jean040465

Tenhle film se může nelíbit jenom těm mladým Charlesům Bukowským, kterým to ještě nedošlo. Že bolest samozřejmostí je ta nejpravdivější. Všichni přece víme, že drogy neudělaly lidem nikdy nic dobrého. Ano, o tom ten  film je. Je to jednoduchý, nekomplikovaný a snadný. Ale to ještě neznamená, že je to nicneříkající. Tenhle film vás sežvíká na kusy a vyplivne. Poprvé jsem pochopila, k čemu jsou závěrečné titulky. Jsou k tomu, aby si člověk chvíli poseděl s myšlenkami pocity, které v něm film zanechal. Tenhle snímek se mne dotkl už jen proto, že na žádnou situaci v ní nebyla správná odpověď. Není srávné řešení. Nechat dítě, ať si na to přijde samo? Riskovat, že umře? Nebo za ním stát i když vás zrovna vykrádá? Má to smysl? Možná právě to nám to mělo říct. Že každý z těch přístupů je v pořádku, protože víte určitě, že ten druhý taky není stoprocentně správně. Bylo to chvílemi kostrbaté, jednotlivé dějové linie zpočátku úplně nezapadaly, často se to vracelo do dalekého dětství, ale každá scéna měla spojitost s tou, ke které se odkazovala, takže za mě dobrý. Flashbacky se snáší špatně, ale tady to právě chvílemi bylo odreagování od té hlavní bolestné linky. Moc se mi líbilo zpracování dvou rozhovorů Davida se závislými (syn a anonymní dívka venku). Líbilo se mi, jak nejde popsat, co se jim v hlavě děje. Napůl jste těm závislákům rozumněli, ale ve vteřině už zas nedávali smysl. Museli jste jenom počkat, jestli se vrátí v době, kdy už jejich slova budou líp opisovat myšlenky. Tenhle film se nemůže líbit lidem, kteří mají rádi věci pod kontrolou. Protože tohle nejde mít pod kontrolou. Nevíte, co od nich očekávat, nevíte, kdy už toho začnete mít dost a kdy oni vezmou tu poslední dávku. Ten film je o tom, že ať uděláte cokoliv, nemůžete ovlivnit, co budou vaši blízcí dělat. Můžete dítěti při rozvodu zajistit veškerý komfort a zázemí, lásku. Můžete si ho vzít na novou svatbu za svědka a udělat z něj třetího člena obřadu, stejně začne ve čtrnácti pít  a kouřit. Protože to nejde ovlivnit. Takže jo, film žeru a chápu ty, kterým se nelíbí. "the less I needed the better I felt." Co mě teda osobně zamrzelo byl fakt, že si maskéři nedali moc práce, aby mladýho Tima trošku aspoň přiblížili feťákům, kteří se potulují po ulicí, nejedí skoro nic a spí pod širákem. Teda vážně, po měsících braní pervitinu by se to na jeho pěkný tvářičce sakra podepsalo. Doplnit kruhy pod očima, sebrat deset kilo váhy a nějaký beďary a za mě dobrý!

Tenhle film vás rozseká na kousky. Nemám co dodat.

Marvelcoovky. Všichni se shodneme na tom, že všechny jsou na jedno brdo a kolem a kolem to není vlastně o ničem. V prvních Avengerech byla dostačující akce, nějaký ten děj, sem tam vhodný vtip. Ve filmech před Avengery bylo mnohem víc. Ve filmech po nich ani vzdech. Doctor Strange mi přišel celou stopáž filmu spíš k smíchu než k čemu jinému. Vývoj hlavní postavy sice zajímaýv/předvídatelný, rádoby romantika veškerá žádná, chudák malá Rachel. Milence jí vyfoukla Tilda, která vyhrála tu krásnou scénu, kdy se umírající holka loučí s klukem. Doctor byl od začátku pěknej arogantní idiot, dostal přes čuňu a protože neměli už jak to vylepšit, hodili do toho koktejlu obrovskýho nezáživnýho nezáporáka, kterej dopadl stejně, jako kdekoliv jinde v posledních Marvelech. Vlastně celkově dostal asi dvě minuty, celou dobu se o něm jenom kecalo a pak buch prásk bum byl pryč. Chudák Cumberbitch.. skočit jako Brit do hlavní role v Marvelu? No, nic moc, ale furt lepší, než drátem do oka. Snažil se moc, ale nepomohlo to. Celkovej dojem z filmu? Obávám se, že v dalších letech už nebude Academy Award udělovat nic jiného, než Oscary za vizuální efekty. Protože v těch sou teď všichni mistři. Možná by to chtělo zapracovat na tom ději, vážení..