mrart

Hlavní kulisa - jednoho z bědně vybydlených měst v “novém území”, které bylo k Polsku po válce připojeno za části anektované Sovětským svazem (a z něhož bylo vyhnáno německé, tedy prakticky veškeré obyvatelstvo). Mírně desperátní skupinka se vydává do města “připravit” situaci ke znovuosídlení. Morální hodnoty už od prvních minut stanoveny a uplatňovány pěkně zostra předválečným učitelem, který si prošel odbojem i koncentrákem. Právoplatný žánrový western – eastern, se vším co k němu patří!

Upoutávka na LFŠ zněla: “Jak by to vypadalo, kdyby Terrence Malick natočil Nespoutaného Djanga?” Musím uznat, že dost pravděpodobně asi takto nějak… Pomalé tempo, četný podmanivě halucinační vizuál, zdánlivá i opravdová nuda, skvěle vystavěné scény psychického napětí a spíše fádně vygradované akce. Příjemný zážitek s mírně nenaplněným očekáváním.

Film podle divadelní hry Doroty Maslowské…, přiznaná a vtipně digitálně rozvedená divadelní stylizace…, kadence dialogů natolik rychlá, že číst titulky je neobyčejně vyčerpávající zlo. Pro ty, co jako já, dávno propadli kouzlu jazyka a kousavé ironii textů Maslowské, film stěží může zklamat. Ovšem výrazně záviděníhodnou výhodu budou mít ti, kteří pro polštinu titulky nepotřebují.

Jednotlivé díly seriálu představují proces práce několika současných umělců (mezi nimiž je řádka velmi zvučných jmen) z různých oblastí umělecké produkce, od fotografie (David Levinthal, Andres Serrano, Gregory Crewdson), objektové tvorby (Anish Kapoor, Urs Fischer, Conrad Shawcross), až po malbu (Julian Schnabel, Thomas Woodruff, Fred Tomaselli). Hlavním bonusem, vedle pohledu „pod ruce“ těchto umělců, je, že každý díl začíná přípravou na určitou důležitou sólovou výstavu, včetně plánování, nezdarů, pochyb, a končí finální vernisáží s rekcemi návštěvníků i kritiků.

Neobyčejně černohumorný i děsivý tanec s typologií osob, dějovými zvraty i vizualitou. To vše naservírované s příměsí čisté černé magie a přimíchané do šmakózní houbové polívčičky. Promícháno - vycizelovaná dokonalost... Že se nebude jednat o mainstreamovou záležitost se dalo s jistotou předpokládat už z traileru, tedy jsem samozřejmě nadšen.

Pokusit se o „umělou“ vizualizaci zkušenosti na tripu je extra lákavé a samozřejmě i zhola nemožné. Ovšem vybrané fragmenty (a nebylo jich málo), se tomu přece jen zdařile přiblížily. Některé části ale nechtěně parodují samy sebe, obzvlášť ty, které jdou jakoby nejhlouběji do podvědomí. Stejně tak i odkazy ke smrti, které se člověk nemá bránit, viz dobově tendenční spojování zážitku na LSD s Tibetskou knihou mrtvých. Nesporné ale je, že Jack Nicholson (scénář) a jeho dva kumpáni z bezstarostné jízdy Peter Fonda a Dennis Hopper (zde coby aktéři), si museli užít moc zajímavých trípků nepočítaně.

Greenway vždy potěší a okouzlí opulentní formulací díla a hrou s možnostmi formálního ztvárnění jeho vizí. Divadelně pompézní přemítání přesto jako by bylo autorovým monologem, hrou pro hru s patřičným množstvím možných proměnných. Goltzius (skutečný barokní grafik) a jeho společnost Pelikán mají na přání mecenáše prezentovat své pojetí sedmi hříchů na pozadí příběhů z bible. Oslava tělesnosti a její nutná obhajoba může začít...

Makabrózní jízda, břitký humor, ambulantní western... Vícero odkazů na Tarantina, které jsou tu přiznané v nově vtipné rovině. Na další Bodzsárův film se rozhodně těším.

Vizuálně, režijně i scénáristicky výrazně slibný režisérský debut. Skonieczny se před tímto snímkem věnoval hlavně hudebním klipům a na filmu je to v pozitivní rovině znát. Po jeho skončení navíc divákům zůstane v hlavě ne úplně příjemné množství otázek, což osobně hodnotím jako významně kladný přesah. Musel jsem si v hlavě několikrát celý snímek rekapitulovat a skládat si k sobě malá vodítka, která i přes všechnu snahu nechávají hlavní míru interpretace jednání hlavní postavy na divákovi samotném.

Jednoduchý koncept a velmi působivé zpracování. Každodenní pouť do školy je u dětí ze snímku dokonale fascinující. Námět pro film je to samozřejmě podbízivý, rozhodně ale ne lacině. Štábu se povedlo cesty dětí zaznamenat excelentním způsobem a každá jednotlivá pouť obsahuje větší množství komických zážitků i úsměvných detailů, stejně jako chvilkových dramat. Respekt dětem i štábu, který to s nimi vždy několikrát absolvoval.