Falcon798

Navzdory nadpisu jsem nebyl na tomto koncertě jako divák, ale jako člen orchestru. Naše škola, neb je to hudební gymnázium, má i vlastní symfoňák a byli jsme požádáni o tento koncert. Říkal jsem si, jak to bude fajn, opravdový koncert v Rudolfinu... No tedy, větší šílenost jsem v životě nezažil. První půlku jsme jakože neměli dirigenta a tak nás dirigoval nejprve (falešný) policista, pak (falešný) mim a nakonec (pravá) učitelka. A to jsme hráli jen Skákal pes, ale podle pokynů jsme z toho udělali neuvěřitelný cirkus. Pak přišla ta velká věc-Malá noční hudba. Na tu jsme měli jen jedinou, asi hodinu a půl dlouhou zkoušku, ale ona je to tak jednoduchá skladba, že jsme to zvládli levou zadní. Každopádně na to, co přijde, jsme připraveni nebyli. Náš dirigent, pan Jaroslav Cígler, se jakousi náhodou (tedy, samozřejmě tak se to řeklo dětem) pohyboval v okolí a tak náš orchestr nakonec dirigenta měl. Děti se rozdělily na tři skupinky, takže to, co teď budu popisovat, se dělo třikrát. Nejprve jsme zahráli úryvek normálně. Pak se mělo předvést, jak to vypadá, když to orchestru nejde. Pro první skupinku se hrálo prostě tak, že druhé housle, violoncella a kontrabas to hrály v g-moll (přičemž Malá noční hudba je v G-dur). To znělo hrozně. Pro druhou skupinku se tam už přidaly i falešné tóny a pro třetí...to bylo něco strašného. Neskutečný bordel a taky neskutečná sranda, minimálně pro nás. Také tam byly otázky, jak dlouho kdo na co hraje a pak otázka, kdo ví, jak vypadá viola. Jedna holčička prohlásila:,,to je jako támhleta velká kytara," a ukázala na kontrabas. A pak nás dirigovaly děti... Neuvěřitelně rychlá či pomalá tempa se střídala bez varování a děti neukazovaly doby, ale vlastně tóny. Jeden malý...klučina nám zadržel předposlední tón, takže místo aby přišel očekávaný závěr, naprosto neočekávaně jsme museli držet jeden jediný tón, než ho to přestalo bavit. Pak jedno normální zahrání, při kterém nás děti poslouchaly přímo z pódia (a těch průpovídek, co měly...) a další skupinka. A pak, úplně na závěr, nám ti ****** nechali jakousi pofidérní skupinku výrostků, mohu-li to tak říci, dělat do té známé a krásné skladby beat-box. Mozart se musel obracet v hrobě, chudák, ať je ten hrob kdekoli. No, ale ve výsledku to bylo fajn. A příští pondělí znovu...