bobrux

Už začátek naznačí, že se pojede v klasických kolejích plných trapných klišé a občasného patosu. Táta, který se usilovně snaží být za dobře se svou dcerou, toho času žijící u své rozvedené matky, americký prezident jako největší lidumil všech dob, teroristé jsou sehraní jak balet v nároďáku při Labutím jezeře a americká armáda naopak připomíná cvičení z policejní akademie, kdy jsou všichni rádi, že se nikdo ze skupinky neztratí, nebo sám nezastřelí služební zbraní. Stíhačky na Bílým domem létají rychlostí Štefana s práškovacím letadlem, aby pilot stihl rozeznat malé dítě a ještě si ho na displeji přiblížit, problém patřičně rozebrat s velením a pak odmítnout splnit rozkaz, protože na děti se nestřílí. Toto všechno se ale dalo čekat a k žánru už to tak nějak patří. Co sem ale tak úplně nepasuje je humor. Je ho sice poskrovnu, ale obyčejně je vám do obličeje vražen ve chvíli, kdy čekáte nějakou dojemnou rozjímačku nad bytím a nebytím. Takže po vypnutí mozkových závitů si lze užít svižnou akční jízdu plnou explozí, přestřelek a vrtulníků padajících jako přezrálé jablka.

Tak takovou emoční ždímačku zabalenou do naprosto fantastického vizuálního kabátku jsem už dlouho neviděl. Co na tom, že formule jsou jen shluky pixelů a že závod na Monze rozhodně není soudě dle skladby zatáček na Monze. Ač konec je z historie více než předvídatelný, postupná gradace děje, která k němu vede je zvládnutá s perfektním citem pro detail. Zimmerova hudba vše dokonale podtrhuje a nemusíte být ani fanda motorsportu, abyste si tuto zběsilou (jak formulovou, tak emoční) jízdu bez výhrad užili.

Přistoupíte-li na tu jednoduchou hru, kterou s vámi chce Cuarón hrát, že se necháte unášet a udivovat nekonečně dlouhými na vteřinu načasovanými záběry plnými neskutečných detailů a při tom prostě odhlédnete od přímočarého předvídatelného děje, tak si užijete neskutečnou vizuální jízdu. Není to poprvé, kdy forma zvítězila nad obsahem, ale v případě Gravitace to nijak nevadí, protože kdo by se chtěl nechat při všech těch audiovizuálních orgiích nechat rušit nějakými dějovými zvraty.

Představte si film pro dorost, kde se nechlastá, neroztírají se tělesné tekutiny po stěnách a více méně ani neklátí vyvinuté spolužačky. No tak teď máte přibližnou představu o The First Time. Problém pouze nastává v tom, že zdejší hezounek je strašná cíťa a jeho vyvolená obrovská naivka a kolem celého aktu toho víc nakecají, než vykonají. Jinak je ale film natočen s citem pro přechody z legračních do emotivnějších fází a v době seznamování přes kompjůtry, kde bez patřičných lajků si ani neškrtnete jde o poměrně dobře vyváženou romantickou komedii.

Neuvěřitelné silným soundtrackem protkaný líbivý vizuální kabátek skrývá skvěle vygradovaný příběh. Bohužel však ruce střihačovy nezasáhly včas a do filmu se dostal i konec po konci a to mi zážitek tak znechutilo, že nebudu vzpomínat na Nevědomí v tom úplně nejlepším světle. Cruise dává do placu svůj standard, Freeman také, jen slečna Kurylenko mi mezi zdejší hereckou smetánku moc nesedla. Správně chladné sci-fi, bohužel s nepěkným dozvukem tak sladkého happy endu, až se člověk diví, že nezrůžověl obraz do té doby chladný jako námraza v chladničce.

Celým filmem se bohužel nese zásadní logický problém (změním minulost = nemám důvod vracet se do minulosti = nevrátím se do minulosti). Poměrně solidní výkon Mádla to bohužel nepřebije a prvoplánové rádoby romantické gesta obou hlavních protagonistů jsou mnohdy spíš k smíchu než k slzám dojetí. Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že spíš než na školní lásky je divák veden vzpomínat obecně na ta školní bezstarostná léta za totáče. Což mě naštěstí minulo, takže zřejmě nespadám do cílové skupiny diváctva, která dokáže tento aspekt ocenit. Prostě průměrný oddychový film na sobotní deštivé odpoledne.

Kdo čeká choulostivé scény dlážděné bobří smečkou, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřijde. Kdo čeká silný příběh dlážděný skvělými hereckými výkony, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřišel. Kdo čeká stylové retro o počátcích dráždivých filmů, nechť film přejde s klidným svědomím, že o nic nepřišel. No a kdo čeká, že uvidí hrudník Amandy Seyfried, nechť se s klidným svědomím na film podívá, za ty tři hvězdičky to stojí.

Lze vůbec něco zazlívat partě herců, kteří si jen tak pro radost natočí komedii, kde si utahují sami ze sebe a z celého Hollywoodu? Bohužel ano. Rogenův humor je přesně pro mou krevní skupinu, evidentně má v tomto směru talent, ale ještě by mu někdo měl vysvětlit pravidla správného načasování gagu. První hláška - bez chyby, učůrávám smíchy, podruhé to člověk ještě zkousne, ale když se jedna a ta samá záležitost rozpitvává pět minut v kuse až do stádia naprosté nechutnosti a trapnosti, tak po ní zbude jistá pachuť. Takových okamžiků je naštěstí v celém filmu jen pár a zbytek scén vše zdatně kompenzuje. Fotbal s hlavou, neuvěřitelné množství různých filmových narážek a fakt, že všichni zúčastnění byli ochotni si ze sebe hodinu a půl dělat legraci s takovým nadhledem, že je musí člověk místy až obdivovat, mi naštěstí na zmíněné hluché místa trapnosti daly rychle zapomenout. Před-závěrečná zpověď všech zúčastněných byla jen třešničkou na dortu.

No nezávidím Justinu Linovi. Ač nezapře skvělý cit pro natáčení akčních scén, tak z toho, co mu na stůl přistálo od scénáristy, by se muselo orosit čelo každému, kdo hodlá natočit letní blockbuster. Můžete se ohánět kvalitou akčních scén, líbivým vizuálním zpracováním a patřičně našlápnutým soundtrackem. Ale pokud pod touto na oko fešnou slupkou hnije naprosto tragicky přeplácaný scénář, kde jde logika ne na druhou kolej, ale rovnou do depa, tak se bohužel dostáváme do vod podprůměrných akčních snímků. Celý film mě provázel nepříjemný pocit, že někdo dostal nápad A, druhý člověk nápad B, třetí C a pak někdo přišel s geniální myšlenkou nalepit je nějakým způsobem na sebe a do toho se samozřejmě všichni začali předhánět, kdo do děje nacpe větší kravinu (tank, nekonečnou runway atd.). Nezřídka jsem se skutečně bavil, slzel smíchy, ale ač to jen tipuji, tak to nebylo v záměru tvůrců. Chcete-li na dvě hodiny vypnout mozek a pobavit se asbolutní stupiditou, tak neváhejte ani vteřinu. Máte-li však k závodním filmům trošku jiný vztah, poohlédněte se jinde.

Vcelku podařený cestopis ze země komunistům zaslíbené. Divák jen žasne, kolik moderních technologií mají korejští soudruzi k dispozici. Snad toho moc neprozradím, když zmíním kámen a dokonce bicykl. Na dovolenou bych do tamních krajin asi nejel, ale hodinový výlet z tepla kapitalistického gauče byl poměrně záživný.