Lish84

Lehce akční béčko nebo možná céčko, kvalita žádná sláva a občas jsem se smál tam, kde jsem asi neměl... Jo, byla to blbost :) Ale mělo to spád, bavilo mě to a fakt mě zajímalo, jak to dopadne :)

Nebylo to špatné a je škoda, že další díly s největší pravděpodobností nevzniknou, protože bych se na ně klidně podíval - nicméně žádný zázrak to taky nebyl...

Velmi stručně: "...a bude hůř" ve verzi "light".

Chtěl jsem něco nenáročného, pohodově letního a přesně to jsem dostal :)

Z trilogie o detektivu Klubíčkovi se mi Devatenáct klavírů líbilo asi nejvíc, ale pořád to není to pravé ořechové. Potěšilo mě situování děje do Karlových Varů (sice toho ze samotného města zase tolik vidět není, ale i to málo je fajn), líbilo se mi pár herců v menších rolích (Marián Labuda, Michal Pavlata, Jiří Langmajer) a fakt, že samotný detektiv Klubíčko tentokrát tolik nedominuje, mi také nebyl proti srsti, protože - nemůžu si pomoci - mi Miroslav Donutil v té roli pořád nesedí... Ovšem stále jsem toho názoru, že detektivka by měla mít hlavně pořádný a napínavý děj. Ten je tentokrát sice o něco lepší a přehlednější, ale i tak je nutné během sledování neustále pořádně přemýšlet a vše analyzovat, pokud chceme chápat zápletku do všech podrobností a ne jen rámcově. Něco podobného u Hříšných lidí města pražského či Četnických humoresek nehrozilo ani náhodou. A atraktivita podání příběhu stále není v Devatenácti klavírech taková, jako ve zmíněných tématicky podobných titulech - i přes pár působivých scén jako např. závěrečný pochod heinleinovců.

Tvůrci měli v rukou hned několik trumfů: Dagmar Havlovou (naposledy hrála někdy v roce 1997 v Životě na zámku) i další dobře vybrané herce (Viktora Preisse a představitele obou kluků) a zajímavý a originální námět. Však také ambice být velkým dramatickým dílem, na které se bude ještě po dlouhých letech vzpomínat (jako třeba na Nezralé maliny od Jiřího Hubače) z filmu čiší. Kanadská noc se však odvíjela vcelku nezáživně a předvídatelně, snad až v závěru to lehce zachránila malá pointa. Přišlo mi, že filmařskou invenci tvůrci soustředili spíš tam, kde to bylo zbytečné - umístit děj do krásné staré vily, krásné chaty u lomu či moderního gymnázia a obojí až kýčovitě nasnímat je sice třeba fajn, ale tím divákovi postavy nijak nepřiblížíme a nepřimějeme ho soucítit s nimi. Bohužel ani při záchvatu Dagmar Havlové jsem žádné mrazení v zádech nepocítil. Asi i díky tomu, že už v úvodu mě zarazil motiv s krkavcem, který vyznívá téměř jako parodie na Arabelu...

O tom, jak se snaží rodiče snoubenců zabránit sňatku svých dětí, protože jinak by u případných vnoučat mohlo dojít k vážné újmě na duševním zdraví… Způsob, jak to provedou je vskutku pikantní. Když se na scéně objeví "předmět doličný" (nebudu prozrazovat o co jde, ale stejně to najdete v komentářích jiných uživatelů), je to přesně ten okamžik, kdy člověk nevěřícně zírá a zároveň se smíchy skoro za břicho popadá. Protože mu konečně dojde, o čem se to vlastně předtím Jaroslav Dušek a Eva Holubová bavili a když si představí, co tedy musela Eva Holubová absolvovat... No, nebudu to dál rozmazávat, ostatně tvůrci se v žádných "záchodových" scénách ala Prci, prci, prcičky také nevyžívají - jen naznačují a o to je to celé hned vtipnější. Motiv divokého řidiče autobusu je sice tak trochu navíc a hrozil trapností, ale nakonec jde o další povedené vtipné scénky. Kukačky mají originální námět přepsaný do povedeného scénáře a skvělé herecké obsazení. Jako rodiče excelují Simona Stašová a již zmínění Jaroslav Dušek a Eva Holubová - Bohumil Klepl se tolik nepředvedl. Jakuba Prachaře obvykle nemusím, ale zde mi vůbec nevadil a výborně se s Martou Issovou doplňovali. Při psaní tohoto komentáře a tedy oživování celého filmu jsem znovu dostával téměř záchvaty smíchu :)

Námět zní napínavě a dobrodružně, televize film dokonce propagovala jako thriller. Ovšem o nějaký kriminální příběh tvůrcům zjevně nešlo ani náhodou. Ale o co jim šlo opravdu mi není zrovna jasné. Chtěli upozornit na nešvary v současné společnosti, aby se divák chytl za hlavu a vyděšeně si říkal, v jak hrozné době to žijeme? Těžko, když se příběh odehrává v jakési alternativní současnosti. Nebo snad u nás vážně za bílého dne přepadávají bandy feťáků auta na ulici a když je z okna někdo napomene, ihned se za ním začnou dobývat do domu? To byla scéna až neuvěřitelně trapná - skoro jako souboj skinheadů a Romů v Nahotě na prodej... Trapnost, rozpaky a udivené pohledy - to Lovec vodního ticha vyvolává. Když tvůrci na konec zařadí záběry přírodních katastrof z televizního zpravodajství – očividně aby svému dílku ještě víc dodali na hloubce a přesahu - je to už jen takový poslední hřebíček do rakve. Ačkoliv se v komentářích snažím být vždy uctivý, tentokrát se neudržím a text zakončím slovy: tohle byla ale pořádná blbost...

Díky své koncepci měl film působit co nejautentičtěji, ale podle mě se to ne zcela povedlo. Ano, v rámci těch nejdramatičtějších scén je velmi působivý (zejména už z teaseru známý pád hlavy Sochy Svobody), horší je to se zápletkou. Ani by tak nevadila její určitá banálnost, jako spíš příliš "filmové" chování postav. Jejich jednání sice lze snadno pochopit a akceptovat, ale zároveň je cítit, že skuteční lidé by se ve stejné situaci zachovali přeci jen jinak. Díky tomu film nepůsobí jako reálný a autentický záznam, nýbrž jako klasický "příšerácký" film, při jehož natáčení šoupli kameru kvůli onemocnění kameramana do ruky jednomu z herců... A to k dosažení autenticity zkrátka nestačí.

Velmi zajímavé téma se silným dramatickým potenciálem, který ale podle mě tvůrci rozhodně nevyužili naplno. Hlavní problém vidím ve scénáři: byť je docela propracovaný - každá věta a scéna v něm má svůj smysl a důmyslně si zadělává na pozdější dramatické zvraty - přesto tlačí události k závěrečné tragédii spíše násilně a nepřirozeně. V létě 2007 jsem na karlovarském festivalu viděl estonský film Třída, tématicky i zpracováním velmi podobný - např. oba filmy jsou rozděleny na jakési kapitoly, co kapitola, to jeden den. Takže Třídu použiji také jako hlavní argument - Náš vůdce totiž zdaleka nedosahuje naléhavosti její výpovědi. Ta působila velmi reálně, tíživě a naplnila despektem. Po jejím skončení jste nepřemýšleli o kvalitách filmu, ale o dnešní situaci na školách. Přemýšlení nad Naším vůdcem ale většina diváků (včetně mě) zakončí slovy "byl to jen film" - navzdory tomu, že byl inspirován skutečnými událostmi. A to je velká škoda!