Yuninka

K tomu nemohu říci nic než.... totální SHIT.

Tohle snad nemůže ani nikdo myslet vážně. Nic tak přihlouplého jsem dlouho neviděla. Za poslední roky ta nejhorší česká "pohádka", kterou jsem viděla. Na to se nedá ani dívat, ani se to poslouchat.... kvalita filmu je k pláči, "písničky" drásají nervy a tak přiblblé texty by nevymyslel ani můj křeček. Vlk alá vypelichaný smeták na podlahu mě dostal asi nejvíc. I za krále klacka se člověk mohl podívat na kvalitnější, hezčí a inteligentnější pohádku. Ne vážně, škoda slov... blbý, blbý a blbý.

Mé oblíbené pohádky spatlané dohromady..... Pro mě jen prznění pohádek a jejich příběhů.

Já mám ráda psycho krvácké anime :D Ne vážně, anime pěkné, pro mě napínavé, hodně zvratů, situace, které jsem neočekávala. Mělo to všechno ovšem jednu vadu, která mě v celém anime a po celou dobu strašně iritovala, Yukitero. Pro mě to byl prostě ubulenej fracek a když už jsem začala ke konci seriálu trošku naivně doufat, že se změní, tak pro změnu vystřílí všechny, kterým mohl věřit a kteří, podle mě, měli daleko lepší charakter jak on. No nic, jinak i mnozí záporaci mi byli sympatičtější jak on. Ale jinak mojí hrdinkou byla Uryuu Minene :P

Dobrý způsob, jak si sám udělat lobotomii a přivodit epileptický záchvat.

Blbější je snad už jen Sharknado a žraloci ve sněhu :D

Jak už bylo zmíněno níže, překroucený příběh o králi Artušovi...

Lobotomický pořad aneb udělejte z dětí dementy.

První serie ve mně zpočátku zanechala plno otazníků, zmatenosti, ale pořád jsem si říkala, tohle všechno má nějaký smysl a hryzalo mě to nedočkavostí, co zjistím. Druhá série seriálu mě nenechala ani vydechnout. Dramatické scénky a postupné zapadání kostiček puzzlů do sebe mě tak napnulo a šokovalo, že jsem seriál doslova zhltla. Po celou dobu si člověk vytváří určité teorie, jak co mohlo být a jak co se asi událo a i přesto, že jsem asi dvakrát narazila v anime na jisté nelogické situace, které mi nikdy nebyly odhaleny, zanechalo anime v mém srdci hodně dojmů. Rika je roztomilá dívenka, jejíž příběh nám vnáší brouka do hlavy do chvíle, než se dočkáme rozuzlení. S příchodem druhé série mě taktéž nesmírně okouzlila Hanyuu (i přesto, že si nikdo nevšiml, že má rohy), která nám dá celému příběhu smysl. Nastaly v anime chvíle, které na mě ne příliš příjemně působily, ale nijak neodradily. Ve chvíli kdy se mi odhalil celý příběh, jsem byla tímto anime opravdu nadšená.

Kimi bylo první anime svého druhu, co jsem viděla. Kdysi jsem si myslela, že nejzajímavější jsou anime s fantasy tématikou, a že tyhle příběhy ze života budou ne tolik atraktivní, přeci jen o dění ve světě lidí, milenců a přátel je pomalu každý druhý film. Čím víc jsem se ale zažírala do příběhu a snažila se prožívat pocity jednotlivých hrdinů, tím víc mi přišel příběh propracovaný. Detaily, pocity, rozpolcenost. V jednu chvíli jsem opravdu ani netušila, zda-li jednotlivé postavy litovat, nebo jim mít něco za vinu. Milostný trojúhelník mezi Takayukim, Harukou a Mitsuki, který mě nutil vcítit se do role každýho z nich. Dilema hocha, který nakonec neví pro kterou dívku se rozhodnout, výčitky svědomí všech hrdinů, pocity beznaděje a zmatenosti. Myslím, že si na tomto příběhu dali tvůrci hodně záležet a neopomenuli jediný detail, jak to opravdu v životě chodí. Realný ale drsný pohled do srdcí lidí, kteří milují a nenávidí zároveň. Nakonec si člověk říká, jak by se zachoval on? Dokázali bychom odpustit, milovat, nebo nenávidět?