Davson

Je konec. Stánky se rozebírají, press centrum zhasíná, projekce končí, Karlovy Vary se vylidňují. Další ročník festivalového maratonu za námi. Viděl jsem 30 filmů, což není nijak závratné číslo, ale už nejsem nejmladší divák. Už jsem dávno pochopil, že není třeba vidět všechno, že je třeba si taky najít čas na spánek, jídlo a pití tvrdého alkoholu. Jdu si dát závěrečný drink.

To nejlepší (z toho, co jsem viděl):

1. Nebeská brána

2. Velmistr

3. Strašák

4. Ain't Them Bodies Saint

5. Chybějící obraz

6.-10. (abecedně) Futurologický kongres, Jaký otec, takový syn, Les oběšených, Norte, konec historie, Panika v Needle Parku

Jestli byl letošní ročník slabší nebo silnější, než ty předchozí, to si netroufám nijak posuzovat. To, kolik filmů se mi líbilo a kolik nelíbilo, vypovídá asi víc o mém (ne)vkusu a (ne)schopnosti vybírat kvalitní filmy z hormady vat, než o kvalitě letošní dramaturgie, nemluvě o úrovni současného uměleckého filmu. Tak či tak, byl jsem celkem spokojený (až na to, že mi unikla Velká nádhera, ale to se brzo napraví). Příští rok opět do Varů!

To si tak člověk ve Varech dopřeje luxus 8 hodin nepřerušeného spánku a pak se blbě diví, že už mu vyprodali Velkou nádheru i Futurologický kongres, dva filmy, na které jsem se opravdu těšil. No ale co se dá dělat, naštěstí se svět nezboří, oba filmy budou k vidění ještě v Praze během týdne po festivalu v rámci ozvěn MFF KV a v blízké budoucnosti pravděpodobně i v kinech po celé ČR, neboť do distribuce je koupil Film Europe, respektive Aerofilms.

Asi tak v pátek zavítám na diskuzi s Oliverem Stonem. Sice jsem níže deklamoval, že hvězdy mě na festivalu nelákají, ale třeba řekně něco zajímavého a nebudu příliš horlivý ve svých politických názorech.

V sobotu už celý tento cirkus bude končit, Bohudík či bohužel, záleží na úhlu pohledu. Já dokončím retrospektivu Jerryho Schatzberga s Panikou v Needle Parku, i přes nepříznivé ohlasy zkouknu Dotek hříchu a celý festival zakončím Nordvestem, od jednoho ze dvou režisérů drásajícího R.

Filmy jako Nebeská brána (obrázek níže) se dnes už netočí. A pokud se neobjeví nějaký nechutně bohatý mecenáš, kterému by nevadilo vyhazovat miliony (desítky, stovky miliónů) na filmy velikášských géniů, tak ani točit nebudou.

Ale to nevadí, dobří tvůrci, kteří točí dobré filmy, ještě nevymřeli. Třeba Paolo Sorrentino nebo Ari Folman jsou stále živí a zdraví a snad ještě dlouho budou. Jejich nové snímky Velká nádhera a Futurologický kongres budou k vidění v pátek. Dosavadní ohlasy jsou víc než pozitivní.

Přijel Oliver Stone. Zatímco novináři z toho šílí, režisér se v klidu zavřel v Puppu a vyjde až zítra. Mě to nechává v klidu. Asi jsem divný, ale touhle hysterií kvůli filmovým hvězdám jsem nebyl dotčen. Nějak nemám potřebu ty lidi vidět naživo, zajímá mě v prvé řadě výsledky jejich práce, tedy filmy. Výsledky Stoneovy práce nicméně tady ve Varech neuvidím. Výběr filmů do jeho pocty mi nepřijde zrovna nejšťastnější: prý definitivní režisérský sestřih filmu, který byl svého času přijat hodně vlažně a jsem překvapen, že si ho někdo ještě pamatuje; pětina destidílného dokumentu; film jiného režiséra.

Místo Stonea tak raději doporučuje skvělý americký nezávislý film Ain't Them Bodies Saint. 

250 minut dlouhá projekce Norte, konec historie byla zážitkem sama o sobě. Ještě před začátkem jsem jen suše polkl, když jsem se dozvěděl, že na přání režiséra nebude žádná přestávka. Lav Diaz holt nedělá kompromisy divák se musí přizpůsobit, nebo se na to rovnou vykašlat. Moje čest filmového fanouška mi nedovolila odejít ani na chvíli a tak jsem si to celé poctivě odseděl. Prvních několik hodin sledování bylo v pohodě, ale s blížícím se koncem to začínalo být krapet vysilující a tak trochu jsem si začal připadat jako na zaoceánském letu. Aspoň že sedačky v kině Drahomíra jsou podstatně pohodlnější a prostornější než ekonomická třída letadla.

A vzhledem k tomu, že jedna čtyřhodinová projekce mi nestačila, tak si ve středu dám druhou, a to legendární Nebeskou bránu, film, který mnoho lidí zná, ale jen málo ho vidělo. Ostatně, kdy a kde jindy si člověk najde čas a chuť dívat se na tak dlouhé filmy?

Zázrak Juraje Lehotského je takový malý zázrak v současné slovenské kinematografii. Nerad bych nějak velikášsky prorokoval, ale pokud si režisér udrží svoji kvalitu, bude se moci směle srovnávat i třeba s hvězdami současného realistického filmu, bratrami Dardennovými.

Film, na který si určitě zajdete do kina, až půjde do distribuce, uvedla čtyřčlenná delegace - kameraman Noro Hudec, scénarista Marek Leščák, režisér a představitelka hlavní role, neherečka (aspoň zatím) Michaela Bendulová. (Na přiložené fotce v tomto pořadí zleva, omluvte její sníženou kvality, my chudí studenti a amatérští psavci nemáme peníze na pořádnou mašinu:)

Je sice teprve druhý den, ale Velmistr je pro mě už teď dost možná filmem festivalu. Takže to tu můžem celé rozpustit, rozejděte se, není tu už nic k vidění.

OK, to trochu kecám, stále je tu toho dost k vidění. V pondělí je to třeba mrazivý debut Seana Durkina Martha Marcy May Marlene, rumunský vítěz z letošního Berlinale Pozice dítěte, Dlouhá loučení, za dob Sovětského svazu zakázáný film, který málokdo viděl, nebo Heli, násilný mexický film, který vzbudil v Cannes velký ohlas. 

Zatímco redaktoři Blesku po slavnostním zahájení řešili zásadní otázky, zda Taťána Kuchařová randí s Ondřejem Brzobohatý (přišli spolu na zahájení), zda byla naostro (nebyla), zda je ve Varech i Agáta (je) a mezitím zoufale vykřikovali, že chtějí domů, my ostatní jsme tu přijeli za tím, co je základem filmového festivalu - a to jsou filmy.

První den, který mi připravil spíše bolehlav než potěšení, je za námi. Ve druhém dni je pro mě hlavním tahákem Velmistr hongkongského velmistra Wong Kar-waie, jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Dále plánuji zhlédnout i Camille Claudel 1915, Ženu s tajenkou a Líbánky, u kterých zruším svůj už poněkud pozérský bojkot filmů Jana Hřebejka, který jsem vyhlásil po Krásce v nesnázích. Věřím, že má intuice nezklame a nebudu zklamán.

Už však zároveň vyhlížím neděli, kdy, kromě Světového championa (Hitchcock je prostě povinnost a možnost vidět jeho němý snímek v sále je výjimečná událost), hodlám vidět Norte, konec historie. Čtyřhodinový nezávislý filipínský film režiséra Lava Diaze bude nekompromisní zkouškou moji cinefilie. Už teď se těším a zároveň poněkud děsím.

Už stává pravidlem, že na každém význačnějším filmovém festivalu se každoročně uvádí zrestaurované kopie filmových klasik. Od roku 2011 mezi takovéto festivaly patří i ten v Karlových Varech. V ten rok byl na MFF Karlovy Vary slavnostně uveden Vláčilův snímek Marketa Lazarová. Na základě obrovského ohlasu, který tato akce měla, vznikla Nadace České bijáky, která se stala finančním garantem projektu zaměřeného na digitálního restaurování zásadních snímků československé kinematografie. Na projektu se spolu s Nadací České bijáky podílí také Ministerstvo kultury a Národní filmový archiv. Společným cílem je postupně digitalizovat a díky tomu uchovat tituly domácího zlatého fondu.V roce 2012 měla světovou premiéru digitálně restaurovaná kopie filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. V současné době má Nadace České bijáky uzavřenou smlouvu s Národním filmovým archivem na zrestaurování 12 významných českých filmů.

Pro letošní rok byl vybrán další československý filmový skvost, moravská sága scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci s Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli. Kdo neviděl, má povinnost to napravit. Film bude uveden v sobotu 29. června 2013 ve Velkém sále hotelu Thermal.

Vary se blíží. Jako každý rok. Co k tomu říct? Snad jen doufejme, že filmy budou dobré, teplota v kinosálech příjemná, crêpes pořád stejně lahodné a že buranů z řad zlaté mládeže i odjinud bude minimum.

Ale žádné další zbytečné tlachy. Filmy jsou to hlavní ve Varech a proto jsem z programu vybral seznam těch nejpodstatnějších snímků, které má cenu vidět. Upozorňuji, že je to zhusta samé více či méně těžké umění, na líbivé, kýčovité a sluníčkové filmy nechodím:)

Camille Claudel 1915 [film Bruna Dumonta o francouzské umělkyni s Juliette Binoche v hlavní roli (očekávám masivní úprky diváků jako u Dumontových předchozích filmů)]

Cesta [zásadní snímek turecké, potažmo kurdské kinematografie]

Dlouhá loučení & Krátká setkání [filmy Kiry Muratovové, sovětská "trezorová" filmařka]

Dotek hříchu [nový film od Jia Zhan-ke, autora skvělého Zátiší]

Futurologický kongres [od Ariho Folmana, tvůrce Valčíku s Bašírem]

Heli [drsňárna z Mexika, cena za nejlepší režie z letošního festivalu v Cannes]

Chybějící obraz [režisérův osobní dokument o tyranii Rudých Kmerů]

Jaký otec, takový syn [v Cannes velmi dobře přijaté japonské drama]

Les oběšených [rumunský filmový poklad]

Nebeská brána [Ciminova monstrózní opus magnum na velkém plátně!]

Norte, konec historie [4hodinový nezávislý filipínský film (instinkt mi říká, že to bude stát za to)]

Panika v Needle Parku & Strašák & Žena s tajenkou [pocta Jerrymu Schatzbergovi, málo známému filmaři Nového Hollywoodu]

Pole v Anglii [psychadelická jízda z dob anglické občanské války (jestli něco ze Soutěžní sekce bude stát za to, tak IMHO tento film)]

Pozice dítěte [rumunský vítěz z Berlína]

Světový champion [němý Hitchcock]

Velká nádhera [Sorrentino je jeden z nejzajímavějších evropských režisérů současnosti]

Velmistr [Wong Kar-wai o mistrovi kung-fu]

Zatažený závěs [Jafar Panahi točí v domácím vězení]

Uvidíme se v kině!

Tak nám skončilo ono devítidenní šílenství, jež se zova Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Akce, jíž by mnozí rozhořčení občané z řad dělnické třídy nejraději vymazali z povrchu zemského. Ale furt tu je, co se dá dělat? Snad jen vyhodnotit, jak to dopadlo.

Nejlepším filmem vyhlašuju Cosmopolis, tak trochu natruc všeobecnému odsudku. Další vrcholy jsou (v abecedním pořadí): Andělský podíl, Diaz: Neuklízej tu krev, Je to jen vítr, Lawrence z Arábie, Margaret, Staré pověsti české. Těsně pod vrchol se dostali: Druhý dech, Holy Motors, Kněz Leon Morin, Na druhé straně kopců, Pětkrát, Reality show, Samuraj, Střih, Zátah. Cenu za nejvíc vyhoněnou a vyspekulovanou kravinu získává Ráj: Láska. Gratulujeme. Totální sračku jsem naštěstí letos neviděl, celkově spokojenost. Cenu za největší přínos festivalu uděluji holkám, co dělají palačinky v okýnku na Zeyerově. Uvidíme se tam přístí rok.

Dnes je poslední den festivalu, projekcí je málo, lidí ale stále ještě dost, takže průsečík množin "chci vidět" a "zůstaly ještě lístky" může být velmi řídká, ba dokonce i nulová množina. Mě vyšel třeba jen jeden film ze čtyř vytipovaných. Ale co, něco jsme viděli, něco můžeme dohnat v kinech a beztak už jsme unavení a vyšťavení tak, že si na chvíli dáme od filmů oraz. Já svůj oraz začínám už v sobotu večer, kdy film vyměním za box a podívám se na souboj o titul těžké váhy mezi Vladimírem Kličkem a Tony Thompsonem.

Láska je ve Varech nedostatkové zboží! Dnes očekávám v Puppu, a hlavně před ním, nekřesťansky dlouhou frontu délky někde na úrovni front na maso v Sovětském svazu. Všichni, co tam budeme vysedávat důlky, budeme doufat v malý zázrak a taky přesvědčovat sami sebe, že svěrače močového měchýře těch několik hodin vydrží. Anebo se na to vykašlem a půjdem se někam najíst. Však filmy nejsou život, víme, kór když jdou do české distribuce. Ještě nevím, jak se rozhodnu.

Výborné drama Margaret přijel uvést jeho režisér Kenneth Lonergan a uvedl na pravou míru, jak to vlastně bylo s konečným střihem filmu. 150minutovou verzi, jež běžela ve Varech nesestříhal Martin Scorsese s Thelmou Schoonmaker, prý pouze pomáhali a jedná se tedy o režisérovu verzi. Na DVD vyjde i film prodloužený o dalších 30 minut. Alespoň tak to režisér podal. Možná jen nechtěl přiznat, že nad konečnou podobou snímku neměl úplnou kontrolu. Anebo jsou všechny ty fámy kolem jenom marketingový tah. Jako vždycky ostatně.

Spánková deprivace se pomalu začíná projevovat únavou a nastupující letargií. Z toho mě, alespoň na chvíli vytrhl Andělský podíl Kena Loache, nejlepší reklama na skotskou whisky, jakou jsem kdy viděl. Hned po projekci jsem musel zamířit do Jameson stanu, abych si tam provokativně objednal dvanáctiletou skotskou. Markující číšník pozvedl pravé obočí. Feel like a sir.

Hned následující projekci jsem si ale opět připomenul, že spoléhat na anotace ve festivalovém katalogu a jít na neprověřený film, bývá často ošidné. Mars a Avril je přesně ten typ příliš osobního projektu, který si režisér vysnil a za roky práce ztratil sám nad sebou kontrolu. Vesmírná odysea ve stylu Coelha. No nic, aspoň je o to větší důvod se těšit na prověřenou klasiku, Lawrence z Arábie, který je na programu ve sředu v 9:00. Perverzní to čas.

Cosmopolis vzbudil menší pozdvižení a rozčarování u mnohých diváků. No, já si tuhle dekadentní road-movie o asymetrické prostatě naopak velice užil. V úterý se s Cronenbergem poměří Leos Carax v neoficiální soutěži festivalu o nejlepší (a neujetější) film odehrávající se v limuzíně. Holy Motors bude úplně jiný, ale očekávám, že rozladění z dalšího WTF filmu bude u mnohých obdobné. Těším, těším.

Íránec Amir Naderi přijel uvést svůj japonský film Střih o neúspěšném režisérovi, který si nechává rozbíjet ústa, aby zaplatil dluh. Něco takového můžou natočit jen Japonci, řekl by si jeden a ono Peršan!

Sahara venku, sauna v Kinosále B, člověk si nevybere. Ale když v té sauně uvidí nečekanou pecku, jako byl Diaz: Neuklízej tu krev, tak na tu výheň i zapomene, je to přeci jen lepší než dostávat nakládačku od nadržených brutálních fašounů v uniformách.

Reha Erdem mezitím rozjel svoji filmografii, z projekce filmu Měsíc! lidé utíkali, takže kdo si chce užít trochu toho těžkého artu (nebo se trochu potrápit, záleží na úhlu pohledu), tak s chutí do toho. Kosmos - pondělí 11:00 v Divadle KV.

První den filmového festivalu je v plném proudu a simultánně se nám tady taky rozběhl festival horka, pocení a dehydratace. Snad nebude trvat stejně jako ten filmový. Naštěstí se může člověk schovat před vedrem - alespoň chvilkově - v kinosále.

V neděli utíkám před saharským počasím do Puppu na projekce filmů plných lásky! Haneke se svou novinkou Láska prý v Cannes dojal i ty nejotrlejší cyniky a to tak, že mu se slzami v očích dali Zlatou palmu. Naopak Ulrich Seidl si vzal do hledáčku tak trochu jinou lásku. Ráj: Láska je film o obstarožních evropských paničkách, které si na afrických plážích obstarávají namakané černošské gigola. Režisér opět vzbudil kontroverzní reakce, tak hlavně doufám, že to nebude připomínat gerontofilní multiracial porno.

A kdo ještě není seznámen s francouzským klasikem Melvillem (jako třeba já), tak ať jde dohánět resty, v neděli ve Velkém sále jediná projekce kultovního Samuraje s Alainem Delonem

Přichází první den karlovarského festivalu a s ním totální zahlcení filmem po celých 9 dní. V pátek vzhledem k malému počtu projekcí je tradičně největší boj o lístky. Pokud člověk neuspěl v loterii zvané internetová rezervace, tak na místě kupuje lístek stylem "co zbylo". Na pátek není k dispozici nic, na sobotu bývá situace optimističtější. První den tedy může člověk jít pařit, nebo si stoupnout do fronty a probít se na nějaký film. Určitě se jich v programu pár zajímavých najde - v mém hledáčku je Za kopcem, Klíčovou dírkou, Přijít o rozum, ale největší očekávání ve mně určitě vzbuzuje akční řežba z Indonésie Zátah. Půlnoční žánrové filmy bývají dobrým osvěžením v záplavě všech možných i nemožných artových snímků a bez nich by to prostě nebylo ono. Jen se troška bojím, abych si hned na začátek nevybral nejlepší půlnočňák, ostatní zástupci sekce vypadají spíše průměrně a Dracula Daria Argenta po zhlédnutí traileru jako něco, čemu bude lepší se vyhnout velkým obloukem, pokud se člověk nevyžívá v guilty pleasure obskurnostech.

V sobotu se nejvíc těším na nový film rumuna Cristiana Mungiu Na druhé straně kopců. Režisér si sice tentokrát Zlatou palmu z Cannes nedovezl, ale ohlasy jsou i tak velice pozitivní. Alternativou by mohlo být kritikou ceněné drama Margaret, film, který jde do kin s pěkným zpožděním, neboť režisér Kenneth Lonergan se roky hádal se studiem o Fox a finální podobu střihu. Verzi, která poběží ve Varech nakonec sestříhali Martin Scorsese se svojí dvorní střihačkou Thelmou Schoonmaker. Večer je asi největší lákadlo Cosmopolis Davida Cronenberga.

 Jeden tip na hosta festivalu: nadějný belgický filmař Joachim Lafosse přijede uvést svůj nejnovější film Přijít o rozum. Režisér vystudoval režii na Institutu vysílacích umění (IDA) v Louvain-La-Neuve, kde absolvoval s karátkometrážním snímkem Tribu (Kmen) a v současnosti má za sebou už pět celovečerních filmů, např. Nue propriété (Holé vlastnictví), který v roce 2006 soutěžil v Benátkách nebo kontroverzní Élève libre (Soukromé hodiny). Jeho novinka, intimní a zneklidňující vztahové drama připomínající antickou tragédii, soutěžila letos v Cannes v sekci Un certain regard a jak to dopadlo (ohlasy celkem pozitivní) se můžete přesvědčit už první den, v pátek, v kině Čas ve 21:30, nebo další pátek v 11:30 ve Velkém sálu hotelu Thermal.