Mafian

Z počátku velmi nepředvídatelné, barevné a téměř do posledních chvil zábavné. Už od prvopočátku lze však cítit, že funkčnost Akame ga Kill poněkud drhne, jelikož je nepříliš originální, nerozhodné a chvílemi neví, čím chce být. Jeden z plusů, které bych rád zvýraznil, totiž schopnost likvidovat postavy za účelem zlepšení citového prožitku, je postupem času bagatelizován, až někdy kolem dvacátého dílu překročí únosnou mez. Smrti přestávají být překvapivé nebo silně budící emoce, prostě dělají z hlavní postav součásti statistiky, paradoxně za doprovodu dojemné hudby a pokud možno neuvěřitelně patetických nebo srdceryvných frází. U takových seriálů se chci bavit, ne znuděně očekávat "kdo umře tentokrát".

Drama bez emocí, zato s celkem slušným a hlavně fungujícím obsazením (Foster, Hirsh, Timberlake, Yelchin a Willis!). Rekonstrukce života Jesseho Hollwooda, nejmladšího světově hledaného zločince je rozhodně cool , drsná a opravdu dost zábavné, především když přijde na Fosterovy "tvrďácké" scény. Závěr dělá ze své předvídatelnosti přednost a musím říct, že se to i poměrně daří, když opět přehlédnu naprostý nedostatek opravdových emocí (vyjma té emoce, že Timberlakeova postava je zmrd s IQ v mínusu, stejně jako většina záporáků filmu). 7/10

Tak zrůdně si zahrávat s legendami o králi Artušovi by mělo být trestáno smrtí. Kdyby to vykradli, tak neřeknu ani fň, ale museli to vykrást a zmrvit? Odpad!

Stejně jako v případě DRRR musím obdivovat mistrnou práci s postavami, ve které Baccano svého mladšího bratříčka ještě o něco málo překonává. Děj má pak neuvěřitelný spád, ale tempo je místy až příliš rychle a nepozorný divák by se v krátkých třinácti dílech, kde se plete jedno před druhé, snadno ztratit. Naštěstí jsem se do labyrintu přestřelek, jak slovních, tak kulometných, nezapletl a mohl jsem si užít originální a své charaktery: Isaaca a Mirii, dva vyšinuté zloděje se specializací na čokoládu, jenž si občas odskočí k nějakým mnohamiliónovým krádežím, věčně uplakaného Jacuzziho a jeho družku Nice, která vlhne, když kolem vybuchují bomby, pohodářského mafiána Fira a jeho fetišistickou lásku Ennis, stejně jako trojici bratrů Gandorových a jejich dávného přítele, démonického zabijáka, jenž pluje vlakem, kde vraždí, co mu přijde pod ruku, což podporuje atmosféru celého seriálu. Do vlaku Flying Pussyfoot skutečně nastoupit nechcete, pokud nedáte všanc svůj život...

Pokémon-Digimon-Beyblade. To byla velká trojice dětských anime, která uchvátila celou jednu generaci. Kdo neměl svůj Beyblade nebo aspoň pokémoní kartičku, ten se netěšil respektu svých vrstevníků. Někteří kritici zde si ovšem myslí, že mají právo se těmto anime odchovancům vysmívat. Proč? Co byla céčka nebo mončičáci? Každá doba má svůj fenomén a mnohým se to bude zdát hloupé, ale nebudu kvůli tomu odsuzovat pořad, který je určen těm nejmenším. Příště radši abychom školkáčkům předkládaly hlubokofilosofická díla s popkulturními narážkami a morálním rozhřešením...

"Já se vrátím"

Možná jsem sledováním umírněných žánrů změkl a příčí se mi sledovat gore horory. Nu což, seriál Blood-C není zdaleka takové fiasko, jak se během velké části své délky tváří. Nahodilá epizodická brutalita, nezvládnuté souboje, nesympatické postavy a vyloženě podivné příšery jsou tím, co seriál sráží do modrých až černých čísel. Jiskra naděje však zbyla - příběh. Samozřejmě, zpočátku se nedá mluvit ani o jeho náznacích, ale jak díly jdou, divák je tlačen dál a dál, dokud nedojde ke zkratu. Odhalení je parádní WTF záležitost, která si v mnohém nezadá ani se svými propracovanějšími kolegy a já nad ním téměř žasl. Jo, a Cukrář je zmrd...

Jeden z nejlepších kousků prvotřídní filmařiny, které kdy francouzský mistr Luc Besson vytvořil. Na první pohled by člověk čekal bezduchý akčňák, ale Brutální Nikita je psychologické drama a až překvapivě dobré. Příběh La Femme je velmi poutavý a precizně natočený, proces přeměny, kterým hlavní postava po dobu celého filmu prochází, dělá La Femme stále sympatičtější. Výborná atmosféra...

Těžká nostalgie spolu s tím, že jsem Cindy dlouho neviděl (+-10 let) mi zřejmě brání hodnotit objektivně. Ale proč vlastně nedat čtyři hvězdy? Pěkné písně, situace příběhu do Itálie a hezky zmodernizovaný příběh o Popelce, navíc mnohem lepší než ta americká ptákovina s Hilary Duff, vzniknuvší o mnoho let později. Cindy dávám tedy palec nahoru...

Genius Loci udeří jak palice, když konečně dojde k přenosu do 18. století, což pomáhá vykreslovat i poutavá hudba. Pár dílů je zpočátku velmi slušných, přestože červená knihovna z Cizinky sálá na všechny strany již od prvních minut první epizody. Možná to není špatně, seriál se tak, se svým zacílením na převážně ženské publikum, staví mimo jiných historických seriálů, které se svou spletí intrik, vražd a sexu mají vyšší ambice. Logika však pokulhává, příběh se nikam neposouvá a z obsazení zaujmou snad jen Graham McTavish a Tobias Menzies. Zapíchnuto po šestém dílu, na ty, co vyšly později už jsem se neodhodlal, jelikož zřejmě do cílovky nepatřím...