vik

vik

Viktor Šik

okres Brno
zkrachovalý filmový vědec

homepage

19 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 22.4.2017  15:09

    První hodina je výtečný akční film, o to víc mě mrzí, že ta druhá půlka byla jak mučení Vietkongem.

    • 25.3.2017  13:06
    Duna (1984)
    *****

    Pochopitelně nelze do filmu dostat vše, co obsahovala šestisetstránková kniha, nicméně po přečtení a následném shlédnutí filmu (v tomto pořadí) jsem nadšen. Ano, Lynch si domyslel několik rozdílů a některé postavy zcela chybí, přesto za mě zcela jistě jedna z nejlepších knižních adaptací. Z výtvarného hlediska naprosto skvěle ilustrované sci-fi, pokud vám tedy nevadí mix raných digitálních efektů a loutkových triků. Výborní herci, kteří se sice dříve či později proslavili v jiných filmových rolích, přesto jejich obsazení v Duně vůbec neruší (kpt. Picard ze Star Treku, Dale Cooper nebo Ed Hurley z Twin Peaks, Rachel z Blade Runnera a v neposlední řadě samozřejmě Sting). A co víc, soundtrack od Toto, který je hodný i samostatného poslechu mimo filmové plátno.

    • 1.2.2014  17:15

    Jen opakování již známého. Navíc bych neřekl, že jde vždy o to nejlepší, ale spíš o to nejokázalejší.

    • 17.1.2010  18:29
    Avatar (2009)
    *****

    Naprosto mě fascinovala atmosféra v kině, kdy lidem před očima poprvé proletěla 3D helikoptéra - vzpomněl jsem si na vyprávění, jak se v roce 1895 z plátna na diváky řítil vlak natočený bratry Lumièrovými.

    • 10.10.2009  17:34
    Božský (2008)
    *****

    K pochopení tohoto filmu potřebujete přinejmenším Wikipedii, ale i bez ní vás zaujme výrazný režijní styl Paola Sorrentina a doslova "il divo" herecký výkon Toniho Servilla.

    • 17.4.2008  22:26

    Ben Affleck mně byl vždycky něčím sympatický. Gone, Baby, Gone je chytrý film s květnatým příběhem a Casey Affleck je pro něj, co se týká herectví, jako svěží vánek. Zápletka graduje několikrát během filmu a nenechá váš mozek chvíli odpočinout. Opustím-li všechny bezprostřední dojmy, dávám čtyři hvězdičky za film ...a pátou za mimořádně povedený debut.

    • 26.3.2008  22:25
    Magické oko (2005)
    **

    Vyobrazení ničení kina a zapalování plátna sice nepatří mezi nikterak výjimečné scény, ale pro studenta filmu to má nepopsatelně dramatický podtext :)

    • 29.2.2008  21:57
    Hitman (1991)
    ***

    Scény odehrávající se v bytě skýtají náměty na opravdu výborné psychologické drama až divadelních rozměrů, které by si rozhodně zasloužily větší prostor. Forest Whitaker, mladý a ještě trochu při těle, je výborný a Sherilyn Fenn (Twin Peaks) skvěle ztvárnila naivní a nešikovnou panenku. Škoda toho nevyužitého, potenciálně zajímavého tématu a méně než podprůměrné omáčky kolem.

    • 14.3.2007  21:07
    Grand Prix (1966)
    ***

    ...a takhle mně běhal mráz po zádech, když jsem viděl a slyšel ty úžasné stroje na plátně.

    • 26.1.2007  00:42
    Repríza (2006)
    ****

    Reprise v sobě spojuje vybrané atributy charakteriteristické atmosféry norské přírody a výrazné montáže. Přesto je to film plný filozofie a odkazů na kulturní minulost severského národa. Máldí a svěžest ve filmu nereprezentují jen partnerské vztahy, zdravé popichování se nebo románky na terasách Paříže, ale také podmanivá hudba. Všimnete si zejména punkových Le Tigre nebo nepřeslechnutelných Joy Divison. Reprise, jenž je zároveň celovečerním debutem Joachima Triera (mimochodem bratrance známého Larse von Triera) sklidil obdiv publika na festivale v Torontu, ale především v Karlových Varech, odkud si odnesl cenu za režii. To vše je důkazem, že norská kinematografie má pro nás stejně exotickou příchuť jako kinematografie z jiných mnohdy vzdálenějších kontitnentů.

    • 9.1.2007  21:01
    Hotýlek (TV seriál) (1975)
    *****

    "I know nooothing about the horse."

    • 4.1.2007  23:47

    Dobrý film je jako rána pěstí do oka.

    • 24.9.2006  01:19

    Famózní herecký výkon Bena Gazzary na pozadí poněkud surrealistického kabaretu a jednoho mrtvého Číňana.

    • 26.6.2006  20:38
    To je ten baron Prášil (TV film) (1979)
    ****

    Baron Prášil, ztvárněný Olegem Jankovskijm, není o baronových dobrodružstvích, nýbrž o jeho životě a o tom, jak byl postaven před soud, aby obhájil své skutky. Jde sice v prvé řadě o satirické dílo, ale nelze mu upřít určitou vnitřní hloubku vyjádřenou skrze dialogy. A právě baron Prášil zde pokládá otázky o smyslu lidské existence, když tvrdí, že nechce být jako každý obyčejný člověk, ať už na Měsíc skutečně letěl nebo ne. Výrazným rysem filmu je také hudební složka, na kterou je kladen velký důraz, ale spíše než dobovou atmosférou je charakteristická svou syntetickou moderností sedmdesátých let.

    • 26.6.2006  20:37
    Oblomov (1979)
    *****

    Michalkovovo zpracování vyznívá zcela opačně než původní Gončarovův román. Oblomov je prototypem zbytečného člověka, do ničeho se mu nechce, nic ho nezajímá a pravděpodobně by celý svůj život prospal, kdyby ho z lenošení a nezájmu nevytáhl jeho německý přítel Štolc. Teprve až silné citové pouto k dívce Olze dokáže změnit Oblomovův postoj k životu a ukazuje se, že není tak zbytečný, nýbrž že je to v jádru dobrý člověk.

    • 26.6.2006  20:35

    Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit.

    • 26.6.2006  20:34

    Romantický film s prvky sci-fi odehrávající se ve slunném Mexiku. Typické dobro proti zlu a netypický hrdina bojující o srdce dívky. Příjemná záležitost bez vyšších ambicí.

    • 26.6.2006  20:33

    Obraz Ruska na úsvitu carského režimu má tendence vyjadřovat se očima Rasputina, ale hlubšího pohledu se divák nedočká. Místo toho se zabývá obecným stavem ruské společnosti a dějinnými souvislostmi (průběžné představování skutečných politických osobností) důrazně podpořené archviními dokumentárními záběry. Film zobrazuje úpadek režimu spojený s hrůznými činy Rasputina a vyznívá tak navenek velice naturalisticky.

    • 11.6.2006  22:33

    Mladík Miko je konfrontován se životem ve stínu Sovětského svazu, s výrobním plánem za každou cenu a s láskou, která se mu směje do očí.

    • 6.5.2006  23:05

    Nevím, co přesně si mám o tomto filmu myslet, ale rozhodně mě překvapil. Nečekal jsem to. Žádný příběh, žádný deadline, žádné poselství, zkrátka nic. Jen příjemně plynoucí sled obrazů a pocitů, po kterých zůstanete velmi pozitivně naladěni. To stačí, ne? Dodatek: John Hawkes mi připomněl svým charakterem Vincenta Galla. To je docela dobrá reference.

    • 18.1.2006  22:34

    U-Carmen eKhayelitsha (Carmen z Khayelitši) je filmovým debutem anglického divadelního režiséra Marka Dornford-Maye. Stejně jako pro mnoho jiných režisérů i zde byla předlohou Bizetova opera Carmen. Děj je zasazený do současnosti a odehrává se v jihoafrickém městě Khayelitsha ležícího nedaleko Kapského města. Ojedinělá exotičnost tohoto filmového zpracování je dána jak spoluprací s místním černošským souborem Dimpho Di Kopane, tak i kompletní reprodukcí do místního jazyka Xhosa, jednoho z 11 oficiálních jazyků JAR. Původní Bizetova hudba obohacená tradičními písněmi a orchestrem mladých Jihoafričanů tvoří z filmu pozoruhodné sloučení Khauelitshské kultury a evropské opery. Představitelka jedné z hlavních rolí, pocházející přímo z tohoto města, premiéra v budově, kde se točila poslední scéna, ale i fakt, že U-Carmen eKhayelitsha je prvním africkým filmem za posledních 25 let, který byl nominován na velkém filmovém festivalu, je událostí nejen v rámci lokální kinematografie, ale svým muzikálovým pojetím bude jistě podívanou pro diváky z celého světa.

    • 16.1.2006  00:09

    De Nirovi vedle vynikajícího Al Pacina poněkud chybí mimika a Val Kilmer tu příliš prostoru nedostal. Příběh vytváří spoustu odboček, které nechává v závěru otevřené a raději se soustředí na "rafinovanou" pointu, místo aby činil naopak (= otevřený konec a celistvý děj). Tři hodiny jsou pro příběh tohoto formátu buď málo nebo naopak příliš, a film tak ve mně zanechává naprosto nevyvážený pocit. S klidným srdcem dávám "dva" -- kritických komentářů je zkrátka nedostatek :)

    • 14.1.2006  12:27
    Pozdní jaro (1949)
    ****

    Příběh popisuje zdánlivě všední společenský akt, svatbu dcery, rodinnou situaci, které však Ozu vtiskuje naprosto odlišný dramatický ráz a to ne ani tak narativní výstavbou, jako spíše stylistickou formou. Hlavními rysy, které jsou zároveň specifickými vlastnostmi Ozuových filmů, jsou typické záběry kamery (z pohledu člověka sedícího na tatami), výrazná stylizace scén a především charakteristická práce s časem, kdy příběh plyne velmi uvolněně, jakoby uplatňoval tradici zenového umění. Film je zároveň sociální sondou do života dvou věkově vzdálených lidí, kde mladšího z nich ovládají city a druhého rozum a zodpovědnost. Svatba, jenž je středobodem celého příběhu, ve filmu nakonec vyobrazena vůbec není.

    • 14.1.2006  12:25

    Přestože film nese v názvu slovo povídky, jedná se o jediný příběh dvou řemeslnických rodin sužovaných začínající válkou. I zde Mizoguči prezentuje své oblíbené téma žen, ačkoliv jen okrajově, má na děj velmi silný vliv. Především jsou zde patrné některé prvky divadla nó, které bývaly obvyklé spíše v rané japonské kinematografii, avšak Mizoguči je s úspěchem aplikuje i zde (nepřehlédnutelné je charakteristické gesto mrtvé manželky jednoho z hlavních protagonistů).

    • 14.1.2006  12:24
    Ostrov (2000)
    ***

    Minimalistická zápletka a dialogy Ostrova vynahrazuje poetika obrazu. Výpravou prostý film, na druhou stranu s mistrně zachycenou scenérií prostředí jezera, kopců a malých plovoucích přístřešků. Vizuálně dokonale zvládnuté dílo, které šokuje „krutou vášní“ dvou mladých lidí. Jeden z nich stojí na souši, ale ve vodě je jako ryba a druhý, tisknoucí se na vratkému plovoucímu ostrově, pro něhož je jezero nepřekonatelnou překážkou, aby projevil city němé dívce na protějším břehu.

    • 14.1.2006  12:23
    Old Boy (2003)
    ****

    V pořadí druhý snímek z již dokončené Chan-wook Parkovy trilogie o pomstách, je směsicí žánru akčního, mysteriózního, ale i detektivního. Že se jihokorejské filmy vyznačují podstatnou odlišností od snímků západních kinematografií, o tom není pochyb. Chan-wook Park ovšem dokázal do filmu zakomponovat novátorské triky ve stylu velkých amerických blockbusterů. Zvláštní jsou však v tom, že vypadají naprosto přirozeně, a tak nám vůbec nemusí dojít, že šlo právě o filmový trik. Na mysli mám jednozáběrovou bojovou scénu v podzemní chodbě, která byla točena po tři dny. Opakem jsou momenty ovlivněné místní kulturou; pojídání živých chobotnic je v Koreji údajně běžné, takže k této, pro Evropana neobvyklé scéně, nebylo třeba žádných digitálních efektů.

    • 14.1.2006  12:22
    Ohňostroj (1997)
    *****

    Jedno z nejpoetičtějších a nejpůsobivějších Kitanových děl. Gangster, který se rozhodne doprovázet svoji nemocnou ženu na poslední cestu po Japonsku, stále pronásledovaný a nemající od svých pracovních závazků klid. I když poeticky zobrazuje čas strávený s manželkou, je to právě jeho charakteristickou brutálností, kterou dokáže v nečekaný okamžik diváka šokovat. V jednom rozhovoru Kitano uvedl, že násilí ve svých filmech prezentuje proto, aby poukázal na to, jak je špatné.

    • 14.1.2006  12:20
    Kikudžiro (1999)
    *****

    Pro diváka, který zná Kitanovy filmy, může být představa jeho filmu, kde jednu z hlavních rolí hraje malý chlapec, docela úsměvná. Přesto Kitano dokazuje, že takový filmu umí natočit a to velmi citlivě. Avšak i drama o hledání Masaových rodičů je okořeněno typickým Kitanovským němým, ale škodolibým humorem. Snímek sám o sobě připomíná film-cestu, kdy se dva věkově rozdílní lidé vydávají na letní pouť Japonskem, jenže zde máme cíl, při pohledu na opuštěného chlapce, neustále na očích. Jak jejich putováni pokračuje, postava Kikudžira se jakoby proměňuje - z nezodpovědného muže se v očích Masaa stává otcem, z pohledu diváka dítětem.

    • 14.1.2006  12:20
    Kagemuša (1980)
    *****

    Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film.

    • 14.1.2006  12:19
    Harakiri (1962)
    ****

    Styl vyprávění toho snímku bych přirovnal k větrné bouři: začíná klidně a netušeně (bývalý samuraj žádá, aby mu bylo v paláci mocného pána Doi dovoleno spáchat sebevraždu), začíná o sobě dávat vědět (pan Doi vypráví o svém znepokojení nad podvodníky s podobnými žádostmi), vítr přidává na síle (vychází najevo, že pan Doi výrazně ovlivnil samurajův osud) a vrcholí důsledky své ničivosti. Právě závěrečný souboj osamoceného samuraje proti mnohonásobné přesile je působivým zakončením strastiplného osudu, který samuraj panu Doi vylíčil. Příběh samotný však není pouhou chronologickou prezentací neurčitých událostí, ale naopak komplikovaným řetězem flashbacků, množstvím postav a vztahů mezi nimi a přítomností.

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace