Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (78)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Druhá Duna navázala na tu první na můj vkus v trochu moc zrychleném tempu. Krásně trpělivá a táhlá jednička, u které jsem se mohl a chtěl vžívat do atmosféry Arrakisu znovu a znovu, by se dala přirovnat k ladně příjemnému plachtění větroněm a výjimečně zapůsobila jako dohromady opravdu po všech stránkách na úrovni zpracované přivítání do univerza knih Franka Herberta. Dvojka oproti tomu po prvním zhlédnutí působila spíše jako přelet tryskáčem k třetímu dílu. Dějově byl film po uplynutí první třetiny dost svižný a vyžadoval až příliš pečlivé soustředění pro zachycení všech příběhových souvislostí. Rozvoj postav i způsob vyprávění se navíc mírně překlopil do trochu humornější, banálnější i akčnější roviny. Hůl jsem však nad pokračováním nezlomil a napodruhé se naladil na trochu zádumčivější sledování s odstupem od nedostatků, jež jsem vnímal napoprvé. A vyplatilo se. Vynikající A Time of Quiet Between the Storms Hanse Zimmera je vlastně už z názvu vodítkem k tomu, jak si užít i druhou část trochu poklidněji, zase se alespoň tu a tam nechat nést pomalým proudem krásně zabraných scén a ctnostným vyobrazením postav. Duna: Druhá část mi nakonec dala prostor si v myšlenkách dokreslit pocity, do nichž jsem se zababuchával dva roky zpátky u dílu prvního. Epičnost Arrakisu i na něm se odehrávajících událostí tam pořád je. Doufám v brzké pokračování, které nechť zase dorazí s trpělivějším tempem a zakončí sérii s grácií, jakou Villeneuve Duně umí dát.

plakát

Aftersun (2022) 

Poslední dobou se mi dostávají pod ruce i do hledáčku nejrůznější alternativně pojaté dramatické filmy od studia A24 a Aftersun byl opravdu jedním z těch skutečně vyčnívajících nad ostatní. Charlotte Wells dokázala zpracovat velmi příjemně abstraktní a nepřímě načrtnutý příběh, ve kterém si asi každý najde něco – nostalgické vzpomínky na dětství a staré doby, nebo dokonce může nastat ztotožnění s postavou Caluma a jeho bezradností, kterou většinou překrývá laskavým úsměvem a povzbuzujícím přístupem, který má alespoň trochu odvést pozornost od jeho náladovosti a rozpolcenosti.. Aby ochránil tu svou nevinnou mladou parťačku Sophie a zapsal se do její paměti jako střípek pevného bodu, na který v budoucnu bude moci vzpomínat a sama přemítat nad tím, jaké myšlenky se tehda asi honily otcovou hlavou. Zpracování vzpomínkových částí a setkání v paralelní problikávající temnotě nemají chybu a příběhu dodávají ještě intenzivnější tuhost. S opakovanými zhlédnutími jsem se jako divák ponořil do emocí Aftersunu o něco hlouběji a objevil i ty, jež mi při prvním nahodilém sledování unikly.

plakát

Koyaanisqatsi (1982) 

Koyaanisqatsi a veškeré jeho součásti všichni prožíváme každým dnem, dobrovolně a s radostí, nebo nedobrovolně a v útrapách. A i kdybychom našli na Zemi tvora, který se zatím nenechal dohnat jediným záběrem dokumentu, nevyhnutelně se společně s námi ostatními bude vézt vstříc neveselému vyústění příběhu civilizace, jež už dávno se smutným úsměvem a pokryteckou nadějí přijala svou dystopickou realitu. Závěr snímku nese jasné poselství, jehož podstata by měla být uchována v každé časové schránce. Ti po nás příchozí pak dokáží snáze pochopit, jak nám nebylo pomoci a že mnozí jsme tu průzračnou hořkou pravdu většinu života nesli v sobě a stejně se nemohli vymanit ze spárů kolektivního osudu.

plakát

Rammstein: Paris (2016) (koncert) 

Jednou naživo, musí být! Škoda, že v setlistu chyběla Amerika.. ale Fruhling in Paris v potitulkové scéně to asi zachránilo. Je to velice pozoruhodné, že kapela zpívající takovou prasárnu, jakou je Pussy, dokáže vytvořit něco tak po duši hladícího. Střihy tomu dodávaly energii, která přenesla nabitou atmosféru koncertu do kinosáluˇˇ

plakát

Díky za každé nové ráno (1994) 

Ty chvíle, které v životě přijdou a jež jsme přijali za jeho součást, přestože o ně možná ani nestojíme, ale i ty co netrpělivě očekáváme, vždy nás zahřejí a připomenou nám tu pravou krásu bytí... všechny tam podle mě jsou vyobrazeny. Film je nezvykle upřímný, hudba hladí a uklidňuje i ve vypjatých scénách. Nakonec, nesluší se neocenit výborné herecké výkony "tatínka" a charakternost všech postav :)

plakát

Kill Bill (2003) 

Je to film takový táhlý a od akcí se dá vždy čekat stejné vyvrcholení. Zato vcelku poutavý děj ve mně zanechal neobvyklý zážitek. Thurmam se na roli skvělé hodí, její lehce objemnější bulvy by při zašklebení se vyděsily leckoho, nejen to jí dává zjev kruťase. A co mě stáhlo nejvíc, jsou občasně vyhrávající melodie, skladby a soundtracky, jež opravdu přidají tu správnou atmosféru. A Bill je příjemný záporácký sympaťák.

plakát

Pán prstenů: Návrat krále (2003) 

Vždy když se chci kouknout na Pána Prstenů, teším se na krásné prostředí Kraje, Hobitína, na tu hobití pohodu. Návrat krále už se zkrátka odehrává jinde a nemohl bych být nespokojený s tím, co divákovi poskytne ať už se to odehrává kdekoli. Mně osobně se líbila více jednička, ale zase musím uznat, že oproti Dvoum věžím má tento díl navrch. Nejen že je flm plný epických scén například bezkonkurenční, závěrečná bitva, dojemné loučení a plno dalších, je taky báječným zakončením trilogie, které se u většiny trilogií moc nevyvedly. Když se ještě vrátím k té bitvě, musím podotknout, že Legolasovo ladné poskakování po Olyfantech a scénka, kdy se taková malá nevýrazná postava jako je Eowyn, postaví tváří v tvář strašlivému nazgulovi a zarazí mu mečík do helmy, patří mezi dechberoucí, nezapomenutelné chvíle, kterých je v celé trilogii požehnaně a dodávají filmu šmrnc. Knihu jsem zatím nečetl, ještě si libuju v tom pocitu vědět, že mě stále čeká krásný Tolkienovský příběh. Jelikož fakt který nastane po dokoukání filmu, to že je prostě konec a už žádné pokračování nebude, je smutný. Určitě bych uvítal alespoň nějaký zfilmovaný, krátký příběh třeba jen z Kraje :)

plakát

Pelíšky (1999) 

Celkem úspěšná, česká komedie. Některé vtípky jsou opravdu originální, například mé oblíbené jsou noky, nebo rozbalování dárků u stromečku. Přes všechno to dobré nejsou Pelíšky podle mě ten nejlepší český film, ale všechny filmy, které jsou tento rok nominovány na Českého lva, se s Pelíšky nemůžou rovnat. Film, který stojí zato shlédnout každé Vánoce...

plakát

Titanic (1997) 

Stará dobrá klasika. Romance spojená s katastrofou, typický příklad správného filmu, když už něco takového dávají výjimečně v televizi, neodejdu od obrazovky dokud to neskončí. Jen ten DiCaprio byl tehdy ještě takový hezounek. Ale nebudu tu přece plácat blbosti. Kvalitní film...

plakát

Jurský park (1993) 

Nejprve to vypadá na prohlídku dinosauří zoo, ovšem poté co se začne obloha smrákat a paní dinoložka se prohrabe v trusu triceratopse, se začne film měnit spíš na útěk z nekontrolované dinosauří zoo. Dost kvalitní efekty a zvuky, jež vydávají příšerky z filmu, zaručí napínavou podívanou. Opravdu by mě zajímalo, jakým způsobem zvukaři vytvořili hlas tiranosaura rexe, protože ten byl opravdu epický...

Ovládací panel
4 body