Jaro_slav

Slabši než první díl, avšak pořád vás to zařezá do sedačky.   Podobně jako dvojka It to trochu ztuctovatělo, ale především proto, že jsou tam víc vidět ty obludy a víc se tam mluví.

Těšil jsem se na Marťana a dostal spíš Ad Astra. Achjo.

I na svou dobu to působí fakticky a technicky odfláknutě a herecky křečovitě.

Když se komiksovej film vypráví jako komiks, tj. pomalu a s důrazem na estetiku a příběh, funguje to skvěle, i když má bezmála čtyři hodiny. Jenže původní verzi, ač jsem jí tehdy v kontextu ostatních výblitků DC dal taky čtyři rudý, domrvili producenti, pro který je přirozeně hlavní kvalitou filmu zisk z návštěvnosti, takže ho patřičně zdementněj pro dementní část diváků, aby na to šlo dementů co nejvíc, protože dementi v populaci převažujou. V komiksovejch filmech upravenejch pro pro dementy maj hlavní slovo různý podbízivý klišé a nadbytečný množství nepřehlednejch akčních scén. Když se náhodou přes dnešní producenty protlačí něco nápaditýho, dementům se to nelíbí, protože to neni patřičná řachanda, kde padaj mrakodrapy, aniž by viditelně hynulo obyvatelstvo. Dementi si pak myslej, že zranění nekrvácej, lidi neumíraj a že komiksový film znamená bitky, hloupý dialogy a kozi ve třidé. Zack Snyder vám v tomhle eposu kozi sice taky poskytne, ale jen tak namátkově. Prioritu u něj má vyprávění prostřednictvím obrazu. Spousta akčních záběrů je v pravý okamžik efektně zpomalená tak, že připomínají kreslený příběhový políčko papírovýho komiksu, zatímco scény delších dialogů jsou komponovány a natočeny zcela staticky, čímž je dosaženo stejnýho efektu, jaký maj v políčku kresleného komiksu bubliny s dlouhým textem vedoucí od hlav postav. Jenže na takhle promyšlený vypravěčský hrátky potřebujete vnímavýho diváka a ne mlaskajícího dementa ulepenýho od popcornu – ten chce kozi a třidéčko. A tohleto producenti moc dobře věděj. P.S.: Kdybych byl ženská, byl bych zblazněná do Ezry Millera. (To je ten skvělej teplouš z The Perks of Being a Wallflower.)

Skvělej devadesátkovej thriller, kde SLJ dokázali přimět něřikat furt MAADRFAKKR a kde se magnetickej záznam zničí zlomením diskety a zastřelením zapnutýho stolního počítače.

The Perks of Being a WalLGBTflower. Jenže tady skvělý mladý herci dostali moc velkou nálož nereálnosti. Navíc mně osobně vadí, jakou blbou krávu bez špetky propracovanosti scénář přiklepnul Chubby Miss Sunshine, takže tři neuspokojený rudý musej stačit.

Plíživě pomalý, dakotově dost dobrý. Bude ta holka někdy hrát někoho, kdo je prostě v pohodě? A když jo – bude mě to bavit?

Pomalá road movie z roku 1870 vyčištěná od hoven, krve a hnusu, v níž se střílí penězi (doslova) a při jednom z mála dramat se v zatáčce převrhne kůň. Tom Hanks tam nebulí, tak jsem tomu tu čtvrtou rudou hvězdu dal.

M. Night Shyamalan zase hraje hru s divákem, jejíž pravidla zase zná jen on. Nicméně zase dovedl přesvědčit producenty, že se to zase vyplatí. Aňa Taylor zase hraje holku, co je off a odd. Brus Willis is (zase) back. A já zase nevim, co si myslet.

Příjemně minimalistický s mizernou hudbou a nejasnou pointou.