Recenze (3 475)
O rodičích a dětech (2007)
Není nad to zajít si občas s taťkou na procházku a na jedno či dvě ... Jenom u toho není radno nechávat milou samotnou doma. Kdoví, kdo se mohl stavit na návštěvu! :o) Film, který mám nejenom ráda, ale čím dal raději!
Hanami - čas kvetoucích třešní (2008)
Konfrontace se smrtí přichází většinou ve druhé půlce života, kdy umírají rodiče, v poslední třetině života i životní partner. Doris Dörrie vykresluje obraz rodiny se třemi dospělými dětmi, odkrývá jejich vztah k rodičům i mezi sebou navzájem. V okamižiku, kdy matka umírá, otevírá se třináctá komnata vztahu postarších manželů. Každý se vyrovnává po svém. Jediný kdo má pro starého muže pochopení je překvapivě přítelkyně jeho dcery. Japonské hledání může pro někoho hraničit s kýčem a trapností. Ale je to právě druhá půlka filmu, která jde na dřeň. Bez ní by šlo o pouhou banalitu. Jeden z nejzajímavějších evropských filmů posledních 10 let.
Český žurnál - Gadžo (2014) (epizoda)
Lidé, co mají rádi jazz jsou mi sympatičtí. Jaroušek s paňmámou a skorosynkem vypadali opravdu pohodově a přátelsky. Jednoduší, ale srdeční. Líblo se mi, jak vzali Tomáše do rodiny. Ale podobné přijetí zažila i moje kamarádka, která bydlí kousek od Cejlu - jako sousedé jsou skvělí. Možná trošku hlučnější, ale družní. Dokument - tedy Tomáša zkušenost a její zpracování je zajímavým přínosem. Netvrdím, že bych ho chtěla následovat ...
Clona (2014) (seriál)
Zatím pomalý rozjezd, počkám si na další díly.
Pravidla moštárny (1999)
Jeden z mála filmů, který se mi líbil víc než knižní předloha. Irving je při psaní vulgární a ponurý, i jeho hrdinové jsou drsní a obhroublí. Ne tak ve filmu! Tam se povedla spíš lyrická poloha, ovšem bez kýčovitosti! Překvapení o to větší, že si psal Irving scénář sám! Zjednodušení příběhu pomohlo, vzniklo ojedinělé dílo s velmi dobrou režií. Komorní drama, které tne do živého. 80%
Rodina je základ státu (2011)
Nepřipadalo mě to ani jako drama ani jako Road movie. Zdlouhavé a nudné, pro mne žádný záchytný bod. Jako kritika společnosti? To snad ani ne. Pseudomoravština mi lezla na nervy, povídání mezi děvčaty či chlapská debata v garáži působí nepřirozeně. Možná skrytá genialita, která mi totálně unikla ...? Ovšem závěrečné titulky - ty se povedly!! :o) Třeba to vyjde napodruhé. (27. 4. 2014) Tak jsem si dala více méně nedoproveolné repete. S odsupem času nesoudím film tak přísně, ale stále se mi zdá, že klouže hodně po povrchu. Z původní jedné hvězdičky navyšuji na neutrál.(17. 4. 2019)
Člověk proti zkáze (1989)
Přiznám se, že jsem na rozpacích. Karla Čapka mám velice ráda a myslím si, že Josef Abrhám byla dobrá volba. Jednak typově odpovídá a navíc je to skvělý herec. Olgu bych si dokázala představit jinou, vizulálně je Hana Maciuchová dokonalá, projevem mi k Olze nesedí. Ale do tak velkých detailů jsem ani chodit nechtěla. Celý film na mne působí spíš jako hraný dokument než jako drama. Točit cokoliv o skutečné osobnosti je nesmírně těžké, o to víc, pokud jde o Čapka. I přes všechny výhrady jde o film, který stojí za vidění.
O Sněhurce (1972)
"Kejchale, že se nestydíš mejt si nohy! Ty můžou bejt špinavý!!" . . . . Ve světě dětí Věry Plívové-Šimkové se držela basa, děti se pořád smály, běhaly na loukách, vymýšlely různá dobrodružství, pan učitel byl vlídný a přívětivý. Její filmy jsem měla ráda, ale ve skutečném životě jsem nikdy takovou solidaritu nezažila. Scéna s topením koťat mi uvízla hodně dlouho v paměti. Film je jako většina českých filmů pro mládež značně podhodnocen.
Venkovský učitel (2008)
Pro mne asi nejsilnější Slámovina. Jako vždy jde o komerní příběh lidí na okraji.Typická vesnice se slípkami na dvorku, kachláky v kuchyni, k sousedce na pramici. Všichni se znají a koukají si do oken. Vztahy se navazují pomalu, zato jsou silnější. Ocenila jsem, že Lišák si zahrál jednou zase civilně, byť hrál homosexuála. Potěšili i ostatní herci HaDivadla. Asi nejlepší role Zuzany Bydžovské. A porod krávy v přímém přenosu. Tak si říkám - kolik bylo asi pokusů mimo kameru? Respekt!
A pátý jezdec je Strach (1964)
"Historicky jsem optimista, ale osobně už ne." . . . Hrdinou proti své vůli, dalo by se říct. Malý shrbený židáček se zarputilým výrazem v tváři zpočátku moc sympatií nevzbuzuje. Je postavený do situace, kterou si nevybral, ale jedná jako lékař a člověk. Doktůrek, který si odpracoval své a mohl dát ruce pryč, ale nedalo mu to ... Postupem času zůstává sice nevlídnost ve tváři, ale nesympatie jsou ty tam. Procházíme po schodech činžovního domu a ze dveří vykukují další postavičky. Nahlížeme pod pokličku a hleďme - každý má svého kostlivce ve skříni! Vinklář coby vlezdoprdelka, Olga Scheinpflugová jako lamentující babka, co debatuje s obrazem zemřelého chotě, Adamíra s klidným nadhledem a noblesou, Ilja Prachař jako táta rodiny ... Obrovskou předností jsou promyšlené záběry, kamera nezabírá jen náhodně odvíjející se děj, ale ukazuje nám symbolické obrazy. Znovu se potvrzuje, že v šedestátých letech se točily kvalitní filmy, kdy ladilo všechno - silný příběh, kvalitní scénář, citlivá kamera, herci, co umí hrát a režie hlavou i srdcem.