Davson

Celkem solidní řezničina, ale od filmu, který má na IMDb 8,1/10 (v době psaní tohoto komentu) jsem očekával nějakou přidanou hodnotu. Místo toho "jen" slušný žánr, který moc nepřekvapí, kromě toho, že se většinu stopáže odehrává v tanku. Jinak variace na klasické téma - iniciační proměna vyjukaného mladého bažanta v tvrdého hocha pod dohledem drsného seržanta, natočena samozřejmě dle současné módy patřičně špinavě a syrově se spoustou bláta, mrtvol, hořících lidí a ustřelených částí těl, která se však nevyhne mnohým klišé (nechybí klavír!) a laciným emocím. V kině jsem se zabavil, ale do roka a do dne na to zapomenu.

Až si tu se 4* připadám nepatřičně vzhledem k tomu, jak byl Dotek hříchu ve Varech kritizován (viz Marigoldův komentář, Tetsuův příspěvek na blogu Respektu). Zpětné dohledání reakcí z Cannes mě uklidnilo, že v tom nejsem sám, neboť tam byl snímek hodnocen nadmíru dobře. Za sebe mohu říct, že se mi stýskalo po kontemplativním, meditativním stylu s prvky magického realismu, jakým bylo natočeno Zátiší. Naštěstí si režisér v Doteku hříchu zachovává svoji vizuální kvalitu, přechází ale k docela silnému naturalismu. Násilí je zde podáno tak, aby bylo nepříjemné, kamera před ním neuhne, naopak jej vyhledává, ale zdržuje se umělecké estetizace. Problémem však je, že postupně takhle explicitně zobrazené násilí začíná být spíše otupující než šokující. Filmu se dá jistě vyčíst tezovitost a scénaristická nedotaženost (postavy zde nepůsobí moc životně, spíše jako deterministické figurky; v tomto ohledu působí ocenění z Cannes za nejlepší scénář poněkud nepatřičně, dost možná udělené politikou "Chceme to ocenit, ale lepší cena nám už nezbyla."), režisér to podřizuje své snaze vykreslit Čínu jako zkorumpovanou, morálně zdevastovanou a násilím prorostlou zemi. Vyznění filmu je tak možná až příliš jednoduché (v Číně to stojí za vyližprdel), na druhou stranu, tahle verze naturalismu kritizující totalitní zemi je mi stále mnohem sympatičtější než pokrytecký cynismus Ulricha Seidla (který je v současnosti zrovna děsně in).

Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu.

Brak, který se bere tak vážně až to hraničí s nechtěnou parodií (Karl Urban a jeho ultramegadrsné "JUDGEMENT TIME!"). Chybí tomu větší fantazie, což je u adaptace komiksu špatně, na druhou stranu to jakž takž šlape po celou dobu a na nic si nehraje. Na půlnoční projekci ve Varech ideální, jenom ta 3D byla opět zbytečná a místy dost hnusná (zejména při zběsilé akci byl obraz rozmazaný).

Působívá reflexe 1. světové války, která mi trochu připomněla některé filmy Miklóse Jancsa (konkrétně dva, které jsem viděl: Beznadějní a Hvězdy na čepicích), byť Ciulei nemá tak vytříbenou estetiku jako Jancsó. Menším problémem je, že se film snaží říct až příliš moc a na tuhle obsáhlost doplácí zejména milostné linie hlavního hrdiny, kterým taky napomáhá přepjaté herectví. To jsou ale jen občasné a chvilkové momenty, kdy to skřípe, jinak je Les oběšený nadmíru dobře zvládnuté, mnohovrstevnaté drama s mnoha výtečnými scénami a momenty (už ten zlo zvěstující pochod vojáků hned na úvod má v sobě sílu).

Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost.

Velice citlivě, minimalisticky a uvěřitelně pojaté téma, které by v rukou mnohých jiných režisérů skončilo jako hysterická, kýčovitá ždímačka divákových citů. V podání Hirokazu Koreedy je to naštěstí úplný opak.

Spíš než dokument se jedná o filmový esej a osobní zpověď režiséra, který vypráví svůj životní příběh. Obrazové záznamy z nechvalně proslulých vražedných polí Rudých Khmerů téměř neexistují nebo zmizely, Rithy Panh je tedy musí nahradit svými vzpomínkami, které jsou ztvárněny vyřezávanými figurkami. Přeživších z vražedných polí je málo, většina z otrocky pracujících skončila v hromadných hrobech tak jako figurky skončily na konci filmu v krabici. Nepodbízivá, formálně neotřelá, promyšlená a silná výpověď.

Předlohu neznám (následující tedy berte jen jako mou hypotézu), ale z filmu cítím, že místy docházelo k podstatné a ne úplně citlivé redukci. Na sto minut se toho zde nakousne až moc. Nejvíc je to vidět na vedlejších postavách, mnohé by zde ani nemusely být. Třeba "Zaječí pysk" je holka, která se na plátně několikrát zjeví, ale film nijak dál neposune. Asi je to důležitá postava, ale nejde nijak poznat proč. Na úkor těchto vedlejších postav zde došlo i k potlačení toho, co je dle mého názoru na Velkém sešitu nejpodstatnější a zároveň nejzajímavější. Tedy přerod dvojčat z nevinných, čistých dětí na chladnokrevné, cynické jedince, kteří jsou silnější než dospělí kolem nich. Snímku by slušelo, kdyby tento přerod byl zajímavěji a hlavně podrobněji rozebrán. Jinak ale film pěkně odsýpá a dobře se na něj dívá, zejména díky Bergerově kameře. Je to takový hezký evropský film, který ale s největší pravděpodobností brzo zapadne. Své publikum si to jistě najde, hlubší zářez z toho ale nebude.

Je z toho cítit snaha o co nejvěrnější zobrazení alkoholového rauše ve filmové podobě a chuť experimentovat. Za to palec nahoru, aspoň to není zas nějaká krotká severní depka, které, bůhví proč, jsou v posledních letech děsně populární. Skončilo to ale jako audiovizuální hromada bordelu. Spousta kamerových triků, které se zběsile mění a opakuji, přičemž film se za 87 minut prakticky nikam nepohne. Na konci už je to jenom otupující, nic víc. P.S. Jestli je Island zemí, kde vrcholný politik je celé dny totálně ožralý na plech téměř bez přestávky, ve svém bytě pořádá sexuálně-drogové orgie a rve se na veřejnosti, aniž by to mělo na jeho politickou kariéry nějaký efekt, tak hluboký respekt. To by u nás nedokázal ani Zeman s Kalouskem a Kottem dohromady. Máme co dohánět!