odpadlik123

odpadlik123

Česko
Nadšenec pro špagety (♀)

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 17.5.2019  01:21
    Svět podle Daliborka (2017)
    odpad!

    Velice kontroverzní dokument. To teda jo, až z pera České televize, či se pletu? V reálu to znamená - zapšklá agitka. A pokud jde o ten "dokument"... Funguje dobře. Nejeden student vysoké školy, který to se mnou viděl, dle reakcí považuje kus skutečně za dokument o jednom neskutečně pitomém rádobynáckovi, co se chce předvést. Tu druhou rovinu, tedy fakt, proč je to o něčem takovém, že je to o něčem takovém záměrně a že autenticita vypadá o dost jinak, ten vůbec nevidí. Takže co nám chce autor zvěstovat? Protagonisté jsou z jeho pohledu omezení, primitivně žijící, znalí tak facebooku a věřící faktům tam. I buďme k podobným lidem shovívaví, pokynuje nám autor. Nemají moc pestrý život, když jejich jedinou radostí je surfování po sítích (matka protagonisty) nebo dokazování si výjimečnosti (protagonista), když vůbec ničím zajímavý není, plus je navíc neschopný a neochotný osamostatnit se. Takové ale tyhle vrstvy jsou, buďme k nim shovívaví, dí autor. Co to vyvolává za reakci? Útrpnost a posměch diváka směrem k nim. O někom takovém by se měl natočit dokument tak pro zábavu, usoudí divák. A někdo tak vezme i tuhle věc. Ať se nenechá zmýlit, tohle není žádná legrace pro zábavu, je to vážná věc. O čem? O neonacistovi? Tak to zrovna ne. Ale autor ví, co dělá. Problém má jen drobný - ryze autentická postava Daliborka ve skutečnosti neexistuje. Jak pak točit dokument? Není nic snazšího. I toho někoho napadlo natočit hraný film. Byl to někdo, u koho jsem kdysi dávno, po jeho Českém snu (nevěda, že jím nic nemyslel, a rozhodně nic dobrého.) očekávala potenciál a zajímavě kritický přístup. Kritický, to teda je. K falešnému náckovi s dobromyslnou povahou se v našem "dokumentu" nastěhuje skutečný nácek. K čemupak tato postava? Tak třeba, aby nám mohla trvale hystericky sdělovat do kamery, jak v devadesátých hrdě rozkrádal republiku, jak za tím byl Klaus a jak to bylo fajn, čím více, tím lépe, k tomu hrstě skazek o rasismu, nacismu, fašismu, které podporuje a schvaluje. Rozumějte, postava Daliborka je (jakože) slaboch a zoufalec a potřebujeme někoho, kdo by nás, tedy diváky, navedl správným směrem. Jakým? Jací jsou negativní hrdinové? Naše "správná" (protagonistická a tedy špatná) strana se buď nedrží svých rádobynázorů, nestojí si za svým, a má jen na to buď mlátit pantem a nic nedělat, nebo jiné očkovat, aby něco spáchali, ale sami nedělat nic, respektive nejsou schopni svou stranu ani jít podpořit k volbám. Jsou to ubožáci. Ale buďme k nim shovívaví, chce nám sdělit autor. K tomu přidejme ještě něco k útlaku Romů. Jistě, jen být politicky korektní, do příběhu pustit jednoho malého, utlačovaného, astmatického, z práce vykopnutého Roma a na druhou stranu okované boty omezených bílých obyvatel. V této fázi filmu si cvičně vysypejme popelnici na hlavu a styďme se za to, že jsme Češi a bílí, a můžeme pokračovat. Neb ty úplně nejhezčí scény filmu jsou věnovány rodinným večerům, kdy se projevuje primitivnost těchto vrstev, a s nimi tedy podprahově primitivnost, omezenost, slabošství, sebedůvěra a sebeklam všech, kteří nesouhlasí s migračními kvótami. Nezodpovědná matka ani neví, o čem mluví, a stará se jen o své fotky na facebooku, přičemž čas od času přispěje rasistickou poznámkou. Syn přizvukuje a podporuje, ale sám je evidentně bez názoru. A starý nácek, který by rád všechny zabil, a který byl dle vlastních slov i v Itálii a viděl, jak to tam vypadá. Jinými slovy - v "dokumentu" postava tohoto radikálního nacisty popisuje svým rasistickým a nechutným popisem svým nechutným a rasistickým kolegům, jak hnusné a hrozné to tam bylo. Udělejte, prosím, negaci. Ve výsledku potom vidíme (tedy musíme vidět, je to záměr "nekorektního dokumentu") tuhle osobu jako bestii, a fakt, že je to tam, v Itálii, zlé, vezmeme tedy jako jeho lež! Muslimové, černoši, Romové, Asiati, pavouci, nejlépe plivat ze strany protagonistů na všechny, házet hesly jako všechny vybít, rozmazat jim hlavy, rozdupat okovanýma botama... tím se nikdy nešetří, i jen houšť, houšť, ať my, diváci, vidíme, jak omezení jsou (jsme?). A taky - cože je imho moc dobrý tah - se nezapomene ani na epizodu s mrtvým, utonulým dítětem. Podívejme se na ni blíže: (Odpusťte tenhle pitomý komentář, kdo pochopil, o čem tenhle film je a o co tu jde, ať tohle zbytečně nečte a neodsuzuje mě. Ale chci to rozebrat takto, aby třeba někdo z těch ostatních, co to mají za dokument, ještě zapřemýšlel.) Takže realita mimo dokument z naší země a skoro současnosti: Co bylo ve zprávách? Upravované údaje ve prospěch migrace, dojímavé záběry a kauzy ubohých dětí. Neřeším, kdo je tam topil, neřeším teď nic, tohle se ukazovalo ve zprávách. Co se pak stalo v reálu? Nejeden člověk poukázal na to, že naše televize (a zpravodaj EU celkově) záměrně upravuje fakta, údaje, fotky, videa, výpovědi, všechno, jen, aby zařídil naši náklonnost k okupaci. To je problém, prasklo to. Ale snadná pomoc. Jestliže na to někdo přijde, je ihned třeba přispěchat s trikem "otočka o 180 stupňů". V tomhle "dokumentu" se tedy zobrazuje co? Pravda. Nejomezenějším, nejzlejším, nejnásilnějším, ctitelům tradic Adolfa Hitlera (sic, pochopitelně v hraném dokumentu. Předpokládám, že protagonisté jsou v civilu zcela normální) se vkládá do úst tahle pravda. Když rodinka sedí u televize, nadává na uprchlickou kauzu s tím, že ji (vynechám-li všechny rasismy a násilnosti) komentuje pravdivě. Údaje poskytované divákům české televize a čtenářům našeho tisku opravdu nejsou pravdivé, prokazatelně! Jestliže to (= jak jsou záběry zfalšované atp.) ale v "dokumentu" pokřikují tihle, ti, kteří se posléze zacvičují, jak rozkopat Romovi hlavu proto, že je Rom, výsledek je následující - nepřemýšlející divák si vezme, že jsou zlí a omezení, a že jejich názory jsou ovlivněné rasismem a nepravdivé, takže v celkovém, autorem pečlivě zamýšleném, výsledku dojde takový divák k tomu, že ČT přece měla pravdu, že to s námi přece myslí dobře, že zaplavení Evropy uprchlíky je prospěšné a v efektu si ještě řekne, jaký že je Klusák odvážný autor, že zavítal mezi takovouhle strašlivou hordu strašlivých lidí s tak strašlivými názory. Jo, to se to zavítává, když jim ty názory sám píše... A, koukám, ještě nám svou statečnost v závěru "nehraně" předvede přímo v dokumentu. Pět hvězd za úspěšnou agitku by to jistě sneslo, leč v žánru tu stojí "autetnický dokument", a z toho to, bohužel, nemá ani procento. Prosím, ať se každý zamyslí, na co to vlastně koukal, a zhodnotí, co je tu hrané a jaký byl opravdový důvod vzniku tohohle díla. Představit nám kontroverzní extremistické směry a jejich kulturu patrně ne. Pan Klusák je prodejná krysa a je jistě ten pravý pro seznam.cz. Zda svou propagandu dělá prvoplánově je věc názoru, podle mě jo, ale chytlo se mu na to lidí dost. Jako agitační a maniplační film skutečně výborně zpracováno, a toho si móc cením.

    • 1.11.2018  23:21

    Někdo natolik zamindrákovaný, že má ještě po tolika letech, z pro mě už asi navždy nepochopitelných důvodů, potřebu mne tu urážet (coby "uživatele, který dal tomuhle filmu pět hvězd")... že škoda slov pro něj. Aby ale nevznikly jakékoliv pochybnosti o postoji mé osoby k tomuhle filmu (=pochopitelně jsem stará štětka a šlapu chodník ve dne, v noci (to ještě radši než ve dne), nejradši to mám sado-maso, objednávky na mém profilu), je to skvělá věc. Můj první Fidani. Od té doby, co jsem poznala italský film, se jeho tvorbě, dá se říct, vyhýbám. Jeho pověst není rozhodující (kolik už tvůrců s pověstí špatných zetkových břídilů jen konzumní společnost nedocenila? Znám jich dost.), leč filmy nepůsobí zrovna lákavě. Na westerny jsem si tedy odvahu neudělala, proč tedy ne na giallo? To, co je zde vytýkáno uživatelem kkarx coby trapné, divné a nevím jaké, osobně pro mě bylo velice originální. A je to takové... milé. Celé. Tvůrce se nebojí obsadit Howarda Rosse poněkud proti typu, Giancarla Preteho do vtipné epizody, ženy tam nemít jen pro efekt(!), ač to přímo vybízí. Co člověk čekal? Lechtivé porno. Dostal slušnou detektivní zápletku, milé hrdiny (sic), se kterými je občas legrace, nikoliv nevhodně, a neupírám mu ani napětí. Bohužel je to už déle, co jsem viděla, ale přetrvává dobrý dojem. Pokud jste přístupni velice naivní formě a provedení, to ale nikoliv na úkor originality. À propos, averze, předpokládám, pramení z prostého bodu: určitá mužská část publika zde vyžaduje vražděné (a svlékané, znásilňované a nejlépe ponižované) ženy, prostitutky. Tvůrce tohoto kusu udělal neotřelou obměnu a nabízí vraždění mužů, zákazníků prostitutky. U určitých nevyrovnaných jedinců u obrazovky může vzniknout otřes a stav osobní nejistoty. Není se čeho bát, je to opravdu dobře sfáraný kus. (Je-li zájem, na lehce obdobné téma doporučuji vynikající kus (v tomto případě opravdu) všemi neporozuměného umělce Alfonsa Brescii Omicidio a luci blu) Pokud zde vidím kvality a pokud je to Demofilův jediný dobrý film (a pokud jich má víc, tím líp), proč ho tedy nepodpořit? Proto, že neschvaluji prostituci? Ale vždyť on taky ne...

    • 10.1.2018  19:54

    "Vám se ty filtříky jednou nevyplatí," říkám si víc než často při sledování špaget. Ono by bylo tak (finančně) náročný točit noční scény v noci? U téhle věci jim můžete poděkovat za to, že už si mnohé jiné nevybavím, a to proto, že v mé verzi filmu filtříky zcela chyběly. Světlo jak v pravé poledne (patrně je opravdu pravé poledne), ale všichni musí jít spát a indián bude hlídkovat, aby je někdo nepřepad. Tak jdeme dál a zase už si všichni lehají... a tma žádná... no nic. Půdorys filmu někam jedem a pořád jedem a už nemůžem a někdo nás možná sleduje je strašně americký a nezajímavý, velice zajímavé je obsazení téhle rané věcičky. Máte tu Giovanniho Cianfrigliu a Josého Manuela Martína coby dva kamarády v kladné partě. Tak proč se jim, sakra, trochu nevěnujete? Proč se zas musíme věnovat těm třem strašně nezajímavým personám a ještě s ženskou? To bychom po velkovýrobně Balcázarovi chtěli moc. Tak by se mně teda aspoň líbilo... jo, kdybyste tu, velcí bílí muži Madisone, Molino a Karisi, nebyli nechutní rasisti a nepočítali s tím, že se tu pro vás každý obětuje, že se o vás indián bude starat, vynášet svinstvo, když padnete do léčky, vyseká vás z toho, a odměnou mu za to bude tak status ušlechtilé oběti, respektive se o to podělí s jediným, kdo ho bere, tedy Mexičanem. Díky Bohu za pozdnější špagety, kde už se producenti smířili s existencí i jiných než rasově čistých hrdých pistolníků z USA. Kdyby si jich všimli i tady a dali jim trochu prostoru, mohli jsme zapomenout i na ty filtříky. Ale tak aspoň tak. A díky za nezapomenutelného záporáka - blond Mexičana Antonia MR v klobouku na loupežníka.

    • 10.1.2018  19:17

    Lincolna Tatea nepovažuji za ani moc dobrého, ani moc herce. Jenže ten chlápek má velké štěstí na spoluhráče a tak i filmy. Richarda Harrisona střídavě považuji za celkem dobrého a i herce a střídavě za ukrutnou nudu koncentrovanou v jedné osobě. Jenže ten chlápek, když má dobrý film, není vůbec špatný. A Ty Hardina znám všehovšudy ze dvou dalších věcí a jsou to největší tragédie (nikoliv kvalitativně, ale jako smutné filmy), co znám. Jenže ten chlápek si zahrál i v jedné komedii, a to právě této, a má zase štěstí. Já nebudu nic předstírat. Čekala jsem horor. Odpad nejhoršího kalibru. Něco takového, u čeho nevydržím. Humor kombinace trapného výplodu Carnimea a Barboniho, když se to hodně nepovede. Jenže hned ten začátek… Jak mám napsat, že Bruno Corbucci je jedním z nejlepších scénáristů, co jen znám, protože nestaví humor na ničení ostatních a má své postavy rád? A humor tohoto filmu mi ho v mnohém připomíná. Ač ve velmi odvázané podobě. Film nic si nedělající z faktu, že Lincoln hraje jako ponocný… Nevadí, děj tím jenom podtrhneme! Že Harrison může být nudný… A co má být? Komediální role a hurá na to! A že Ty Hardin bývá drsný, krutý a občas negativistický? No a co, dáme ho na „zápornou“ stranu a bude s ním ohromná hlína! Přidejte mu jenom kanón, dynamit, partu bezva kamarádů, něco atributů, které zřejmě, vzhledem k nákladům pohybujícím se v mínusu, ukradli účastníci jinde v jiných žánrech, jeden malý lom, a je z toho neuvěřitelná pitomost. V té to překoná jakékoliv divákovy představy. Využijí všeho, třeba i nulových nákladů, ve svůj prospěch (aneb tohle by se dalo opravdu natočit i u nás) - smýkání za „koněm“ je krásný příklad. Děj… pořád se to mele v jednom místě, všichni se podráží navzájem, Linocoln je a má být vtipný tím, jak je nemožný (což taky má být), a závěr Harrisonovy popravy diváka dostane do kolen. Odvaha vám opravdu nechybí. Škoda fascinace kameramana jedinou ženou ve skupině, když by mohl točit mnohem zajímavější věci, a taky závěru, kdy se tvůrci asi přece trochu lekli, co to natočili, a museli si to kádrově trochu vylepšit... ale přejdu to. Tohle je totiž tak střelené, tak neskutečně praštěné a zároveň s žádným vtipem, jenž by mi přišel za hranou a byl zlý, a působí to tak ohromně amatérsky... A takovým věcem velice fandím.

    • 10.1.2018  19:03

    Paradox. Do tohoto filmu jsem s Peterem Lee Lawrencem neviděla film, kde by se mi nelíbil (a který by se mi celkově nelíbil). Tady a tenhle se mi nelíbil. A od tohohle to jde od desíti k pěti, což je škoda. Stručně, tenhle mladíček nesmí dělat namachrovaného frajera, páni tvůrci. Nemá na to věk, vy na to zas nemáte schopnosti udržet to v mezích snesitelnosti. Dnes toto - přestylizovaná pozérská slátanina. Začátek, ano, drsný, Lawrence je v drsných polohách vážně dobrý. A skladatel se vážný dojem snaží podtrhnout ze všech sil. Jenže pak… Hrdinové pozabíjí, co se dá, s úsměvem na tváři, pročež nejprve kvůli tomu absolvují kurz "jak být rangerem" a automaticky dostávají hvězdu(!). Toto dnes stačí k tomu vzít spravedlnost do svých rukou. Nikomu, kdo je proti nim, nepřeju se dostat do jejich blízkosti. Hlavní záporák Aldo S. hnusný. Fajn. To on umí. Jenže chování Lawrencova hrdiny je ještě horší. Přiteplalý přítel Dolar (zjevný předchůdce postav jako Jack Sparrow a jiných Deppových kreací) to nezachrání svými břišními tanci ani koženým ohozem, kněz, vtipkující uprostřed krutých masakrů, rovněž ne, a ani fascinace kameramana kvetoucími loukami a máky dojem nemůžou vylepšit, ač je to pěkné. Ne, asi není v pořádku, když hrdinové podrazí svého souputníka, že ne? A když divák doufá, že tuhle teplou trojku někdo na závěr nečekaně, leč očekávaně, oddělá do zad, co? Imho dobré to není. Jenže je tu ještě takový týpek jménem José Canalejas, ztvárňující obvykle dějově nevděčnou, pro mne však divácky oblíbenou roli, roli poskoka hlavního záporáka. Má elán (o moc víc, než hrdinové dohromady, a to i ve stavu absolutního rozstřílení), má super ohoz (bohužel, Dolar mu, přes veškerou extravaganci, může jeho pozůstatky toreadorského kostýmu jen závidět), má tak úžasný entusiasmus (i ve chvílích, kdy by člověka nadšení přešlo) a má vůbec ty nejlepší hlášky, co znám. Jenže má taky podrazáckého šéfa a proti sobě nechutné frajery, kteří se nenechají ničím rozhodit… až právě na tohoto ohromného mládence, který je přehrál všechny, dovolím si říct. A tak k filmu můžu říct jen to, že už si z něj nepamatuji vlastně nic. Jen to, že vážně nebyl pěkný. A jednoho skvělého týpka se smyslem pro humor.

    • 10.1.2018  18:29

    Bože, tohle bylo tak strašný a špatný... Jedno z nejhorších. Nicméně jsem měla tu čest toto vidět večer před maturitou, a takové věci se nezapomínají. Nezapomenu tedy šílené přebarvené košile a výjevy z rozverné cirkusové rodinky, nezapomenu stařešinu rodu Spartaca Conversiho chodícího oděn pouze v jaguáří kůži, ale zejména nezapomenu tři bratry. Teda, tři, Pietro Torrisi se ani nenadál být kladným, ale ten se dá vždycky a stojíc v pozadí ani nevadí, ač mladý a oduševnělý Alberto Dell'acqua umí být nepříjemný jako málokdo, tady všechny zcela přetrumfne hlavní hrdina - namachrovaný bratr Tony Kendall, nejlepší, nejskvělejší, když potká důchodce, zbije ho, zasměje se, a užije k tomu něco vtipných převleků. Vedle toho jsou hrdinové nechutně patetičtí a záporáci údajně suroví. Ten hlavní může tak plakat nad smrtí syna a poslat své lidi na veselou rodinku z cirkusu. Nemusíme se bát, že té by cokoliv hrozilo, pánvičky nebo zbraně nabité solí má už jistě připraveny. Dodejme vykradeného Rustichelliho z Boot Hillu, opakované padání do sudu nebo jakože komické bitky a je to. He? Komedie? Pan Albertini má patrně za to, že je s jeho hrdiny ohromná legrace. No, není. A nefunguje to snad po žádné stránce, ani po humorné, ani po té vážné. Tak za co tu hvězdičku? Za tu udělanou maturu. A taky za jednu zcela vážnou kratičkou scénu...

    • 7.1.2018  18:24

    Velké zklamání. Film jsem měla v plánu vidět vlastně od seznámení s italskou kinematografií a pořád mi tak unikal... až dneska můžu říct, že žádná škoda. O čem to bylo? Podobné téma točím s tím, že mám potřebu osobní výpovědi a reakce. Pokud ne, zaměřím se na hlavní postavu – Cesara Moriho. Tady nebylo nic z toho. Má jeden dojem, že podobné téma snad nejde nepojmout nezajímavě. Jde... Tvořeno s velikým odstupem, bez osobního zaujetí, s prvky typu nepovedeného westernu a postavami naprosto plochými. Boj stát x mafie tvůrce vidí jako Hurvínek válku, mezi to nacpe pár velkých gest a hesel, pročež film zavání americkým pojetím. Sám skutečný zájem nepředvádí, u diváka pak zájem nevzbudí, ničím nestrhne, o hlavním hrdinovi po filmu nevím o nic víc než na začátku, nicméně Gemma na tom nenese vinu, hraje zcela adekvátně. Jenže když není jaksi co hrát...Nepomohl tomu ani z neznámých důvodů, ač starý, nepovedený dabing. Zajímavější začne být poslední čtvrt hodina/deset minut, jenže tvůrce na tom (nástupu fašismu) zvlášť zásluhy taky nenese. Franco Fantasia se vám postará jako vždy o všechno, ale o režii nemůže. Škoda. Co takhle někdy odvysílat Damianiho, soudruzi z Čt?

    • 18.7.2015  17:35

    Guido a Maurizio by mě přiměli kouknout na cokoliv. A nakonec nebyli tím jediným, co se dá pochválit. Tohle je totiž skvělé celé. Copak opravdu nikdo nevidí ten kolosální rozdíl mezi tímhle a originálem?! Nikdy nikde nikdo už neobjevil další takový fenomén, jakým je Terence Hill, největší dřevo, jaké se kdy vydávalo nesmírně úspěšně za herce, a který, jakožto ztělesnění "dobrého člověka" může dělat všechno, urážet kohokoliv, ztrapňovat davy lidí, ubližovat slabším, podrážet kamarády, vysmívat se všem, kteří mohou ohrožovat jeho status superstar, ale vždy, v rámci falešného výchovného postoje a vštěpování zkažené Barboniho morálky, vítězit. Pokračovatelé počali sahat tu po podobných námětech, atributech, a tato dvojice dokonce po stejné image. Vyrovnali se snad Barboniho komediím? Ani omylem! Těm se nikdo nevyrovná. Protože nikdo v Itálii od základu nezaloží film na ztrapňování ostatních, prostě to jednoduše není jejich styl. Může to mít bláznivý děj, jednoduchou zápletku a hory bitek, ale legraci si to dělá ze samotných hrdinů. Uprostřed tohoto filmu jsou dva snad zjevem podobní (což jen podporuje kontrast), originálu charaktery však zcela opační týpci, kteří lítají jako pometla, nic jim nevychází, jsou v neustálém nebezpečí a jestli se jejich vlivem někomu něco stane, ani jim to nedojde, neb to tito bezelstní a naivní hoši nezamýšlejí. Nejsou to Bud a Terence. Nemá tedy Matouš převahu nad parťákem, blahosklonně jej nepřechytračuje, nemá tedy Šimon v náplni práce jen bručet a mlátit ostatní, jsou to dva kamarádi, kteří prostě DRŽÍ SPOLU. A to je víc, než se snad zdá… A že jim pořád něco nevychází, to je přece základ onoho tak sympatického antihrdinství, které je Italům tak vlastní. Nepodrazí parťáka. Když je v nouzi, pomůže mu. Když se potřebuje o někoho opřít, má o koho. A kolem se objevuje spousta národních umělců od Bregy přes Pazzafiniho po Fajarda, libovolné velikosti výstupu, přec nesmírně důstojné úlohy. Nesmírně. Schizofrenik Carnimeo a autoři scénáře zde předvedli mistrovství situace a zejména dialogu, k čemuž zajisté neméně snaživě dopomáhá úžasný dabing. Děkuji za něj. A co tedy taková ta skupina, které se obyčejně říká gangsteři, která mívá u Barboniho právo jen na to chodit s nálepkou jsem zlý a Bud a Terence mě zbijí, ztrapní a zničí? Dominic Barto s nesmírným stylem a jeho prima partička s nesmírným entuziasmem dokáží, že i oni za to stojí a mají právo na senzační vtípky, sympatie a překvapivě i ohromný soucit. A jak krásně drží spolu… Vůbec je tu ohromně hezký postoj ke každému sebebezvýznamnějšímu lůzrovi, kdy ani po sešrotování jednoho pod Šimonovou postelí nemá člověk pocit morální nadvlády a vítězství hrdinů. A aby hrdinové pořád zdrhali před policií, nebyli stoprocentně nad věcí a měli i vlastní problémy, no to snad… lze toto vydávat opravdu za plagiát Barboniho? Pokud ano, tak velmi, velmi nezdařilý, kde k originálu odkazují pouze vlastně zcela navíc a zbytečně zařazené bitky. Ale vzhledem k tomu, že ty tam evidentně prostě být z komerčních důvodů musely, mě ke snížení hodnocení nepřimějí ani omylem.

    • 12.7.2015  19:40

    To nejlepší z Terence Hilla? To nejlepší z nového spaghetti duchu? To nej... To ne!?!!! Ne. Není to možné. Není možné, že muž, který stojí za takovou věcí, jako Pro pár dolarů, muž, který určil lidského sympatického a férového hrdinu, vše uzavřel takto. Ten muž si říká Sergio Leone. A ten muž u mne klesl pod bod mrazu. Toho muže neomlouvá, že propadl evidentní megalomanii, která zabila všechny jeho počiny po roce 1968. Není to způsobeno ničím takovým, jako snad pozdní výrobou. Ten muž snad ztratil veškerou morálku. Soucit. Všechno. Ten muž také vyhodil ze stoličky režiséra Damianiho a plně jej nahradil, ano, je to evidentní. V době, kdy se zjistilo, že tím pravým a jediným hrdinou je Terence Hill, skončila i éra spaghetti. A snadno zpracovatelní režiséři i scénáristé se modelu chopili, natáhli své sítě a pochytali libovolný počet lidí určených již navždy coby oběti. Oběti té nejmasovější šikany v dějinách kinematografie. Filmů dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Terence Hill, hrdina, jenž většině z nás formoval celé dětství charakter. Bože, jak ti mám poděkovat, že ke mně se tyto výtvory dřív nedostaly?! Namachrovaný frajer a zajisté "alfa samec", s modrým pohledem ke zblití, charakterem podrazáckého úskočného masového vraha, odvahou své postavy obvykle někde v mínusu, přesto pravidelného vítěze. A teď se ptám: Proč jsme se celé ty roky snažili? Měli jsme evidentně sw rádi? Dělali jsme pro ně první poslední? Propůjčili jim nejen své obličeje a postavy, ale rovněž nesmírné snažení, nadšení, nejednu přeraženou kost a litry potu? A přece jsme to měli rádi. Kdo my? My, kaskadéři, my, kteří jsme tu byli od začátku a zasloužíme si úctu a obdiv. Ne, toho už se nám po roce 1970 téměř nedostane. Kulku mezi oči, naflusání do ksichtu a mravokárné poučení od hrdiny přitažlivého nacistického stylu. Toho jsme se dočkali!!! Přibere pár extra vtipných kamarádíčků, neodolatelné nápady, sebevědomí vyšší, než Mount Everest, připraví si něco, co by vám do toho ksichtu mohl naflusat a jde se na to, za doprovodu tak krásné hudby, která v kontextu tím víc bolí. Že tento model vymyslel duchovní otec sraček Barboni? Ano, jistě, ale byl to úspěšný nápad, proč se jej tedy nedržet? Protože jsem si Vás, mistře, vážila, a myslela jsem, že byste takhle nikdy neklesl. Kam zmizel smysl pro spravedlnost? Všichni ti stateční muži (i ženy), kteří kdy ve špagetách vystupovali a zasloužili si obdiv? Udupáni, rozmetáni, popliváni a před ponecháním napospas či usmrcení ujištěni, že Terence vítězí. On, a nikdo jiný. Ano, je to podobné jako Malý unavený Joe (samozřejmě s tím rozdílem, že tamto je hrozná legrace, takže lidi se nezabíjejí, pouze ztrapňují k smrti), je to jistě podobné, jako většina komedií Spencera a Hilla, které jsem v zájmu sebezáchovy dosud neviděla. Ale tohle bolí tím víc, že to Barboni netočil. Mám zmínit klady filmu, jako ubohého Klause Kinskiho? Benita Stefanelliho? Raimunda Harmstorfa? A mnoho dalších lidí, kteří sem zanáší důstojnost založenou na něčem jiném, než ponižování ostatních? Zmiňuji je. Za nikoho jiného nestojí to vydržet. A stejně to vydržet nelze. Ač oni a mnoho dalších hrdinů bez nároků na označení za herce či umělce by si zasloužili pět hvězdiček jen za to, že jsou schopni vedle takové kreatury vydržet, vůči filmu by to bylo nesmírně nespravedlivé, neb ten je ryzí hnůj. Ano, tak takhle to tedy dopadlo. Všechny ty roky SKUTEČNĚ VELICE A OPRAVDOVĚ MORÁLNÍHO žánru spaghetti westernu ukončili mávnutím proutku olezlí frajeři bez srdce, kterým nejde, než o prachy a šikanu ostatních, což falešně vydávají za morálku. A právě ti zůstali slavní dodnes. Proč?! Quien sabe...

    • 8.6.2015  16:42

    Kdyby Antonio Sabato zvolil nějakou tu humornější kreaci a Klaus se dal do tradičního přehrávání, mohlo to být strašné. Jenže ani jeden tyto mé děsivé představy nevyplnil a otevírá se nám tím podle mne dost dobrý film. Sabato ztratí paměť a najednou netuší, proč že tu leží v pustině, proč vedle něj leží mrtvola, kdo je vlastně on sám, kdo je muž, se kterým patrně plánoval vraždu a co skrývá záhadné jméno Dingus... Dost možná není všechno takové, jak se jeví, jeho matka není úplně normální, obchody s pozemky, které tu probíhají, nejsou úplně férové a legální a jeho bratr Klaus není tak úplně pohodář. Kdyby se tento kus vzdal westernových kulis a zařadil se do žánru giallo, vůbec bych se nedivila, neb nic jiného to taky není. Flashbacky zaručují nepříjemné pocity, podivně tísnivá atmosféra místa jakbysmet, naprosto nepřehrávající Klaus člověka také spíše znejistí a všichni tu něco ví. Snad o dost víc, než hlavní hrdina. Nápad by se dal využít ještě o dost víc, hudba tu vážně nesedne a je tu taky jedna nelogická dějová věc, ale jsem ochotna ji přejít, neb nevylučuji, že není způsobená mou verzí, kde byl zvuk posunutý o dobrých pět sekund od obrazu, což člověka v průběhu děje podstatně mátlo. A záhadný záporák je opravdu krutý, jenže konec je takový, že člověk pojme nejasné pocity, že i on je trochu v právu. Tohle je zajímavá věcička, kde se dá v pohodě vydržet i Sabato. A to už je co říct.

    • 8.6.2015  16:38

    A já si na úvod dovolím úvahu: Kdo má averzi vůči skautíkům, ten tohle prostě nepochopí. A neocení. A z vlastní zkušenosti vím, že lidé obecně ty skautíky moc rádi nemají. Proč nemáte rádi, když se někdo ve filmu baví (ve scénáři, mimo scénář, to je fuk)? A to tak, že k tomu nepotřebuje pořád mít nad někým převahu a smát se mu do obličeje. Když někdo dokáže být hrdina, aniž by machroval? Nedělá ze sebe supermana, ač má odvahu? A vždycky všechno spolehlivě projede, ale co, zatočí si kloboukem a jede se dál? Je to opravdu proto, že vás irituje, když je někdo optimista? Nebo jen proto, že měří přes dva metry... Formálně jistě nedokonalý, náklady nikterak přehnaný (coby exteriéry vlastně jen jeden lom), dějem neoriginální, prostě typ, který takřka každý spustí z oka, spustí z mysli. Jenže je to jeden z těch mnoha Georgeových jednoduše sympatických filmů. Nebývají dokonalé, ale jsou zábavné. A tady, voilà, nevadí ani George Hilton! Výjimečný kus... George (zde tedy Lucas) prohraje s Hiltonem (zde George) všechno krom vlastních kalhot, ale i přes rozjitřené vztahy mu Hilton nabízí spolupráci ohledně převozu čehosi přes hranice. Za to je mu zaplaceno v žetonech a Lucas (věda o jeho nadšení pro hazard, který měl evidentně v rodném městě zkázán) je jde s nadšením roztočit (za pomoci svého kámoše George). Jenže v tomhle městě je něco nekalého... Brání vám ve hře rulety... Namísto pozvánky vás zmlátí ve stodole... Dívka vašeho srdce dává přednost vašemu kámošovi (nebo nakonec ani to ne?)... Záporák vypadá jako Alberto de Mendoza a výkonem budí podobnou důvěru... A bankovky jsou tady až podezřele nové... Jenže jsou tu i jiné věci, věci, které jsou výjimečné, ba překvapivé! Předně, Hilton ve svém ulízlém oblečku a s distingovanými šedinami neúměrnými jeho mladému věku, pijící mléko a jsoucí si skoro (ne úplně celý) celý film sebou jist, přesto nijak nemachruje! José Torres coby nesmírně elegantní tajný agent záhadného poslání a překvapivého vyvrcholení děje. Žádná levicová agitka, nic takového, nádhera! George coby v jedné ze svých prvních rolí optimistický mládenec rozhodnutý, že dneska už se nenechá zmlátit, o mučení nemluvě (viz plakát k filmu) a objasňující nám problematiku mexické siesty. Hudba se sympatickým motivem, který se neoposlouchá ani po neustálém omílání. Nijak nevadící dívka... A někdo nakonec možná není tak čestný, jak se zdá! Veskrze pozitivní věc, která mě prostě baví...

    • 8.6.2015  16:06

    D'Amato a western?! To by mohlo být něco... No nic, Aristide věděl, proč svou stopáž naplánovat na 70-80 minut (tak koukám, že jsem asi měla ještě navíc softwerzi), jenže jeho námětu by stejně odpovídalo těch minut spíš 15 a bylo by to hotovo, aniž bychom se nějak výrazněji nudili. Město Trinity (ohromně fikaně zakomponovaný marketingový tah, že?), banda zločinců ohrožující každého z ubohých obyvatel, vedení postupně svolává radu v D'Amatově stodole či jedné místnosti vydávající se (ne)úspěšně za saloon s jedním stolem a o málo více zákazníky, i rozhodnou se, že si pozvou toho a toho, a ten je má ochránit, jenže toho po cestě dostanou. Najdou si dalšího. Prásk. Tak seženou jiného týpka. Další záběr a týpek už sviští na zem za doprovodu kanonády nábojů. Tímto stylem se sice nebuduje žádný příběh, nedejbože napětí či postavy, ale až to v člověku budí dojem, že to má být k smíchu a vlastně to i k smíchu je, čekat, koho zase pošlou a kdo bude nucen po své smrti obléci obměnu kostýmu a nechat se odstřelit ještě párkrát... Jenže pak náhle všem dojde trpělivost a asi i herci, pošlou pro proslulého bounty huntera Jeffa Camerona, poměrně narcistního (on jediný evidentně má i na jehlici do kravaty a disponuje nepřeberným množstvím zbraní včetně kuše (!)), od prvního seznámení nesympatického namyšleného ignoranta nad věcí který prostě přijede, každého oddělá, vyinkasuje, zasměje se a hodlá zase odjet. Druhá půlka filmu je v jeho provedení naprosto zabijácká, neb je neskutečně otravná. Mexické duo záporáku vážně tragické. Střihy někdy velmi nejasné, někdy opakované a někdy ukazující zřetelné chyby na scéně. Hudba nic. Nestojí to za to a i těch 70 minut bylo moc dlouhých. No nic, Ari, nebylo ti přeci za tou kamerou líp?

    • 8.6.2015  16:00

    Prý ne western, prý pěkné gore, prý zajímavé drama. Souhlasím. J-L Romero Marchent považován za uctivého zakladatele a tedy jeho podání španělského westernu. A ty bývají vážně dobré, jenom úplně jiné, hrozně drsné a bez veškerého optimistického nadhledu àla italiana. Vlastně to ani western není. Poněvadž... Parta odsouzenců převážená na jistou smrt na nucených pracích zůstává v zasněžené pustině odkázaná pouze na vlastní síly, náladu svého hlídače, jeho dceru, nepatrně jídla a na velký zlatý řetěz, který je všechny poutá k sobě a v případě postupného úbytku chovanců jim poskytuje vyhlídky, že až zdrhnou, budou v balíku. Drsný vedoucí má zjevný handicap (tahání dcery pustinou), je nenáviděn, sám nenávistný, v neustálém ohrožení, a zločinci jsou právem považováni za lůzu. Nikdo se neštítí ničeho. Ten, kdo vládne zbraní, jediný může mít převahu. Nedej bože, aby o ni přišel... Jenže dost možná, že šéf tento nesnadný úkol nevzal jen pro mizerný plat, který za to dostane... O minulosti aktérů napovídají mnohé (zprvu mně nejasné) flashbacky. Aktéři sami se vyskytují sice v uzavřené skupině, leč s čepicemi a kabáty hluboko do obličeje, což zapřičiňuje rozeznání maximálně dvou až tří výrazněji se projevujících mužů a jedné dívky - ano, José Manuel Martín bude jistě spokojen. A tak v nečekaném pořadí začnou účastníci zájezdu postupně ubývat. A společnost a prostředí, ve kterém se pohybují, vůbec nevěstí, že se některý z nich s jistotou vrátí živý... Je to moc pěkné syrové a surové poněkud psychologické drama, po němž přetrvává solidní pachuť, a nabízející vše možné včetně děsivých snových duchařských halucinací (opravdu halucinací?), všichni zde krutí, zlí a bez soucitu. A nesmírně studený film celý v zasněženém prostředí. Co tu tedy ale jediné vůbec být nemuselo, bylo až křečovitě naroubované gore.

    • 8.6.2015  15:53

    A jedno z největších životních překvapení, které jsem zažila. Proč jsem si jako myslela, že to bude komedie? Mám dojem, že tak usuzuje na úvod každý, už jen ten plakát, název, obsazení, obrys děje „Asiat na Divokém západě" a fakt, že George Eastman se objevuje ve stejném oděvu jako v Tutti per uno... prostě vyvolávají dojem praštěné grotesky. Ale ouha. Od samého úvodu začíná hrát hudba jako z nějaké podprůměrné kriminálky, žel bohu tak vytrvalá, že s mizivými pauzami počitatelných v sekundách hraje po celou dobu hodiny a půl. A nedá se to vydržet. Naprosto nevhodně podkresluje každou scénu, jako by byl skladatel hluchý, slepý a blbý, ale nadšený a odhodlaný zahltit nás hrozivými zvuky, jaké by snad nezvládl ani Piccioni. Hrdina opouští Thajsko a s důležitým posláním zamíří přímo na Západ. Kvůli jeho úkolu ho ovšem od chvíle, kdy opustí buddhistické chrámy a objeví se na louce u lesa (kde si na Ameriku ani nesnaží hrát), začnou nahánět místní podvratné živly. A jelikož zde žije i majitel čínské restaurace, jemuž eng dabing přisoudil neskutečně rasistický hlas, je jasné, že začnou držet spolu a mohli by záporákům namlít hubu. Ale opět ouha. Od úvodu se bijí poněkud těžkopádně s dojmem působícím, že se mlátí doopravdy. Číňan používá kung fu, oproti tomu kolega jakýsi kick box, po jehož zásazích zůstávají nepřátelé nadobro ležet. A ve chvíli, kdy zjistíme, že záporákem bude Gordon Mitchell (jenž charakterově jako by vypadl z Mimo zákon a něco z děje poté taky) a začnou se vraždit muži, ženy i děti (!), teprve mi dojde, že to žádná komedie není. Ve městě, kam hrdina dorazí, panují zvláštní poměry a za šerifa (trochu tak jako cameo) mají George Eastmana s extrémně rozevlátým účesem. Ač šerif to na úvod nebere nikterak tragicky, i on záhy pochopí, že je ve svém úřadu tragicky osamělý, všichni kolem úskoční a krutí, záporáci neslitovní a hrdinové můžou mluvit o velkém štěstí, jestli tenhle krutý film vůbec přežijí. Neb tady není ušetřen nikdo. Žádná imunita, žádná tolerance slabšího pohlaví, Gordon se svou obrovskou bandou jde přes libovolné množství mrtvol a sympatický Thajec a Číňan, aby se z toho vysekali - první si svou roli patřičně užije od začátku, kdy kulhá, přes prostřelené rameno po mučení... Některé střihy (třeba v bitce) jsou naprosto nejasné a budoucí úděl postav i samotného šerifa taktéž, jedno je ale jasné – tady se bude zákeřně vraždit bez mrknutí a závěrečně bojovat do padnutí posledního muže. Jen hudba nás může vytrhnout z nadměrné deprese ve chvíli, kdy se v posledním akordu filmu pokusí o první a poslední hudební motiv. Teda, čekala jsem všechno, šílené Japonce, samé bitky, i nějaký ten blbý humor, ale takovou kruťárnu, panečku, to náramně překvapilo. Jen nevím, jestli v dobrém.

    • 8.6.2015  15:49

    Jejda jejda, českým distributorům unikla hříčka v názvu. Naštěstí. Ten Trinity mě měl odradit, ale proč ne, že... Proč ne? Nedalo se to přežít! Mario Siciliano od geniálního Vigliacchi non pregano a milé Invaze do Afriky začal zřejmě ve své tvorbě projevovat příznaky duševní choroby (končící točením porna). A zde se rozhodl natočit nějaký kousek, kterým se vyrovná Barbonimu. Zárověň se ovšem chce vyrovnat i těm nejpitomnějším Carnimeovým kreacím. A když se to dá dohromady... Hlavním hrdinou je černoch Trinity z Trinidadu - Harry Baird a jeho kámošem Sartana - Alberto Dell'Acqua. Jedna z nejnízkorozpočtovějších a nejmizernějších výprav, co znám, divný scénář o ničem, pár dobrovolníků míhajících se v debilních scénách (proletí zde i Nello Pazzafini – pro jeho štěstí skutečně jen proletí). Blbé historky kterak si chce Trinity vydělat na cestu do Afriky, kterak se setká s chudými vesničany (žijícími na planině s jedním vozem a uvádějícími, že jim bylo všechno ukradeno - náklady na tenhle film musely být vážně v mínusu), kterým rozdá všechno, co se Sartanou s obtížemi získali, Sartana ho zase pokouší a platí coby provokatér - inu co mají tyhle charaktery společného s originálem? Nic. Tohle všechno (a to včetně Trinityho představ, kterak se prochází se svou milovanou po pobřeží pěnivého oceánu - debilnější mýdlové vycpávky, aby pohledal) by se dalo ještě ve zdraví přežít, kdyby tu nebyl Humor. Humor založený na tom, že všechny přechytračíme a ještě si nahrabeme je doplněn o komické postavy hrůzného dosahu typu staříka s pružinou pod kloboukem, neustále se ztrapňujících záporáků s hlavním El Tigrem (jenž vypadá jako kombinace Císlera a Kostelky a dělá oběma nesmírnou ostudu) - kreténem šaškujícím od začátku do konce a ve chvílích rozčilení vrčícím jako tygr. Čím dále, tím humorněji, tedy na vojenské základně začnou konečně všichni ztrácet kalhoty, dostávat bramborami či jinými věcmi do obličeje, vtipně padat, jednoduše jako u Carnimea. Jenže se nějak zapomnělo na toho Barboniho, a to se musí dorazit ve chvíli, kdy už divák po dvacáté (sic) očekává definitivní konec filmu, zničující bitkou (včetně tradičních obětí - pistolníků v černém, rázné stařenky či shození ženy přes zábradlí a rozražení stoličky o její hlavu!). A to by tak hrálo, aby všichni nezůstali na závěr ve spodkách... Pravdou je, že dokonalé to přesto být nemůže, neb tito dva ústřední hrdinové nikdy nebudou tak přezíraví jako Hilton nebo namachrovaní jako Terence a Sartana dokonce za celý film řekne jednu náramně vtipnou repliku. Leč tohle už nikdy a ani ty, jak jsem byla poučena, lynchoviny v průbehu děje, mne o tom nepřesvědčí.

    • 8.6.2015  15:39

    Tak nám televize zase dodaly něco dle vlastního uvážení. A sáhly po tom pravém – vhodném kusu, který dozajista žádného diváka nepřesvědčí o kvalitě italských westernů... Prvotní obava, že zřejmě hlavní závadou hrdiny bude to, že moc neumí jezdit na koni, stala se v průběhu děje závadou mizivou. Sám hrdina totiž zcela přestává být (alespoň svými činy) kladným hrdinou. Chce se pomstít za to, že ho bývalý kámoš podrazil, nepomohl jeho ženě splatit hypotéku a ona zemřela, přičemž on sám za oba úpěl v okovech. Když se vrátí domů, zbydou mu tak oči pro pláč, zášť v srdci, pevná ruka s neobvyklým tetováním a strašlivý malý synek! Spřátelí se s osobou nejasného účelu, která mu jakože pomůže, chytají ho náznaky přehrávání, pozná svého malého hrozného synka a hlavně, seznámí se s kámošovým (tím bývalým) bouchačem Henrym Silvou, jenž pro mne není ukázkou dokonalosti, ale když se k němu přidá Nicoletta Machiavelli budící ještě méně zájmu a důvěry, než jindy (je-li to vůbec možné), je tahle dvojka jen pro silné nervy. A zbytek taky. Po úspěchu s Dnes já, zítra ty se televize evidentně rozhodla pro rodinný balíček přehrávajících vadných úchylů, a tak se Henry projevuje neustálými škleby do kamery, která ho zabírá příliš zblízka, přehráváním, bafáním, křečemi, poskakuje jako šašek a později z děje napůl mizí, takže k čemu vlastně je, nevíme. „Záporák" - bývalý to kamarád hrdiny - budí nechtě sympatie, jelikož jej hraje Nando Gazzolo, jenž nepřehrává a jeho sok se posléze stává překvapivě skoro zápornějším, než on. Hrdina poštve jednu stranu proti druhé v naprosto nečestné situaci – bez skrupulí zaviní smrt desítek nic moc špatného nedělajících mužů. Zneužívá všechno a všechny a štve je proti sobě. Jakékoliv dojmy diváka, že kdyby se stalo teď tohle, mohlo by to být ještě aspoň trochu zajímavé, se nenaplnily, čili to zajímavé nebylo. Tu se Hunter prořítí sem a tu tam a jeho současný kámoš a synek mu pomůžou v tom, že v závěru vyvolává extrémně záporné pocity. A ještě ta Nicoletta, podivné pády, bitky... Maestrova hudba na tohle až moc dobrá. Co k tomu vlastně? Nic. Nebavilo, a oproti Dnes já... to ve mně nebude budit dojem nostalgie a nemá to sympatické hrdiny. A Silva koneckonců konečně potvrdil svůj citát z Fuga dal Bronx:"Vy si možná myslíte, že jsem strašný... ale já jsem ten nejhorší!"

    • 8.6.2015  15:27

    Tedy, pokud má být tento film výcucem HZaO, Compañeros a Kapes plných dynamitu, objevuje se v něm věc, v níž na něj nemá dokonce ani poslední ze zmíněných. A asi ani žádný jiný sw. Je hrozně krutý. Je tak násilný. Ale jakým způsobem... Místo přitroublých šaškáren, které by se daly od (zřejmě) lehce komediálního Ducciova westernu čekat, je tady psychický mráz, krutá zábava, vyžívání se v násilí bez důvodu a z humoru pouze mrazí. Tolik a zvláště nevinných, bezbranných a zcela neodůvodněných a neopodstatněných obětí nelze najít v žádném třeskutém dramatu. V hlavní roli Eli Walach (štěstí pro Hodného a Zlého, že tu nejsou), Franco Nero (štěstí pro Vasca, že tu není) kteří snad mají budit dojem, že jako mají něco z Tuca a Tučňáka, leč nezmůžou nic. A když se k nim přidá podivná revolucionářka, nastává drsný začátek konce. Stavím se k filmu tak, že nevím, co k němu. Kombinace pochybné zábavy ale v kontextu s tak neúměrně, nevhodně a nepochopitelně brutálním násilím praktikovaným ústředními hrdiny nejde vůbec k sobě. Komedie? Při níž zatuhne úsměv na rtech a obnoví se týden po skončení filmu. Vážný film? Přesněji řečeno, jako kousek trhlého Tessariho toto vlastně vůbec nepůsobí. Měl už různé sklony, ale pro takovou brutalitu ne, pročež doufám pro jeho dobro, že film nechal natočit někoho jiného (a sám si šel patrně doléčit slepé střevou, jež mu už patrně nedovolilo natočit pro něj taktéž zcela netypický kus Ringo se vrací - dnes to ale bohužel svěřil někomu docela jinému). Jediná, opravdu jediná světlá věc, která se mi jí původně tedy zdála být, byly Rusovy kozácké hodinky a jejich znělka, a i ty zafigurovaly v jedné z nejhorších částí, kde se po fingované komedii na diváky vrhne tak prachsprostá hra na city, že se to nedá strávit... Za oba hlavní představitele a Fajarda mne mrzí to psát, ale je to násilí nejkrutějšího stupně (a to proti násilí jinak nebývám ani omylem) a zamýšlená humornost podporuje odpor k hrdinům, kteří jsou nuceni podivným scénářem dělat velmi podivné, zákeřné, a naprosto charakteru spaghetti neodpovídající věci. Mrzí mne.

    • 8.6.2015  15:19

    A toto mělo být jako co? Jedna z největších sraček, co jsem poznala. Nepsala jsem někde, že Madison ve špagetách není vůbec špatný? Tak tady je to teda o to horší. Splácanina až hrůza. Nuda až k smrti. Výkony na hranici. Děj debilní. Madison je čestný. Jedna rodina je vyvražděna, dcera znásilněna (tím se jí pěkně zbavíme a už se objeví max. jednou ve stavu duševního zhroucení), rodiče zabiti. Naštěstí zbyla ještě jedna dcera, přičinlivá dramatická hrdinka v kalhotech, jejíž výkon se zkrátka popsat nedá (radši), jeden syn malý a jeden starší (A. Dell'Acqua coby hlava rodiny? Nemusíte se bát, to zastanou jiní) a jeden bandita nalezený na místě činu, raněný Pietro Martellanza, jenž se bude až do konce potácet v počátečním stádiu úmrtí, rodina ho bude nenávidět, dcera si bude přát jeho smrt (nevěřte tomu), Madison bude projíždět z prava do leva a do toho se chvílemi objeví něco naprosto nevhodného a zvrhlého, a to pokleslá erotika zařazená v takovém zdánlivě rodinném snímku navíc naprosto nepochopitelně. Madison tu má nějaké resty, Rik Battaglia tu má nějak jako dělat záporáka či co, ale naštěstí se mu pro jeho dobro nedostane moc prostoru. Mihne se tu krásná, leč naprosto zbytečně obsazená Rosalba Neri, vraždí se tu něco nevinných občanů, znásilňuje plno dívek ozbrojených klacky a probíhají výstupy hrdinky srovnatelné s Luisou Baratto. Jestli tohle nestojí za zlámanou grešli, pak naprostou korunu tomu dodává hudba "vypůjčená" z Hrsti dolarů. To zas jednou bolelo... Tvůrce patrně ani nenapadlo, že tím ten film vyšperkují na ještě horší úrověň... Jediní, kdo by to tedy mohli vytrhnout, buď umírají, či se nevyskytují na scéně, pročež za jedinou zmínku tedy stojí jakýsi neskutečným způsobem přehrávající bandita snažící se svými ksichty zapsat se do naší paměti. Povedlo se, neb já si z toho nic jiného nepamatuju.....

    • 29.6.2014  14:56

    1 černý a 1 bílý jdou zachránit 1 nevinnou černou (plus další nevinné černé) a vymlátit pár více či méně vinných bílých. Konec. Nezní to jako western a ani není – je to novodobá fraška. Hlavní humorista Ch. Waltz mi svým stylem nemůže nepřipomenout Trojana v nových Strachových výtvorech - čili mi zrovna moc sympatický není, jeho černý přítel J. Foxx je sice mírově nakloněn, ale přizpůsobí se více, než rychle - nějakým šetřením životů či dokonce dead or alive se tu skutečně nezabýváme. Ale na Ameriku to pořád jde. Poměrná plochost je konfrontována s ještě plošší zápornou stranou. Ačkoliv, zápornou? LDCaprio od úvodu coby přehrávající trotl sice holdující otrokářské společnosti, přece mě nepřesvědčující o právoplatném statusu záporáka. Jeho dům a celý film přetéká figurkami typu: Jsem Zlej a sprostej (SLJackson), jsem Zlá a hnusná (sestřička), jsme Zlý, protože prej jsme (sloužící a mučící ostraha), jsme rasisti (bílé osazenstvo Jihu), jsme komici... ale nikdo se vlastně ani neprojeví (ba i to mučení je jim vždycky překaženo ještě, než začne). To vše natahováno na taaak dlouho, že to začne nudit, a to nemluvě o pasáži, kde si pan režisér potřebuje zalétat – toť jedna z komických částí a zvláště kukluxklan či Djangovy sluneční brýle, crazy ohozy a cool hlášky jsou pro dnešní dobu tak typickou travestickou vložkou. Překombinované důvody k masakrům, přestřelka plná cákanců, ale prostá většího napětí a k tomu scény našich dvou podfukářů v čím dál tím více nepříjemné situaci, celek neuráží a nenadchne. Čím však věděl rejža, jak to pozvednout, jsou dva historické faktory, a těmi je skutečně dojemný vstup PRAVÉHO Djanga Franca Nera (jako jeden z mála nepřehrává) a stará dobrá, ještě lepší či nejlepší hudba, u níž mě místy velmi bolelo její zařazení - než se všichni budou předhánět v přechvalování hudební vložky recyklátora původních kinematografických skvostů, ať alespoň z úcty zhlédne původní legendární spaghetti westerny, z nichž pochází. Tedy ano, chápu, že toto se líbí každému, je to dobrodružné, má to ten nádech rebelie vůči nynějším blockbusterům, není tu přehnané násilí, nijak se vás to nedotkne, spoil šťastně to skončí konec spoilu a Di Caprio vám způsobí nejednu zástavu srdce svými neočekávanými výkřiky, výbuchy a gejzíry šaškovin. Tarantino je prostě za každou cenu tak cool, že by ho neroztavilo ani globální oteplování. V rámci toho, že Tarantina jednoduše ráda nemám kvůli jeho neustálému vykrádání a vycpávkám ze starých filmů, docela to šlo a možná dostane ještě šanci. A vím, že už nic nejde po staru a je mi to líto. Šel by (a chtěl by někdo) ještě dnes natočit skutečný spaghetti western?

    • 6.4.2014  17:48

    Těžko se dá podat, jak tohle bolelo. K mému jedinému štěstí cz verzi "Na každého jednou dojde" nevlastním a tedy všemu nerozumím, leč zde šlo spíše o dojem vizuální... Celé dílo pojato podivně kulisově interiérově a papundeklově, přec s velkými náklady a všechno zmíněné záměrně. Uprostřed louky si postaví palác. Do pouště indiánskou osadu. Hurikán Kid se zcela zcivilizoval. Prozřetelnost 2 vypadá jako kombinace Chaplina a Hitlera, z charakteru už nemá nic, žije v jakémsi pojízdném atomovém krytu, ze vtipu ztratil film vše, zpomalované záběry podtrhují podivnou humornost. Ale ono vcelku nic k smíchu není. Prozřetelnost zachrání před utopením Carole André a aby si ji mohl vzít, musí získat nemalý obnos. Zní to jako hloupá komedie, ale tohle vlastně ani není film. Na jednu stranu neskutečně debilní vtipy (ano, jediná opravdu vtipná věc za celou dobu mi přišlo švindlování s ruletou) typu likvidace vojáků holubím trusem, jakoby v opiovém delíriu a nutící k útěku od obrazovky. A na druhou stranu nezvyklé násilí - Hurikána prakticky na úvod oběsí, všichni jsou jaksi zlí a chudák Rick Boid si stále nedá pokoj a bude vyzývat na střelecké souboje pana Prozříka tak dlouho, až se mu to stane osudným. Po pravdě, z většiny vtípků mi bylo na nic, některé jsou ale opravdu na zvednutí žaludku (operace muže zasáhnutého kanonádou nábojů), doplněno humornými převleky, líčením, věcmi a vymoženostmi, z kterých člověka spíše mrazí. A surrealisticky celé podpořené velmi podivnými animacemi. Z jedné půlky na umření hrůzou, z druhé z trapnosti, celé to není film, ale spíš jakoby ztělesněný zlý sen. Pokud by divná bitka s Číňany či nafukující se člověk jinde vzbuzovali trapnost, tady to bylo horší. Western to tedy nepřipomíná ani omylem. Pokud toto chtěl pan de Martino (mnou dosud vážený) natočit, patrně se musel sjet a okolo sebe všechny také. Dokoukáno jen, aby to nezůstalo na pozdější časy.

    • 6.4.2014  17:42

    Tohle bylo fajn. Pravdou je, že se každou chvíli objeví náznak něčeho zajímavého, ať si Mexičani dávají páku mezi noži, někdo se jde mydlit atd, nikdy z toho nic valného není a styl směřoval spíš někam do Ameriky. A vida, on to Klimovski, zde se tedy překonal. Jezdec z neznáma, pan hrabě, na cestě dobra a práva jde zjistit, kam se to dostaly peníze důlní společnosti, jež byla kdysi kýmsi oloupena. Je nucen zamířit do po čertech nebezpečného městečka. Dvě skupiny obyvatel kraje, honáci a osadníci, jsou proti sobě, rozhodnuty jít přes mrtvoly a do posledního muže a poslední, co potřebují, je náhodný šerif Steffen... Kladné je minimum osob, výše postavení úplatní, a nedaleko si žije Frank Wolff, patrně bratr-dvojče to zákeřného zločince. Steffen se zakouká do extrémně naivní dívky. Frank tráví čas oplocováním své farmy ostnatým drátem. Schyluje se ke krvavé řeži, jíž se Wolff nechce účastnit, neb je "mírově zapálený" - to nám velmi brzy hezky předvede. Docela zajímavé charaktery, u nichž člověk až do konce neví, co jsou vlastně zač. Šerif pan hrabě podává velmi solidní výkon, žel zaměstnává dědka jak vystřiženého z Rio Bravo, jenž nás obšťastňuje svými výlevy o vaření, tlačení bot a každého výtržníka šťouchá puškou do ledvin, pouštěje ho se sebezapřením ven z vězení s takovými nadávkami, že člověk doufá, že se vězni vrátí a dědkovi to vrátí. Ono když ústřední zápornou dvojici bouchačů ztvárňuje skvělý muž bez zubů, ale s o to lepším kámošem - zde strašně zrzavým Eniem Girolamim s popelářskou čepicí, kteří bez sebe nedají ránu, spolu jich dají o to víc, jsou nebezpeční Frankovi, dělají všelijakou špinavou práci, ohrožují obyvatele, berou dívkám iluze, vymýšlejí zákeřné plány svým nadřízeným, nemůže být nuda. Jak si Enio zatočí čepicí, je jasné, že tento justiční omyl ve vestě z patrně lepších časů po zesnulém kolegovi ještě dokáže věci. A taky, že jo, zvláště honění dívky těmito dvěma uprostřed krvavé řeže je jak z komedie. Jinak to ale vážně vůbec není sranda, až překvapivě brutální - takových mrtvol (pěkně nasnímaných) hned tak neuvidíte a Steffena v takto nepříjemné situaci taky často ne. Tedy, co jsem vůbec nepochopila, byly poslední 3 minuty, ale jinak bravo, pane hrabě!

    • 6.4.2014  17:39

    Ringo Martellanza - pozoruhodný kousek, ke kterému mě přivedla úžasná melodie mého milovaného De Masiho. Nicméně, ta melodie přijde na řadu hned při úvodních titulcích a pak už skoro kde nic tu nic. Celkově mi to připomínalo ty nejranější kousky. Portugalské znění zařídilo naprostou nejasnost toho, o co že vlastně jde v tomto příběhu přetékajícím otylými hrdiny (způsobeno poněkud širokým obrazem), se zvukovou stopou horší, než z odpadní roury - patrně k nám putovala až z Itálie a věru z ní moc nezbylo - zvukové efekty ztlumeny na minimum a bitky bez jediné rány působí poněkud podivně. Ale sám ten kousek je zvláštní, částečně jistě i nečekanými střihy. Hlavní hrdina, spolehlivě dobrý Pietro Martellanza, jako vždy jakéhosi nejasného charakteru jest tedy dalším Ringem, má patrně i nějakou tu rodinu (bráchu) a velké obtíže. Tím největším problémem je banda zločinného Billa Andersona (!), jež bohužel nestojí za zlámanou grešli. Parta se sem tam převleče za mormony, sem tam někoho přepadnou, přiberou mezi sebe podezřelého mladíka, vlastně tak nějak splývají a člověk se v nich nevyzná až do konce. Osamělý vlk Pietro však dostane velmi záhy oporu (kdo ví, jestli ne důležitější, než on sám), a to Piera Lulliho neporušujícího tradici a zjevně upevňující jejich velké přátelství patrně největší rolí v patrně nejpřátelštějším ovzduší. Jsou spolu stále. Nedají bez sebe ani ránu. Ač bojují proti nepravostem a jsou sympatičtí, nepůsobí jako vzor klaďáků (mají to být vůbec klaďáci?). Když děj (pro mne poněkud nepochopitelnými úkazy) zdrsní a člověk čeká, že teď se příběh pořádně rozjede, je najednou konec, kde nechají hrdiny trpět způsobem nehorázným. Ústřední dvojice tedy povedená, ale přesto tomu filmu něco chybělo... asi tak 20 minut.

    • 6.4.2014  17:37

    Gordon Mitchell (ne právě mnou přeceňovaný kulturista) a pár neznámých týpků v něčem hezky naivním? Bylo to lepší, než jsem čekala. Dva dobří přátelé Ringo a Frank spolu podnikají společné akce a milují stejnou ženu. Leč charismatický Mitchell má smůlu a vyklidí plac. Ringo dlouhá léta spokojeně žije, šerifuje, má malého syna, šťastnou matku, báječnou manželku, až při jedné nešťastné události přijde o zrak. Lidi, kteří dosud stáli na jeho straně, rychle otáčí, využívaje pro vlastní prospěch nejhorší metody a nezdolného Ringa v jeho úřadě nahradí poměrně úplatným Gordonem... Přese vše tu Gordon není na slovo vzatý záporák, asi 3krát hrdinovi zachrání život a je mi sympatičtější, než Ringo! Dosti zkažené městečko, pár naivních akcí, pár opravdu svinských osob a něco osobní tragédie. A k tomu scéna afrického folkloru! Zcela mimo nehodící se snad 10 minutové křepčení za rytmů pralesa bylo skutečně neočekávaným a k ději tak nějak vůbec nepatřícím bonusem. Pomstí se hrdina, ubrání si svůj život přes svůj hendykep, či dokonce prohlédne? Ta otázka je sice na místě, ale osud Gordonovy postavy tu pro mne byl důležitější - dokázal mi, že krom půl století v posilovně v sobě má snad i něco jiného. Stál mu ten kamarád vlastně za to?

    • 6.4.2014  17:35
    Navajo Joe (1966)
    ****

    Navajo Joe, zase takový dle mého (dle českých distributorů poskytujících dabing zřejmě rovněž) profláklý film, který Corbucci stvořil v krásné době velkého násilí. A hlavní postavou je indián, celkem ucházející, ač poněkud sebestředný a jsoucí si vědom svého výsostného postavení v ději, hrdina Burt Reynolds. V městečku, kde nikdo nedisponuje zbraněmi (!), potřebují pomoc, lidé jsou tu opět takoví nepříjemní, nedohodnutí, zbabělí a ještě mají ve středu zrádce, a aby je indián ještě se statečným dědou a jeho dvěma tanečnicemi dostával z bryndy... Nicoletta Machiavelli coby indiánka již tradičně zcela nezajímavá, pro děj sice postatná, leč mě naprosto ukradná hrdinka, dohromady nic objevného, Sambrellova skupina drsná, leč místy až překvapivě důvěřivá. Je to dost násilné (inu starý dobrý S. Corbucci) a Aldo Sambrell skalpující indiány je jistě zapamatováníhodnou veličinou. A géniova hudba připomínající cosi jako křik skalpovaného Apače, která mě, přiznám se, od začátku vyloženě iritovala, se mi po nabytí jisté melodie začala i líbit.

    • 6.4.2014  17:33

    Do těch jablek na stromě jsi neměl střílet... A druhého Alleluju neměl Carnimeo točit. U toho chlápka hrozí prakticky dvě věci - buď se mu povede dokonalý zábavný kousek, nebo znechucením zalezu pod stůl. Well... tak dneska druhá možnost. V jedničce se mi stala výjimečná věc: poprvé a patrně i naposled mi byl Hilton sympatický. Ano, machruje tu docela jinak, než ve svých typických kouscích. Ale tady by jej člověk zabil od začátku. Záporáci (zejména Rakušáci, jimž jsem postupně začínala stále více fandit) parta nuceně přehrávajících trapných šašků určená jako pouhý terč Hiltonových facek, golfových míčků a jiných vychytávek. Ano, postav tradičně jako na orloji. Předně tedy Alleluja, pak dlouho nic a pak Agata Flori coby nepolapitelná lupička (nakopat ji do prdele), její nestálý pracovní partner Skot Archie Lincoln Tate (zde zcela bez vousů vypadající hrozně, ale přes všechno mi díky společnosti, ve které se ocitl, byl nejsympatičtější), vilný obchodník, majitelka hotelu z Pár dolarů, samé nahánění a pátrání po až netušeně cenné sošce. A na tu kupodivu narazí (nebo ona na něj) Nello Pazzafini, jenž tu se svým kamarádem coby dva svatí muži mají čestně výjimečné postavení opravdu vtipného partu, jenž je ovšem tragicky krátký. Jedna bitka za druhou, a to bitky toho typu, kdy uprostřed Lincoln a Alleluja projednávají nejlépe obchodní zájmy, přičemž jakoby nic, nedůležitě a nazaujatě stále dokola bombardují, bijí a vítězí nad stále novými ztrapňujícími se nepřáteli. Hilton je zde tak úžasně přezíravý, nad věcí a neosobní, že jeho hrdina by potřeboval brutálně dobít a nechat osudu. Má ovšem tu výhodu, že je jako vždy čistě nedotknutelnou a nepostihnutelnou osobou. Lincoln (patrně po známosti dějové šablony, kdy Hiltonův parťák jindy nastupuje až po 45 minutách filmu) se objevuje velmi záhy, což však neměl dělat a před nesympatickým panem Allelujou 2. jej neuchrání ani využité brnění. Ne, tohle ne.

    • 6.4.2014  17:30

    Trailer k téhle věci byl tak odpudivý a debil Lando Buzzanca na první pohled tak znepokojivý, že jsem prostě neodolala, věda, že půjde zcela evidentě o bláznivou pitvořivou italskou groteskní komedii. Nebudu povídat, že jsem z toho moc pochopila, ale v hrubých obrysech zaměstnanec banky Buzzanca zřejmě způsobí manko a musí se vydat na cestu by získal zpátky peníze. K tomu mu bude více než nápomocen jeho bratranec Frank a bratři Corbucciovi jako scénáristi. "Tak co brácho, napíšem třeskuté drama nebo třeskutou komedii? Pro dnešek jsem pro grotesku..." Fajn. Sergio si tedy časně do děje vloží svou možná i první rakev (zde na kolečkách a s živou snoubenkou), Bruno pár vážně povedených nápadů (jeho humoru prostě neodolám) a rejža pro povzbuzení třeskutosti Buzzancu obleče coby Monca v Pár dolarech, jeho bratrance coby plk. Mortimera v Pár dolarech a v druhé půlce jim přidá kolegu Mexičana coby El India v Pár dolarech. Zatímco v první půlce, kdy putují bratranci spolu, se najde víc zajímavých nápadů a v přítomnosti plukovníkově je to vždycky docela dobrá zábava, celý zbytek se nám přesune k Mexičanům a tam už zůstane jenom nuda a straaašně vtipné přehrávání. Všechny chytají křeče. Plukovník je poznamenán minulostí, leč nijak se to nevyřeší. Mexičan se střídavě sjíždí a střídavě střílí za hry hracího strojku s každým, koho vidí. Má rovněž velmi zajímavého otce žijícího v hrobce (proč to?). Konec naprosto mimo. V celku to ani neví, jak vlastně na to Pár dolarů parodovat (anžto a protože spaghetti se parodovat nedají a určitě ne po italsku), nicméně Lando nám předvede maximum ze svého umění pitvoření. Největší pozoruhodnost snímku? Přibližně po dvou třetinách filmu Lando odkládá Clintovo pončo a obléká si křiklavě červenou variantu. Proč to? Zeptejte se Leoneho, proč v HZaO najde Blonďák to své až na konci. Oni snad mají vážně v celém žánru jenom jeden exemplář?

    • 6.4.2014  17:24

    Ze špaget zatím nejsympatičtější Mark Damon, s jakým jsem měla tu čest. Na začátku tedy poměrně machruje, ale jinak to jde, nejde mu zas jenom o sebe a konečně zas jednou nepůsobí teple. Děj není rozhodně nijak prostý. Tak trochu vágus Damon zachrání při přepadení dívku a přijíždí do velmi podivného městečka. Sám Mark je drsný muž plivající kudy chodí a nemající nic proti tomu zmydlit se v hotelovém pokoji, zmydlit se v obchodě při koupi tabáku (by měl co plivat) a dát se najmout do místního podvratného komanda čítajícího jeden velký drsný rod (včetně důležitého syna Pazzafiniho) a mnohé další nenápadné pokojné občany. Ale oni si v tomhle městečku vlastně všichni začínají první. Chovají se prapodivně. Druhý týpek, který přijel pátrat po dávné historii smrti svého otce naráží rovněž na zvláštní občany (zástup obyvatel v lidových krojích bavící se, když mu jeden maník bezúčelně dupe po klobouku), nicméně rozvíjí své pátrání až do nebezpečných mezí. Hrozí odhalení talemství, která měla zůstat na vždy skryta... Městem se v noci plíží tajemný vrah, záporáci dostávají strach. Dvě ženy a tedy románky. Bezdůvodné mrtvoly (ten důvod tam asi byl, leč nepochopila jsem). Doktor uplatňující se v poněkud nehippokratovských lékařských zásazích. Žena prodaná za pušku. Pak ještě Mexiko. Pedro Sanchez ve vaně. Damon dojemně slibující pomoci najít nový lepší život prostitutce. Nepřehledá přestřelka. Divná hudba mnou ne příliš oblíbené Nory Orlandi - jen minimum dějových linií zde se objevujících. A všichni vymydlení až na půdu! Nikdo by se v tom nevyznal, v celku to tedy není špatné, ale nedává to úplně smysl. Skrouhnout dějové motivy na jednu třetinu a trochu rozvést, bylo by to ještě lepší.

    • 6.4.2014  17:20

    Jediný důvod ke zkouknutí téhle věci byla touha po zjištění, je-li ten kousek skrytě geniální nebo vážně tak špatný. No, přikláním se ke druhé variantě, prostě mě to nebavilo. Skupinka banditů, majitel hospody se svou vnučkou, několik náhodných turistů a velký šéf Klaus, jehož na začátku zavřou do podkrovního pokoje a on tak zcela mimo obraz toho, co se děje dole (tam se ale taky skoro nic neděje) užívá dovolené (čili zřejmě fetuje). Když přijede dlouho očekávaná žena, jež jim měla dopravit zlato a zase rázem odjede (mimochodem jediná nezrzavá), už se jenom čeká. Velmi podivná trvale opilá Klause svádící žena podoby Jitky Molavcové, další žena, jež na vyžádání zpívá Rolničky (předvánoční nálada se tu ovšem nekoná), trocha rozepří (leč banda si nějakých tří mrtvol ve stáji snad ani nevšimne) a něco drsných hrdinů z pískovcových lomů. Ve chvíli, kdy už to člověk ani nečeká, se vydají k hranicím s hrdinou, jenž jediný ví, kudy vede cesta stále dokola procházenou pískovnou. Panoramata jsou patrně velmi hezká, leč ukazovány jsou nám pomocí záběrů: hrdinové hledí do dály a my jim hledíme do ksichtů, abychom neviděli, co před nimi je. A začne jich ubývat... Hrdina by ušel, leč děj žádný, nelogické chování, k čemu vlastně všechny ty ženské?, kam mizí určité postavy, děda od telegrafu je v první části komický až hrůza, věc nudně dramatizující kamera, zkrátka, jako drama v jedné místnosti mizerné, jako drama putovní taky, Klaus si alespoň užil přehrávání jak bylo libo. A tím nejzábavnějším faktem filmu je jeho širák, pod kterým zřejmě po půlku filmu nic nevidí.

    • 16.2.2014  15:14

    Náramná věcička a velmi zajímavá hloubková studie do tureckých telenovel remakující původní film snad ještě úspěšněji, než jak to dělají dnešní američtí umělci. Každý nápad, každou scénu a snad i repliku tam musí mít tak, jako v Sig.ra Wardh (teda pokouší se o to). Najdou se tu ovšem i nadějné obměny: Jak se dělá výslech? Bafnete na podezřelé při odchodu a oni vám všechno řeknou. Jak unikáte zabijákovi (maskovanému pouze brýlemi)? Posadíte se po deseti metrech úniku s tím, že to byla fuška a on už po vás nepůjde. Omyl, půjde. Inu svléknete se s tím, že nechcete, aby vám zničil pověst. Trapné, otravné, humor pouze na účet aktérů, jeden herec lepší než druhý (v porno provedení, exceluje zvláště nástupce G. Hiltona). U dramatických výkonů hlavní hrdinky by člověk ani nevěřil, že je to vůbec možné. Leč je. Za takovou debilitu by si to (píšu to, neb se zdráhám označení "film") snad mohlo zasloužit pět hvězd, být to debilita originální a ne opsaná do každého vzdechu. Ovšem za jedinou ze dvou změn proti originálu, odpudivého obstarožního následovníka ubohého Ivana Rassimova, Tarika, a jeho trik s uřízlou hlavou (snad jsem neprozradila moc), si skutečně hvězdičku plně zaslouží - takové gore by povalilo i Argenta a sám Martino by se musel léčit z duševní újmy. A za konec by se nemusel stydět ani Onur a Šeherezáda z jednoho srovnatelně dobrého nejmenovaného seriálu. Skutečně se v Turecku točilo pouze takto?

    • 9.2.2014  02:10

    Neúměrně zvrhlý film natočený definitivně sjetým režisérem, no nezní to zajímavě? Ono to tak ale na úvod vůbec nepůsobí, Nicolai navozuje atmosféru a uvidíme dokonce mileneckou dvojici se zcela nahým mužem (a oblečenou ženou!). Ale pak to začne. Skupinka na první pohled lehce podivných osob je sezvána na strašidelný hrad hradního pána Luigiho Pistilliho a jeho velmi nevyrovnané choti Idi Galli. Účel návštěvy neznámý... Tady se totiž budou pořádat orgie, vážení! Krásná Pilar Velázquez (určená převážně ke svlékání) se svým podivným manželem, brutálním tlouštíkem, posedlá černoška (určená pouze pro svlékání) s podivným maníkem, nikdo z nich není normální. A s nimi na hrad doráží Ivan Rassimov budící oprávněný dojem faktu, že chudák neví, jak se sem dostal, rád by pryč, leč režisér uzamkl vstupní bránu, rád by nějakou rozumnou giallo akci, leč dočká se maximálně lesbických záchvatů návštevnic, a rád by děj vedl jakousi cestou děje, neb se společně s Pistillim (velmi deprimovaným) a jeho sluhou jako asi jediní nesjeli. Má však smůlu! Na hradě se to bude hemžit upíry, vílami, Idou v šatech po mrtvole, k tomu mumie, zkažené orgie a tance nahé černošky, nikdo se nechová ani lehce normálně, celé je to jako delírium. Ještě, že nám účastníci začnou velmi brutálními způsoby ubývat. A kdo ví, kdo z nich zůstane do konce? Dost možná jen režisér, maskován dole ve sklepě, vyleze, odklidí mrtvoly a pozůstatky návštěvy a zatančí si na stole v převleku za pohádkovou vílu…

<< předchozí 1 2 3 4 5
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace