Liesel

Ranhojič, první z trilogie knih o daru, jež se na samém počátku může jevit jako prokletí. Já vím, jsem trapná - zase kniha. Ale nemůžu si pomoct a tak si nepomáhám :-) Byla jsem zvědavá, jak se povede film. Přece jen je knižní předloha dost obšírná, což Noah Gordon umí. Autor knihy si dal hodně velkou práci se sbíráním historických faktů a předložil tak neotřelé téma a režisér filmu se toho zhostil skvěle. Zklamání? Ne. Skvěle natočené a přesně v mé fantazii vypadal bradýř Stellan Skarsgard, Robert v podání Toma Paynea se mi zamlouval hodně ( ne jen proto, že je pohledný ), ale odpusťte - Ben Kingsley jako Abn Sina? Podstoupila bych tu strastiplnou cestu hned zítra. Velice se mi líbilo právě zobrazení daru poznat smrt a říkala jsem si, jak to asi bude vypadat a to ,,zastavení času" - dokonalé. Pravda o tom, že židé a dálný východ byli vyspělejší v hygienickém minimu, že měli mnohem větší lékařské znalosti než evropský kontinent je fakt. Filmová podoba mě nadchla a jsem ráda, že je. Vrátím se k ní, stejně jako ke knize.

Zlodějka knih. Nevím jak začít a tak začnu, jak to cítím. Někdy je těžké vyjádřit se k tomu, co vás zasáhne. První byla jak jinak - u mě - knížka :-) Do kina jsem na rozdíl od kamarádek věděla ( tušila ) na co že to vlastně jdu. Myslím, že Markus Zusak byl navýsost spokojený. No a, že se pár věcí lišilo. Každý máme nějaký náhled, názor, vnímání .. LIESEL, chce se mi pomazlit s tím jménem. Rudy a jeho vlasy barvy citrónu, Rosa - vichřice, Hans - Vaše výsosti, Max s vlasy jako peříčko. Bylo to tak krásné číst a bylo to tak krásné vidět. U velkých věcí, ke kterým tento film řadím, závidím těm co ještě neviděli. Stále jsem se nevyjádřila k filmu. Nádherně pojaté filmové dílo o druhé světové válce ( zní to zvláštně v tomto větném spojení, omlouvám se ), o pospolitosti, nenávisti k Hitlerovi, ale hlavně o obyčejných lidských vlastnostech a věcech ,,všedního dne. O lásce ve více významech. O dětství, co by mělo být jiné. Hudba, která vše umocňovala. Barvy. Možná že to jediné bych si uměla představit více zdůrazněné, protože to v knižní předloze hrálo důležitou roli, ale .. ale.. Kdo četl nějaký můj příspěvek, ví, že neumím psát ,,filmové komentáře a kritiky", že hodnotím neodborně a čistě citově. Pro mě nezapomenutelný zážitek a všem přítomným v kině Atlas se ze srdce omlouvám za rušení při filmu. Celý jsem ho probrečela a strhla i dost přítomných dam. Doufám, že se někdo ujme i dalšího námětu z pera Marka Zusaka a sice Posla. P.S. přes všechny negativní komentáře je to pro mě jeden z NEJ filmů

Filmový klub na Čt 2 mi umožnil vidět tuhle perlu a po shlédnutí filmu jsem dlouho nemohla usnout. Je to dobrých 15 let? Jako by to bylo včera. Nezapomenu na výkon Emily Watson - vážně to jenom hrála? Bess, ach ta z(a)tracená dívka..nejdříve ztratí víru, pak lásku a nakonec i sebe. Leonard Cohen spolu s obrazy vytváří nezapomenutelný podtón celého filmu. Můj nejoblíbenější film od Larse von Triera.

Tenhle film mě drtil po celou dobu sledování. Paní herečka Judi Dench rozehrává intriky a já bych tedy nechtěla být její kamarádka a důvěrnice. Milující klubko hadů. Cate Blanchett perfektní. Chvílemi jsem skoro nedýchala.

Iris Murdochová dala lidstvu spoustu krásných myšlenek a poselství. Jako člověk byla magnetem pro druhé a víc dávala než brala. Milovala život. Tenhle film si zaslouží. Judi Dench zahrála skvěle a výtečně ( jinak to ani neumí ) přechod mezi realitou a její black auty - prolínání vzpomínek, mísících se s chaosem. Perfektně zmákla výrazy, ten strach v očích - kdo jsi? co se mi snažíš udělat? chceš mě okrást? kdo jsem? a kdo jsi ty? Tleskám!!! Kate Winslet naprosto úžasná. Mé oblíbené scény : všechny :-)

Pomóóóc...byla jsem polapena famózními výkony Matthewa McConaugheyho a Jareda Leta. Životopisný film o tom, jak je těžké vyslechnout si pravdu. Odmítat jí. Přijmout jí. A pak se jí postavit čelem. Bojovat, i když vám druzí říkají, že bude lepší to vzdát, že není šance. Že když se přátelé obrátí zády, tak to nevadí - je prostor pro nové. O hodnotách v životě člověka.Nic není v životě tak jisté a stoprocentní, jako nejistota. Tak jsem to vnímala já. Pro mě silný zážitek - bez výhrad.

Dám na první emoce, které cítím už při prvních záběrech a Frida byla jednoznačně láska na první pohled....proto jí mám v TOPce. Salma je nádherná Frida Kahlo a ta pravá, by jistě byla potěšena jejím projevem :-) Alfred coby Diego Rivera, no, popravdě jsem si ho neuměla po shlédnutí Čokolády představit jako požitkáře života, ve všech jeho podobách. Jako pár se mi zdáli tak skuteční....a tak si souzněni...Byl to opravdu ,, jen " film? Líbilo se mi zakomponování obrazů do součásti děje a představ + hudba, barvy, koláž úžasných projevů. P.S. Nádherná Chavela ,,Isabel" Vargas - Paloma Negra, La Llorona, Los Cojolites, Los Vega.....pro mě o důvod víc

Možná ty negativní reakce vyvolal film tím, že něco vypovídá o nás - lidech. Možná to co platilo tehdy, platí i dnes. Když je někdo jiný - odlišuje se názorem, postojem, životní filozofií, náboženstvím a neslučuje se se stádem okolo...Nebude trpět vždycky? Mel Gibson nám ukázal jen a jen historii našeho lidstva. Podle mě naprosto věrně vystihl podstatu toho, jak ztvárnit zradu, pokušení, umučení. Ježíš, Joshua, Jesús..jak chcete, se za nás obětoval a Gibson to natočil. Přesně si vybavuji svoje první pocity. Hudba, obraz, podtóny a přechody světla a tmy. James Caviezel. Nikdo by ho nezahrál věrněji. Nejen že do něj uhodil blesk, ale měl i vykloubené rameno. Neměl jednoduché podmínky při natáčení a plus to, že věří v Boha, jen umocnilo jeho herecký výkon. Můj názor. Maia Morgenstern v podobě Satana se mi líbila až nebezpečně moc. Né nadarmo má Satan mnoho podob a všechny jsou přitažlivé a krásné. Pro mě má tento snímek osobní význam. Děkuji za něj. Komentáře které mě zaujaly : POMO, Tosim, Djkoma

Po přečtení knihy, mě popravdě nenapadlo, že bude zfilmována. A už vůbec ne, že takhle dokonale. Film je stejně temný, ponurý, morbidní jako jeho knižní předloha Pečovatel. Mo Hyder si umí s postavami vyhrát a rozebrat je do poslední nitky. Ve filmu je zachyceno vše podstatné a důležité a jen jména postav jsou změněna. Což nemá žádný vliv na výsledek. Hlavní postava detektiva Jacka Cafferyho alias Nicka, byla v podání Geerta Van Rampelberga perfektní. Ztratit bratra a nevědět kde může být jeho tělo...přičemž pointa je daleko děsivější. A co může být děsivějšího, než když se špatné věci dějí dětem. Proto se prolíná skutečnost, minulost a sny tak nějak dohromady. Bezmocnost v plné koncentraci. Děj běží a vy, i když si říkáte, že je to hnusná podívaná...stejně koukáte, protože vám ani autorka, ani tvůrci filmu nedovolí odejít. P.S. Konečně pořádný chlap ten Nick a ne nějaká umělá modelína (tak nějak jsem si ho při čtení představovala)

Bílý oleandr zní nevinně...tento film takový není. Z mého pohledu je to o absolutní moci ve vztahu matka Ingrid - dcera Astrid. Líbí se mi zachycení postav ve všech polohách a to jak se vyvíjí, mě poprvé ohromilo. Vždy perfektní a dokonalá Michelle Pfeiffer. Někdy jde z dokonalých lidí strach a ona byla přesvědčivá. Milující, slizká, ovládající i na dálku. Naopak Alison Lohman měla tolik stupňů vývoje a hledání cesty. A pokaždé jsem nemohla uvěřit změně vzhledu. Za zmínku stojí i Renée Zellweger v roli Claire. Z mého pohledu je to o tom, že každý potřebuje milovat a být milován...jen se to může někdy zvrhnout.