Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Horor

Recenze (98)

plakát

Malá mořská víla (2023) 

S castingem jsem byla nespokojená od prvního okamžiku - ne že bych byla xenofobní jako většina místního osazenstva, ale animovaná bledá rusovláska Ariel má tak ikonický design, že mi obsazení dívky jiné rasy přišlo jako rouhání. V kombinaci se znalostí zdejšího hodnocení jsem zkrátka neměla nijak zvláštní chuť dát filmu šanci. Jenže jak už to tak bývá, jsem zvědavý člověk a nikdo by neměl mít vyhraněné názory na něco, co ani neviděl. Jaké bylo moje překvapení, když jsem navzdory počáteční předpojatosti nebyla schopná film nenávidět. Po dvaceti minutách jsem musela uznat sama sobě, že se bavím. A po další hodině už jsem věděla, že tohle je pro mě nejlepší film z Disney remake éry.  Když opomineme změněnou rasu ústřední hrdinky (get over it), tak se příběh drží původního filmu s úctou. Jako dobře odvedený remake ale vnáší do příběhu nové aspekty, které mu dodávají na hloubce a sympatičnosti, takže se divák znalý předlohy nenudí. Jako zásadní je samozřejmě vztah mezi hlavní dvojicí. Eric už není jen prázdný modrooký hezounek, ale má totožný světonázor a je zvídavý hoarder stejně jako Ariel, se kterou mají dobrou vzájemnou chemii. Bylo příjemné sledovat jejich interakce a nové pasáže ve studovně, na tržišti nebo pod hvězdnou oblohou, které přidaly jejich vzájemné romanci autentičnost. Líbily se mi drobné scény jako když Ariel při osudném ztroskotání pod vodou pomohla plavajícímu psovi Maxovi, nebo když ji z vody vytáhl překvapený rybář. Halle má překrásný hlas a její pojetí písně Part of your world bylo fenomenální. Moc spokojená jsem byla také s její novou písní For the first time, i když princova Wild uncharted waters nebo Awkafinino The scuttlebutt za moc nestojí... Efekty pod vodou mi přišly podařené, i když člověk samozřejmě musí počítat s tím, že se bude podvodní humanoid v rámci fyzikálních zákonů pohybovat pod hladinou chvílemi trošku neelegantně ("šlapat" vodu). Spokojená jsem byla také s hereckými výkony - a to říkám jako člověk s bezbřehou averzí vůči Melisse McCarthy, která byla v roli ve výsledku dobrá... Když si čerstvě po zhlédnutí čtu místní negativní komentáře, úderně okořeněné buzzword slovy a frázemi jako "woke", "skutečný rasismus", "ideologicky pojaté" nebo "šílená propaganda", neubráním se pocitu, že jsou někteří z vás prostě banda kokotů. A rovněž bych si byla ochotná vsadit na to, že drtivá většina negativních hodnotitelů viděla film jenom z plakátu. Vzhledem k převládající absenci validní, konstruktivní a věcné kritiky mi je líto, že takovým dětinským způsobem šlapete po dobře odvedené kolektivní práci stovek lidí a odrazujete další diváky jenom proto, že hlavní hrdinka není bílá.

plakát

Portrét dívky v plamenech (2019) 

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet.

plakát

Přežít (1993) 

Přežít vypráví příběh o lidské houževnatosti a síle půdu sebezáchovy, který je tak intenzivní, že ho mohl napsat jenom život. Nedokážu si představit, že bych se dostala situace, ve které bych musela odolávat tak krutým podmínkám jako 34 lidí, kteří přežili prvotní letecké neštěstí. Krutá zima, zranění, umírající členové rodiny a přátelé, nevyzpytatelné počasí, beznaděj... a hlad tak silný, že nezbývá nic než kanibalismus. To vše dlouhých 72 dní, na jejichž konci se pouze 16 z nich dočká záchrany. Co si budeme povídat, technicky možná nejde o dokonalý film. Má ale všechno, co z mého pohledu dokonalý film mít má - silný příběh, sympatické herce, skvěle vykreslené mezilidské vztahy, napětí, drama i příležitostný humor... lidskost. Jsem ráda, že jsem se o tomto "Zázraku v Andách" dozvěděla. Film ve mně zanechal tak hluboký dojem, že si o událostech ráda ještě přečtu.

plakát

The Haunting - Záhadné sídlo Bly (2020) (série) 

Přestože je druhá série natočená kvalitně a velice dobře se sleduje, neubráním se mírnému zklamání nad poklesem kvality ve srovnání se sérií předchozí. První problém je v tom, že je příběh z Bly Manor v porovnání s Hill House dosti rozdrobený a nedrží tolik pohromadě. Zkrátka mi tu chybělo nějaké větší pojivo a hlavní motiv - na tohle dáma od jezera opravdu nestačila.... Zatímco v předchozí sérii diváka u obrazovky držely záhady a otázky, které se táhly po celou dobu příběhu (smrt Olivie a nejasné události oné osudné noci, sebevražda Nell, záhadná bend neck lady), druhá série předkládá spíše dílčí změť méně zajímavých příběhů, do kterých jsem nemohla být tolik zainteresovaná. Bly Manor měl záhadnou ženu od jezera, která však ve většině dílů nehraje žádnou roli, dokud její příběh v předposledním díle nenaruší tempo vyprávění. Má záhadný přízrak muže, který pronásleduje Dani - jenže ten se brzy vysvětlí a pak už o něm nepadne zmínka. Je tu záležitost kolem Hannah, jenže ta je jasná už od první scény a "oficiálně" rozlousknutá v polovině série. Je tu smrtící románek dvou postav, které ale nejsou dost zajímavé nebo důležité. Druhým problémem je to, že tu není nic strašidelného. Duchové jsou absolutně nevyužití a nejde z nich strach. Jejich zjevování je sporadické a skoro jsem se rozesmála, když se v předposledním díle odhalila přítomnost dalších duchů, kteří se do té doby a od té doby v domě nemihnuly ani na vteřinu. V posledním díle sice zazní, že nejde o ghost story, kdežto o love story, ale série byla prezentovaná stylem, po kterém bych očekávala nějaké to strašení... Co se mi však líbilo jsou skvělé a sympatické postavy zaměstnanců Bly Manor i dramatické a dojímavé romance, které mezi nimi vzešly. Už kvůli tomu stálo za to druhou sérii sledovat a i když se u toho člověk moc bát nebude, alespoň si pobrečí.

plakát

Nevyjasněné záhady - Záhada na střeše (2020) (epizoda) 

Už při sledování epizody jsem nemohla přehlédnout její jednostranné zaměření - slyšíme výpovědi rodiny, jednoho vyšetřovatele a jedné reportérky, z nichž mají všichni jasno o tom, že Rey sebevraždu nespáchal. Dokument nekalou hru skutečně podsouvá a o míře neobjektivity jsem se přesvědčila především během čtení dodatečných informací. Reyova smrt by byla mnohem méně záhadná, kdyby se dokument zmínil například o tom, že je ve 13. patře hotelu Belvedere populární klub 13th Floor, odkud má personál přístup na střechu. Že Rey dle policejní zprávy navštěvoval v hotelu přinejmenším podnik The Owl Bar. Že se Rey přestěhoval do Baltimoru první a Allison jej následovala až později - dost času poznat lidi a místa, o kterých ten druhý neví. Že je skok ze střechy do osudného místa naprosto proveditelný, přinejmenším proveditelnější než hodit dospělého člověka jeho váhy a výšky tak daleko od římsy - a že by hozený/strčený člověk asi sotva dopadl nohama napřed... I když nepochybuji, že měl Rey nepřátelé a mohl být pod tlakem, tohle je dle mého soudu jenom další z případů, kdy se rodina nechce smířit s tím, že přehlédla známky zhoršující se psychiky a deprese, takže vymýšlí konspirace se zednáři.

plakát

Dracula (2020) (seriál) 

Třem epizodám Draculy se povedlo to, co trvalo Hře o trůny celých osm sérií - pád z fantastického začátku do pochybných nížin. První epizoda je dobrý gotický horor, který kombinuje literární klasiku se svěžím moderním pojetím. Bavila jsem se. Druhý díl už je taková upíří vražda v Orient Expresu, která už není natolik skvělá, ale furt má co nabídnout. Také jsem se bavila. Jenže třetí díl už je takové absurdní, nepovedené a nenaplněné cosi plné zbytečných postav a postrádající vše, co dělalo první dva díly dobrými. Bavila jsem se taky, ale už ne v dobrém... Líbilo se mi vcelku humorné pojetí Draculy, který je zde takovou kombinací Bély Lugosiho a Sherlocka (což asi není vzhledem k tvůrcům překvapivé).

plakát

Zaklínač (2019) (seriál) 

Witcher je Xena nové generace. Change my mind... Překvapivě slabé zpracování více než dobrého původního materiálu si získalo nečekaně dobrý ohlas, což mě docela zaráží. Nevím, jestli je za tím nekritická fanboy mentalita, nebo jsme obecně diváci vcelku nenároční. Witcher je prostě slabý snad ze všech aspektů, které mě mohou napadnout. Od cheap CGI a nekvalitních nepřesvědčivých kulis po plejádu nedobrých a nesympatických herců (ok, kromě Cavilla). A ten scénář - ten scénář! Trvalo mi třicet let, než mi docvaklo, že se jedná o tři různé časové linie, to by ale nebyl takový problém, kdyby se alespoň dělo něco zajímavého. Tři dějové linky se dají shrnout takto: 1) Ciri utíká a je zima. 2) Hrbatá Yennefer → nejhorší studentka Bradavic → ??? → profit. 3) Geralt mluví jako Batman a Jaskier je otravný... Pro mě šlo o naprosto vyprázdněnou podívanou, která nedokázala naplnit svůj potenciál a držela mě u obrazovky jenom proto, že jsem si ten potenciál musela představovat. Celé to působí příliš rozpačitě a nízkorozpočtově. Některé scény byly vyloženě trapné - když se například zkrášlená Yennefer dostaví na ples, je to tak na úrovni young adult dívčího románu z roku 2012. Spousta dialogů byla na úrovni ohrané fanfikce. Co mohu pochválit? Cavilla, který se alespoň snažil, hudbu a choreografii soubojů.

plakát

Potichu (2019) 

Výčet všech nelogických pitomostí by byl delší než scénář tohoto paskvilu.

plakát

Zaklínač - Začátek konce (2019) (epizoda) 

První díl ve mně příliš dobrý dojem tedy nevzbudil. Překvapivě sterilní podívaná plná corny dialogů.

plakát

Zlo s lidskou tváří (2019) 

Na film jsem se s velkým očekáváním pustila hned po zhlédnutí skvělého dokumentu The Ted Bundy Tapes, kde stejný tvůrce bravůrně podává podrobné líčení hrůzných činů i ohavného charakteru Teda Bundyho. Zde jsem očekávala dramatizaci toho kvanta informací, dočkala jsem se ale jenom mdlého a nezajímavého paskvilu, který Berlinger uchopil opravdu nešťastně. Všechny ty hrůzné a morbidně zajímavé činy Bundyho film přechází se zarážejícím nezájmem. Kdybych neměla předchozí znalosti Bundyho života, z filmu bych nepochopila téměř nic - kdy a jak začal vraždit, kolik měl obětí, kde byly jeho rajóny a proč mu to všechno tak procházelo. Netuším, komu byl film určený - člověk, který jeho vražednou "kariéru" nezná, se absolutně nic nedozví, a pro člověka, který si o Bundym něco málo přečetl, jsou informace z filmu až příliš povrchové a chaotické. Zac Efron, přestože se snažil a v roli nebyl vůbec špatný, to opravdu nemohl utáhnout.

Ovládací panel
7 bodů