Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Poslední recenze (297)

plakát

Železná srdce (2014) 

Celkem solidní řezničina, ale od filmu, který má na IMDb 8,1/10 (v době psaní tohoto komentu) jsem očekával nějakou přidanou hodnotu. Místo toho "jen" slušný žánr, který moc nepřekvapí, kromě toho, že se většinu stopáže odehrává v tanku. Jinak variace na klasické téma - iniciační proměna vyjukaného mladého bažanta v tvrdého hocha pod dohledem drsného seržanta, natočena samozřejmě dle současné módy patřičně špinavě a syrově se spoustou bláta, mrtvol, hořících lidí a ustřelených částí těl, která se však nevyhne mnohým klišé (nechybí klavír!) a laciným emocím. V kině jsem se zabavil, ale do roka a do dne na to zapomenu.

plakát

Dotek hříchu (2013) 

Až si tu se 4* připadám nepatřičně vzhledem k tomu, jak byl Dotek hříchu ve Varech kritizován (viz Marigoldův komentář, Tetsuův příspěvek na blogu Respektu). Zpětné dohledání reakcí z Cannes mě uklidnilo, že v tom nejsem sám, neboť tam byl snímek hodnocen nadmíru dobře. Za sebe mohu říct, že se mi stýskalo po kontemplativním, meditativním stylu s prvky magického realismu, jakým bylo natočeno Zátiší. Naštěstí si režisér v Doteku hříchu zachovává svoji vizuální kvalitu, přechází ale k docela silnému naturalismu. Násilí je zde podáno tak, aby bylo nepříjemné, kamera před ním neuhne, naopak jej vyhledává, ale zdržuje se umělecké estetizace. Problémem však je, že postupně takhle explicitně zobrazené násilí začíná být spíše otupující než šokující. Filmu se dá jistě vyčíst tezovitost a scénaristická nedotaženost (postavy zde nepůsobí moc životně, spíše jako deterministické figurky; v tomto ohledu působí ocenění z Cannes za nejlepší scénář poněkud nepatřičně, dost možná udělené politikou "Chceme to ocenit, ale lepší cena nám už nezbyla."), režisér to podřizuje své snaze vykreslit Čínu jako zkorumpovanou, morálně zdevastovanou a násilím prorostlou zemi. Vyznění filmu je tak možná až příliš jednoduché (v Číně to stojí za vyližprdel), na druhou stranu, tahle verze naturalismu kritizující totalitní zemi je mi stále mnohem sympatičtější než pokrytecký cynismus Ulricha Seidla (který je v současnosti zrovna děsně in).

plakát

Vyplnit prázdnotu (2012) 

Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu.

Poslední hodnocení (2 907)

Duna: Část druhá (2024)

05.03.2024

Zóna zájmu (2023)

05.03.2024

Hellboy (2004)

10.02.2024

Chudáčci (2023)

30.01.2024

Ferrari (2023)

30.01.2024

Napoleon (2023)

10.12.2023

Bod obnovy (2023)

10.12.2023

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023)

10.12.2023

Barbie (2023)

26.08.2023

Reklama

Poslední deníček (21)

This is the end

Je konec. Stánky se rozebírají, press centrum zhasíná, projekce končí, Karlovy Vary se vylidňují. Další ročník festivalového maratonu za námi. Viděl jsem 30 filmů, což není nijak závratné číslo, ale už nejsem nejmladší divák. Už jsem dávno pochopil, že není třeba vidět všechno, že je třeba si taky najít čas na spánek, jídlo a pití tvrdého alkoholu. Jdu si dát závěrečný drink.

 

To nejlepší (z toho, co jsem viděl):

1. Nebeská brána

2. Velmistr

3. Strašák

4. Ain't Them Bodies Saint

5. Chybějící obraz

6.-10. (abecedně) Futurologický kongresJaký otec, takový syn, Les oběšenýchNorte, konec historie, Panika v Needle Parku

 

Jestli byl letošní ročník slabší nebo silnější, než ty předchozí, to si netroufám nijak posuzovat. To, kolik filmů se mi líbilo a kolik nelíbilo, vypovídá asi víc o mém (ne)vkusu a (ne)schopnosti vybírat kvalitní filmy z hormady vat, než o kvalitě letošní dramaturgie, nemluvě o úrovni současného uměleckého filmu. Tak či tak, byl jsem celkem spokojený (až na to, že mi unikla Velká nádhera, ale to se brzo napraví). Příští rok opět do Varů!