Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Horor

Poslední recenze (3 060)

plakát

Mladá dáma (2024) 

Přímočará fantasy jednohubka se sexy Millie Brown v hlavní roli, která si hrát moc neumí, ale moc hezky se na ni kouká. Už v Godzilla vs. Kong jsem viděl, že z ní vyroste ultimátní mrdna. Příběh je samozřejmě ptákovina, ale drak je fantastickej, má to skvělou hororovou atmosféru a vynikající soundtrack. Škoda, že finální zúčtování nemělo větší koule. Další pásová výroba Netflixu, tentokrát nad lepším průměrem.69%.

plakát

Medvídek Pú: Krev a med (2023) 

Už jen za ten námět si to zaslouží určitou dávku shovívavosti i vzhledem k rozpočtu a filmařským možnostem. Mě se ten nápad líbil hned, Medvídek Pú mě vždycky děsně sral a patřil k těm pohádkám, které mi lezly krkem. Kdyby někdo natočil hororovou verzi Pata a Mata, chcal bych blahem. Waterfield, když nic jiného dokázal s omezenými prostředky vykouzlit ujetý Exploitation který má místy docela solidní atmosféru, nepůsobí jako sračky od Syfy, Asylum nebo doslova amatérské pokusy o slasher a dá se považovat za opravdovou filmařinu a plnohodnotný film a vzhledem k jeho zázemí je to vlastně obdivuhodné. Má to příběh, má to v rámci možnosti snesitelné herce a vlastně je to na hony kvalitou dopředu mnohem víc, ne jsem čekal. Vraždy jsou brutální, ale jakože neskutečně i na dnešní poměry, je to ponuré, depresivní a naprosto nekompromisní. Jako prasátko Bú s bouracím kladivem je prostě neuvěřitelný zážitek. Špatně je strašně moc věcí, kamera je prachbídná, zbytečně se to vleče a střih nestojí za nic, jako film je to mizerné, ok. Ale mě baví ten nápad, baví mě to nadšení a je v režisérovi vidět neskutečná snaha z mála vytřískat co jen mu síly stačí a já sem moc rád, že viděli i producenti a dali tvůrcům víc peněz a šanci dokázat co v nich je v druhém díle, který z traileru vypadá o level výš. Je to debilní, ale svým dobrým způsobem. Uvnitř režiséra není jen zbrklý pokus o přednesení zvrhlé zábavy bez myšlenky, má to nápad, má to emoce a má to skvělý momenty. Běžící Pú lesem který užene oběť a narve ji do drtičky, Bůovo sólo v bazénu a příchod k vířivce a následná poprava autem mají punc hororového umu a já byl vlastně docela v šoku, jak mě ta poloamatérská práce baví. V mnoha ohledech si to nezadá s všeobecně lepé přijatým a téže úrovni poloamatérským klaunem Terrifierem a jeho tvůrcem Damienem Leonem, který sice možná z kdysi úspěšného kraťasu natočil už dva celovečerní filmy, které na svoje poměry vypadají dobře, hlavně druhý díl, který je opravdu vizuálně povedený, ale Leoneho klaun je jen ukázka nechutné, zvrhlé a glorifikační prasárny bez myšlenky, bez příčiny a bez příběhu. Jen filmy, které chtějí šokovat a jakože šokují, protože rozříznutí buchty od kundy k hlavě za živa mě občas straší do dnes, zato Waterfield přišel s nějakou myšlenkou, obrátil dětský svět pohádek vzhůru nohama a snaží se seč mu síly stačí ukázat svět fantazie, nevinně dětské představivosti do zranitelnosti mysli nevinných lesních fantaskních tvorů až na pokraj absolutní absence dobra v naprosté zlo. Mě se tenhle nápad líbí a jakkoliv je to celé v mnoha ohledech špatné, má to svoje kouzlo a pokud dnes amatér dokáže nahnat husí kůži v několika skvělých scénách, zaslouží si vést, zaslouží si filmařsky růst a zaslouží si od producentů víc peněz na druhý díl, na který já se teda dost těším. Je to za dvě, ale za moc hezký dvě. Tomuhle já říkám mít nadšení pro věc. 45%. Těch 25% naprosto nevypovídá o tom, co v tom ten režisér nechal.

plakát

Den díkůvzdání (2023) 

Roth měl určitě navíc, než kdy dokázal. Je to podobný režisér jako Ti West, který se vykoupil ovšem skvělou trilogií X, teda pokud nepokazí poslední díl, který nás teprve čeká. Za to Roth uspěl akorát průměrně s povedeným Green Inferno a jeho Thanksgiving je tak někde napůl mezi povedeným slasherem a mírným zklamáním. My starší kousci co jsme kdysi viděli fake trailer jsme možná čekali přeci jen víc. Roth neví, respektive divák neví, jestli netlačí na pilu záměrně a nechává postavy zbytečně mluvit na úkor masakru. I když černý humor jede a několikrát sem vyprsknul smíchy, vraždy jsou slušný a vrah má potenciál. Jenže atmosféra je právě díky humoru dost potlačená stranou a když ve scéně, kdy se zažíva upeče člověk v troubě se smějete díky teploměru v těle a necítíte žádné děsivé emoce, je to prostě spíš ke škodě. Vrah se dá docela dobře uhodnout po výslechu na policejní stanici, takže se nedá ani úplně mluvit o nějakém větším napětí a zábavnost akce zase brzdí přehršel průměrných postav a moc zbytečných dialogů, ale postavy jsou vesměs sympatické. Počáteční masakr v obchoďáku, solidní vraždy a charismatický vrah udrží Thanksgiving na hraně kvalitního slasheru, ale jak už je u Rotha zvykem, mohlo to být mnohem lepší. Je to zbytečně zkartkovité a paradoxně tomu ubližuje fakt, že se to nebere moc vážně. Jako by si Roth na vážnější notu nevěřil, přitom v Green Inferno dokázal, že pokus chce točit vážně, tak se mu atmosféra a emoce daří. Hodně se tu píše o srovnání s Vřískotem, který jsem vždycky k smrti nesnášel a všechny díly považuju za naprosto debilní, hlavně už stupidní jedničku, která mě srala už na základní škole. Slasher je takový druhořadý podžánr hororu a těch opravdu dobrých, jakože áčkových je naprosté minimum. Roth natočil zábavné béčko na jedno podívání, které mělo ale možnosti stát se něčím větším, bohužel. Stejně nedopečené jako Machete. Teď už jen zbývá čekat, jestli někdo odvážný natočí SS vlkodlaky s ďábelsky přehrávajícím Cagem a zkusí z kdysi fakeových trailerů natočit aspoň jeden epický celovečerní horor, který by byl něčím víc, než promarněnou šancí. 60%.

Poslední hodnocení (8 154)

Reklama

Poslední deníček (128)

Náš další projekt

snad vše vyjde :) 

Náš další projekt