tompaulman

Mám rád Zhang Yimou i Zhang Ziyi. Potenciál jejich spolupráce je velký, a dobře toho využili v Cestě domů. Jenže když máte plytký příběh, jakkoliv talentované obsazení je k ničemu. První cca třetina ještě vypadá slibně, příběh se zajímavě rozvíjí. Ale už během ní začne všechno být průhledné a čím déle film ubíhá, tím více nudí. Závěrečné scény jsou tak otravně kýčovité, že mě nezajímaly osudy postav, bylo mi lhostejné, jestli někdo umře, hlavně aby už najely titulky. Ale musí se nechat, že vizuální stránka si po celou dobu drží vysokou úroveň, jaká je typická pro ostatní Zhangovy filmy. I ty bojové scény, jakkoliv jsou nesmyslné, byly mistrně nasnímané. Krásné barvy, scénérie i kostýmy ale samy o sobě nedělají dobrý film. Celkové hodnocení tady na ČSFD je nesmyslně nadhodnocené, já jsem váhal mezi ** a ***.

Další z thajských filmů odehrávajících se v zahraničí. Tentokrát sledujeme příběhy tří párů ve třech světových metropolích. Bohužel mi dva z nich nebyly vůbec sympatické, a tudíž mi bylo úplně jedno, jak se jejich příběhy budou rozvíjet. Celkový dojem nevylepšuje ani fakt, že film je plný romantických klišé.

Jeden z nejnadhodnocenějších filmů na ČSFD. Herecké výkony jsou otřesné. I sám Moore mi nepřišel o nic lepší než Lazenby. To přehrávání je tak neuvěřitelné, až mě to zmátlo, jestli náhodou nesleduju nějakou parodii. Příběhově taky celkem nuda, nad vodou to drží jen několik málo dobrých scén.

Většinou hodně zajímavé cesty za jídlem se sympatickým průvodcem.V každém díle jsem se dověděl něco nového a našel jsem něco, co mě překvapilo. Jediné slabší epizody byly v Londýně a v Dublinu. Na druhou stranu, muselo být těžké něco natočit v zemích, které nejsou zrovna pověstné gastronomií, kde k obědu žerou sendviče, a kde si jako přílohu k risottu dávají umaštěné smažené brambory :D

Mám z toho smíšené pocity. Na jednu stranu se mi líbí ta hlavní myšlenka, nakupovat a nekonzumovat zbytné věci, které nám nepřinášejí přidanou hodnotu. Vždycky mi to přišlo jako samozřejmost, přesto mě tento "dokument" přiměl přemýšlet nad tím, jestli v tom šatníku přece jenom nemám příliš mnoho triček a košilí. Zajímavý byl i koncept 333. Ale ta forma nebyla úplně nejšťastnější. Je tam moc filozofických, motivačních, rádoby hlubokých sdělení. K tomu nesouvisející pasáže, například když tam jedna ženská, názorově zjevně hodně vlevo, prezentuje myšlenky o tom, že bychom si všichni měli být rovni. To vše na úkor nějakých praktických ukázek, nebo rad, jak na takový minimalismus přejít, jak ho žít, jak v něm zůstat, jak se rozhodovat zda něco koupit nebo ne, atd. V podstatě všechny důležité pasáže filmu by šly vtěsnat do 15 minut, bylo by to krásně minimalistické a nebyla by tam ta zbytečná omáčka. Hodnocení zaokrouhluju nahoru díky dobrému tématu.

Tento film se objevil v několika seznamech nelepších vietnamských filmů. Teď, když jsem k němu konečně našel titulky, chápu proč. 1) Zajímavé téma odstraňování min po konci vietnamské války 2) Normální, přirozené herecké výkony. Jaký krásný kontrast k současným vietnamským filmům plných afektovaného přehrávání 3) Napětí 4) Pohled do tehdejších poměrů ve Vietnamu - vztahy seveřanů a jižanů, obnova venkova, životy bývalých vojáků... Za mě spokojenost.

Celý film na mě působil nepřirozeně. Postavy jako by četly dialogy z knihy, většinou ale s mdlým výrazem, bez emocí. Ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická. Fuiji byl otravný svým neustálým dolézáním, v normálním životě by nikoho nezajímal a byl by poslán do patřičných míst. Ichie byla celkově nudná. A ubíhalo to pomalu. Nad vodou to drží dobrá kamera a několik málo vtipů.

Jednoduchá konverzační záležitost s pouhými dvěma postavami, které se náhodně seznámí a stráví spolu den. Na Vietnam to není úplně typický film. Má dost indie nádech. Takový ten film, co se promítá na festivalech v malých sálech s hipsterským publikem. Skoro nemá příběh, nese se v pomalém tempu a je hodně kecací. Což mi trochu vadilo. Herci opravdu málokdy zavřou pusu na víc než 3 sekundy, kvůli čemuž jsem celý film sledoval dolních 10% obrazovky a často mi unikl obraz. Nese se to v podobném stylu jako korejské filmy od Hong Sang-soo, ale jelikož obě postavy zpívají a hrají na nástroje, je to celé proložené hudebními vložkami, z nichž některé jsou originálně a vcelku zábavně zpracované. Na to, jaký je to styl, to uběhlo překvapivě rychle, ale podruhé bych se na to nepodíval.

LOL, tohle je na ČSFD? Dostal jsem to na VHS k Vánocům, když mi bylo 15, a už tehdy mi to přišlo špatný.

Pokud mě nezaujalo ani tohle, když soundtrack dělal můj oblíbenec Nujabes (budiž mu země lehká), tak mě nezaujme žádné anime.