Michal687

Ten film mi dal všechno a donutil mě se zamyslet nad tím jam moc aktuální, bohužel je. Myslím že po opakovaném shlédnutí může dokonce aspirovat na mou top 10.

Uvažuju o tom, jestli tahle historka o pošahaných lidech z paneláku byla napsaná tak blbě, nebo tak moderně. Každopádně nasnímané, nasvícené a vypiplané to bylo moc hezky. Tím, že jsem se v ději ztrácel, lépe řečeno ve smyslu děje, mě to vlastně nikdy nepřestalo bavit. I když pak nepřišlo kýžené zjištění o co sakra go, tak mě stále bavilo ho hledat. Interpretace můžou být asi všelijaké, od obrazu vzestupu a pádu společnosti, až po: Lidé jsou vlastně zdivočelá zvířata zavřená v bedně, každopádně výtvarně špica. EDIT ... Totálně obraz lidstva, které opustil jejich stvořitel.

První film o kterém jsem změnil své mínění snad v prvních 10 sekundách. Nemohl za to však Kubrickův režisérský um jako spíš dobrý tip na výběr průvodní hudby. Říkal jsem si Tom Cruise hmm..hmm.. no nevím nevím. Jak zazněl Shostakovichův waltz a spatřil jsem zadek Nickol Kidman bylo mi už vše jedno ... byl jsem vtažen. Byl jsem až někde do chvíle tance kde začal děj trochu stagnovat a já tak nevěděl co mi to chce vlastně říct. Ono to s tím vyprávěním celkově nebylo moc slavné, ale to vůbec nevadilo neboť i kdyby se jednalo jen o stylově luxusní klouzání po povrchu, tak výtvarně to bylo geniální. Na druhé shlédnutí jsem už začal chápat co se kde naznačuje a docenil jsem film, dá se říci naplno.

Přesně ten typ kavárensky buržoazního filmu nad kterým by komentátoři z Novinek hořečnatě lamentovali, neb vyžaduje jistou znalost filmu, historie a kultury obecně. Už proto mě nesmírně bavil a hypnotizoval. Také vyžaduje ochotu přistoupit na Bertolucciho poetickou hru. Tudíž není pro každého. Tento závan exkluzivity pro filmové nadšence mě neskutečně bavil. Nehledě na to, že vizuálně se jedná o nádherné dílo. Všem role dokonale padnou i když podstatnou část filmu odehrají jejich uhrančivě nasnímaná nahá těla!

Možná že budu v menšině, ale pro mě rozhodně nejlepší díl kmotra, který svým emocionálním dopadem tedy alespoň na mne dalece překonává první díl. A to především proto, že už jsem z prvního dílu tak nějak s klanem Corleonových sžil a dokážu tak všechny kroky obou stran chápat. O to víc pak pociťuji dopad všech rozhodnutí a dokáži ho více prožít. Technicky se není o čem bavit samozřejmě. Za nejoblíbenější scénu pak platí ta kdy malý Vito poprvé spatřuje z lodi New York za dokonalé Rotovy hudby.