Lish84

Lish84

Česko

3 body

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
    • 16.8.2010  20:07
    2Bobule (2009)
    ***

    Chtěl jsem něco nenáročného, pohodově letního a přesně to jsem dostal :)

    • 25.9.2006  19:58

    Dočkáme se sice hodně lekaček (i povedených), jenže ty tu jsou jakoby jen z povinnosti (tvůrci si snad řekli "každých pět minut dáme jednu"). Ani by tak nevadilo, že filmaři používají staré známe triky tvůrců hororů - například sledujeme nějakou postavu stojící zády k nám a najednou před kamerou přeběhne jakýsi stín, doprovázený děsivým zvukem. Kdyby to v příběhu mělo nějaké větší opodstatnění, tak na tu hru rád přistoupím. Filmařům bych klidně odpustil i klišé, kdy holčička mluví s kamarádkou, kterou ale vidí jen ona, kdyby s tím souvisela nějaká pointa - podobně jako ve skvělém hororu Ti druzí. Že tvůrci strašidelné scény zařazují velmi samoúčelně je nejvíc zřejmé na úplně poslední scéně filmu. Je děsivá, působivá, vyleká, ale příběh nijak nedoplní, natož aby ho završila. Prostě tam je jen proto, aby na konci ještě bylo něco efektního.

    • 8.11.2008  19:12

    Narozdíl od Dětí z Bullerbynu tentokrát knižní předlohu Astrid Lindgrenové neznám. Kdysi jsem ji sice zkoušel číst, ale nijak mě nechytla. Zato film jsem si zamiloval hned. Sympatické děti (Tjorven a Stina nemají chybu!), roztomilá zvířata (platí skoro to samé co o dětech :) a zápletka s ponaučením, že když parta drží při sobě a pomáhá si, všechno dobře dopadne. Člověk podvědomě tuší, že život na ostrově není vždy zas až taková idylka, po zhlédnutí filmu by se tam ale stejně rozjel a strávil s jeho obyvateli celé prázdniny.

    • 21.7.2008  16:53
    Aksál (TV film) (1969)
    *****

    Frajírek, pro kterého je "ukecávání" slečen a mladých paní příjemnou každodenní zábavou a jde mu jen o povyražení? Zprvu se tak mladík v podání Josefa Abrháma jeví. Navíc je to ten typ, který nesází na "sladké řečičky", nýbrž klade drzé a provokativní otázky - z nich některé jsou velmi osobní. A stačí mu jich jen pár, aby přesně dovedl odhalit stávající citové rozpoložení Marie Drahokoupilové - mladé manželky Jiřího Adamíry. Ta je nucena zamyslet se nad věcmi, které si dosud nepřipouštěla. Dialog se postupně mění ve snad až přílišné filozofování, které vrcholí mladíkovým velmi odvážným návrhem (sexu se netýká...). Jenže přijde závěrečná pointa a ta zase vrátí všechno hezky zpátky na zem. A my si musíme klást otázku, zda bohužel nebo bohudík. Každopádně je jasné, že v tom manželství už nic nebude jako dřív... Výborně napsané a výborně zahrané.

    • 22.9.2006  18:54

    Nejvíc na filmu kladně hodnotím to, že přináší do české pohádky něco nového. Scén z pekla jsme se dočkali už několikrát, ale na scény z nebe si z jiné pohádky nevzpomínám. Jsou milé, vtipné a patří k tomu nejlepšímu. Na zemi je centrem dění hrad Kašperk a je fajn, že se tvůrci nespolehli na Pernštejn či Bouzov, které jsou v českých filmech již přeci jen okoukané. Kamera na Kašperku vykouzlila maximum i to i v interiérech (ty se ale dle titulků točily i jinde). Co se týče hereckých výkonů: ústřední dvojice Ivan Trojan a Jiří Dvořák hraje skvěle, zaujme i Zuzana Stivínová. Zuzana Kajnarová, David Švehlík či Oldřich Navrátil jsou spíše standartní, ale určitě ne špatní. Ve vedlejší roli kuchařky hraje Jana Štěpánková, je dobrá, ale nijak originální - hraje roli podobně jako třeba babičku v Ranči u Zelené sedmy. Což je spíše vina scénáře a režiséra a jeho pokynů. Podobně na tom jsou i malé roličky ztvárněné např. Stanislavem Zindulkou či Jiřinou Jiráskovou. I když Anděl Páně vznikala jako televizní pohádka, i tak působí docela filmově - zejména díky kameře, hudbě a povedeným trikům. Nakonec stejně jako ostatní úspěšné české pohádky skončí na obrazovkách a bude odsouzena ke každoročnímu opakování v době Vánoc.

    • 7.5.2012  22:16
    Bastardi 2 (2011)
    ***

    Lehce akční béčko nebo možná céčko, kvalita žádná sláva a občas jsem se smál tam, kde jsem asi neměl... Jo, byla to blbost :) Ale mělo to spád, bavilo mě to a fakt mě zajímalo, jak to dopadne :)

    • 22.8.2006  16:16

    Základní námět je možná trochu přitažený za vlasy, nicméně je velmi originální a poutavý, film mě chytl hned po pár minutách. Zklamáním pro mě byl konec. Především se přiznám, že jsem ho ne zcela pochopil. Osobně bych uvítal konec bližší klasickému thrillerovému schématu - nějaké napínavé vyvrcholení. Režisér závěr ladí spíš do žánru jakési drsné romance. Přišlo mi, jako by se snažil tomu všemu násilí, které nám ve filmu ukázal, dát nějaký vyšší smysl. Tahle snaha mi přijde zbytečná: námět filmu jsem nechápal jako záminku k násilným scénám, ale k ukázaní vztahů v jedné školní třídě v hodně vyhrocené situaci. Najednou má mnohem větší význam kdejaká stará křivda, ať už oprávněná či domnělá. To mi přijde jako fascinující námět a násilné scény jsou jen jeho důsledkem. Jedna scéna v závěru mi přišla i poněkud směšná - jedna z postav po dávce ze samopalu znovu ožije, říkám si: aha, neprůstřelná vesta. Postava si klidně zatelefonuje, jenže pak opět umírá... Úplně nakonec ještě režisér přidal tři flashbacky. Proč, to jsem taky nepochopil. Možná to všechno bude tím, že nejsem Japonec :)

    • 6.7.2007  16:19

    Z asijské kinematografie toho moc na kontě nemám a když o tom tak přemýšlím, bylo Bez slitování vlastně můj první korejský film. Připomnělo mi Killera od Johna Woo, což je mix akčního filmu a romance. Korejští filmaři jsou ale násilnější a také přidali pořádnou dávku ulítlého humoru. Tento mix dohromady skvěle funguje a tvoří zábavný "divný" film. Bohužel co se týče stylovosti, tam Bez slitování pokulhává a to zejména ve scénách soubojů (kde to logicky vadí nejvíc). Což o to: aktéři sice možná předvádějí pěkné stylové kousky, ale tvůrci už je nedovedli stylově natočit a sestříhat. Souboje nevtáhnou, nepřikovají do sedaček a působí zmateně. Žádný "balet" se nekoná. Nicméně: i když koření je slabé, pořád se jedná o dobře chutnající pokrm :)

    • 22.1.2007  18:29
    Bečička (TV film) (1971)
    *****

    Trio Moučka, Chramostová, Vášová si své role zjevně užívá a humoru rozhodně nedosahuje za cenu "tlačení na pilu". Zvlášť roztomilé je hašteření Marie Vášové a Jaroslava Moučky a především Moučka v této krátké povídce exceluje a snad každou svou větou pobaví. Bečička je ten případ, kdy legrace naštěstí nezůstala ve studiu a beze zbytku se ji nenuceně podařilo přenést na obrazovku.

    • 10.12.2006  13:31

    Už při scéně židobraní jsem si říkal: A tohle má být jako vtipné? Stejnou otázku jsem si pak položil v průběhu filmu ještě několikrát. Tedy aby bylo jasno: vůbec mi nevadí, že jde často o vtipy antisemitistické nebo rasistické. Když je něco vtipné, může to být drzé sebevíc. Ale v samotném faktu, že v Kazachstánu pořádají honičky na Židy, žádný vtip nevidím. Boratovo "vtipkování" v tomto směru mi přišlo strašně primitivní a jakž takž legrační jen občas. Moje zklamání z Borata však pramení hlavně z toho, jak se pořád všude psalo, že jde revoluční film a něco, co tu snad ještě nebylo (tím myslím hlavně recenze filmových kritiků a ne články politických komentátorů). Jenže bylo, akorát ne na plátnech kin, ale na televizních obrazovkách. V Boratovi sice kamera není skrytá, ale jeho vtipy jsou často právě tak "vtipné" jako v pořadech tohoto typu. Takže Boratovi by televizní obrazovka, kde vznikl, bohatě stačila i nadále.

    • 22.8.2009  14:14
    Botostroj (1954)
    ***

    Při vší úctě ke všem obětem komunismu musím říct, že sledování Botostroje byla náramná zábava. Ani chvíli jsem se nenudil - prvoplánovější agitku jsem ještě neviděl. Většina scén - zejména ta se záchodovou kabinou - baví, ale z některých – hlavně z těch, které mají ilustrovat šéfovu náklonnost k Hitlerovi – spíše už lehce mrazí, když si člověk uvědomí, po čem všem tvůrci kvůli osočení Baťi nesáhli…Dávám 3/5, ale ne jako dramatu, nýbrž jako komedii a parodii. Ono natočit něco tak silně agitačního a přitom směšně zábavného se jen tak nepovede :)

    • 2.5.2007  20:17
    Cesta do Vídně a zpátky (TV film) (2007)
    ***

    Příběh nezní špatně, leč průměrně a přesně tak také samotný film dopadl. Ten sice často pobaví a ponaučení, které nabízí, nevyznívá zase tak klišovitě a mravokárně, jak se mohlo snadno stát. Leč i na nudu se dostane. Scénárista si mohl lépe vyhrát - udělat postavy životnější a zahladit hluchá místa filmu. A režisér to pak mohl zase celé více opepřit. Herecké obsazení sází v hlavních rolích na osvědčené herce a je to právě Ivana Chýlková, kdo film táhne. Méně známí herci v menších rolích ale také rozhodně nezklamou (zejména Věra Kubánková).

    • 4.10.2007  19:17

    Způsob, jakým se čtyřčlenná parta kluků do pravěku dostane, je v podstatě abstraktní a scénář ho neobaluje nějakou složitější zápletkou, jak činí podobné zahraniční filmy (ačkoliv zpočátku se prý uvažovalo i o jakési raketě). Což je jedině ku prospěchu věci a také díky tomu si film i dnes zachovává své kouzlo. Podrobnější popis by musel být dobově chtě nechtě více ukotven, což by v současnosti film zbytečně kazilo - už pionýrský šátek na nejstarším členu skupiny v úvodním záběru vyvolává zbytečné (a filmu škodící) asociace. Triky sice už místy působí naivně, ale rozhodně je stále znát jejich poctivost a snaha, aby byly co nejméně rušivé a do filmu zapadly - fungují a své kouzlo mají stále. Nejsou však to jediné, co činí film krásným. Je to především fakt, že pravěkem nepostupuje výprava nějakých dospělých vědců a badatelů, ale parta kluků. Díky tomu se hlavním hrdinům dá dodnes věřit jejich okouzlení a nadšení dávnými živočichy a fantastickou krajinou. V případě zahraničních starších filmů s dospělými hrdiny vyvolává jejich překvapení nad dinosaury už jen shovívavý úsměv. Cesta do pravěku v tomto ohledu funguje i díky povedenému výběru dětských herců, jejich hereckým výkonům a řekněme foglarovsky vykresleným charakterům. Film slouží i jako nenásilná učebnice: kluci postupují proti proudu řeky - což je jakási metafora cesty proti proudu času - a poznávají jednotlivá pravěká období. Obzvlášť kouzelně a mile na mě nepřestává působit scéna, ve které měří mrtvého dinosaura. Vždy mi bylo ale trošku líto, že ve čtvrtohorách místo pravěkých lidí poznali jen jejich jeskyni...

    • 28.8.2007  14:01
    Chlípník (TV film) (2002)
    **

    Na to, že scénář psal Zdeněk Svěrák jsem rozhodně čekal víc. Mnohem víc. Opravdu zábavných tu je asi jen tak prvních pět minut - Kamila Špráchalová nevědomky flirtuje, Oldřich Navrátil hází nešťastné grimasy. Ale jak naskočila snová scéna dívky na koni, pocítil jsem rozpaky. Tedy, ne že bych se kvůli velmi lehce erotickým scénám červenal - naopak jsem se navzdory jim nudil. Postavu "chlípníka" záhy opouštíme a sledujeme, jak Špráchalovou balí Lukáš Vaculík, ale kazí mu to popleta Jiří Strach. Momentů k úsměvu je tu minimum, celé je to hodně rozvláčné a nudné. Závěr ukáže, že to celé mělo být o tom, jak bylo za cenu osobních "obětí" zabráněno tomu, aby vlakový omyl nebyl politicky zneužit. Ale je to spíše o ničem, protože film jednoduše nemá šťávu - navzdory dobrým hercům, hezké výpravě (občas se sice do záběru dostaly moderní stožáry elektrického vedení, ale vem to čert) a vůbec docela povedené atmosféře staré dobré první republiky. Výsledný dojem je tak velmi rozpačitý.

    • 5.12.2006  19:12
    Comeback (TV film) (2005)
    **

    Po upoutávkovém videoklipu jsem se těšil, ale nakonec jsem byl bohužel zklamán. Začnu klady: ocenit se musí Richard Krajčo, který film pozvedá, dává mu tvář a díky němu Comeback rychleji utíká. Fajn je i snaha o autentické dialogy - třeba když štamgasti vyzvídají, kolik ti umělci vlastně berou (není to bohužel snaha důsledná). Film je kromě Krajča do značné míry postaven na písničkách Vlasty Redla, což vyvažuje (jistě záměrně) řídký děj. A tím se dostáváme k záporům: tvůrci si sice libovali, jak Redlovy písničky do filmu sedly, z mého úhlu pohledu však děj zbytečně zpomalovaly a místy působily i rušivě. Často to jsou songy sice pěkné, ale někdy bývají zahrány příliš dlouho (třeba při scéně v hospodě). Pěknou písničku si člověk může pustit samostatně a i když se film pěknými písničkami zaplní celý, neznamená to automaticky pěkný film. Celkově tedy spíše nuda.

    • 17.8.2007  12:47
    Cry Wolf (2005)
    ****

    Cry_Wolf se tváří jako další béčková teenagerská vyvražďovačka, ale klame tělem. Jak píši ve svém profilu, mám rád filmy s překvapivými konci. A konec Cry_Wolf mě opravdu překvapil - hlavně proto, že jsem ho nečekal :). Tím spíš, že tvůrci diváka průběžně svádějí na špatnou stopu. Pořád sice platí, že jde o béčko, ale rozhodně ne o béčko odbyté a bez ambicí. Zápletka je sice možná za hlavu přitažená, ale docela propracovaná a ač s podobnou pointou už asi někdo dávno přišel, snaha o originalitu se musí tvůrcům přiznat.

    • 11.8.2008  16:52
    Den, kdy nevyšlo slunce (TV film) (2001)
    ***

    Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží).

    • 22.12.2008  09:49
    Devatenáct klavírů (TV film) (2008)
    **

    Z trilogie o detektivu Klubíčkovi se mi Devatenáct klavírů líbilo asi nejvíc, ale pořád to není to pravé ořechové. Potěšilo mě situování děje do Karlových Varů (sice toho ze samotného města zase tolik vidět není, ale i to málo je fajn), líbilo se mi pár herců v menších rolích (Marián Labuda, Michal Pavlata, Jiří Langmajer) a fakt, že samotný detektiv Klubíčko tentokrát tolik nedominuje, mi také nebyl proti srsti, protože - nemůžu si pomoci - mi Miroslav Donutil v té roli pořád nesedí... Ovšem stále jsem toho názoru, že detektivka by měla mít hlavně pořádný a napínavý děj. Ten je tentokrát sice o něco lepší a přehlednější, ale i tak je nutné během sledování neustále pořádně přemýšlet a vše analyzovat, pokud chceme chápat zápletku do všech podrobností a ne jen rámcově. Něco podobného u Hříšných lidí města pražského či Četnických humoresek nehrozilo ani náhodou. A atraktivita podání příběhu stále není v Devatenácti klavírech taková, jako ve zmíněných tématicky podobných titulech - i přes pár působivých scén jako např. závěrečný pochod heinleinovců.

    • 31.7.2008  16:38
    Dialog s doprovodem děl (TV film) (1982)
    ****

    Josef Vinklář s nádhernou přesností vystihl postavu generála, který je naplněn despektem z vývoje první světové války. Z toho, jak velký rozsah válka nabrala a z toho, kolik mladých životů kvůli tomu zhaslo. A uvědomuje si, že díky své pozici na tom i on má svou část viny. Věnuje zdánlivě přehnaně velkou pozornost uměleckým předmětům kolem sebe, ale to jen proto, aby své myšlenky alespoň na chvíli oprostil od válečných hrůz. Návštěvu mladého lékaře (Viktor Preiss) vnímá podrážděně: jak mu může někdo, kdo nemá se zákopy osobní zkušenost, radit? Název sice slibuje dialog, ale mluví hlavně generál. Jeho slova se nikdy nepřeklopí do realitě vzdálené filozofické úvahy a díky poměrně krátké stopáži také nepřestanou nudit. Známá slova Jana Wericha, že "válka je vůl", si díky této inscenaci uvědomíme ještě intenzivněji.

    • 21.9.2008  21:30
    Dlouhý podzimní den (TV film) (1971)
    ****

    Už když to pánové v úvodu rozjeli na rozlučce s prací, naskočil mi tváři spokojený úsměv - a vydržel až do konce. Samozřejmě díky Ladislavu Peškovi v hlavní roli, který okouzluje i dojímá. Ovšem pozor: Dlouhý podzimní den není zrovna laskavá komedie, v zásadě je dost smutný. Dozvíme se důležitou skutečnost o dceři a zeťovi hlavní postavy (což je ale prozrazeno jakoby mimochodem a bez patosu) a jak už to tak ve filmech podle Jiřího Hubače bývá, dojde i k vypjaté hádce. Nicméně vyznění snímku je přese všechno smutné veskrze optimistické: za každé situace je možné mít radost ze života.

    • 6.11.2006  18:54

    Na více než 50 let starém filmu mě rozhodně překvapila technická kvalita (barva, prakticky čistý obraz). Holt je vidět, jakým filmům bylo v 50. letech přáno... Pomiňme více či méně skrytou propagandu a místy trapné dialogy a scény (zpívající nebo tancující vojáci jsou opravdu k smíchu :) a zůstane nám jednoduchá dramatická zápletka (připomínající o pár let později natočeného Krále Šumavy), jejíž vyústění je sice brzy předvídatelné, přesto jisté napětí se jí upřít nedá. I atmosféra filmu má něco do sebe (rukopis pánů Jasného a Kachyňi se nezapře). Ještě lepší atmosféra by ale neškodila, stejně jako propracovanější zápletka, ne tak ploché herecké výkony (kromě záporných rolí :) a více akce. Všechny tyto výtky později odstranil Král Šumavy...

    • 10.7.2008  16:55
    Dny zrady I. (1973)
    ****

    Ano, historie je zde zkreslována a z filmu div nevyznívá, že kdyby bylo na komunistech, tak možná žádná druhá světová válka ani být nemusela (zprvu bychom se bránili sami, záhy by nám na pomoc přišli Sověti a Hitlerovi by rychle spadlo sebevědomí). Neřekl bych však, že by Dny zrady byla nějaká plakátová propaganda, ale "jen" alternativní verze dějin (a uvozovky u slůvka jen chápejte prosím jako velmi tučné). Forma jakéhosi hraného dokumentu je nadmíru působivá a divák tak může mít pocit, že je opravdu u toho. Scény z politických schůzek jsou pak prokládány davovými scénami, z kterých až mrazí - zejména ze scény pochodu Nerudovou ulicí k Pražskému hradu. Plus také je, že se v takových velkolepých výjevech režisér Otakar Vávra nijak nevyžívá a servíruje je jakoby nic. Dny zrady jsou jednoznačně nejlepší díl trilogie.

    • 15.5.2007  18:35

    Ridley Scott chce, abychom si film vychutnali podobně jako dobré víno. Takže žádný spěch, jen příjemná nálada a vychutnávání každého momentu. A zpočátku to funguje - děj je jednoduchý a nikam nespěchá, přesto má film spád a je vyšperkován mnoha vtipnými i melancholickými momenty, díky kterým jsem si ho výborně užíval. Jenže čím více se Russell Crowe ve starém sídle zabydloval, tím víc vystupovala jednoduchost příběhu stále více na povrch, zápletka se nijak zajímavě nevyvíjela a začalo to být až trochu nezáživné. Zkrátka: Dobrý ročník je ten typ filmu, u kterého počáteční nadšení postupně klesá - začátek na 5/5, poté 4/5, pak už jen otrávené 3/5. Škoda.

    • 22.8.2006  15:29
    Doom (2005)
    **

    Film se rozjíždí celkem poutavě a napovídá, že by diváka mohla čekat hodinka a půl slušně průměrné akční zábavy. To podporuje hlavně charismatický The Rock. Je to hlavně on, kdo zejména v počátku film táhne. Jakmile vojáci dospěli k bloudění v temných chodbách, začal mě film spíš nudit. Tvůrci nabízí jen stokrát viděná klišé a pokusy o napětí. Vlastně jsem jen čekal, až konečně přijde ona tvůrci oslavované scéna z vlastního pohledu ve stylu hry. Tento na první pohled zajímavý nápad se mohl tvůrcům snadno vymstít, naštěstí se stal pravý opak. Scéna je dobře načasovaná, má tempo a určitě mě nezklamala. Bohužel hned po ní klesá kvalitu filmu zas o několik stupínků níž, naštěstí už to ale není tak hrozné jako na začátku (následuje také ještě závěrečný souboj) a dá se to dokoukat. Různé odkazy na hru mě ve filmu potěšily, jakkoli jsem jich jako poměrně neznalý hráč odhalil a ocenil jen pár (film prý nejvíc vychází z třetího dílu hry). Právě tyto odkazy a v závěru pak scéna ve stylu hry film odlišují od mnoha dalších podobných. Nízké napětí, převážně nezáživnou akci (s výjimkou herní scény a závěrečného souboje) a málo poutavou atmosféru to však nezachrání.

    • 27.8.2007  15:41
    Dvanáct měsíčků (TV film) (1992)
    **

    Nejvíc mě pobavila Gabriela Wilhelmová pronášející veselé průpovídky jako že "Ondrášek má rád hezky prostřeno" nebo že "je trochu ťululum" :) Jinak jde o dost slabé televizní zpracování klasické pohádky. Z herců ještě stojí za pochvalu Marta Vančurová, v kontrastu s ní a Wilhelmovou ovšem zamrzí poněkud bezradná Markéta Hrubešová. Yvettě Blanarovičové sice nelze nic zásadního vytknout, ale podobnou hereckou polohu mnohem lépe předtím rozvinula v O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Pohádku hodně kazí technické zpracování - pozadí jsou sice pěkná, ale použití "klíčování" dojem z jejich malebnosti kazí.

    • 9.9.2007  14:44

    Uprchlík v sukních, napadne asi každého. Dvojí obvinění se ho sice nesnaží otrocky napodobovat, ale shodné prvky tu najdeme a obsazení Tommy Lee Jonese rozhodně nebyla náhoda. Film jsem shlédl až v září 2007 v televizi, ale předpokládám, že už v roce 1999 musel v kině působit jako televizní věc. Od běžné televizní thrillerové produkce se liší snad jen právě účastí Jonese a pár lehce akčními scénami, které by si v televizi asi dovolit nemohli. V kině bych byl určitě zklamán, ale v sobotu v devět večer na ČT1 mi to celkem stačilo. I tu sladkou a zbytečnou závěrečnou scénu jsem tvůrcům odpustil.

    • 2.1.2008  18:26
    Dědek (TV film) (1988)
    ***

    Pobaví Jozef Kroner v hlavní roli, jinak jde o další "průměrně dobrou" televizní komedii. S koncem přesně takovým, jakým většina filmů se starými lidmi v hlavních rolích končí. Scénáristé se asi nikdy nepřestanou domnívat, jak díky tomu dodají příběhu hloubku a vážnost – mně to přijde ale spíš jako důkaz toho, že nedovedli vymyslet lepší "pointu". Nicméně to už je spíše jen taková poznámka na okraj, s filmem až tolik nesouvisející.

    • 6.3.2007  19:18
    Děkuju, pane profesore (TV film) (1982)
    **

    Zajímavé téma - zejména vzhledem k tomu, že film byl natočen v roce 1982. Je však zpracované příliš "vznešeně" - patosu je ke konci až moc. V programu byl film označen jako televizní hra a bohužel obsahuje hlavní negativum hrozící z tohoto žánru - hodně se tu mluví, všichni se strašně vážně tváří a je to nuda. I přesto, že tu hrají uznávaní čeští herci Eduard Cupák a Jiří Adamíra.

    • 3.10.2008  13:40

    Děti z Bullerbynu jsou hned po foglarovkách nejoblíbenější knihou mého dětství. Četl jsem je mnohokrát a vždy, když se blížily Vánoce, přečetl jsem si znovu všechny zimní kapitoly. V duchu jsem samozřejmě snil, že na Bullerbynu také bydlím a všechna dobrodružství prožívám... Na Děti z Bullerbynu natočené Lassem Hallströmem jsem měl matnou vzpomínku, kdy běžely v pořadu Vega v seriálové podobě. Televize je ale pak bohužel nadále ignorovala, nedávno však vyšly na DVD. Bohužel, nostalgický návrat do dětských let se nekonal. Na film zcela sedí označení "oživlá ilustrace knihy" - příběhy sice následují v jiném pořadí než v knize, samy o sobě se ale liší pouze v drobných detailech. Může se zdát, že v případě Dětí z Bullerbynu by to nemuselo vadit, naopak by to mělo být předností. Jenže kapitoly jsou do obrazové podoby převáděny prakticky bez jakékoliv filmařské invence. Jakkoliv sice všechno vypadá pěkně a idylicky a jakkoliv jsem knihu měl a stále mám rád, film mě už zhruba za dvacet minut začal vlastně nudit... Nevadí mi, že v něm chybí nějaká sevřenější zápletka - vyčítat to by bylo pošetilé, protože v knize tomu není jinak. Ovšem kniha má aspoň jakousi malou gradaci: Kerstin se narodí až v průběhu, v každé ze tří částí říká Lisa, jak je zase o rok starší apod. I když ve mně sice v nepatrném množství touhu bydlet v Bullerbynu film vyvolal, dávám tři hvězdičky opravdu spíše z lásky ke knize.

    • 30.10.2007  18:40
    Dětinské hry dospělých (TV film) (1990)
    **

    Téma nevěry dnes sice dokonale rozmělnily seriály typu Ordinace v růžové zahradě, nicméně je to něco, co má šanci zaujmout pokaždé, protože situace, kdy někdo zatlouká, lže a je nucen nést následky svého jednání, jsou divácky vděčné. Bohužel zrovna toho se ve filmu Dětinské hry dospělých moc nedočkáme. Zápletka se vyvíjí pomalu, leč zajímavě. Jenže když má přijít to nejzajímavější, tedy že postavy si budou muset důsledky učiněné nevěry "vyžrat" do důsledků, tak tvůrci děj milosrdně ukončují... Kdyby tak neudělali, pointa by tolik neztratila na síle.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8