P1tr

Humor Davida Waina je velmi specifický a ujetý a naštěstí se ho ve svém prvním filmovém životopisu nevzdal, neboť jeho styl je pro tuto látku jako dělaný. Je osvěžující vidět biografický film, který se i přes komické pozadí postav nesnaží působit vážně a naopak se šílenosti jejich života plně oddává a je tak čistokrevnou komedií. K humornému přístupu přetavenému ve spoustu vtipných momentů si přidejte osvěžující a funkční meta vyprávěcí přístup a máte před sebou netradiční film, který má ještě ke všemu špičkově obsazené herce, kteří se zhostili rolí mnoha známých komiků, kteří se dočkali velké slávy, což filmu jen přidává na atraktivitě. Lahoda.

Annihilation je bezpochyby zajímavým sci-fi snímkem, který si razí vlastní cestu a kašle na spoustu žánrových pravidel a předsudků. V tom patří tvůrcům obdiv. Zbytek vlastností už bohužel tak pozitivní není. Snímek, který je ve světě oslavován jako velice hloubavý se zajímavým poselstvím mi takový rozhodně nepřipadal a ačkoliv příběh nastoluje pár zajímavých otázek a témat, tak u toho také zůstane a spousta klíčových věcí není dále rozvíjena, což způsobuje, že film často působí nedodělaně a prázdně namísto toho, aby mytologii svého nadějného světa rozvíjel dál a prezentoval divákům více jeho vlastností a odpovědí. Takhle film působí jako povrchní dílo, které se snažilo mít nějaké poselství, ale není příliš jasné o co mělo jít a něco se zřejmě ztratilo v překladu po cestě k divákům. Nekonzistentně na mě působila vedle příběhu také vizuální stránka věci, která zvláštně kombinuje drsné a utlumené barvy s přespřílišnou barevností, což je nepříliš funkčním kontrastem který navíc ještě kazí často viditelná digitálnost prostředí. Herecky je film na výši a má i vhodné tempo a několik povedených momentů, ale jako celek je film shazován vlastní nevýřečností, díky které se mu nepodařilo naplnit svoje ambice.

První část kulminace desetiletého filmového vyprávění napříč mnoha filmy má sice k dokonalosti a úplnému naplnění očekávání dále, než jsem si přál, přesto se ale jedná o prvotřídně ukočírovaný film spojující dohromady nespočet zajímavých postav, se kterými tvůrci pracují skvostně a každá dostane svůj prostor vyniknout výrazným momentem. Vizuálně je film na špici a s tím jdou ruku v ruce prvotřídní akční scény, kterých není málo a které vás pohltí. Bohužel s příběhem je to už horší a nedočkáme se výraznějšího děje a mnohdy film působí díky mnoha dějovým liniím epizodním dojmem. Ačkoliv mě film několikrát překvapil, nedočkal jsem se přesto tolika zásadních překvapení a odkazů na minulé filmy v takové míře v jaké jsem čekal. Zamrzí také zakončení filmu, které má sice koule a nechá vás beze slov zírat na plátno s otevřenými ústy, na druhou stranu ale zanechá v oněch otevřených ústech pachuť nedokončenosti a působí až příliš jako první část dvoudílného příběhu, díky čemuž filmu chybí uspokojivá kompletnost. I přes všechny výtky je ale Infinity War velmi solidním naplněním snů všech fanoušků, který ve většině aspektů servíruje slibované věci a to sebevědomým způsobem, který dá na výtky částečně zapomenout.

Animované zpracování známého komiksu nedělá svému vzoru ostudu a povedený příběh převádí na obrazovky umně. Celkem zamrzí generický vizuální styl, který je stejný jako u ostatních animáků z DC série, který věrně neodráží styl komiksové předlohy a nekoresponduje s temnou a pochmurnou atmosférou příběhu, která s lehce dětským vzezřením zaniká. Naštěstí po příběhové stránce je všechno jak má být a film se nedrží zpátky a vedle brutálnějších momentů dobře převádí také komiksové narážky a zajímavé alternativní pohledy na známé postavy.

Marvel tentokrát vypustil do světa hloubavou komiksovou adaptaci, které nejde jen o to uzemnit diváky výrazným vizuálem a bohatými akčními scénami, ale také se snaží vyjádřit se k rasovým problémům současnosti, což je vzhledem ke zvolenému žánru obdivuhodné a netradiční a hlavně to kupodivu funguje! Občas jsou prezentovaná sdělení příliš jednoduchá a zřejmá bez nějakého kreativního autorského zaobalení, ale to jim neubírá na pravdivosti a na síle. Stejně jako v kosmických Marvelovských odbočkách se v Pantherovi dočkáme zcela nového, originálního světa, který je představen velmi detailně a po chvíli se do něj vžijete jedna radost. Potěší také kvalitní záporák, což je u Marvelovek vzácnost, který ačkoliv je tradičně přezentován jako zlo bojující s hlavním dobrým hrdinou, nelze se při jeho motivacích ubránit jistým sympatiím a vidět v nich křivdu, kterou má právo napravit. Black Panther je bezpochyby nadprůměrnou komiksovou adaptací, ovšem nečekejte zázraky jak jsou nám předhazovány z Ameriky, kde je dle mého snímek přehnaně vychvalován do nebes pouze díky vyjadřování k rasovým problémům současnosti, což samo o sobě film lepším neudělá.

David Letterman se po odmlce vrací a pro svůj comeback si zvolil trošku jiný formát pořadu, než v jakém jsme na něj zvyklí a nutno říci, že si vybral šikovně. Místo toho, aby se opět vyjadřoval k aktuálnímu dění se rozhodl vést pouze detailní, hodinu dlouhé rozhovory se zajímavými osobnostmi a diskuzi doplňuje polodokumentárními záběry přibližujícími nám významné události, či minulost s hosty spojenými. Kvalita pořadu se samozřejmě značně odvíjí od hostů samotných, ale Letterman je natolik zkušený moderátor, že i ve slabších případech dokáže pořad ukočírovat a nabídnout zajímavé popovídání.

Po několikatýdenní mystifikaci, zda jde o opravdový film či pouze reklamu na Superbowl se ukázala být pravdivou bohužel druhá varianta, ovšem i tak jsme dostali zábavných pár minut, ve kterých ze zmíněné hry s diváky a malé stopáže v rámci zvoleného konceptu tvůrci vytěžili maximum možného. A já teď chci ten opravdový film!

Jednoduchá a ujetá komedie v tom nejlepším smyslu, která od první scény jasně naznačí, jakým směrem se zdejší humor vydá. Pokud se chytnete, budete se bavit po celou dobu a pokud ne, máte problém. Game Over, Man! má velmi specifický, puberťácký humor, který mi velmi sedl a který staví hrdiny i záporáky do nepředstavitelně absurdních situací. Ne vždy se tvůrcům vtipy zadaří, ale ústřední trio je natolik sympatické, že i ze slabších momentů dokáže vykouzlit alespoň menší úsměv. I přes pár slabších míst působí film velmi vyrovnaně a vedle menších vtipů nabízí také několik hysterických scén u kterých jsem se smál nahlas a na které jen tak nezpomenu. Game Over, Man! není jasným hitem a jeho vnímaní se u diváků bude lišit, ale pokud se s tvůrci naladíte na stejně absurdní vlnu, budete se bavit královsky.

Greg Davies potvrzuje svojí výjimečnost a bezprostřednost, kdy dokáže mluvit atraktivně úplně o všem a i z těch nejmenších a nejbanálnějších věci zvládá vykřesat výbuchy smíchu. Ačkoliv se tématicky často opakuje, ve známých tématech stále naléza nové způsoby, jak pobavit a já mu to stále žeru i s navijákem a s každým dalším vystoupením tohoto komika řadím v žebříčku nejlepších stand-up komiků výš a výš.

Upřímná romantická komedie prezentující ústřední pár bez růžových brýli servírující nám příběh ukazující vztahy takové, jaké často opravdu bývají - nevyrovnané, plné nejistoty, ale přesto srdečné. Ačkoliv příběh sám o sobě není příliš originální, forma jeho vyprávění a celkové pojetí filmu udržují diváka spolehlivě v nejistotě, zda dojde k happy endu, či ne, což je v rámci žánru velmi vzácné. Ústřední duo je výborně sehrané a věřite mu každé slovo, což filmu přidává na uvěřitelnosti. Jde o malý, nenápadný film, který se svojí délkou blíží spíše epizodě seriálu, to mu ale neubírá na trefnosti a povedenosti.