bobrux

Lze vůbec něco zazlívat partě herců, kteří si jen tak pro radost natočí komedii, kde si utahují sami ze sebe a z celého Hollywoodu? Bohužel ano. Rogenův humor je přesně pro mou krevní skupinu, evidentně má v tomto směru talent, ale ještě by mu někdo měl vysvětlit pravidla správného načasování gagu. První hláška - bez chyby, učůrávám smíchy, podruhé to člověk ještě zkousne, ale když se jedna a ta samá záležitost rozpitvává pět minut v kuse až do stádia naprosté nechutnosti a trapnosti, tak po ní zbude jistá pachuť. Takových okamžiků je naštěstí v celém filmu jen pár a zbytek scén vše zdatně kompenzuje. Fotbal s hlavou, neuvěřitelné množství různých filmových narážek a fakt, že všichni zúčastnění byli ochotni si ze sebe hodinu a půl dělat legraci s takovým nadhledem, že je musí člověk místy až obdivovat, mi naštěstí na zmíněné hluché místa trapnosti daly rychle zapomenout. Před-závěrečná zpověď všech zúčastněných byla jen třešničkou na dortu.

Velice chytlavý dokument o dopingu ve sportovním odvětví, kde by podpůrné prostředky nečekal jen naprostý ignorant. Každý, kdo občas rád šlápne do pedálů, si užije neskutečně vyhrocenou jízdu plnou intrik, zapírání, infuzí, ztrát iluzí a nespočtu diskuzí. V rámci možností lze označit film za nestranný a jen výjimečně je divák k výslednému názoru tlačen trošičku jednostrannými výpověďmi.

Film trpí značnou nestabilitou humoru. V jednu chvíli skutečně baví a během pár vteřin se dostane na aboslutní minimum, které si dokážete představit. Konec plný sportovních hvězd už pak vše sráží do kolen a chtě nechtě půjdete z kina z rozporuplnými dojmy... Tři hvězdičky platí pro fanoušky Michaela Schumachera, jehož role mu sedla přesně na tělo. Jinak si odečtěte hvězdičku...

Jak by někdo mohl dát autu osobnost, jak by auto mohlo vyjádřit city... Po prvních minutách filmu se tyto obavy rozplynou, jako kouř z výfuku a nedokážete se odtrhnout od děje plného napětí i komických situací a to v tak úžasném poměru, že vidět jednou nestačí. Celý tento svět úžasně funguje a každou radost nebo smutek autíček prožíváte naplno.

Naprosto šílený úlet. Jednoduchá zápletka, jednoduché postavy, ale naprosto dokonalá zábava. Jedna nechutnost střídá druhou a člověk neví, jestli má křivit obličej hnusem, nebo smíchy.

Díl co díl sex, surová (a dalo by se říci i syrová) akce a potoky krve. Teď si vše, co jste si představili, vynásobte dvěma a dostanete přibližnou představu o Banshee. Falešný šerif ve vidlákově původně zněl jako námět na dva tři díly, ale místo broukání té samé písničky pořád dokola, se postupně vytvořilo několikavrstvé drama, které dokáže každou epizodu plně udržet mou pozornost a hlavně natěšit na epizodu další. Víceméně každé postavě můžete nějakým způsobem fandit a zároveň ji považovat za zápornou. K černobílým charakterům dobra a zla mají skutečně daleko a míra frajer/hajzl se přelívá ze strany na stranu díl od dílu. Sice se všichni po všem tom kočkování, kuchání, střílení a řezání záhadně rychle uzdravují, ale co už. Kdo by chtěl několik dílů sledovat uzdravujícího se šerifa/zloděje, místo záživné akce a vypjatých sexuálních vsuvek? První sezóna rozehrála vše až podivuhodně dobře, snad se na tom s dalšími díly nic měnit nebude. Výborných seriálů není nikdy dost.

První hodina a půl byla neskutečná jízda a vyloženě jsem si užíval každou scénu s Russellem Crowem a Hughem Jackmanem. Pak se mi však začalo všechno to ječení až zajídat a děj i skladby se začaly stávat čím dál více nudnými. Při střízlivějším užití nástrojů ve střižně by ze snímku skutečně vznikl perfektní muzikál. Takto dostanete skvělý rozjezd a neskutečnou nudu ke konci. Minimálně kvůli výkonům Russella Crowea a Anne Hathawayové však stojí za to se na film podívat.

Co říct k filmu, ve kterém si nedokážete vytvořit s hlavními hrdiny jakýkoli vztah, protože jediným jejich životním cílem a posláním je camrat se po cizích domech, hrát si na děsně cool stylisty, non-stop vše mrskat na facebook a prokládat tyto dýchánky troškou toho nakradeného kokainu. Od začátku až do konce bylo mé jediné přání vidět celou tu sebranku za katrem a nevycházel jsem z údivu jak dlouhá cesta do takové americké basy vede. Zřejmě jde skutečně o zemi neomezených možností a neomezené blbosti. Emmě Watson se vcelku daří vymanit se ze škatulky "Hermiona dětský idol", zbytek osazenstva pak hází do placu celkem průměrné výkony. Navíc přemíra zpomalovaček je až otravná a v mnoha případech se dá říct i neopodstatněná, protože pointu či umělecký záměr toho, jak se nějaká fetka čučí zpomaleně do zdi, jsem skutečně nepochopil. Jinak ale film funguje a vše se sune logickými kroky k hezky vypointovaném závěru. Povinnost zhlédnutí je zde pro ty, kteří touží vidět v jakém humusáckém domě bydlí Paris Hilton.

Když už si myslíte, že smíchy slzíte dost a absurdnější to snad ani být nemůže, tak vás S.B.Cohen ujistí, že máte omezenou fantazii...

Nestranný pohled na americkou společnost a její "svobodu". Možná kdyby tento dokument povinně promítali na tamních školách, tak by se už nic podobného nestalo. Škoda, že poslední půlhodinu už Moore neukáže nic nového a omílá pořád dokola předtím řečené. Ale i tak se jedná o velice silný zážitek.