MatyTM

Druhá Duna navázala na tu první na můj vkus v trochu moc zrychleném tempu. Krásně trpělivá a táhlá jednička, u které jsem se mohl a chtěl vžívat do atmosféry Arrakisu znovu a znovu, by se dala přirovnat k ladně příjemnému plachtění větroněm a výjimečně zapůsobila jako dohromady opravdu po všech stránkách na úrovni zpracované přivítání do univerza knih Franka Herberta. Dvojka oproti tomu po prvním zhlédnutí působila spíše jako přelet tryskáčem k třetímu dílu. Dějově byl film po uplynutí první třetiny dost svižný a vyžadoval až příliš pečlivé soustředění pro zachycení všech příběhových souvislostí. Rozvoj postav i způsob vyprávění se navíc mírně překlopil do trochu humornější, banálnější i akčnější roviny. Hůl jsem však nad pokračováním nezlomil a napodruhé se naladil na trochu zádumčivější sledování s odstupem od nedostatků, jež jsem vnímal napoprvé. A vyplatilo se. Vynikající A Time of Quiet Between the Storms Hanse Zimmera je vlastně už z názvu vodítkem k tomu, jak si užít i druhou část trochu poklidněji, zase se alespoň tu a tam nechat nést pomalým proudem krásně zabraných scén a ctnostným vyobrazením postav. Duna: Druhá část mi nakonec dala prostor si v myšlenkách dokreslit pocity, do nichž jsem se zababuchával dva roky zpátky u dílu prvního. Epičnost Arrakisu i na něm se odehrávajících událostí tam pořád je. Doufám v brzké pokračování, které nechť zase dorazí s trpělivějším tempem a zakončí sérii s grácií, jakou Villeneuve Duně umí dát.

Poslední dobou se mi dostávají pod ruce i do hledáčku nejrůznější alternativně pojaté dramatické filmy od studia A24 a Aftersun byl opravdu jedním z těch skutečně vyčnívajících nad ostatní. Charlotte Wells dokázala zpracovat velmi příjemně abstraktní a nepřímě načrtnutý příběh, ve kterém si asi každý najde něco – nostalgické vzpomínky na dětství a staré doby, nebo dokonce může nastat ztotožnění s postavou Caluma a jeho bezradností, kterou většinou překrývá laskavým úsměvem a povzbuzujícím přístupem, který má alespoň trochu odvést pozornost od jeho náladovosti a rozpolcenosti.. Aby ochránil tu svou nevinnou mladou parťačku Sophie a zapsal se do její paměti jako střípek pevného bodu, na který v budoucnu bude moci vzpomínat a sama přemítat nad tím, jaké myšlenky se tehda asi honily otcovou hlavou. Zpracování vzpomínkových částí a setkání v paralelní problikávající temnotě nemají chybu a příběhu dodávají ještě intenzivnější tuhost. S opakovanými zhlédnutími jsem se jako divák ponořil do emocí Aftersunu o něco hlouběji a objevil i ty, jež mi při prvním nahodilém sledování unikly.

Jednou naživo, musí být! Škoda, že v setlistu chyběla Amerika.. ale Fruhling in Paris v potitulkové scéně to asi zachránilo. Je to velice pozoruhodné, že kapela zpívající takovou prasárnu, jakou je Pussy, dokáže vytvořit něco tak po duši hladícího. Střihy tomu dodávaly energii, která přenesla nabitou atmosféru koncertu do kinosáluˇˇ

Nejspíš bych winter soldiera popsal jako klasický Marvelovský akční výtvor oživený o trochu futurističtější prostředí, které bylo vcelku promyšlené a do budoucnosti zhruba realistické. Zaujaly mě akční scény, celkově mám rád filmy, ve kterých se stále opakují akční souboje a stále se u nich dá vydržet a diváka i zabaví. V Kapitánovi se opravdu povedla scénka, kdy několik policejních aut nemilosrdně zaútočilo na toho černého chlápka. Měl fakt smart auťák !

Má očekávání byla částečně zmařena. Byl jsem sice na 2déčku, ale 3D by film oživilo pouze o akční efekty, takže se vyjádřím k příběhu. Nejprve jsem nemohl uvěřit, na co že to vlastně koukám. Příšerná písnička o tom, jak je všechno boží, která hrála snad patnáct minut v kuse, pro mne byla neskutečným utrpením. Celkem jsem se zpočátku lekl těch pár trapných vtípků, na které reagovalo jen málo mrňat vynuceným smíchem. Oddychl jsem si, až když se Emmet zapojil do prostředí tvořitelů a na scéně se objevil Batman a můj oblíbený Vitruvius. Tyto dvě postavy cením za humor, jelikož jejich hlášky byly asi nejvtipnější. Vůbec jsem nečekal všechny ty legendární postavičky jako byli Gandalf, Superman, Lincoln, nebo Brumbál, jehož dabingový hlas byl poňekud úchylný. Ke konci mě překapila ta pointa, kdy se objevila také hraná pasáž, jež se posledních pár minut prolínala s lego prostředím. Byl jsem trochu zklamaný z lego konce, tady jsem právě očekával něco akčnějšího, ale ten hraný to nakonec zachránil. Nebýt toho nádherného nádechu lega a skvělých skládačkových efektů, hodnotil bych třemi hvězdičkami. Ale kvůli vlnění moře z kostiček a dalším úchvatným efektům jsem tu * musel přidat.

Celkem jsem očekával naprostý propadák. Nechci tady shazovat Trošku, ale natočit něco tak příšerného a očekávat nějaký úspěch je snad nezdravé. Asi nastal čas sundat režisérské bačkory a jít si radši zahrát scrabble...

Druhý díl Hobita se sice povedl, ale čekal jsem lepší výsledek.Tvrdil jsem, že dodání Tauriel a Legolase do filmu bude vypadat špatně a nepovede se vysvětlit důvod. Po pár minutách koukání mi to už ani nepřipadalo, celkem se povedlo zapojit je do příběhu.Tauriel na mě působila vcelku dobře, takové oživení filmu ale Legolas byl nechutný, jeho napudrované tváře působily odpudivě.Začátek byl podařený, Thorinovo setkání s Gandalfem i rychlé přesunutí k Meddědovi bylo ideální zahájení. Čekal jsem ovšem, že se celá banda u Medděda zdrží déle a o zajímavé postavě se dovím víc, nic takového bohužel nenásledovalo. Cesta zkrz Temný hvozd byla báječná, to jak pavouci spoutali trpaslíky a následné, statečné zasáhnutí Bilba do situace bylo taky bezva. Lesní království elfů mě nadchlo ze všeho nejvíce. Tauriel mě příjemně překvapila a celá ta část byla taková veselá místy i vtipná. Přesun do Jezerního města byl takový nezajímavý. Zmatky ve městě a oddělení několika trpaslíků od ostatních se začalo dost odlišovat od knihy a to se mi moc nelíbilo. Pak vstup do Osamělé hory mě potěšil, chvíle, kde se Balin, můj nejoblíbenější trpaslík, ujišťuje, že si Bilbo bude dávat pozor je skvělá. Bilbo vchází do Ereboru a setkává se s drakem Šmakem, to byla taky dechberoucí část, když se hobit snaží obalamutit moudrého Šmaka a získat Arcikam. Když se následně do hory dostanou zčista jasna ostatní pajzlové i s Thorinem, přichází zajímavé nahánění draka. Říkal jsem si, že se to úplně přestává podobat knize a to jak trpaslící zprovoznili během chvilky pece a vše fungovalo, jak má, se mi už moc nezamlouvalo. Bylo to už moc smyšlené. Konečně se pak drak rozčílí a odlétá si vybít zlost na obyvatelích Jezerního města. Byl to pro mne hezký zážitek, akorát škoda, že se film tak lišil od knihy. Za to jsem zkrátka tu hvězdičku ubrat musel****

Dalo se na to dívat mnohem lépe než na první díl.První část byla sice zase taková spíše rozjezdová, druhá část, tedy část filmu, která se odehrává zvetšiny v bojové aréně byla i ve srovnání s prvním dílem mnohem lepší.Líbily se mi souboje, dokonce se film celkem dobře podařilo přiblížit knize, která se mi ovšem líbila o něco víc.Bylo to srovnatelné...Docela mě překvapil konec filmu, kdy se vlastně odhalí celá pointa a zmatek ve vaší mysli zmizí, ovšem hned vás zase konec odkáže na třetí díl a v podstatě by to jinak být ani nemohlo.

Souhlasím s tím, že je film pěkný a dovádí nás k takovému zamyšlení nad sebe samým.Celkem se i vydařila hudba, která film doprovázela ta se mi opravdu líbila.Bylo celkem vtipné dívat se na film, jehož hlavními postavami jsou zaměstnanci Globusu.Co se ovšem moc nedalo byla ta první část, která se odehrává v tom pitomém Globusu neustále nějaké kecy dokola a chichotání se toho přiblblého zajíce nebo co to bylo na všechny kolemjdoucí.To se vážně moc dobře nepozorovalo.Konec byl pěkný všem se splnilo přání, i když né v každém případě to bylo ideální ale konec jak má být...

Jak teď na to tak koukám, celkem se divím, že se Machři plácají někde pod šedesáti procenty. Film mi nahodil celkem fajn náladu. Připadal mi jako tipycká Sandlerovská komedie, která patří k těm lepším. Pointa je sice nesmyslná, ale třeba scénka v supermarketu se mi líbla. Všechny scénky byly celkem vtipné, nebo tak nesmyslné až byly vtipné...