3497299

Vl. Morávek je zřejmě zdaleka nejzajímavější český filmař.

Lot 36 = ***; Graveyard Rats = *; The Autopsy = ***; The Outside = ****; Pickman's Model = odpad; Dreams in the Witch House = odpad; The Viewing = ***; The Murmuring = ***

Seriál má vzrůstající úroveň – třetí série je jednoznačně nejlepší (a zároveň doufám, že poslední).

Asi jako kdyby scénář psal Aronofsky (na opačné straně kulturně-politického spektra, než kde se obvykle Darren nachází). Což by mohla být i jediná výtka.

Elena Ferrante je skvělá, Maggie Gyllenhaal je skvělá, Olivia Colman je skvělá.

Problémem těchto "malých hororů" je, že jsou ve své domnělé chytrosti až příliš stupidní. Triviální metafora, která se od prvních deseti minut nerozvine ani o píď. O zbytku nemluvě. Vlastně si myslím, že musí být svým způsobem náročné vytvořit tak důsledně nanicovatý film.

Do šesté epizody je to fajn, zbytek je genderově swapnutá Teorie tygra. Čili prudký sestup přesně ve dvou třetinách.

Chyběla tomu taneční čísla.

Hůř už to asi natočit nešlo. Kdyby byli všichni lidé racionální bytosti, které nepodléhají snadno emocím a dokáží posuzovat relativní argumenty v logickém kontextu, takovéto dokumenty by neměly šanci. Pokud někdo smrtelně vážně tvrdí, že mocné celebrity manipulují svými fans, protože ukazují pouze své světlé stránky a je pak obtížné si představit, že by byly schopny něčeho nekalého, a zároveň postaví celou věc v tendenci předvést svoji hrdinku jako empatickou mučednici bez hříchu, která rozdává lásku až do roztrhání těla a při tom stojí proti zlým egoistickým manipulátorům, tak k tomu je asi potřeba opravdu koňské dávky sebezapření a/nebo zaslepenosti. A nemůže jít o dobrou věc jen proto, že se tvůrci snaží zastávat obětí a obžalovat predátory, protože to by předpokládalo, že status obětí a predátorů je ve všech ohledech dopředu známý – což apriorně nemůže být, protože se to dokument snaží teprve dokázat. Pure evil. Kdybych chtěl být opravdu zlý, tak prohlásím, že se teď nebudu moci dívat na některé starší filmy Woodyho Allena, protože by se mi při pohledu na Miu Farrow otvírala kudla v kapse, ale naštěstí zlý nejsem – věřím v dobro a pravdu – takže se budu dál dívat bez vnitřní cenzury. (Přesto, nebo právě proto, že nejsem obdivovatelem ani jednoho z nich.) Co se týče formy, jedná se z 90% o morální kýč. Co se týče přesahů a zobecnění, jedná se až příliš často o spojování nesouvisejících kontextů (pedofilie a preferování mladých žen) a o nesprávné logické vyvozování (v minulosti soudy často nespravedlivě rozhodovaly ve prospěch mužů; zde je spor mezi mužem a ženou; pravda musí být na straně ženy). A tak dál, a tak podobně. Kdyby titíž tvůrci chtěli, mohou analogickými prostředky a postupy udělat zrůdu z Miy Farrow (tyranská matka a mstivá manipulátorka), z Ronana Farrow (egoistický kariérista skrývající se za masku altruisty) a pravděpodobně ze spousty dalších aktérů.

Achjo. Paní Smetana promine...