Davson

Davson

David Einšpigel

okres Praha

homepage

36 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 31.10.2014  02:28

    Celkem solidní řezničina, ale od filmu, který má na IMDb 8,1/10 (v době psaní tohoto komentu) jsem očekával nějakou přidanou hodnotu. Místo toho "jen" slušný žánr, který moc nepřekvapí, kromě toho, že se většinu stopáže odehrává v tanku. Jinak variace na klasické téma - iniciační proměna vyjukaného mladého bažanta v tvrdého hocha pod dohledem drsného seržanta, natočena samozřejmě dle současné módy patřičně špinavě a syrově se spoustou bláta, mrtvol, hořících lidí a ustřelených částí těl, která se však nevyhne mnohým klišé (nechybí klavír!) a laciným emocím. V kině jsem se zabavil, ale do roka a do dne na to zapomenu.

    • 8.7.2013  23:47

    Až si tu se 4* připadám nepatřičně vzhledem k tomu, jak byl Dotek hříchu ve Varech kritizován (viz Marigoldův komentář, Tetsuův příspěvek na blogu Respektu). Zpětné dohledání reakcí z Cannes mě uklidnilo, že v tom nejsem sám, neboť tam byl snímek hodnocen nadmíru dobře. Za sebe mohu říct, že se mi stýskalo po kontemplativním, meditativním stylu s prvky magického realismu, jakým bylo natočeno Zátiší. Naštěstí si režisér v Doteku hříchu zachovává svoji vizuální kvalitu, přechází ale k docela silnému naturalismu. Násilí je zde podáno tak, aby bylo nepříjemné, kamera před ním neuhne, naopak jej vyhledává, ale zdržuje se umělecké estetizace. Problémem však je, že postupně takhle explicitně zobrazené násilí začíná být spíše otupující než šokující. Filmu se dá jistě vyčíst tezovitost a scénaristická nedotaženost (postavy zde nepůsobí moc životně, spíše jako deterministické figurky; v tomto ohledu působí ocenění z Cannes za nejlepší scénář poněkud nepatřičně, dost možná udělené politikou "Chceme to ocenit, ale lepší cena nám už nezbyla."), režisér to podřizuje své snaze vykreslit Čínu jako zkorumpovanou, morálně zdevastovanou a násilím prorostlou zemi. Vyznění filmu je tak možná až příliš jednoduché (v Číně to stojí za vyližprdel), na druhou stranu, tahle verze naturalismu kritizující totalitní zemi je mi stále mnohem sympatičtější než pokrytecký cynismus Ulricha Seidla (který je v současnosti zrovna děsně in).

    • 6.7.2013  00:21

    Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu.

    • 6.7.2013  00:12
    Dredd (2012)
    ***

    Brak, který se bere tak vážně až to hraničí s nechtěnou parodií (Karl Urban a jeho ultramegadrsné "JUDGEMENT TIME!"). Chybí tomu větší fantazie, což je u adaptace komiksu špatně, na druhou stranu to jakž takž šlape po celou dobu a na nic si nehraje. Na půlnoční projekci ve Varech ideální, jenom ta 3D byla opět zbytečná a místy dost hnusná (zejména při zběsilé akci byl obraz rozmazaný).

    • 5.7.2013  16:29

    Působívá reflexe 1. světové války, která mi trochu připomněla některé filmy Miklóse Jancsa (konkrétně dva, které jsem viděl: Beznadějní a Hvězdy na čepicích), byť Ciulei nemá tak vytříbenou estetiku jako Jancsó. Menším problémem je, že se film snaží říct až příliš moc a na tuhle obsáhlost doplácí zejména milostné linie hlavního hrdiny, kterým taky napomáhá přepjaté herectví. To jsou ale jen občasné a chvilkové momenty, kdy to skřípe, jinak je Les oběšený nadmíru dobře zvládnuté, mnohovrstevnaté drama s mnoha výtečnými scénami a momenty (už ten zlo zvěstující pochod vojáků hned na úvod má v sobě sílu).

    • 4.7.2013  22:45

    Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost.

    • 4.7.2013  22:30

    Velice citlivě, minimalisticky a uvěřitelně pojaté téma, které by v rukou mnohých jiných režisérů skončilo jako hysterická, kýčovitá ždímačka divákových citů. V podání Hirokazu Koreedy je to naštěstí úplný opak.

    • 4.7.2013  22:21

    Spíš než dokument se jedná o filmový esej a osobní zpověď režiséra, který vypráví svůj životní příběh. Obrazové záznamy z nechvalně proslulých vražedných polí Rudých Khmerů téměř neexistují nebo zmizely, Rithy Panh je tedy musí nahradit svými vzpomínkami, které jsou ztvárněny vyřezávanými figurkami. Přeživších z vražedných polí je málo, většina z otrocky pracujících skončila v hromadných hrobech tak jako figurky skončily na konci filmu v krabici. Nepodbízivá, formálně neotřelá, promyšlená a silná výpověď.

    • 4.7.2013  00:23

    Předlohu neznám (následující tedy berte jen jako mou hypotézu), ale z filmu cítím, že místy docházelo k podstatné a ne úplně citlivé redukci. Na sto minut se toho zde nakousne až moc. Nejvíc je to vidět na vedlejších postavách, mnohé by zde ani nemusely být. Třeba "Zaječí pysk" je holka, která se na plátně několikrát zjeví, ale film nijak dál neposune. Asi je to důležitá postava, ale nejde nijak poznat proč. Na úkor těchto vedlejších postav zde došlo i k potlačení toho, co je dle mého názoru na Velkém sešitu nejpodstatnější a zároveň nejzajímavější. Tedy přerod dvojčat z nevinných, čistých dětí na chladnokrevné, cynické jedince, kteří jsou silnější než dospělí kolem nich. Snímku by slušelo, kdyby tento přerod byl zajímavěji a hlavně podrobněji rozebrán. Jinak ale film pěkně odsýpá a dobře se na něj dívá, zejména díky Bergerově kameře. Je to takový hezký evropský film, který ale s největší pravděpodobností brzo zapadne. Své publikum si to jistě najde, hlubší zářez z toho ale nebude.

    • 3.7.2013  23:10
    XL (2013)
    **

    Je z toho cítit snaha o co nejvěrnější zobrazení alkoholového rauše ve filmové podobě a chuť experimentovat. Za to palec nahoru, aspoň to není zas nějaká krotká severní depka, které, bůhví proč, jsou v posledních letech děsně populární. Skončilo to ale jako audiovizuální hromada bordelu. Spousta kamerových triků, které se zběsile mění a opakuji, přičemž film se za 87 minut prakticky nikam nepohne. Na konci už je to jenom otupující, nic víc. P.S. Jestli je Island zemí, kde vrcholný politik je celé dny totálně ožralý na plech téměř bez přestávky, ve svém bytě pořádá sexuálně-drogové orgie a rve se na veřejnosti, aniž by to mělo na jeho politickou kariéry nějaký efekt, tak hluboký respekt. To by u nás nedokázal ani Zeman s Kalouskem a Kottem dohromady. Máme co dohánět!

    • 3.7.2013  14:25

    Neuvěřitelná monumentální freska, která byla předem odsouzena k neúspěchu. Cimino zbavuje slavný Divoký Západ všech romantických mýtů a zobrazuje jej jako místo, kde spravedlnost není pro všechny, ale jen pro vyvolené bohaté elity s dobrým rodokmen. Místo, kde právo na sebe bere podobu najatých zabijáků, kde americký sen přistěhovalců je nemilosrdně pohřben v blátě a rozstřílen kulkami z pušek. Antiwestern, který nemohl být víc anti. John Ford by nevěřícně zíral, co se stalo s jeho milovaným žánrem. Ale nebyl by sám, v roce 1980 nevěřícně zírali snad úplně všichni. Ne, tento smutný, nihilistický obraz Ameriky prostě nemohl slavit úspěch. Nemohlo ho zachránit ani to, jak moc úchvatný je. Cimino byl perfekcionista, šílenec, který prostě musel stvořit dech beroucí scény, vybrousit je do dokonalosti. Nevím, zda Nebeskou bránu viděl David Lean, ale pokud ano, tak všechnu tu velkolepost, srovnatelnou s jeho nejslavnějšími filmy, musel ocenit. Pro Cimina neexistuje slovo kompromis, nic takového není možné, je to cítit z každého záběru. Už jen ten fakt, že ve filmu slyšíme, jak imigranti mluví různými jazyky. Slyšíme němčinu, polštinu, ruštinu, češtinu a další jazyky, které jsem s jistotou nedefinoval. Klidně to mohli být příslušníci jednoho národa, klidně mohli všichni mluvit anglicky, ale to by Cimino asi nedopustil. Postavte celé město, oblečte davy komparzistů do dobových kostýmů, naučte je bruslit, tančit valčík, je mi jedno, kolik to stojí. Musí to být dokonalé. Užil jsem si každou sekundu tohoto filmového monumentu. Ano, dá se tomu vyčíst mnohé - prostý příběh, nelogičnosti, nepřesvědčivě popsaný milostný trojúhelník... Dalo by se o tom debatovat celé hodiny až do vyčerpání, ale já tyhle výtky nepovažuji za důležité. Tohle je čistý, totální film, jehož sledování je samo o sobě zážitkem. Chtěl bych vidět onu úplně původní 5,5hodinovou verzi. Na co největším plátně.

    • 3.7.2013  01:08
    Heli (2013)
    ***

    Pro mě naprosto průměrný festivalový film, jakých jsem už viděl spousty, nevybočující řady ničím, snad jen scénou mučení, během kterého došlo k menšímu exodu části obecenstva z kina. Působivost té scény však nespočívá v brutalitě, ale tím, jak je natočena - hrajeme si na mobilu, vaříme ve vedelejší místnosti večeři, kouříme tráva a jen tak mimochodem tu mlátíme a pálíme dva týpky. To se stává. Jinak na mě ale Escalanteho režie vůbec nezapůsobila, ničím nezaujala. K dosažení úrovně Reygadase nebo Eimbckeho má imho Escalante ještě daleko.

    • 3.7.2013  00:50

    Tomuto výbornému sevřenému komornímu psychodramatu, která jde až na samou dřen, kraluje Luminita Gheorghiu. Její ztvárnění dominantní, manipulativní matky, jež je patologicky posedlá svým synem, jediným dítětem, je naprosto strhující a táhne celý film. Jen tomu chybí podrobnější prokreslení postavy syna. Nevíme moc, jaké jsou jeho pohnutky a jeho výkyvy, kdy jednou matku posílá doslova do prdele a pak zas plní její vůli, nepůsobí moc uvěřitelně. I přesto je však snímek velice silný, máchá diváka v emocionálním bahně a zůstane v hlavě dlouhou dobu po projekci.

    • 3.7.2013  00:34

    Působivý psychothriller s atmosférou nejistoty, paranoidním závěrem a precizní kamerou. Škoda jen, že příběhová linie popisující vztah sester se vyvíjí očekávatelně a nepřekvapivě a zdaleka není tak zajímavá jako flashbacky z farmy, kterou ovládá charismatický a chladnokrevný manipulant, démonicky zahraný Johnem Hawkesem. Závěr, který nechá diváka v tíživé nejistotě, mnohé kompenzuje. Každopádně Durkin si tímto debutem nasadil laťku hodně vysoko.

    • 2.7.2013  16:13

    Příběh jak od McCarthyho a obrazy jak od Malicka, americký nezávislý film jako ve své zlaté éře 70. let. Spoustu lidí to asi bude nudit, protože příběh je přímočarý, ale pokud se člověk naladí na tu správnou vlnu, tak bude unešen. Lowery to vede s přehledem, skvěle napsané, nasnímané i zahrané. Casey Affleck se pro tenhle typ rolí asi narodil, Rooney Mara potvrzuje, že je vycházející hvězda, a Ben Foster zvládl svou obtížnou roli bez zaváhání.

    • 1.7.2013  15:04

    Norte, konec historie je natočen stylem typickým pro současné umělecké filmy - dlouhé záběry, pomalé tempo, absence hudby. Naštěstí se nejedná o další film z řady výjimečný jen svou délkou, která by v případě průměrného festivalového filmu byla k nepřežití, ani o nějaký grafomanský výplod šíleného režiséra. Diazovy obrazy jsou pečlivě komponované, struktura díla je promyšlená a atmosféra hypnotická. Divák nepoučený filipínskou realitou se sice může ztrácet v narážkách na politickou situaci a historii Filipín, naštěstí to však zásadně nebrání v přijetí díla a nesnižuje jeho působivost. Jenom ke konci už sledování začíná být trochu únavné a vyčerpávající. Režisér si totiž nepřál, aby během promítání byla přestávka, a já ze zásady neodcházím během projekce, takže po čtyřech hodinách nepřerušeného sezení v sedačce kina jsem se začínal cítit podobně jako na transatlantickém letu, během kterého se člověku nedaří usnout.

    • 1.7.2013  14:15
    Zázrak (2013)
    ****

    Fish Tank na slovenský způsob a s kratší stopáží, ale kvalitativně klidně srovnatelný s nedávným britským snímkem Andrey Arnold. Lehotský patří k nadějným jménům slovenského filmu, své dokumentaristické kořeny umně přetavuje do zdařilého hraného debutu. Vyvaroval se nebezpečných klišé typických pro sociální dramata - citového vydírání i kýčovitého dojímání se nad osudy postav ve filmu. Pokud se Lehotský bude dále zlepšovat, má určitě šanci prorazit i na světové scéně a bojovat o místo na výsluní třeba i s hvězdami současného realistického uměleckého filmu, bratry Dardennovými. Čas ukáže, jestli jsem nepřestřelil:)

    • 1.7.2013  01:53

    Závěrečný boxerský souboj je natočen lépe než ten v o padesát let mladším Rockym. Hitchcock byl zkrátka vyzrálým režisérem už v 28. Jenom škoda, že ten příběh je dost jednoduchý, předvídatelný a s rozpačitým vyústěním.

    • 1.7.2013  01:44
    Velmistr (2013)
    *****

    Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo.

    • 1.7.2013  01:18
    Líbánky (2013)
    ***

    Hřebejk režíruje s lehkostí a přehledem, některé scény jsou vynikající, ale jeho film doplácí na nevěrohodné dialogy, které šustí papírem, ne zrovna přesvědčivý výkon Jiřího Černý, zbytečnou postavu švagra Míly, která patří do jiného filmového světa a zkratkovitý závěr filmu (vše je řečeno v poslední pětině filmu, kterému by slušelo větší propracování).

    • 1.7.2013  01:04

    Schatzbergův vyzrálý debut o ženě, která rekapituluje svůj život, ale ráda svou minulost poupravuje, překrucuje a vymýšlí tak, jak by si ona nebo veřejnost přála, aby vypadala. Divák neví, co je realita a co je fikce a možná to neví ani sama hrdinka. Vedle Schatzbergovy protřelé režie, která nedává divákovi nic zadarmo a nechává ho plavat v moři v moři vzpomínek a imaginací, je hlavní předností filmu suverénní výkon Faye Dunaway, která s velkým přehledem zvládla 20 let života hlavní hrdinky se všemi jejími proměny osobnosti.

    • 30.6.2013  01:32

    Na Dumonta je to dost nevýrazné. Režisér opustil od svého šokování, provokací, těžko čitelné symboliky i od vyprázdněné nelineární narace. Příběh je přímočarý a chybí mu nějaký prvek ozvláštnění. Ať už předchozí Dumontovy filmy byly jakékoliv, vždy obsahovaly něco, co je odlišovalo od běžné festivalové produkce. O Camille Claudel 1915 tohle bohužel říct nemůžu, tohle mohl natočit i libovolný jiný artový režisér a ve výsledku by to pomalu ani nešlo vidět. Ostatně publikum v Puppu zaznamenalo během projekce jen málo odchodů, procentuálně srovnatelné s jinými snímky (alespoň, co jsem si všiml). U předchozích Dumontových filmů to byly spíše hromadné úprky:)

    • 30.6.2013  01:22
    Strašák (1973)
    *****

    Tak trochu neprávem zapadlý a opomíjený film, který však snese srovnání s nejvěhlasnějšími snímky své doby. Přímo se nabízí srovnání s dřívějším oscarovým Půlnočním kovbojem. Strašák je mu podobný jak tématem výjimečného přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, tak zvláštní atmosférou, která dokáže být příjemná až optimistická, i přestože se jedná o smutný příběh. Schatzbergova civilní režie je tak suverénní, že film působí svěže i po čtyřiceti letech bez známek zestárnutí. A protagonisté ústřední dvojice jsem bezpochyby výteční, jak zupácký, nedůvěřivý a rvavý Hackman, tak Pacino v roli tak trochu naivního prosťáčka. Herec, který se rok předtím proslavil rolí mafiánského kmotra tu předvádí pro mě až neuvěřitelný, jemně komediální výkon. Scéna s "krádeží" kabelky v obchoďáku je prostě fenomenální.

    • 29.6.2013  01:43

    Uf, tohle je jeden z těch filmů, u kterého je hodně těžké určit hodnocení pomocí prostých hvězdiček. Zatažený závěs považuji v první řadě, za politický počin, disidentský film tvůrce, který má zakázáno točit. Vzniklo tak velice osobní, aktuální dílo, pro jehož alespoň částečné pochopení je třeba znát pozadí vzniku. Panahi zároveň natočil celkem složitý experiment, jakýsi metafilm, který prolíná filmový příběh, sny a realitu (a otázka je, co je realita), což celkové pochopení ještě více ztěžuje a já bez mučení přiznávám, že jsem se v tom ztratil. Ale jak píšu hned na úvod, hodnotit tento snímek pomoci hvězdiček je komplikované, je to totiž spíše film-událost, než film-umělecké dílo.

    • 29.6.2013  01:22

    Pěknou chvíli mi to trvalo, než mi došlo, že Hong Sang-soo vlastně natočil absurdní komedii a to, co se děje na plátně, prostě nelze brát zcela vážně. Teprve pak (po hodině!) jsem si ten film začal docela užívat. Hong má nepochybně cit pro zachycení poetiky absurdna, zároveň je to však absurdita tlumená, na první pohled skrytá a vyžaduje po divákovi, aby spolupracoval. Pokud na to nepřistoupí, asi bude zmaten, popřípadě i otráven. Považuji ten film za hezkou hříčku. (P.S. Možná se v tom, co jsem napsal, fatálně mýlím a celé je to myšleno smrtelně vážně, ale ono není ani tak důležité, jak přesně to myslel autor, ale jak se na to dívá divák. Za sebe říkám: Hlavně to nebrat příliš vážně!)

    • 28.6.2013  21:12
    Frances Ha (2012)
    *

    Tento film je esence všech možných klišé amerického nezávislého filmu, jehož tvůrci vzhlíží pobožně ke svému guruovi Woodymu Allenovi, ale sotva se mu přibližují. Film o mladých newyorkských intelektuálech a umělcích s problémy marginálního významu a marnými, nedotaženými pokusy o humor. Frances Ha je cosi jako remake Manhattanu, akorát to netočil Allen a místo neurotického Allena v hlavní roli tu máme zoufalou tanečnici, která neví, co s životem. Ježto mě už samotný Manhattan dost nebavil a k Allenovi mám rezervovaný vztah, tak u téhle nápodoby jsem trpěl téměř od první minuty.

    • 15.6.2013  03:10
    Tore tančí (2013)
    ***

    Tak trochu jiný pohled na zahrádkářskou kolonii než Menzelovy Slavnosti sněženek... Solidní celovečerní debut německé režisérky, stylem připomínající Hanekeho, s několika působivými, drásajícími scénami, z nichž za zmínku stojí zcela jistě ta s konzumací zkaženého kuřete. Přesto nemohu tvrdit, že by výsledný dojem byl pozitivní, v tom mi vadí postava Toreho a jeho naprosto pasivní přístup nejen ke svému utrpení. Toreho pasivita hraničí s jistou perverzností, neboť nejenže se nezmůže na odpor, ani se nesnaží najít pomoc z vnějšku (v tom mu přeci nic nebrání), navíc dobrovolně (viz jeho návrat k rodině po hospitalizaci v nemocnic) přijímá roli zneužívaného a mučedníka, jehož obětování má snad pomoci druhým. Stává se tak ale spoluviníkem vlastního utrpení a ztrácí tím podstatnou část divákových sympatií (alespoň těch mých, Toreho osud mi nakonec byl docela lhostejný). Téměř se chce zvolat "Může si za to sám!", což je samozřejmě hodně zjednodušující výrok, ale poukazuje na to, že morální vyznění filmu je minimálně problematické, ne-li pochybné až zvrácené.

    • 17.5.2013  01:50

    Luhrmann zamrzl ve své vlastní estetice a už ji nemá kam posouvat anebo neví jak. Dívalo se mi na to hezky, ale na rozdíl od prvních třech režisérových filmů tomu chybí drajv, tah na bránu a hlavně emoce, které, stejně jako atmosféra opulentně dekadentní doby, zůstaly spíše na papíře. Propracovaná vizuální stránka je paradoxně naprosto zbytečná, neboť vyprávění se posouvá hlavně slovy, nikoliv obrazy a místo pořádného filmu tak máme jen zploštělý výcuc z literární předlohy s doprovodnými ilustracemi, vhodný bohužel tak nanejvýš pro zpestření výuky literatury na středních školách. Nemám potřebu ten film zcela odstřelit, jak říkám, dívalo se na to hezky, navíc DiCaprio je výborný, ale to je na tvůrce Luhrmannova kalibru zoufale málo. S každou uplynulou minutou po skončení projekce se jen utvrzuje v tom, jak je ten film zcela průměrný. Ale podobný pocit už jsem měl u Austrálie, možná by režisérovi prospělo změnit žánr, zkusit něco z úplně jiného soudku, neboť se obávám, že další romance bude zcela zbytečná.

    • 31.7.2012  21:05

    Vypadá to, jako kdyby Glaubera Rochu pokousali raní sovětští avantgardisté a navrch ho natřeli načerno... Film důležitý z historického hlediska s jasným politickým názorem, který už poněkud vyšel z módy. Samotné sledování se však s přibývajícími minutami stává záležitost téměř nesnesitelnou.

    • 12.7.2012  23:17
    Iron Sky (2012)
    *

    Takhle to vypadá, když internetového geeka a fanboye pustíte od monitoru ke kameře a necháte ho realizovat všechny jeho popkulturní fetiše a obsese. A vznikne tak jeden z těch filmů, které nalákají zajímavým nápadem i nápaditým trailerem, ale přestanou bavit po 30 minutách a ke konci člověk už je protáčí panenky a zoufá si nad dalším zmařenou šancí. Vuorensola postrádá jakoukoliv sebekontrolu a jeho zoufale nevyvážený a nekonzistentní film je tak jen vršení popkulturních odkazů, upocených vtipů a doslovných (a tudíž nefungujících) satirických momentů. Když ve filmu vídíte scénu identickou s tou se zuřícím Hitlerem z Pádu Třetí říše, která byla na YouTube zparodována nesčetněkrát, víte, že je zle a na nějakou chytrou satiru si můžete leda tak nechat zajít chuť.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace