Lish84

Dlouhé a roztahané, povětšinou uspávající. Scéna, kdy naštvaní vesničané boří Divišův bleskosvod, sice hlavně díky hudebnímu doprovodu zapůsobí, ale je to jediná scéna vzbuzující nějaké hlubší emoce. Navzdory zajímavému tématu nemá tato inscenace šťávu…

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"…

Aby vás příběh, kdy hlavnímu hrdinovi zmizí beze stopy manželka, aspoň trochu nevtáhl, to by museli být tvůrci už naprostí diletanti. Takže začátek filmu celkem zaujme a ještě slibnější to začne být v momentě, kdy se na scéně poprvé objeví Petr Nárožný jako detektiv. Pro něj netypická role, nicméně je příjemné překvapení, jak mu skvěle sedne. Jenže bohužel kolem něj se příběh moc netočí a motiv muže hledajícího manželku se začne podivně rozmělňovat, až nakonec vyústí v podivné, rádoby akční finále. A ačkoliv občas na chvilku opět vstoupí do filmu Petr Nárožný, scénář mu předepisuje spíš takové obyčejné detektivní klišovité dialogy a rozhodně plně nevyužívá možností, jaké obsazení Nárožného jako vyšetřovatele nabízelo.

Nemalé ambice být milým retrem, které pohladí, jsou zjevné. V tomto ohledu však Požírač medvědů kvalit takových Bylo nás pět zdaleka nedosahuje. Nicméně v tom, aby film pěkně vypadal, uspěli tvůrci na jedničku. Vyhráli si jak s úvodními titulky, tak zejména s těmi závěrečnými, překvapí rozmáchlá výprava a místy i kamera – za jízdu vlaku krajinou by se nemusel stydět i biják určený do kin. Jenže - jde o scénu sice pěknou, ale v příběhu vlastně zbytečnou a děj nikam neposunující. Když to vezmu obecně, tak na to, jak si tvůrci vyhráli s vizuální podobou a formou, tak podcenili scénář. Sice potěší, že motivy z Brna se střídají s motivy z krajin za polárním kruhem zpracovanými v podobě grotesky, ale jinak se tvůrci nesnažili o nic, co by děj hnalo víc dopředu a víc podnítilo divákův zájem, co nejvíce Welzlovu osobnost pochopit a poznat. Hodně zachraňuje výborný Július Satinský v hlavní roli – kouzelné například je, když začne vyprávět, jak to dělají Eskymáci s hygienou…

Bakalářské povídky mají mít základ ve skutečných příhodách, ale zdá se mi, že v případě Svědectví si autoři realitu až příliš zidealizovali. Zápletka o tom, jak si pro svou paní učitelku přijdou žáci až na policejní stanici, mě zrovna nedojala. Nicméně potěší Marta Vančurová v hlavní úloze – role učitelky ji padla jako ulitá.

Na poměry české televizní tvorby měla Vlna nemalé ambice - rozmáchlý příběh s mnoha postavami a se snahou o překvapivé dějové zvraty plus netradiční způsob vyprávění a snímání skoro až ve stylu Tonyho Scotta. Svoboda sice napodobuje zahraniční vzory dobře, umírněně a citlivě, ale trochu mu podráží nohy, že Vlna je film televizní a kvalita obrazu tedy méně kvalitní - takže ty obrazové hrátky občas působí lehce lacině. Nicméně i tak docela efektně a až na pár výjimek (házení talíře psovi ve třetím díle) ne zbytečně. Co se týče zápletky: první díl v podstatě vysvětlí, jak se Krausův pas dostal ke Kleinovi i proč Klein přijal jeho identitu. V druhém díle pak divák logicky čeká, jak se bude příběh dál překvapivě a dramaticky vyvíjet, jenže nic takového se bohužel nekoná. Příběh samotný se totiž posune jen o kousek - navíc nijak zajímavě - a zbytek druhého dílu v podstatě spočívá v opakování a objasňování toho, co už první díl dávno objasnil. Navíc má i podobnou strukturu - znovu a znovu tvůrci vkládají záběry s kapelou hrající Satisfaction, znovu nás čekají záběry z Kleinovy minulosti - buď ty samé nebo jiné týkající se téhož… Naštěstí se ve třetím díle vrací tempo vyprávění, které tvůrci nasadili v části první. Sice i zde je na začátku zopakování děje delší než by stačilo, ale po zhruba deseti minutách už se příběh žene rychle dopředu. Kapela hrající Satisfaction se sice občas zase mihne, ale tentokrát už tyto prostřihy mají aspoň nějakou logiku než v díle druhém. Vše směřuje k závěrečnému, napínavému a docela i překvapivému rozuzlení - takže nakonec nad tím druhým dílem přimhuřuji oči…

Tvůrci se bohužel až příliš soustředili na netradiční formu vyprávění, než na příběh samotný. Hodně se tu stříhá a místy je nasazena rychlá střihová sekvence záběrů, které pocházejí ze scén, jež se ve filmu objeví až později. Působí to sice zajímavě a diváka to v orientaci v ději nezmate, smysl toho ale moc nechápu. Snad to nemělo působit jako jasnovidecká vidění hlavního hrdiny… Scéna samotného upálení Jana Zajíce nám ukázána není. Ne, že bych ji vyžadoval, ale zpracovat ji formou symboliky v podobě hořícího stromu mi přišlo příliš "umělecké". Snad by bylo lepší v rozhodující chvíli pouze otočit kameru stranou… Jako příklad filmu, kdy se podařilo netradiční formu vyprávění využít k prohloubení divákových emocí, bych rozhodně označil PF 77 od Jaroslava Brabce, které se též snažilo co nejautentičtěji vystihnout chování lidí v době komunistické nadvlády. Právě z PF 77 jsem tu dobu pochopil mnohem lépe, u Jana jsem se v podstatě jen nudil – navzdory vážnosti tématu.

Když televize vysílá nějakou českou komedii, kterou jinak zařadí do vysílání zřídka, je to často znamení toho, že jde o komedii špatnou. Protože ty dobré v programových nabídkách českých stanic kolují neustále. V případě milé a vtipné komedie Kudy kam to ovšem rozhodně neplatí. Vzhledem k obsazení Jaroslava Marvana se nabízí srovnání s jinými jeho filmy z padesátých let. Kudy kam bych zařadil někam na půl cesty mezi výbornou dvojici filmů s revizorem Andělem a poměrně nezáživnou Slečnu od vody. V Kudy kam Marvanovi zdatně sekunduje Jiří Sovák - což je zajímavé tím, že Sovák pak Marvana v podstatě nahradil v seriálu Chalupáři. Zajímavé na Kudy kam také je, že naprostá většina scén, tedy i těch exteriérových, byla realizována v ateliéru. Paradoxně to filmu spíš pomáhá a působí díky tomu tak nějak malebněji (ačkoliv realita let padesátých malebná samozřejmě nebyla).

O tom, jak se snaží rodiče snoubenců zabránit sňatku svých dětí, protože jinak by u případných vnoučat mohlo dojít k vážné újmě na duševním zdraví… Způsob, jak to provedou je vskutku pikantní. Když se na scéně objeví "předmět doličný" (nebudu prozrazovat o co jde, ale stejně to najdete v komentářích jiných uživatelů), je to přesně ten okamžik, kdy člověk nevěřícně zírá a zároveň se smíchy skoro za břicho popadá. Protože mu konečně dojde, o čem se to vlastně předtím Jaroslav Dušek a Eva Holubová bavili a když si představí, co tedy musela Eva Holubová absolvovat... No, nebudu to dál rozmazávat, ostatně tvůrci se v žádných "záchodových" scénách ala Prci, prci, prcičky také nevyžívají - jen naznačují a o to je to celé hned vtipnější. Motiv divokého řidiče autobusu je sice tak trochu navíc a hrozil trapností, ale nakonec jde o další povedené vtipné scénky. Kukačky mají originální námět přepsaný do povedeného scénáře a skvělé herecké obsazení. Jako rodiče excelují Simona Stašová a již zmínění Jaroslav Dušek a Eva Holubová - Bohumil Klepl se tolik nepředvedl. Jakuba Prachaře obvykle nemusím, ale zde mi vůbec nevadil a výborně se s Martou Issovou doplňovali. Při psaní tohoto komentáře a tedy oživování celého filmu jsem znovu dostával téměř záchvaty smíchu :)

Svěží vánek v rámci současné české televizní tvorby. A přitom stačilo tak málo - být nápaditý. Vůbec slovo nápaditost se v souvislosti se Stopem musí skloňovat často. Ukazuje se už při umístění úvodních titulků ve vhodných částech obrazu. Pokračuje nápaditě se rozvíjející zápletkou, od které rozhodně nečekejte prázdné tlachání o životě mezi řidičem a stopařkou, ale zajímavě vymyšlený malý příběh, v jehož rámci má každý motiv svůj smysl. Někdo si holt příjemně vyhrál. To vše podpořeno příjemnými a zábavnými herci v hlavních i vedlejších rolích. Stop má nápad a vtip a to se cení.