Lish84

Ano, historie je zde zkreslována a z filmu div nevyznívá, že kdyby bylo na komunistech, tak možná žádná druhá světová válka ani být nemusela (zprvu bychom se bránili sami, záhy by nám na pomoc přišli Sověti a Hitlerovi by rychle spadlo sebevědomí). Neřekl bych však, že by Dny zrady byla nějaká plakátová propaganda, ale "jen" alternativní verze dějin (a uvozovky u slůvka jen chápejte prosím jako velmi tučné). Forma jakéhosi hraného dokumentu je nadmíru působivá a divák tak může mít pocit, že je opravdu u toho. Scény z politických schůzek jsou pak prokládány davovými scénami, z kterých až mrazí - zejména ze scény pochodu Nerudovou ulicí k Pražskému hradu. Plus také je, že se v takových velkolepých výjevech režisér Otakar Vávra nijak nevyžívá a servíruje je jakoby nic. Dny zrady jsou jednoznačně nejlepší díl trilogie.

Jeden vtip praví, že smíšené pocity jsou, když se vaše tchýně zabije ve vašem novém autě. Jenže to se vám sotva někdy stane - mnohem snadněji si je přivodíte zhlédnutím tohoto novozélandského filmu :) Režisér si s námi diváky s trochu škodolibou radostí hraje: na jednu stranu nás nenásilně nabádá, abychom Garymu - hlavní postavě - fandili, na druhou stranu film začíná určitou tragikomickou událostí, v jejímž světle pak toto fandění vypadá dost nepatřičně. Po závěru už pak vůbec nevíme, co si o téhle směsi komedie a dramatu myslet, ale rozhodně nemáme pocit zbytečně ztráveného času. A co ještě stojí za pochvalnou zmínku: tísnivého pocitu je v některých scénách dosaženo hučící zvukovou kulisou, která ale v dané scéně nezní, pouze ji doprovází - stejně jako filmová hudba. Funguje to výborně.

Hodina a půl dramatu a napětí natočená profesionálně, působivě a srozumitelně.

Veselý příběh o klukovi, který si rád ověřuje fyzikální zákony v praxi a naráží přitom na nepochopení svého okolí. Ovšem to je mu úplně jedno :) Film jsem viděl už několikrát v dětství a nezklamal mě ani dnes, kdy jsem ho znovu zhlédl po dlouhé době. Postavy, které je velmi snadné si rychle oblíbit, spousta hlášek a scének, jež vyloudí lehký úsměv na tváři a hlavně dobrá nálada, která z filmu sálá. V hodnocení možná trochu nadržuji, ale vůbec se za to nestydím :)

Na poměry české televizní tvorby měla Vlna nemalé ambice - rozmáchlý příběh s mnoha postavami a se snahou o překvapivé dějové zvraty plus netradiční způsob vyprávění a snímání skoro až ve stylu Tonyho Scotta. Svoboda sice napodobuje zahraniční vzory dobře, umírněně a citlivě, ale trochu mu podráží nohy, že Vlna je film televizní a kvalita obrazu tedy méně kvalitní - takže ty obrazové hrátky občas působí lehce lacině. Nicméně i tak docela efektně a až na pár výjimek (házení talíře psovi ve třetím díle) ne zbytečně. Co se týče zápletky: první díl v podstatě vysvětlí, jak se Krausův pas dostal ke Kleinovi i proč Klein přijal jeho identitu. V druhém díle pak divák logicky čeká, jak se bude příběh dál překvapivě a dramaticky vyvíjet, jenže nic takového se bohužel nekoná. Příběh samotný se totiž posune jen o kousek - navíc nijak zajímavě - a zbytek druhého dílu v podstatě spočívá v opakování a objasňování toho, co už první díl dávno objasnil. Navíc má i podobnou strukturu - znovu a znovu tvůrci vkládají záběry s kapelou hrající Satisfaction, znovu nás čekají záběry z Kleinovy minulosti - buď ty samé nebo jiné týkající se téhož… Naštěstí se ve třetím díle vrací tempo vyprávění, které tvůrci nasadili v části první. Sice i zde je na začátku zopakování děje delší než by stačilo, ale po zhruba deseti minutách už se příběh žene rychle dopředu. Kapela hrající Satisfaction se sice občas zase mihne, ale tentokrát už tyto prostřihy mají aspoň nějakou logiku než v díle druhém. Vše směřuje k závěrečnému, napínavému a docela i překvapivému rozuzlení - takže nakonec nad tím druhým dílem přimhuřuji oči…

O tom, jak se snaží rodiče snoubenců zabránit sňatku svých dětí, protože jinak by u případných vnoučat mohlo dojít k vážné újmě na duševním zdraví… Způsob, jak to provedou je vskutku pikantní. Když se na scéně objeví "předmět doličný" (nebudu prozrazovat o co jde, ale stejně to najdete v komentářích jiných uživatelů), je to přesně ten okamžik, kdy člověk nevěřícně zírá a zároveň se smíchy skoro za břicho popadá. Protože mu konečně dojde, o čem se to vlastně předtím Jaroslav Dušek a Eva Holubová bavili a když si představí, co tedy musela Eva Holubová absolvovat... No, nebudu to dál rozmazávat, ostatně tvůrci se v žádných "záchodových" scénách ala Prci, prci, prcičky také nevyžívají - jen naznačují a o to je to celé hned vtipnější. Motiv divokého řidiče autobusu je sice tak trochu navíc a hrozil trapností, ale nakonec jde o další povedené vtipné scénky. Kukačky mají originální námět přepsaný do povedeného scénáře a skvělé herecké obsazení. Jako rodiče excelují Simona Stašová a již zmínění Jaroslav Dušek a Eva Holubová - Bohumil Klepl se tolik nepředvedl. Jakuba Prachaře obvykle nemusím, ale zde mi vůbec nevadil a výborně se s Martou Issovou doplňovali. Při psaní tohoto komentáře a tedy oživování celého filmu jsem znovu dostával téměř záchvaty smíchu :)

Svěží vánek v rámci současné české televizní tvorby. A přitom stačilo tak málo - být nápaditý. Vůbec slovo nápaditost se v souvislosti se Stopem musí skloňovat často. Ukazuje se už při umístění úvodních titulků ve vhodných částech obrazu. Pokračuje nápaditě se rozvíjející zápletkou, od které rozhodně nečekejte prázdné tlachání o životě mezi řidičem a stopařkou, ale zajímavě vymyšlený malý příběh, v jehož rámci má každý motiv svůj smysl. Někdo si holt příjemně vyhrál. To vše podpořeno příjemnými a zábavnými herci v hlavních i vedlejších rolích. Stop má nápad a vtip a to se cení.

Díky hlavnímu motivu "Rudolf Hrušínský se změní v psa" jsem k filmu přistupoval s určitou skepsí. Jenže vynikající herci, tedy zejména kvarteto Stašová, Hrušínský, Šafránková a Kříž mě nadchli a šlo nakonec o příjemně strávenou hodinku a čtvrt.

Postava, kterou zde představuje Jan Pivec, je s prominutím naprostý idiot. Jako dar chce své ženě koupit příšerný kožich s liščími hlavami, ale protože má málo peněz, vymění ho za svůj kabát, který dostal právě od své ženy k narozeninám. A nevšimne si, že prodavač mu tento kabát zabalí místo onoho liščího kožichu… Fakt, že některé situace byly až příliš "crazy", mě místy i lehce štval, ovšem Jan Pivec, Jiřina Šejbalová i Bohuš Záhorský byli tak kouzelní, že jsem to scénáristům prostě musel odpustit.

Jednoduchý, ale krásný příběh z beskydské samoty. Přestože jsou nám ukázány drsné podmínky života na horách a vystupující postavy zdaleka nejsou žádní bodří horalové, člověk by se k nim hned skoro nastěhoval do sousedství. Režisér si mohl odpustit snové scény od moře a scénáři se snaží podrazit nohy jedna nepravděpodobná náhoda, ale zaplaťpánbůh to Pacholátku moc neubližuje. Opravdu pěkný film, který pozitivně nabije.