Wurths

Jeden z filmů, na které jsem mohl jako dítě koukat hodiny a hodiny pořád dokola a ani dnes mě nepřestal bavit.

Jen málokdy se přihodí, že je druhý díl lepší než první, ale ještě méně se stává aby byla třetí epizoda lepší než obě předchozí. I to se tady povedlo.

Chvílemi jsem měl pocit, že se to fakt táhne jako Noodle, ale na konci, kdy jsem si díky sáhodlouhým záběrům dokázal vybavit komplet celý film a uvědomit si, jak pomíjivý je čas a tak, došlo mi, že stopáž určitě není zbytečná. Scéna s popelářským autem jedna z nejsilnějších, jaké znám ve filmech všeho druhu.

Tak těchhle pět hvězd letělo s takovou jistotou, s jakou ještě nějakou dobu nenasednu v klidu do letadla. A i když někteří zatracují film právě kvůli možná úmyslného zastrašování, já myslím, že je to jen vedlejší účinek něčeho úžasně strašného. Já se totiž opravdu těch 111 minut cítil jako pasažér onoho uneseného letadla, s každým záběrem se mi zrychloval tep, na konci jsem byl propocený, roztřesený a neschopný ze sebe vydat jedinou hlásku. Vždycky, když si myslím, že jsem na obrazovce viděl to nejsilnější, co jde, přijde něco takového a úplně mi to vytmaví. Ale teď myslím, že mám na dlouho klid.