tompaulman

Místy docela vleklý film, u něhož jsem měl zásadní problém v tom, že jsem od sebe špatně rozeznával postavy. A to na asijské filmy koukám furt a nemyslím si, že vypadají všichni stejně.

Před 4 lety bych tomu dal 4* nebo možná 5*. Od té doby jsem si na příběhy o nevyléčitelných nemocech vypěstoval odolnost a dojmout mě dokážou jen ty nejkvalitnější kousky jako A Moment To Remember. Mezi ně ale tento film neřadím. Smíchejte nemoci, trochu kýče a pár teatrálních scén a dostanete průměrný jihokorejský romantický film.

Je to spíš prezentace jednoho amerického obchodníka s čajem než plnohodnotný dokument, ale i tak hodnotím vysoko. Jako člověku, který má rád dobré čaje, ale nemá povědomí o pozadí jejich pěstování, sklizně, prodeje či problémech celého odvětví, mi to poskytlo zajímavý vhled do této oblasti. Možná bych hodnotil hůře, kdyby to nebyl můj první dokument o čaji.

Nenechte se zmást plakátem, který indikuje animované softporno. Ve skutečnosti je Muen & Rid pohledem do Thajska druhé poloviny 19. století a vypráví údajně skutečný příběh, který se stal podnětem pro zrovnoprávnění pohlaví v Thajsku. Muen je čtrnáctiletá dívka (ve skutečnosti ji hraje 29letá herečka), která se rozhodne vzdorovat tradicím své doby, kdy platilo heslo "muži jsou lidé, ženy jsou buvoli". Její otec ji prodá jako manželku bohatému podnikateli, aby smáznul své dluhy z hazardu. Muen ale vzdoruje, protože je zamilovaná do Rida, mnicha, jenž jí zachránil před utopením. Z toho důvodu se také rozhodla chodit do místního chrámu, aby se jako jediná žena v okolí vzdělávala. Jak to nakonec s oběma milenci dopadne vám prozrazovat nebudu. Je to asijský film, takže konec může být jakýkoliv. Já si aspoň udělal představu o thajské historii způsobem, který mě určitě nenudil.

Nechal jsem se zlákat velmi příznivým hodnocením na IMDB (momentálně 8,3) a jsem zklamán. Blue Spring Ride je klasická středoškolská romance, ve které k sobě celý film hledá cestu ústřední dvojice a vždycky když to vypadá, že se konečně sblíží, nějaká událost jim to překazí. Tuto šablonu využívají i další podobné japonské filmy a z mého pohledu nemá Blue Spring Ride nic, čím by nad ostatními vyčníval. Navíc příliš mnoho dialogů se snaží být hlubokých a uvědomělých, což z úst neplnoletých studentů nemůže vyznívat ani trochu přirozeně.

Podle mě jde o nejlepší vietnamský film společně s When the Tenth Month Comes a Nostalgia for the Countryland. Moc pěkně natočený dojemný příběh o rodině, které osud přichystává překážky jako chudoba, válka, smrt, ale která se přes tyto překážky dokáže přenést díky vzájemným láskyplným vztahům a silným poutům. Obdivoval jsem tu odhodlanost matky udělat cokoliv pro lepší život a budoucnost svých dětí. Jsou zde také zachyceny dvě významné události v historii Vietnamu, mezi nimiž se děj odehrává - vyhlášení nezávislosti na Francii a válka s Amerikou. Film byl v době vzniku s rozpočtem přes 2 miliony USD nejdražším vyprodukovaným snímkem ve Vietnamu a na jeho kvalitě to je v porovnání s jinými vietnamskými filmy znát. Jediné, co mi zkazilo dojem ze sledování, byly záběry z bombardování na konci, které jako by se do filmu omylem dostaly z nějakého propagandistického videa. I tak dávám zasloužených 5*

Po silném a slibně vypadajícím začátku se objevilo první porušování fyzikálních zákonů a první boje s nesmyslným průběhem. Nicméně příběh a vizuál pořád bavil. Jenže nesmyslnost bojů se pořád stupňovala, až do závěrečné nejdelší bitky, u které jsem nevěděl, jestli kroutit hlavou nebo se smát, když Azumi jako jedna ze dvou postav přežila útoky děl, výbušnin, šípů, kulek a 250ti bojovníků. Nutno dodat, že bez škrábance. A pak přišla ta scéna na lodi, díky které pro mě film klesl pod průměr. Ještě někdy v budoucnu zkouknu Tygra a draka a jestli mě nebude bavit ani ten, tak si na tento žánr dávám doživotní zákaz.

Mohla to být příjemná odlehčená komedie, které bych klidně odpustil naivní příběh. Korejci ale dokážou cokoliv posrat přehnaným patosem a nenechají si ujít příležitost k natočení ubrečené scény, čehož v tomto případě maximálně využili. A na to už jsem alergický, takže bohužel jen dvě hvězdy.

Humor v tomhle filmu mi hodně sednul :)) Ani si nepamatuju, kdy naposled jsem se u jednoho filmu tak často smál. Problém je, že to platí jen pro první půlku filmu. Ve druhé půlce už vtipy začínají ustupovat průměrnému romantickému příběhu. Přesto to pro mě byly příjemně strávené dvě hodiny, po kterých jsem si řekl, že thajským filmům zkusím dávat větší šanci než doposud.

Myslím si, že Číňanům moc romantické filmy nejdou, alespoň v porovnání s Japonci nebo Korejci. I tento snímek je plný kýče a přehnané snahy ukázat Číňany jako bohatší, než ve skutečnosti jsou. Od průměrnosti ho zachraňuje poslední část zobrazující pár šedesátníků, která, kdyby měla rozvinutější příběh, by obstála jako nadprůměrný samostatný film.