvokaři. Nic z toho neudělal. A ani ho, po opakování situace, nenapadla geniálně jednoduchá věc, jak té čiperné Super osmičce zabránit v dalším opruzování v příštích nocích – šoupnout si ji večer pod polštář! // Podobně kdysi řešila jedna moje spolupracovnice fobii z toho, že doma zapomněla zapnutou žehličku – vozila si ji v baťůžku s sebou do práce. A měla klid! :-D //     Takže když si pak ve finále Ellisonův sladký andílek zahrál se sekyrou na poltergeista Pohlreicha a provedl to odborné naporcování, pocítil jsem silné zadostiučinění. Tak, a to máš za to, blbče! Ale i přesto za 90%. Určitě i za tu bubuhudbu. Na 100% zážitek to asi chtělo lekat se v kině a ne doma (a ještě k tomu přes den).

PUSŤTE MĚ (z toho filmu) VEN !                      Řeknu vám, to miminko to mělo fakt blbý. Ještě se ani nenarodilo a už průser na průser... Zatuchlej barák obalenej fólií jak sendvič s prošlou záruční lhůtou. Venku ve světě vesele probíhá globální zánik civilizace a uvnitř činžáku v karanténě (možná vycucané z palce) nervózně pobíhá jeho neoholenej a celkově zanedbanej táta se sousedem. V barevných skafandrech, jako nějací prdlí Teletubbies. A jak se tak mrcasí po bytovce, jejich sousedi mají chuť dělat tuli-tuli ... s brokovnicí v ruce. Je tedy pravda, že sousedi už na nějakej bonton pěkně kašlou. Navíc většina z nich kašle čím dál víc, je to slyšet nejen přes ty jejich respitárory, ale už i přes zeď... Takže miminku je jasné, že narodit se doprostřed tohoto nízkorozpočtového příběhu by mohl být docela drahej špás. Proto na svět zatím nespěchá, spokojeně krauluje v plodové vodě sem a tam a nevšímá si všech těch výstřelů, co k němu zdálky tlumeně doléhají. A jenom je, spolu se mnou, zvědavé, co s příběhem ten laciný scénárista ještě napáchá za další nelogická zvěrstva :-)

A pak má člověk věřit svému nejlepšímu příteli. Podle skutečného příběhu a tedy mravní poselství filmu nejasné. Syrově, ale trefně vykreslená morálka jedné komunity určitého etnika, kdy „mám zájem o nějakou práci,“  neznamená zájem o osm hodin denně ve fabrice, ale jen o pár minut denně „práce“ se samopalem. Ovšem nezapomenout přitom plácat sami sebe po ramenou, jak jsme čestní a féroví: „Chlap, kterej bije svou ženu není chlap!“ Oběšený pes, to je rodinná tragédie přímo antických rozměrů, ale kvůli loupeži zabitá policistka, máma dvou dětí, to je přece pouhá informace ze zpráv.

... a vtom se ozval divný zvuk. Byl to malý Toník...               Tak ne, nebyl. Byl to malý Pavlík a ten zvuk (to "lup!") udělala kudla, která se mi otevřela v kapse... Co vlastně mám proti tomuto seriálečku? Ále, vlastně skoro nic. Snad jen to příšerné přehrávání nemotornosti, při pokusech dospělých artistů napodobit Toníkovy cviky a jejich křečovité grimasy, se kterými by je hlasitě poslal do pr... každý skutečný mim. A samozřejmě i ten hrozný mus, jak se snaží nebohým dětem narvat do hlaviček ideu, že ať už chceme udělat kotoul nebo třeba jen dřep, rozhodně nám to půjde líp v pěti lidech než samotnému ...

VAROVÁNÍ: komentář obsahuje implantáty S P O I L E R Ů mimozemského původu! Jo jo, tyhlecty únosy... To vždycky začíná slibně. Nejdřív jsem se tetelil blahem, krásně se bál i lekal. A u spousty rámečků, ze kterých zmizely fotky, mě opravdu pořádně zamrazilo. Všechno v cajku až do zjevení prvního E.T. V té chvíli si bohužel scénárista uprostřed noci odskočil na cígo na balkon, tam ho čapli emzáci a na své lodi na něm provedli pár vědeckých pokusů, včetně lobotomie. Zbytek scénáře podle toho taky vypadal. Maminka spatřila v dětském pokojíčku zrůdu, ale manžel jí převědčil, ať z toho nedělá zbytečně drama. To, že jejich synáček prochází zamčenými dveřmi jako duch, aniž by spustil alarm odbyli v duchu: ty děti, ty děti... Pak už to nebavilo ani jako komedie. Slintající vlčák (jasná vzteklina) byl dobrý nápad, ale zapad. A ani nerafnul některého ploskolebce do jeho latexové prdele (a pak zmizel z příběhu - asi skončil u emzáků v papiňáku :-). A ti emzáci taky nebyli zrovna Einsteinové. Asi zapomněli na to, že umí procházet zamčenými dveřmi a místo toho pracně vytáčeli vruty z bednění (a tím vytáčeli i mě). "Možná jsme ve vesmíru úplně sami a možná ne. Obě možnosti jsou stejně hrozné." Ale ještě hroznější je představa, že někde na druhém konci Mléčné dráhy právě teď nějaký zelený debil natáčí podobnou (původně slibnou) ptákovinu o nás lidech, plnou nelogičností. Takže: jedna hvězda za tu působivou první část filmu a další dvě hvězdy za „Byla jsi zlobivá holka!“ a za tu první pusu. Už jen kvůli téhle boží scénce nakonec přece jen nelituji peněz za lístek do kina.  P.S. Do vás vložené implantáty se nepižlají doma! S tím se chodí k obvoďákovi ;-)

Komentář doplněný o úvodní obraz Konečně můžu přestat hledat! Tak tohle je TEN FILM. Ten, na který jsem čekal od doby, kdy jsem se rozešel s Bohem.    // Dnes už ho mám na háku, jednoduše proto, že neexistuje. Syčák jeden zlomyslnej, ovšem s vytříbeným smyslem pro černý humor //     Bohužel jsem udělal chybu, takže to pro mě nakonec NENÍ TEN FILM. Měl jsem ho totiž po hodině vypnout - v čase 59:03. „Všechny ty kytky jsou pro mě?“ „Ukradl jsem je ze sálu.“„Svatba?“ „Vzpomínková oslava...“     Ve chvíli, kdy se oba zamilovaní rozhodli vysrat se na Boha, na konvence i na svědomí a praštit do toho. Nemyslím rovnou u oltáře, ale pro začátek jen hezky zamilovaně, vleže. Byl jsem vzrušenej, byl jsem dojatej, byl jsem šťastnej. Bohužel jsem si neřekl: v nejlepším se má přestat. Takže jsem to dokoukal, pak už spíš dotrpěl. On i ona, dosud tak uvěřitelní, byli režisérem donuceni k hroznému sexu, červená knihovna hadr. Scéna hrdě aspiruje na titul Klišé roku jako z praku. Zvěrstva pak pokračovala přešajtlováním plastického Pana spravedlivého, ale chytrého do laciného magora Samou láskou a náboženským fanatismem už nevím co by, čímž autoři veškerou logiku a uvěřitelnost jednání postavy vesele spláchnuli do hajzlíku. A korunoval to naprosto nezvládnutý skok. Za celou dobu od hasičů žádná nafukovací matrace ani síť (byť by ji třeba minul). Místo pouhé změti kostí a masa esteticky naaranžované tělo. A ta vysoce umělecky ztvárněná nevelká loužička krve u hlavy, po pádu z dvanáctého patra? Ach jo. Už jen za tohle bych vraždil. Ježíšku na křížku, ty to vidíš! (pardon). Takhle idiotsky zabít nadějný film! To už nezachrání ani večeře, u které se (výjimečně, jen pro dnešek, že ;-) nepomodlíme. No nic, tak holt musím TEN FILM hledat dál. Nicméně, na část téhle římsy rozhodně zase někdy vylezu. A budu tam zadumaně stát až do té 59 minuty. Jenže pak film vypnu a k dalšímu rozjímání si prostě jen vytáhnu svoje staré, ohmatané album fotek...