bambola

Taková normální rodinka.

Otevřely se mi zcela nové, dosud absolutně netušené obzory trapnosti.

Nějak to nemůžu dostat z hlavy. Psycho deptací metody, které nejsou pro břídily, intelektuálové nejsou tím, čím se zdají být. Kdo je vlastně nad kým. A ona ho miluje. Tak strašně moc.

Jsem chtěla dát čtyři, ale když to tu tak vidim, tak teda natruc pět. Invence, inovace a imaginace totálně nedoceněna:) edit: Musím ještě dodat (zjevně když máme ty Vánoce, probouzí to v národu extra nenávistný tendence) - to je tak, když se někomu podaří svým dílem jaksi totálně minout myšlenkovou kapacitu většiny sledujících. Bylo to milé, bylo to velmi neotřele vtipné, v tom totálním pohádkovém a jiném odpadu posledních let to extrémně vynikalo a nechápu, proč to neběželo na Štědrý večer místo té absolutní hrůzy - tedy teď už ano, to by byl panečku teprve mazec. Tak se prosím všichni spravedlivě rozhořčení pokrytečtí rádobymoralisté / tradicionalisté při tom plivání jedu nezalkněte, chtělo by to spláchnout pěti pivkama a uklidnit se u něčeho od Trošky s Ordinací v závěsu. Snad z toho někdo vyvodí ty důsleky, jak tu kdosi navrhuje, protože takhle nakládat s penězi daňových poplatníku... no ciwe:) Člověk by řekl, že půlku poplatníků stejně odvezla rychlá s kombinací infarktu a mrtvice dohromady, jakmile spatřili první podvazek.

Hoďte smártfoun do pléna, není se čeho bát... přece. Teda všichni se bojíme, ale hlavně nehnout brvou. Třeba se stane zázrak. A to jsem si na začátku myslela, že to bude hodně oddychová italská plkošárna. Což částečně byla, ovšem námět se opravdu povedl. Zdánlivě dokonalé vztahy.

Až budu příště zase tvrdit, ze pokud bych byla nucena znova sledovat v krátkém sledu za sebou Strom života a Melancholii, zabilo by mě to, vzpomenu si na tenhle skvost. Tak strašlivě jsem se namáhala vymyslet, co tím chtěl básník říci, až mě z toho rozbolela hlava. Otázkou je, jestli to vůbec ví on sám.

Vždycky když se u scén, které zjevně mají v divákovi vzbuzovat hluboké emocionální pohnutí, směju, je mi jasné, že je něco špatně. A co si to proboha Liv Tyler udělala s obličejem...

Začínám mít na podobný druh amerických úžasných filmů alergii. Nevím, čím to bude, asi se jim prostě nějak nedaří ohřát mé cynické srdce. Na to úžasné léto nikdo z nás nikdy nezapomene, zdánlivě se během něj nic neudálo, ale ve skutečnosti – ach. Životy nás všech se změnily a uvědomili jsme si, co je opravdu, ale opravdu důležité. A stačilo k tomu tak málo, jedno bystré dítko, uvědomělá krásná matka, milí spoluobčané a pár skvělých frází, které ve mně zanechaly totální pocit prázdnoty.

Kterak nám poprvé začne docházet, že ten, koho milujeme my, často nemiluje nás a pokud se tak chvíli tváří, dělá to jen proto, aby nás mohl využívat. Skvělé herecké výkony.

Poněkud klišoidně podané "za peníze si všechno nekoupíš" a nakonec tě spasí rodina, která je základ Itálie:). Zkratkovitě jednající hlavní hrdina, který věci jaksi nedomýšlí do konce, mi lehce lezl na nervy.