Sweeneyyy

Ty střihy. Je mi dost jasně, co se v posprodukci stalo a Lynche mi je fakt líto. To, co se děje v druhé půli je parodie na jakékoliv dějové zkratky. Atmošku to má, divný céčkový efekty taky, skvěle zahranou dětskou roli, ale... Škoda převeliká, naneštěstí Lynchova verze je asi schovaná někde ve VIP trezoru.

První dva příběhy mě svou absurdní iracionalitou učarovaly... divné příběhové linie, které existují pouze tak nějak z toho důvodu, že existují. Divná kabina. Tanec brouků. To mám ráda. Poslední byl na můj vkus až moc hřejivý, uvítala bych vícero té krásné zvrácenosti, díky které jsem po čas dvou předchozích příběhů na obrazovku hleděla jako na zjevení. Škoda, že zrovna ten poslední mě příliš nepřekvapil a pokazil mi tak finální dojem, který byl do té chvíle na libé vlně ,,wtf".

Komentář k hodnocení: Je mi to líto, protože Benicio Del Toro je zde božský. Film jako celek je ale tak nanicovatý, že nemohu jinak. Halle Berry mě svým velevážným civěním převelice štvala a její postoj "můžu ostatním ubližovat jak chci, protože jsem oběť" mě vskutku vytáčel. Film nemá směr, on se spíš nějak rozkydává a končí bez úderné pointy (že by si člověk aspoň jednou v tom závěru řekl "aha" - to se nestane). Benicio bravo, ale jinak netuším proč.

Olivier je bůh.

Něco mi našeptává, že pro americké rodinné komedie nemám pochopení.

Věřte nevěřte, já to vždy zapla od půlky a nikdy jsem neviděla konec. Pohádky dělím do jistých skupin, tato spadá do soudku "těch, ze kterých mě bolí hlava".

Z čeho jsou všichni tak odvaření? Já vím, stále se nás snaží něčím šokovat, ale těch twistů je v poslední době tolik, že by mě spíš překvapilo, kdyby tam žádný nebyl. Affleck no no.

Ještě žádný pořad mě nenaplnil takovým rozhořčením.

Herecké výkony převážně nucené, hudba nudná, zpěv místy pofidérní. První třetina byla snesitelná, poněvadž byla ve stejné lince jako opera, nicméně pak jsem nabývala prazvláštního dojmu, že mě čeká nástin dramatickým osudů Carmen z neméně dramatické telenovely. Přiznávám, že někde po druhé polovině má pozornost mírně ochabla, a začala jsem si pročítat náhodné recenze. Tak trošku jsem přišla na to, odkud vítr fouká. A ubezpečila se, že tak náročným divákem nejsem jen já. S klidem v duši jsem se tedy přemohla a zhlédla počin až do samého konce. Dodám snad už jen jedno, poslední dojemná scéna byla tak špatně zahraná, že jsem se nepatřičně usmívala.