L_O_U_S

Pro mě průměrná směs dobrých a méně povedených vtipů, sedmdesátek, kriminálky a konspirace. (1 125.)

Tomáš Vorel pořád umí točit kousavou satiru. Jenže zatímco Gympl překypoval společenskou kritikou, která se zhmotňuje v karikaturách postav učitelů a studentů, u Vejšky už hyperbola ustupuje a tak nějak chybí jednotící půda zastoupená střední školou, která by svět vyprázdněných hodnot rámovala. (1 124.)

Nevážná akční jízda bez výrazné myšlenky, ale zato v nekompromisním podání. I na ten Wilhelm scream dojde. (1 123.)

Rozhodně zajímavé, nutno vidět vícekrát. Film jako by se sám snažil působit dojmem, že všechno je předurčeno a svobodná vůle neexistuje, takže postavy se chovají jen jako figurky ve hře na paradoxy. Odlidštěná anabáze postrádající začátek a konec. (1 122.)

Nemůžu si pomoct, ale tahle změť flešbeků mi prostě nesedla. Možná je to tím, že na ni občas narazím v dabované verzi, nicméně vlezlého Barneyho v dokonale padnoucím obleku prostě nemůžu ani vidět. (1 121.)

I když žánr nevyhledávám, tohle bylo natočeno sympaticky a přesvědčivě. Hezká hudba. (1 120.)

Osmdesátá a raná devadesátá léta byla zlatou érou amerického akčního filmu. Tehdy se točilo bez ohledu na citlivou dětskou dušičku (děti by se na tohle prostě dívat neměly) a nikdo si nelámal hlavu se stříkající krví a sprostými slovy. Druhý díl Smrtonosné pasti je skvělá zábava plná napětí, hlášek, zajímavých postav a Bruce Willise. (1 119.)

Jackie Brown bohužel zapadá mezi Tarantinovými genialitami, jako jsou třeba Pulp Fiction nebo Hanebný pancharti. Přitom je to sympatický film s několika typickými tarantinovskými prvky. (1 118.)

Líbí se mi ta Coenovic citová odtažitost, která se celým filmem line. Film bez patosu. (1 117.)

V době, kdy se film odehrává, si můj táta lepil novinové výstřižky o Formuli 1 do sešitu, takže spousta jmen je mi známá nebo aspoň povědomá. Je to fajn podívaná, člověk fandí oběma pilotům. Jen mi není jasné, jestli za Hansem Zimmerem chodí režiséři s požadavky typu „slož mi něco ve stylu svého předchozího filmu, klidně tam nechej i úplně stejné nástroje, lidi stejně nic originálního dneska nechtějí“. (1 116.)