kareen

No dobře, tak si Villeneuve k příběhu něco přidal (Chani jako feministická nadstavba Paulova svědomí, okolnosti kolem jeho požití živé vody), ubral (Alia, Gilda, Fenring, smrt prvorozeného syna), změnil (baron na konci) nebo nevyřkl (fakt by Denise zabilo, kdyby nečtenářům jednou krátkou větou vysvětlil, jak to bude s princeznou Irulán a Chani?) Nevadí, já na to kašlu. Pokud chci přesný příběh, se všemi nuancemi a vedlejšími liniemi, mám tady milované knihy. Hlavní myšlenka zůstala zachována a dokonalá narativní adaptace, takto mnohovrstevné knihy, je stejně nemožná. Navíc, možná film přinese Herbertově Duně mnoho dalších čtenářů. Uvědomuji si, že film je především obrazové médium a v tomto ohledu se Villeneuve s kameramanem Fraserem vyřádili přímo fenomenálně. Obrazové výjevy, jak z Arrakisu, tak z černobílé Giedi Prime, jsou prostě magické a spolu se Zimmerovou velkolepou hudbou, mě svou atmosférou a epickými momenty přirazily do sedačky, stejně jako mnoho dalších diváků. Akční scény doznaly od jedničky značné zlepšení, Paulův souboj s Feyd Rauthou je něco jiného, než jeho souboj s Jamisem. Pak je tu herecké obsazení. Vůbec jsem nepochybovala, jak dobře se Chalamet zhostí přerodu Paula Atreida v Muad’diba, ale jeho tvrdost a stín temnoty, který v něm ke konci probleskoval, to bylo docela hrozivé. Austina Butlera si pamatuji jako hvězdičku u Disney Channel, to že dokáže až tak přesvědčivě ztvárnit ikonického psychopata, jsem nečekala (i když vím, že už má jednu nominaci na Oscara). Co se týká všech čtyř představitelek Benne Gesseritu… No páni! Vím, že přijde brzy seriál, ale takové obsazení, to bych brala všemi deseti. Bardema a Walkena bych si klidně ráda užila i víc a vůbec, celý herecký ansámbl je velkou ozdobou filmové série. Není pochyb o tom, že je Villeneuva Duna jedním z filmových mezníků, minimálně v žánru sci-fi, a rozhodně si zaslouží velké plátno v kině. Teď už jen doufám, že si stejnou kvalitu udrží i Mesiáš Duny, už se těším.

To je těžké, scénář jako by neustále balancoval mezi korejskými emočně vypjatými scénami, evropskou syrovou poetikou a hollywoodským klišé. Objektivně by to bylo asi za tři hvězdy, ale za opravdu skvělý soustředěný herecký výkon Joong-ki Songa a taky proto, že jsem měla zrovna náladu na takový konec, trochu nadsazuji.

Problém tří těles jsem kdysi začala číst, začátek kolem čínské kulturní revoluce dobrý, ale pak mě odradilo to kvantum různých vojenských a politických postav s čínskými jmény, tak jsem to odložila, že se k tomu někdy vrátím. Zatím nevrátila, proto jsem ráda za seriál. Potěšilo mě, že tady se jde rovnou na věc, postav je tak akorát, abych se v nich v pohodě vyznala a pár si jich i oblíbila. Příběh je rozhodně dostatečně zajímavý a já se ani chvilku nenudila. Je tu tajemství, konspirace, záhadná úmrtí, spousta fyziky a taky zajímavé výlety do herního světa. A nehraje se o nic menšího, než o osud lidstva. Už aby tu byla druhá série.

Pomalu vygradovaná hádka mezi Sandrou a jejím manželem Samuelem, byla jednou z nejvíce intenzivních scén, co jsem za poslední dobu ve filmu viděla. Mistrovská charakterová studie jednoho rozpadajícího se vztahu, u které mi bylo skoro jedno, jestli došlo k vraždě nebo ne a klidně bych uvítala otevřený konec. Alfou a omegou snímku jsou herecké výkony a to hlavně malého Mila Granera a Sandry Huller. Postava Sandry působí na první pohled nesympaticky a chladně, ale je to jen ochranná fasáda, když později dá průchod svým emocím a rozpláče se v autě, je to ten nejvíce bezútěšný pláč, ze kterého jsem cítila všechnu její únavu, bolest a frustraci. Pro mě rozhodně jeden z top filmů minulého roku.

Jako zábavná, trochu netradiční jednohubka na jedno odpoledne, proč ne? Je to barevné, hezky se na to kouká, Margot Robbie je sympatická (taky vám vzhledově připomíná Borhyovou?) a Gosling si krade scény pro sebe. Ale inovace, prestižní filmové ceny a všechen ten hype kolem toho? To si fakt nemyslím.

Mám k Bodu obnovy respekt. Opravdu. Už mám dost neustálého přehrabování se v poválečné nebo v komunistické minulosti u seriózních českých filmů, o lidových komediích, ala komerční tv nemluvě. A žánrovek je tu také jako jehel v kupě sena. Když se potom objeví takový sci-fi film, který může vážně konkurovat ostatním světovým filmům, je to malé zjevení a člověk má tendenci trochu nadsadit hodnocení. Ale právě proto, že mám k snímku respekt, neudělám to. Takže, technická a vizuální stránka fakt paráda, zvláště na naše poměry. Tvůrci sice nejsou vždy důslední, např. hlavní postava má doma všechny virtuální vymoženosti, pouhým hlasem si nechá přistavit samořídící auto apod., ale pak přijde k šéfovi, který má dřevěné dveře s klikou, na stole malý monitor k stolnímu počítači, ona pak překupníkovi platí papírovými bankovkami apod. Jenže jim to ráda odpustím, protože to ostatní vypadá fakt dobře a např. ty budovy ve městě, to jsem fakt čuměla. Trochu horší to bylo se scénářem. Nebyl úplně marný, jen mi přišlo, že si občas scénáristi vypomohli oslím můstkem, aby se dostali, tam kam chtěli, a jako detektivka to taky nebylo dvakrát originální. Jenže to dnes nejsou mnohdy ani hollywoodské filmy, s o mnoho větším rozpočtem. Takže, o co jde, že?

Takže zvěsti nelhaly, Emma je tu skutečně fenomenální. Její počáteční neobratnost, bezprostřednost a dychtivá touha poznat svět, byla tak fascinující, že mi bylo skoro líto, když přešla do „normálnějšího“ módu. Ale milovala jsem i to, jaká žena se z ní nakonec stala. Williem Dafoe a Mark Ruffalo byli také skvělí. Celý film je velmi zábavný a plný nápadů, ale nejvíc mě bavilo, jak Bella dováděla, zpočátku sebejistého, šovinistického proutníka Wedderburna k šílenství. Líbila se mi i černobílá část zobrazující Bellino pozvolné probouzení v domě plném bizarností, právě tak jako zářivě barevná cesta ke svobodě a novým zážitkům. Lisabon i Alexandrie, to byla vizuální pastva pro oči a bylo zajímavé, jaké alternativní devatenácté (předpokládám) století si tady tvůrci vykouzlili. Tohle byl opravdový filmový zážitek a těch 141 minut mi uteklo jako voda.

Na extratřídu, typu Fargo, tomu ještě něco málo chybí, ale jinak je to slušný kousek a já prostě tyhle černohumorné krimošky, z amerického zapadákova, můžu. Už jen za ten super westernový závěr a za Steve Zahna jako losera, v převleku rádoby soukromého očka, to stojí za zhlédnutí.

Podobný koncept, jako u francouzské Anatomie pádu, jen s trochu jiným příběhem. Tentokrát po Česku a opět velmi dobře. Atmosféra, slušné herecké výkony a Alice Nellis jako scénáristka, to ani nemohlo dopadnout špatně. Milenu Steinmasslovou jsem tu skoro nepoznala, každopádně toho Českého lva, za vedlejší herecký výkon, má určitě zaslouženě.

Já na postapo zas tak moc nejsem, protože většinou je to buď o zombies, nebo o neskutečně otravných pubertálních dívkách, z young adult knížek. Tohle je taky z knížek, ale vypadá to víc na zajímavou scifi detektivku a taky tam hraje Rebecca Fergusson, tak jsem do toho šla. A nelituji ani chvilku. Rebecca mi tady jen potvrzuje, proč jsem si ji dala do herecké topky, její Julia je silná hrdinka, co toho zas tak moc nenamluví, ale o to víc jedná. Skvěle ji doplňuje Tim Robbins a Common, kterého znám víc jako rappera ze spolupráce s The Roots, než jako herce. Premisa příběhu je jednoduchá. Lidé žijí v mnohaposchoďovém silu, které udržuje v chodu velký generátor. Spojení s vnějším světem zajišťují neprodyšná skla, za kterými je jen vyprahlá post-nukleární pustina. Uvnitř sila se lidé řídí zákony, o jejichž dodržování se stará instituce s názvem soudní oddělení. Pokud někdo poruší  nějaký zákon a dostane nejvyšší trest, dostane ochranný oblek a vypustí ho ven. Nebo o to může požádat sám. Když o to pak požádá člověk, u kterého by to nikdo nečekal a oddělení šerifa začne prošetřovat podezřelá úmrtí, je jasné, že tu něco smrdí. Seriál se odehrává v podstatě jen na různých poschodích a kabinkách v silu, takže asi rozpočet nebyl tak velký a pokud se někomu nelíbila třeba Duna nebo Problém tří těles, z důvodu, že jim to přišlo nudné, tak se bude v některých fázích asi nudit i tady. Pro ostatní, kterým víc záleží na atmosféře a budování příběhu, to bude v pohodě. To ale neznamená, že by seriál neměl své napínavé chvíle. To tedy má a Bože, jaké. Např. vykouzlit z pouhé opravy generátoru tak nervydrásající adrenalinovou záležitost, to je svého druhu umění. Navíc jak seriál pokračuje, člověk se seznamuje s celým panoptikem lidí v silu, odkrývají se další otázky a sílí nebezpečí, byla jsem do seriálu vtahována čím dál víc. Vzhledem k tomu, že první série skončila dalšími otázkami, tak mám nutkání vrhnou se na dvojku knihy, ale zase si nechci pokazit pokračování seriálu, ach jo, je to dilema.