L_O_U_S

Francouzi umí točit komedie. Nedotknutelnými se prosmějete od začátku do konce. Omar Sy je skvělý. A nečekejte žádná hollywoodská klišé - když už cítíte, že se film bez nich neobejde, tak ona prostě nepřijdou. (735., 5. VII. 2012, 5. I. 2013)

Tenhle film je prostě hezký. Není sice ničím, kvůli čemu bych musel překopávat svoji oblíbenou desítku, ale rozhodně potěší už jen kvůli té radosti z obyčejných věcí, která tvoří páteř scénáře. (734., 1. VII. 2012, 14. II. 2014)

Budu možná za blba, ale tahle pohádka mě nechytla. Jako dítě jsem ji nikdy neviděl a dohánět tenhle deficit po dvacítce nejspíš nemá smysl. Když pohádka z padesátek, tak Císařův pekař nebo Hrátky s čertem. (733., 1. VII. 2012)

Rozhodně nečekaný zážitek, který má pro mě navíc velký osobní rozměr. Velice deprimující pohádka o nesmyslném, ale neúprosném řádu a koloběhu života v osidlech zla. (732.)

Proč mám pocit, že tohle vystoupení nebylo až tak živé? A proč mám pocit, že se Jean Michel snaží upozadit ostatní klávesisty? (731.)

Po nepříliš nadšených ohlasech jsem nečekal žádnou pecku - a vyplatilo se. Jistě, nějaké nesmysly se v ději určitě najdou, jiné jsou ale vysvětlitelné i jinak než scenáristickým selháním (Opravdu si myslíte, že by tolika lidem ušlo těch 36 hodin?). Vizuál je pěkný, hudba zajímavá, herecké výkony příjemné (zejména Fassbender a Theron). Čím Prometheus rovněž potěší, je otevřenost z hlediska interpretace. Závěr sice svádí k pokračování, ale já bych se přimlouval za to, aby si divák na otázky položené ve filmu zodpověděl sám podle svých vlastních světonázorových preferencí (o vztahu Promethea a nastavovaných filmových sérií jsem se více rozepsal zde), protože mám pocit, že lidé ztrácejí schopnost přemýšlet a mají stále větší potřebu dostat všechny odpovědi naservírovány od tvůrců. (730., 10. VI. 2012)

Na Diktátorovi mě zejména potěšilo, že upoutávka se v tomhle případě ani náhodou nerovná souhrnu těch nejlepších gagů z filmu. Je třeba zmínit i to, že řada replik z traileru se ve filmu vůbec nevyskytuje (nebo je nahrazena replikami jinými) a že Cohenovy průpovídky, které si připravil pro reklamní kampaň, nejsou vykrádačkou filmu. Co bohužel nepotěší, je stopáž. Diktátor je trestuhodně krátký. Hláška střídá hlášku, děj je příliš uspěchaný a myšlenka (pokud zde nějaká je) se ztrácí. Totéž platí i o projevu se srovnáním diktatury s demokracií - je fajn, že Diktátor baví, bojím se ale, že kvůli nasazenému tempu řada diváků nedostala šanci srovnat si v hlavě, co chtěl Cohen říct. (729.)

Dá se říct, že se zhruba co deset patnáct let objeví snímek, který po následující dekádu udává kurz filmovému průmyslu. Za těch pětadvacet roků, co šlapu po tomhle světě, jsem se setkal se třemi takovými milníky. Prvním byl Jurský park, který jsme kdysi dávno sledovali na čerstě zakoupeném prvním videopřehrávači. Svět pravěkých monster už nebyl nikdy jako dřív a bez něj by nikdy nemohlo vzniknout tolik více či méně kvalitních filmů z prehistorického prostředí. V roce 2001 vyprodával kina první díl Jacksonova Pána prstenů (fenoménu Matrix se dosud vyhýbám), který především uspíšil pokrok v technice natáčení bitevních scén. No a v roce 2009 přišel Avatar, který zpopularizoval trojrozměrný film. Jedná se o moji první zkušenost s 3D, kterou jsem měl možnost prožít až tři roky po premiéře. Musím říct, že jsem byl trojrozměrným světem zaskočen a nevím, jestli jsem Avatara viděl tak, jak byl zamýšlen. Místy jsem viděl nezaostřené objekty dvakrát a "průhledně", což obsluha kina okomentovala nastavením techniky (na druhou stranu takhle člověk vnímá svět kolem sebe normálně, jenže ve filmu to působí opravdu zvláštně). Pokud tedy odečtu místy zmatečné 3D, není vizuální stránce co vytknout - zejména noční Pandora je pastvou pro oko. Hudba taky skvěle padne (a to mi sebevykradač Horner není dvakrát po chuti). Co ale bohužel pochválit nemůžu a co zde bylo už asi tisíckrát zmíněno, je příběhová stránka. Nijak mi nevadí téma (to je naopak třeba neustále připomínat), ale zápletka Avatara je esencí snad všech filmových klišé vykreslením postav počínaje a načasováním jejich vzájemné konfrontace konče. Právě tenhle vážný nedostatek mě odrazuje od udělení plného hodnocení. Abych ale byl férový, na Camerona se nikdy nechodilo díky propracovanosti příběhu. Avatar bude pro svou vizuální stránku navždy zapsán jako revoluční a inovativní snímek, i když jsem zvědavý, jak bude vypadat film, který bude psát dějiny za deset, dvacet, padesát let. (528., 6. VI. 2012)

Anthony Minghella dokázal, že romantický film se dá natočit inteligentně a výsledek na diváka nepůsobí kýčovitým a přeslazeným dojmem. K tomu ta úžasná (skoro se bojím napsat romantická) atmosféra severní Afriky - není to sice žádný Lawrence z Arábie (což je možná dobře), ale kdo by se nechtěl podívat do předválečné Káhiry? No a Ralph Fiennes s Kristin Scott Thomas, těm dvěma jsem prostě fandil a žral jsem jim to - i když mi trvalo, než jsem si zvykl na to, že Fiennes už není Amon Göth. Ve výsledku tedy velká spokojenost. (727., 5. VI. 2012)

Je mi líto, ale nějak mě to bohužel dvakrát nevzalo. Řada scén je sice technicky inovativní, ale myšlenka mi kdovíjak objevná nepřijde (s tématem krachu amerického snu se v těch časech už pracovalo nějakou dobu). Mám výhradu i k nové DVD edici - proboha, to nemůže titulky vytvořit někdo, kdo umí aspoň slušně česky? (726., 3. VI. 2012)