Kiisaki

Jedinečné. Amélie je taková moderní pohádka pro dospělé odehrávající se v překrásných kulisách romantické Paříže. Atmosféra je hravá, kouzelná, nostalgická a v divákovi vyvolává velice milý a hřejivý pocit. Audrey Tatou se v ikonické hlavní roli proměňuje v podivínského snílka rozhodnutého ovlivnit životy lidí kolem sebe k lepšímu - a uprostřed tohoto snažení se i její vlastní život proměňuje, když potkává spřízněnou duši v podobě stejně ujetého Nina. Po vizuální stránce jde o velice nápaditý a originální film, jistě by se dal označit za kultovní. A ta hudba? Ta to celé korunovala.

Velice zdařilá série dokumentů o bohatých, krásných a rozmařilých amerických slečinkách, ze kterých se často stávaly nespokojené a zkroušené evropské šlechtičny s tragickými osudy.

Z první epizody mám velice zvláštní pocity. Tuto Gaimanovu knihu jsem (zatím) nečetla, ale jakožto fanoušek jiných jeho příběhů a jakožto milovnice mytologie jsem se tohoto seriálu nemohla dočkat. Děj zněl více než slibně a trailery vypadaly lákavě. Můj dojem z první zhlédnuté hodiny je ale rozpačitý a jsem z toho tak trochu zklamaná. Postavy jsou velice nesympatické a vtáhnout mě nedokázaly. Celý styl je takový zvláštně unylý, drsný a podivný - ve výsledku z toho byla poměrně nudná hodina. Na základě prvního dílu jsem ale ještě žádný seriál neodsoudila, takže se podívám i na další. Vím už ovšem, že se má vysoká očekávání nenaplní.

O poznání lepší než první díl. Konečně mám ze seriálu dobrý pocit a na další epizodu se můžu těšit s nadšením spíše než se skeptickým očekáváním. Postavy slovanských bohů jsou zajímavé a velice se těším na seznámení s dalšími postavami.

Chtěla bych v sobě mít alespoň zlomek síly a odhodlání, které měly tyto velké dámy, jež se zasloužily o politické zrovnoprávnění žen ve Spojených státech. Film mě opravdu strhl a přestože jsem věděla, že to pro 'nás' nakonec dobře dopadlo, nemohla jsem v sobě přemoci silné a úzkostné napětí. Někomu by se mohlo zdát, že byly určité scény příliš vypjaté, jenže ohromující pravdou je, že takto s těmi hrdinkami skutečně zacházeli. Nemůžu dát méně než pět hvězdiček.

Jde to, jde to, Imhotep.

Dokonalá kombinace mezi za vlasy přitaženým kýčem a celkem pohodovou komedií. Na kulisách malebné vesničky se odehrává romance plná stereotypů mezi (vždy perfektně nalíčenou) městskou dámičkou a samotářským morousem, která nepřináší nic nového, ale zase ani moc neurazí. Plebs se zasměje, ale do kvalitního filmu to má daleko.

Seriál Bob's Burgers bohužel vyvolává hodně špatný první dojem. Animace je celkem ošklivá, spoustu ženských postav dabují nehezké mužské hlasy a humor několika prvních dílů je tak trošku primitivní. Chápu proto, že to spousta lidí se seriálem vzdala. O tom, že se ovšem Bobova povedená rodinka postupně rozjede, svědčí i dost značný rozdíl v hodnocení zde (61%) a na IMDB (8.1). Já musím hodnotit plným počtem hvězdiček jednak proto, že mi postavy celkem přirostly k srdci, a především díky úžasným hláškám, které v seriálu padají jedna za druhou.

Po technické stránce opravdu dobrý (i když trochu zdlouhavý) film plný skvělých hereckých výkonů, který se prostřednictvím hlavní hrdinky zabývá těžkým údělem žen na americkém západě 19. století. Zde ale chvála více méně končí, protože čím více jsem viděla, tím více jsem chtěla přepnout. Přestože je děj složený z kapitolek, které mohou být samostatně dost zajímavé, hlavní dějová linka, která je všechny pojí dohromady, je dost chabá (spoilery!) - neporazitelný rambo jde přes hory a přes doly, jenom aby mohl znásilňovat vlastní dceru. Na jeho cestě po sexu s potomkem jej nezastaví nic - podříznutý krk, požár, bandita se zbraní, útěk, roky života v anonymitě, změna identity, nic.... On. Ji. Prostě. Dostane... No nezní to směšně? Hlavní hrdince hází život klacky pod nohy, chuděra potkává jednu ránu za druhou, přichází o každého, na kom jí záleželo - to je docela silné kafe a já to rozhodně nechci sledovat dvě a půl hodiny. Je to zkrátka jeden z těch filmů, co se vyžívá v neustávajícím šokování a páchání násilí na nevinných hrdinech, jenom aby v divákovi vyvolal emoce. To, že ve mě film vyvolá zhnusení, z něj ovšem mistrovské dílo neudělá.

Sledování Miyazakiho filmů je skoro až náboženský zážitek. Přinejmenším jestli máte slabost pro animované filmy. Je to báječná kombinace té nejčistější dětské zvídavosti, fantazie a pestrosti, která je podbarvená originálním a orientálním prostředím, magií, překrásnou hudbou a hlubšími tématy, kterým je v tomto případě cesta k dospělosti jedné malé japonské dívenky. Chihiro se ocitá uprostřed neznámého světa šintoistických bohů, ve kterém musí tvrdě pracovat, aby přežila a zachránila své rodiče. Přestože je pro mě nesmírně těžké vybrat si svůj nejoblíbenější Miyazakiho film, Cesta do fantazie bude vždy speciální, protože pro mě byla první. Už to bude přes deset let a stále si vzpomínám na své první dojmy.