Kobrous

Zajímavý námět dokumentu, pokulhávající provedení, paradoxní výsledek. Autorovým záměrem evidentně bylo na malém a osobně zainteresovaném vzorku lidí konstatovat, že navzdory rozličným názorům jsme všichni lidi, takže musíme a měli bychom spolu vycházet. To pak chce Kratochvíl vztáhnout na celou společnost, ve které jsou dnes čím dál větší příkopy. Hezké a záslužné, jenže... Autorův přístup totiž kalí to, že tím kdo kope příkopy a hledá rozdíly je hlavně on sám. Nedokáže ukočírovat jeho radikálně levicové přesvědčení a (přestože ho částečně relativizuje) hodnocení lidí podle názorů. Výsledkem je, že jeho spolužáci jsou nuceni hodnotit ostatní taky podle názorů, i když to doteď většinou vůbec neřešili a brali lidi podle chování a jací skutečně jsou. To ostatně korunoval scénou ve volební místnosti, kde se řeší, kdo koho volil, i když je to ostatním většinou spíš nepříjemné. Tomáš Kratochvíl možná natočil opravdu objevný dokument, avšak trochu jinak, než myslel. Ukázal totiž rozkladný vliv radikálních ideologií na soudržnost společnosti, ve které se najednou musí řešit a hodnotit ne to, jaký kdo je, ale to, jestli má správný názor. A když tohle rozjedete, těžko se pak drží pohromadě i bývalí spolužáci, natož celá společnost.

Celý dokument vychází z radikální levicové myšlenky, že bydlení je základní lidské právo. V tom případě absolutně nechápu, proč pan Kratochvíl řeší situaci desetitisíců Romů a ne situaci desítky milionů Čechů, kteří za bydlení platí třetinu až polovinu platu! To není řádově větší problém? No, tohle hlavně není dokument, ale propagace vlastních úzce vymezených a sociokulturně podmíněných progresivistických názorů pana autora a jeho party na svět, skrytá za občasnskou iniciativu. A to s tímhle obíráním státu krz sociální bydlení taky naprosto nesouhlasím. Doporučuji pouze pro ty, kteří mají potřebu se nechat 50 minut bičovat za hned na začátku vyhlášený celospolečenský "anticiganismus", případně jako sociologickou a psychologickou sondu do duše moderní extrémní levice.

Tak určitě, jak je zde řečeno velkým komerčním umělcem, myslitelem a profesionálním disidentem Aj Wej-wejem, migrace je přirozená a odvěká, je tedy antipokrokový nesmysl se jí bránit, chtít jí kontrolovat nebo u toho jinak používat rozum. Stejně tak jsou dlouhodobě přirozené i problémy s tím spojené, tedy jisté třecí plochy, z toho vyplývající konflikty, změny hodnot směrem na jih a východ, pomalé či rychlé zániky domorodých kultur, občasné masakry civilistů aj. Indiáni to už pochopili a teď jsou spokojeni se svými kasíny, suvenýry a ohnivou vodou...tedy ti co zbyli...takže o co jde. Ale neměli bychom zůstat jen u toho, stejně historicky přirozené jsou války, hladomory, epidemie, genocidy, právo silnějšího a neoholená podpaždí, takže tomu nebraňme, buďme tolerantní, odmíťněme nenávist, zpátečnictví či pokusy o samostatné kritické myšlení a hlavně přijímejme svět, jaký je. Vždyť kdyby nebyla vězení, nebyli by vězni. No Borders!

Neskutečný novinářský tendenční hnus. Především budu kritizovat díl o vyhození doktorky Galetové, protože tuto problematiku znám jako insider. Paní Galetová byla vyhozená prostě proto, že chodila tak dlouho se džbánem pro vodu k panu generálnímu, až se jednou ucho utrhlo. Místo aby se kvůli tomu sama profackovala, udělala z komára velblouda a mobilizovala davy známých, kteří o té situaci nevěděli většinou ani místo konání. Úřady ani soudy zatím nenašly nic, co by muzeum udělalo špatně, ale to evidentně novinářům fanaticky konajícím dobro za každou cenu nevadí. Vrcholem kauzy je zainteresování šílené Šabatové a tenhle pořad, který je prokládán trapnými troubícími kreslenými mamuty a smutnými náhledy na trpící matku, protože pracovní konflikt zřejmě nesmí existovat kvůli smutným dětským očím. Je to učebnice tendenčnosti a člověka až mrazí, když si uvědomí, že podobný postup ohýbající pravdu a citově vydírající je použit i v jiných, daleko zásadnějších kauzách. To mi ostatně potvrdily další díly. Absolutně nechápu, proč musí plátce televizních poplatků koukat na to, jak si za jeho peníze někteří dělají ve veřejnoprávní TV vlastní progresivistický levicový aktivismus.

Průhledné jako podvozek pornoherečky. A taky blbé a s tisíkrát viděným příběhem. Dalo by se to, kdyby stály za něco aspoň akční scény. Jenže ty jsou tvořené jen z rychlých záběrů na střílejícího a z rychlých záběrů na ostřelovaného. Natočené to je tak, že vůbec nevíte co se tam děje a spíš to působí jako by jeden střílel ve středu a druhej uhýbal v sobotu odpoledne. Prostě aušus.

Tak nejdřív zápory. Diane je tam až moc silná, což trochu kazí celkový koncept záchrany dívky v nesnázích. Taky střihač by potřeboval u řady scén vylískat pohrabáčem, dva fousatí vojáci vypadali jako dvojčata, takže se pletli, závěrečný fight byl šitý trochu horkou jehlou a někdy se zdálo, že je paralelně sleduje vagón s municí. Akce ušla, ale mohli se s ní pomazlit trochu víc. A teď klady. Je to skvělý film, výborně zahraný, ve kterém hlavní postavy fungují, je strhující, se skvělými obrázky, hláškami a některými nezapomenutelnými scénami. Uštvání šikovného asociálního odstřelovače, mladého kluka, to mě dost semlelo. Francouzi opět ukázali, že u válečných filmů se s nimi musí počítat.