troufalka

Slabší televizní krimi.

Připadala jsem si jako u Sedmikásek Věry Chytilové - taky mě to nebavilo.

Jsem odkojena televizními inscenacemi, které měly mnohem blíž k divadlu než k filmu. Kamera byla mnohem víc statická, šlo o jednoduchou výpravu zpravidla jen s několika herci. Není divu, že o 8 let mladší provedení v režii Zdeňka Podskalského tuto černobílou verzi zcela převálcovalo. Obsazení bylo velice dobré, zklamaly mě texty Pavla Kopty, které se místy podobaly dětským rýmovačkám na známé melodie.

Film jsem si tentokrát vybrala podle popisu, velmi rychle vyšlo najevo, že šlo o jiný stejnojmenný snímek jiného režiséra. Film má dle mého buď pobavit nebo poučit, v tomto případě se nejedenalo o žádnou z uvedených hodnot. Dokoukala jsem do konce, ale za měsíc už nebudu vědět, o čem to bylo ...

Humor mladé generace zdá se býti na hony vzdálený mému vkusu. Ale co, nemusím být vždy cílová skupina. Podívám se ještě jednou, třeba se víc rozepíšu.

O tom potom.

Spletenec vztahů obyčejných lidí s jizvami na duši. Ocení ten, kdo má už něco za sebou.

První pětina vypadala, že je to zbytečný film, druhá pětina se dost vlekla, třetí pětinu to začalo mít náznak nějakého zlomu, následovala konfrontační konverzačka a dovršil to předvídatelný konec.

Viděno dnes, komentář později,

Film mi doporučil mladší kolegyně, že u toho slzela smíchy. Mé oko zůstalo tedy suché, ani si nemohu stěžovat na namožené břišní svaly.