martin.blade

Celkem standardní dokument, primárně oceňuji to téma, které spočívá ve vědeckém otestování nějaké domnělé schopnosti. Možná i s ohledem na komentáře by stálo za to v dokumentu lépe shrnout smysl celého toho testu, i když to samozřejmě nikdy nepochopí úplně všichni. Dívka tvrdila, že dokáže vidět do lidských těl. Test tedy zkoušel tuto schopnost, kdy 7 lidí mělo zcela jednoznačně rozpoznatelné anomálie ve svých tělech. Zatímco normálně tam sázela diagnózy rovnou, při tomto testu po nějakých čtyřech hodinách dospěla k pouhým čtyřem správným odpovědím. Což je pouhým hádáním poměrně těžko dosažitelná hodnota, v pořadu zazněla pravděpodobnost pouze 2%, ale i to se může stát (proto bylo kritérium stanoveno na výrazně přísnějších 5/7, kdy už je ta pravděpodobnost náhody velmi malá) a málokoho to mohlo přesvědčit, že by do těch lidských těl skutečně viděla. Kdyby uměla to, co tvrdí, čekal bych, že tam během pěti minut nasází výsledky se 100% úspěšností, a tím by to bylo jasně potvrzeno.

Knižní předloha mě neskutečně baví, ale tohle je zklamání. Možná že to ani nejde zfilmovat, nevím, ale chyběla tam drtivá většina legendárních pasáží. Celkově byl děj v podstatě celý vymyšlený zvlášť a jen se do něj napasovalo pár momentů z knihy, takový je můj dojem. Kniha se zkrátka svým konceptem velmi vymyká a je spíše takovou propojenou sbírkou anekdot. Dokážu tedy pochopit, že se musela vybrat část, která s úpravami udělá klasickou dějovou linku filmu, na kterou jsou diváci zvyklí. Doslovně přetočená kniha by nefungovala, to uznávám. I s tímto uvědoměním ale ten film nestojí za moc a i pasáže, které tam jsou, vynechávají vtipné dialogy z knihy, proto nízké hodnocení.

Vynikající film, já mám tyhle japonce prostě rád. Člověka film zasáhne a navodí mu tu zvláštní náladu, která vyprchává ještě dlouho po titulcích. Vizuální zpracování je kapitola sama pro sebe, opravdu krásné pokoukání. Nad hodnocením jsem hodně váhal, protože filmu s takovou silou dávám obvykle automaticky plný počet.. Ale nakonec jsem dal jen čtyři hvězdičky. Nutno však dodat, že tak činím pouze kvůli srovnání s Miyazakim, všeobecně si ten film těch 5 hvězd zaslouží i tak. Jednou věcí totiž v mých očích ztrácel, a to tím, že jsem si nedokázal oblíbit postavy. Člověk je zkrátka v tom davu v metru ani nepoznal, chtělo je to trochu výrazněji a charismatičněji výtvarně ztvárnit. Možná to však byl záměr, který navazoval na linku prolínající se celým filmem, což bylo odloučení. Musím tedy konstatovat, že se autorovi podařilo mě odloučit od hlavních postav velmi úspěšně a celou dobu jsem je vnímal i přes sílu příběhu jako cizí lidi. Na filmu mě po vizuální stránce velmi zarazila ještě ta již zmiňovaná obloha ve druhé kapitole. Ta nesla název kosmonaut, pohled do rozlehlého vesmíru v něm hrál roli a nemám nic proti tomu, když tam budou jasné hvězdy, barevné mlhoviny, svítivá mléčná dráha atp., ale mít tam přes celou oblohu nějakou cizí galaxii a nějakou další planetu nebo co to bylo, už je trochu příliš. Zbytečně přehnaná věc, která kazí jinak dechberoucí dojem.