Poslední recenze (220)
Hudba mého dětství (2017)
Oddychová záležitost, která sleduje každodenní životy dětí a jejich rodičů v jedné vesnici na břehu řeky Brahmaputry. Parta místních školáků by ráda založila kapelu, ale jejich rodiny jsou příliš chudé na to, aby jim mohly koupit nástroje. Příběh volně plyne bez větších dramatických momentů, nejsou v něm ani žádné bollywoodské taneční scény. Připomínal mi spíš venkovské filmy z Vietnamu nebo Číny, pro které já mám slabost. Je tu hezké prostředí, sympatické dětské postavy, a autentický vhled do života ve státě Assam. Vypadalo to spíš jako dokument o životě v jedné vesnici. Zaujaly mě i okolnosti vzniku filmu - celý byl natočen v rodné vesnici režisérky a většinu rolí obsadili členové její rodiny, z nichž nikdo není profesionální herec. Ani samotná režisérka není profesionální filmařka a snímek vytvořila svépomocí od scénáře přes režii, proukci, kameru až po střih. Extrémně nízký rozpočet je nejvíc znát u dialogů, které zní, jako kdyby u nich chyběly mikrofony. Ale jelikož jsem na to stejně koukal s titulkama, tak mi to nevadilo. A zřejmě to nevadilo ani indické porotě, která film poslala do boje o Oscara, kde se ovšem neuchytil.
Ze srdce... (1998)
Dvě a tři čtvrtě hodiny koukání na extrémně nesympatického, vlezlého, sobeckého blba, a jeho patologickou obsesi náhodně vybranou ženskou, o níž nic neví - to prostě nemůžu hodnit kladně. Indickým ženám (a očividně i místním hodnotitelům) nejspíš imponuje, když je někdo brutálně stalkuje, agresivně se jim vnucuje, a bere při tom nulové ohledy na dotyčnou, její pocity i soukromí. Tohle je jako romantika? Nefunguje to. Není tam žádná chemie, on je nesnesitelný, ona je stále chladná a nic o ní nevíme. První dvě hodiny jsem vyloženě přetrpěl a líbilo se mi paradoxně jen to, co mě na indických filmech jinak odrazuje - hudební a taneční vsuvky. Hlavně ta úvodní na střeše vlaku byla dokonalost, ale i všechny ostatní mají skvělou kameru, lokace, kostýmy, barvy a choreografii. Tyto scény samy o sobě jsou důvod, proč dávám aspoň dvě hvězdičky. Po dvou hodinách to začne být koukatelnější, zřejmě proto, že se příběh stočí trochu jiným, dramatičtějším směrem. Myslím, že kdyby středobodem filmu byl příběh severovýchodních separatistů bez té patetické “romantiky”, dopadlo by to mnohem líp. Určitě bych to ocenil víc, než dvě dějové linky, z nichž jedna je nekoukatelná a druhá není dostatečně vysvětlená. Ale poslední scéna potěšila. Přesně takový závěr jsem si přál, ale nečekal jsem, že se mi to splní. Dokonce jsem u toho vykřikl radostí :)
Terminál (2004)
K čemu je skvělý herecký výkon Toma Hankse, když musí hrát podle kýčovitého, nelogického a přehnaně idealistického scénáře.