Emzet

Emzet

Martin Zubr

okres Hradec Králové
Domini canis

Twitter: Emzet

11 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Zodiac (2007)

    ”Do you know more people die in the East Bay commute every three months than that idiot ever killed? He offed a few citizens, wrote a few letters, then faded into a footnote…” Dodnes si pamatuju, jak jsem šel na Zodiaka s rozporuplnými pocity - David Fincher si tehdy poprvé (Panic Room jsem tehdy ještě neviděl) vybral dost specifický námět, který mi před zhlédnutím filmu příliš nevoněl. A už ten první večer v kině jsem cítil, že jsem se šeredně mýlil; v průběhu dalších osmi let se pro mě ze Zodiaca stala závislost. Tak perfektně dialogově vypointovaný film, plný subtilních, ale absolutně špičkových hereckých výkonů (John Carroll Lynch je na plátně všehovšudy pět minut, ale zapamatujete si jej, to vám slibuju) jsem snad nikdy neviděl. Tu atmosféru naprostého zatmění okolo vraha, který všem proklouzl mezi prsty, tu atmosféru marného babrání se v minulosti, které nic nepřináší, tu fascinaci odpadem lidstva, masovými vrahy, úchylnými podivíny… Proklouzl mezi prsty, to je asi ta nejdůležitější fráze. Žádný jiný film ve mně tolik nevyvolává pocit zoufalství nad marným snažením, kde hlavní hrdina zkrátka začal příliš pozdě. Ale to jsem ještě ani nemluvil o scénách, které jsou pro leckoho vrcholem filmu, tam kde se výjimečně ozývá “starý”, thrillerový Fincher - scény vražd či scény u podivného staříka doma. Nádherně vykreslená sedmdesátá léta (včetně “soundtrackové” scény, vystřižené z kinoverze). A vím, že o hereckých výkonech jsem už mluvil, ale ještě jednou - i kdyby Gyllenhaal ani Downey Jr. už nikdy nic nenatočili, stačí mi to. Zodiaka už jsem viděl dost možná víc než dvacetkrát… a stále nemám dost. Abych citoval Douglase, u jiného filmu (konkrétně The Prestige, jestli to musíte vědět): Takové filmy bych chtěl točit, pokud bych chtěl filmy točit. Jsem dost možná jeden z mála (asi ne úplně jediný, nechci si fandit), kdo považuje právě Zodiaka za Fincherův opus magnum… ale nemám jinou možnost. A budu si za tím stát, dokud budu na ČSFD. :-)

  • poster

    Poslední pokušení Krista (1988)

    I po víc jak deseti letech jsem stejného názoru: Jde o absolutní špičku. Ten film je ryzím pokladem pro věřícího i nevěřícího. Ta práce s myšlenkami i symboly, ta jedinečná atmosféra, která skutečně připomíná zrození "nového" světa, Gabrielova zcela unikátní hudební kulisa, promyšlená psychologie, ta spolupráce Ballhause, Schoonmakerové a Scorseseho ... to vše je převyprávěním Nového zákona pro moderní dobu a moderního diváka, ale zároveň (a především) svébytný a zcela úžasný film, jeden ze Scorseseho nejlepších (a že je z čeho vybírat). A potrava pro mysl na týdny. Zároveň vzhledem k tomu, že jde o "kolaboraci" autora předlohy Kazantzakise (řecké pravoslaví), scénáristy Schradera (kalvinisty), režiséra Scorseseho (ex-katolíka/katolíka, tam člověk nikdy neví) a Dafoea v hlavní roli s tváří Satana, jde vlastně o jeden z nejzajímavějších "ekumenických" pokusů stříbrného plátna :-)

  • poster

    Teče tudy řeka (1992)

    "In our family, there was no clear line between religion and fly fishing." Pro někoho (má drahá polovička) nuda k uzoufání, pro někoho katarze, která nebohého diváka hodiny později zpoceného vytrhává ze spánku. Co je však nejhorší, krásu Řeky nelze moc dobře popsat ani přiblížit. Ten film musíte vidět a pocítit; možná si později řekneme, jestli jsme se shodli či nikoliv, ale to je tak asi vše. Není to jen Redfordovou režií, ani Rousselotovou kamerou (ač ten Oscar je bezpochyby zasloužený), ani bezchybnými výkony všech zúčastněných (rád bych tady vypíchl občas opomíjeného Skeritta; bez něj by ten film byl třetinový), je to něčím v předloze a v jejím převodu na plátno. Možná Redfordův voiceover, kde předčítá přímo z knihy, nevím. Takovýto pocit po zhlédnutí filmu nemívám. Podobně silný, podobně dobrý, ale nikdy to není quite like this. A ještě nikdy jsem neviděl film, který by se zabýval myšlenkami transcendence, který by je zároveň uměl tak svěle vyjádřit. Jedinečný zážitek. "I am haunted by waters."

  • poster

    Hodný, zlý a ošklivý (1966)

  • poster

    Příběh jeptišky (1959)

    Jsou díla, u kterých váš vztah k nim a jakékoliv případné zhodnocení záleží téměř výhradně na rozpoložení, ve kterém se k tomuto dostanete. U ničeho jiného to v mém případě neplatí tolik jako u The Nun’s Story, na kterýžto se mi podařilo natrefit zrovna ve chvíli, kdy jsem podobný film zoufale potřeboval, aniž bych to třeba vůbec předem tušil. --------------- Fred Zinneman může větší část filmu režírovat zcela rutinně (přiznám se, že na první zhlédnutí mi vyvstávaly v paměti pouze odraz v řece, konžská výprava a závěrečný dlouhý záběr, v kontextu celku až tíživě významný), ale naprosto se mu podařilo v zásadě celý film natočit bez předpojatosti a příklonu k jedné či druhé straně. Řád a jeho (nepochybně přísné) podmínky jsou podány věcně a stroze a převážná část jakéhokoliv zápasu se odehrává pouze v hrdinčině hlavě. Pouze na diváku je tedy samotné zvážení a zhodnocení, včetně posouzení, zda sestra Luke byla příliš silnou osobností pro řád či zda tomu bylo právě naopak. Audrey Hepburn, která je pro film naprosto zásadní, je zcela výjimečná a nenahraditelná. Dokázala postavu sestry Luke uchopit právě tak, jak bylo potřeba, vyhýbá se strojenému patosu a hysterickým scénám a kdyby žádným jiným snímkem, tímto mi dokazuje zcela bez pochyb, že je excelentní herečka. Konec smutný, ale pravdivý. Inspirační film jak Brno.

  • poster

    Zuřící býk (1980)

  • poster

    Kalvárie (2014)

  • poster

    V Bruggách (2008)

  • poster

    Grindhouse: Auto zabiják (2007)

  • poster

    Věc (1982)

    Věřím, že každý (včetně lidí, co tvrdí, že se na horrory nedívají) máme nějaký svůj oblíbený horror, nějakou oblíbenou představu, kterou se občas sami děsíme proto, abychom si víc užili ten teplý čaj a praskající krb, které máme právě u sebe. Musím přiznat, že u mě měl v rámci kategorie “Nejlepší horror” velice blízko k vítězství Texaský masakr motorovou pilou, a to především pro svou závěrečnou třetinu; jako někdo, kdo si prožil panický záchvat nemůžu než nezírat, jak perfektně dokázal takový pocit Hooper na diváka přenést. --------------- Přesto však nakonec vítězí The Thing - možná je to mou posedlostí Antarktidou, možná je to onou specifickou kombinací lovecraftovského vesmírného horroru a (koneckonců neméně lovecraftovské) všeobecné misantropie, možná jde zkrátka a dobře o nejlepší převedení paranoie na plátno, co jsem doposud viděl. Carpenter se pro tentokrát vzepjal a ze svých béčkových kořenů nechal vyrůst zcela prvotřídní film, ze kterého mě mrazí i po letech. --------------- Morricone očividně na svou práci zde není příliš pyšný (jen si zkuste najít něco z jeho skladeb odtud na jakémkoliv výběru; co víc, ani v Praze nic odsud nehrál) a bylo mu vyčítáno, že se snažil příliš přiblížit Carpenterovu standardnímu soundtrackovému stylu, ale na mě to minimalistické hlavní téma zkrátka funguje. Ach, ty zasněžené pláně! Ach, ti divní psi! Věc nestárne. Jako snad jediný horror (spolu s výše zmiňovaným Texasem); Vetřelec, Ve spárech šílenství, dokonce i Horizont události pro mě s léty ztrácí dech… u Věci se nejspíš bude Carpenter trefovat do mé struny ještě hodně dlouho.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace